Rozhovor prof. Glenna Diesena s plk. v. v. Jacquesem Baudem se věnuje zveřejněnému tzv. osmadvacetibodovému návrhu mírové dohody pro Ukrajinu, který oba mluvčí považují za překvapivý, protože diplomatická jednání byla považována za zastavená. Podle jejich výkladu se jednání obnovila kvůli rychlému ruskému postupu a ochabující schopnosti ukrajinské armády manévrovat či znovu dobývat území. Návrh údajně výrazně vychází vstříc ruským zájmům, což vede k ostrému odmítnutí ze strany Zelenského i evropských politiků, kteří odmítají neutralitu Ukrajiny, limity armády a uznání ruských územních zisků.
Mluvčí připomínají, že Ukrajina mohla získat lepší podmínky už v Istanbulu 2022, ale Západ ji přesvědčil, aby jednání ukončila a spoléhala na rozsáhlou podporu. Dnes však Evropa podle nich nemá ani vojenské, ani finanční kapacity konflikt dále nést a její veřejná rétorika je v rozporu s reálnými možnostmi. USA naopak hledají cestu, jak válku ukončit, a jejich vyjednávací pozice je dominantní.
Diskutuje se také ruská nespokojenost s body jako využití zmrazených ruských aktiv na obnovu Ukrajiny či s představou, že NATO zůstane jen garantem. Zároveň roste únava obyvatelstva na obou stranách konfliktu. Celkově text naznačuje, že o výsledném řešení mohou rozhodnout především USA a Rusko, zatímco Evropa zůstává diplomaticky nevýznamná.
.
Na úvodním obrázku Kirill Dmitrijev a Steve Witkoff během Witkoffovy dubnové návštěvy v Petrohradě.
.
GD: V uplynulých týdnech jsme byli svědky toho, jak se frontové linie rychle hroutí, ruský postup se zrychluje a územní zisky se zvětšují, což ruské armádě umožňuje obklíčit tisíce ukrajinských vojáků. Vidíme tedy, že Rusko postupuje na frontových liniích a zdálo se, že diplomatická cesta je u konce, ale možná aby se vyhnuly přílišné pozornosti veřejnosti, pokračovaly rozhovory za zavřenými dveřmi, alespoň mezi Američany a Rusy, kteří se nyní zdají být schopni dosáhnout konsensu ohledně základního formátu míru. Jak vnímáte tento mírový návrh, který mě samotného překvapil?
JB: Mě také určitě překvapil. Myslím, že o tom nikdo nevěděl. Stejně jako vy jsem si myslel, že se diplomatická jednání víceméně zastavila, ale ona ve skutečnosti pokračovala. A můžeme říci několik věcí. Je zřejmé, že vojenská situace na místě byla jakýmsi spouštěčem dalších diplomatických snah. Američané byli pravděpodobně znepokojeni rychlým postupem ruských sil. Před pár dny jsme měli, nevím přesně, jaká je v této fázi situace v Kupjansku, ale v podstatě jsme měli sedm, řekl bych, hlavních kotlů mezi Záporožím a Charkovem. Takže jsme tu měli, řekněme, vyhlídky na vítězství na ruské straně a žádné vyhlídky na schopnost znovu získat území nebo dosáhnout nějakého taktického či dokonce operačního úspěchu na ukrajinské straně. A myslím, že to je to, co bylko vnímáno jako nejznepokojivější, protože ukrajinští vojáci samozřejmě bojovali, jak mohli, statečně, s tím, co měli, ale problém je, že ukrajinská armáda nemá schopnosti zachránit vojáky, jakmile jsou obklíčeni. A nemají schopnost získat zpět ztracené území. Vidíme tedy, že se dostáváme do bodu, na který jsme již před měsíci upozorňovali, že ukrajinská armáda už nemá schopnost manévrovat. Jsou schopni bránit statické pozice, ale nyní postrádají všechny schopnosti dynamicky reagovat, například obrněným úderem, protiúderem či dokonce s použitím letectva. To byl pravděpodobně důvod, proč se Američané snažili něco udělat. A nyní máme přede sebou těchto 28 bodů, které byly zveřejněny. Takže víme, co je podstatou tohoto návrhu. Obecně řečeno, je zde několik bodů, které Rusové pravděpodobně stále zpochybňují, ale vcelku se jedná o dokument, který směřuje k tomu, co Rusové chtěli. Tedy vzhledem k tomu, že tento dokument byl projednán mezi malým ameriským týmem a Kirillem Dmitrijevem, zvláštním vyslancem Vladimira Putina, je zřejmé, že na ruské straně existuje alespoň určitý souhlas, pravděpodobně ne úplný, ale alespoň do určité míry, protože když diskutujete o takové dohodě, a já jsem to dělal mnohokrát, obě strany musí učinit nějaký kompromis, a kompromis znamená, že se nenaplní přesně to, co chcete. Musíte něco obětovat druhé straně. To znamená, že existuje několik bodů, které pravděpodobně budou muset Rusové vyřešit. A pokud tento dokument v zásadě jde ve prospěch Rusů, znamená to, že můžeme říci, že není úplně ve prospěch Ukrajiny, nebo pravděpodobně ne ve prospěch Ukrajiny v tom smyslu, jak to chtěl Zelenskyj. Viděli jsme reakci Kaji Kallasové a samotného Zelenského, kteří řekli, že to je nepřijatelné a podobně. Problém je, že když to udělali v dubnu 2022, tak odmítli dohodu, kdy podle mého názoru nebyla vůbec nepřijatelná a Ukrajině by bylo mnohem lépe, kdyby ji přijala, kdyby Evropané nedonutili Ukrajinu své návrhy stáhnout. Ve stávající situaci je to tak, že pokud Ukrajina takovou dohodu odmítá, bude to pro Ukrajinu pravděpodobně ještě horší, protože Rusové ze své strany již mají zkušenosti s předchozími dohodami, které nebyly splněny ze strany Ukrajinců a Západu obecně, a proto budou pokračovat v boji, dokud Ukrajina dohodu nepřijme. Takže čím déle budete čekat, tím méně možností budete mít a tím horší to pro vás bude.
GD: Ano, Zelenskyj již dal najevo, že tuto dohodu nechce. Jeden ze zástupců Ukrajiny v OSN také nastínil, kde jsou červené čáry, co nemohou přijmout, což jsou v podstatě všechny hlavní body – Ukrajina odmítá obnovení své neutrality, odmítá omezení ukrajinské armády, odmítá zabrání území. Takže v podstatě vše, co je důležité. Ale samozřejmě na ruské straně jsou také jestřábi, kteří si s dohodou nesouhlasí – protože bojovali téměř čtyři roky v opotřebovací válce, zničili ukrajinskou armádu, v podstatě zničili vše, co NATO mohlo do této války vložit, a udrželi se v ekonomické válce. Zvítězili. Takže po tomto velmi bolestivém vítězství, za které museli zaplatit vysokou cenu, by mnozí rádi viděli, aby bylo dosaženo více jejich cílů. A to dokonce i v otázce území, vzhledem k tomu, že je velmi malá důvěra v to, že NATO bude tuto dohodu skutečně dodržovat. Takže by rádi získali další území, tedy vše od Charkova, Dněpru, Nikolajeva, Oděsy, jako záruku. Ale samozřejmě si myslím, že Putin má dostatek podpory, aby odolal a čelil tomuto druhu tlaku, ale pro Zelenského to není tak, že by to mohl prostě odmítnout a vrátit se k původnímu stavu. Očekával bych, že Trump bude na Ukrajinu vyvíjet velký tlak a uvalí na ni sankce, pokud nebude k ničemu ochotná. Nebo si myslíte, že se přímo počítá s tím, že Američané nyní vyvinou tlak na Ukrajince, aby tuto dohodu přijali?
JB: Těžko říct, protože na straně USA si nejsem jistý, zda má Trump v této věci neomezenou volnost. Stále tu jsou neokonzervativci, kteří tlačí na pokračování války, to není nic úplně nového. To jsme v Evropě slyšeli už mnohokrát. Říkají, že ano, víme, že Rusko ještě není poraženo, ale nemůže válku udržet příliš dlouho. Proto poskytujme Ukrajině podporu tak dlouho, jak bude třeba – a je jim přitom jedno, jaký bude osud Ukrajiny, jejich záměrem je udržovat stav války s Ruskem, aby vyčerpali zdroje Ruska. A dokonce říkají, že to může trvat roky. Nejsem si jistý, zda jsou Evropané ochotni jít tak daleko, je tu otázka ekonomiky. Nebo lépe řečeno, na evropské straně máte dva aspekty, máte racionální aspekt, který říká, že z ekonomických důvodů pravděpodobně nebude větší podpora Ukrajině možná. Na druhou stranu, pokud posloucháte evropské vůdce, nemyslí racionálně. V jejich rétorice, kterou rozvinuli, a to zejména v poslední době, je velká iracionalita, mají krajně jestřábí rétoriku, která v posledních šesti měsících ještě zesílila. Existuje tedy rostoucí rozpor mezi politickou rétorikou a ekonomickými schopnostmi udržet podporu Ukrajině. To je podle mého názoru velký otazník, který teď nedokážu zodpovědět. Na straně USA je to téměř stejné, protože Trump chce Ameriku znovu učinit velkou, to je jeho cíl. Ví, že se nemůže zapojit do konfliktu, protože by to pohltilo zdroje, takže se chce z konfliktu vymanit a pravděpodobně je na dobré cestě k úspěchu. Problém je, že ostatní neokonzervativci chtějí, aby pokračoval v podpoře Ukrajiny a pokračoval v nějakém druhu omezování Ruska prostřednictvím sankcí a podobně. To znamená, že si nejsem jistý, zda má Trump, jak jsem již řekl, neomezenou svobodu pohybu. Pokud jde o Rusko, plně s vámi souhlasím, že jsou také lidé, kteří nechtějí, aby krev prolitá během těch čtyřech let vyšla nadarmo a jsou připraveni pokračovat v této válce až do úplného zničení, pravděpodobně ne úplného zničení, ale alespoň do získání dalších území, můžeme mluvit o Oděse, můžeme mluvit o Nikolajevu, mám na mysli odříznutí Ukrajiny od Černého moře a znovuzískání těch území, která historicky patřila Rusku. Ale to je otázka rozhodnutí, protože nyní jsme dosáhli jakéhosi, i když nejspíš ne optimálního, bodu v této fázi, nebo jsme mu alespoň blízko. Dokument, který máme nyní před sebou, ukazuje, že Američané udělali velký krok směrem k Rusku, není to dokonalé, ale je to velký krok vpřed. Přitom si uvědomme, že několik aspektů, které Ukrajinci stále odmítají, jako je NATO a tak dále, jsou už dávno mimo diskusi. Dokonce i Biden v roce 2022 řekl Zelenskému, že Ukrajina nebude součástí NATO. Pokud tedy nebude součástí NATO, zůstává možnost neutrality, jak stanoví ukrajinská ústava z roku 1996. Pro Ukrajinu to není absurdní možnost. Ale opět si myslím, že nikdo již nechce riskovat zapojení do konfliktu s Ruskem, zejména proto, že země NATO by nebyly schopny udržet plnohodnotnou otevřenou válku s Ruskem. Tedy co se týká otázky NATO, myslím, že Ukrajinci navzdory všem svým námitkám musejí pochopit, že to již není na stole. Problém území je pravděpodobně nejzávažnější. Zelenskyj samozřejmě zaplatil velmi vysokou cenu za udržení území, protože myšlenka, že Rusko si stanoví za cíl obsadit celou Ukrajinu, přiměla ukrajinské vojenské velení soustředit se na udržení či obranu každého metru čtverečního Ukrajiny, a to, jak říkám, za velmi vysokou cenu. Takže, pokud by se teď museli jen tak vzdát zbytku Záporoží a Chersonu, mnoho Ukrajinců by to pravděpodobně považovalo za urážku. A Zelenskyj by to pravděpodobně nepřežil. Myslím tím fyzicky. Domnívám se, že tak pravděpodobně uvažuje. Takže jsme nyní v situaci, kdy každý má co ztratit a každý má co získat. Problémem je najít rovnováhu mezi tím, co ztratíte, a tím, co získáte. To znamená, že se blížíme k nějakému optimálnímu bodu. Býval jsem poradcem ministerstva zahraničí ve Švýcarsku a říkali jsme, že dobrá dohoda je taková, kdy s ní obě strany nejsou spokojeny. A my jsme pravděpodobně právě v takové situaci. Zatím jsem ovšem neviděl oficiální reakci Rusů na ten dokument. Viděli jsme reakci Ukrajiny a Evropy, a ta byla jednoznačně negativní, tedy 100% ne. Z ruské strany zatím nic. Ale vnímám to tak, že máte-li námitky z obou stran, bude to pravděpodobně známka toho, že dohoda asi není tak špatná. Určitě budete muset vyřešit několik bodů a prodiskutovat několik věcí, Rusové nebudou zcela spokojeni, stejně jako Ukrajinci, ale mohlo by to vést k dlouhodobému řešení. Musíme si také uvědomit, že tento dokument byl zjevně vypracován z iniciativy Trumpovy administrativy. To znamená, že v současné době Rusko těží z dobré vůle ze strany USA. A pokud Rusové takovou dohodu kategoricky odmítnou, nemusí se jim v budoucnu dostat ze strany USA stejné dobré vůle. Takže musejí nejspíš zvážit i tuto stránku věci. Musím říci, že když jsem tento návrh dohody poprvé uviděl, řekl jsem si, že to Rusové kvůli určitým sporným bodům určitě nepřijmou. Ale pokud se na to podíváte z dlouhodobého hlediska a řeknete si, že pokud přijmete určité problémy nebo body, které vás zcela neuspokojují, ale které mohou vést k trvalému řešení, může zde být prostor pro kompromis. A musíte vzít do úvahy i to, že tuto složitou situaci vyjednáváte v atmosféře, která nyní panuje v Evropě, která je zcela proti jakékoli dohodě, protože pokud posloucháte Kaju Kallasovou, tak vidíte, že Evropané opět nenabídli žádné řešení tohoto konfliktu, vůbec žádné. Jen propagují myšlenku dodávek nových zbraní a podobných věcí, ale to je vše, diplomaticky neudělali nic, protože nechtějí nic dělat. Nálada v Evropě tak není nakloněna žádné dohodě. Zelenskyj pravděpodobně také není nakloněn dohodě, pravděpodobně kvůli tlakům, kterým je nyní v zemi vystaven. Vidíte, co se teď děje v Kyjevě – pravděpodobně nic, co by bylo ve prospěch Zelenského. Vidíme, že v zemi je stále více opozice vůči Zelenskému. Stále více lidí chce tento konflikt zastavit, protože jsou unavení. Mimochodem, vidíme to také v Rusku. Je to pravděpodobně méně zřejmé, protože Rusové, myslím tím Rusové z Ruska samotného, nemluvím o těch oblastech, které Rusové získali na Ukrajině, ale o původním Rusku, jsou drženi stranou od konfliktu, což byla záměrná strategie vlády, aby se život v Rusku co nejvíce udržel v normálu. Aby se zabránilo tomu, aby lidé různými způsoby trpěli kvůli konfliktu. Vidíte to v obchodech a tak dále, v podstatě se žije jako obvykle. Lidé tedy nejsou konfliktem přímo zasaženi. Ale pokud se podíváte na průzkumy veřejného mínění, zejména na ty, které najdete na webových stránkách Centra Levada, které je mimochodem Ruskem považováno za zahraničního agenta, ale každý měsíc provádí průzkum vnímání konfliktu. Jsou to velmi zajímavé informace, protože od samého začátku zvláštní vojenské operace se lidem každý měsíc klade stejná otázka, což umožňuje velmi zajímavé srovnání nálad obyvatelstva. Je zřejmé, že zvláštní vojenská operace se v Rusku stále těší široké podpoře, podporuje ji asi 75–76 % lidí, ale zároveň roste počet lidí, kteří jsou pro řešení za jednacím stolem. V říjnu se ochota k vyjednávání trochu snížila, ale celkově je zájem o vyjednávání větší. To znamená, že na obou stranách, i když je to silnější na Ukrajině než v Rusku, panuje únava, což je pochopitelné. Takže i to přispívá k zvažování kladů a záporů přijetí takové dohody. A to ovlivní obě strany. Nemohu říci, jak se Rusové rozhodnou, a Ukrajinci pravděpodobně budou muset o tomto návrhu přemýšlet, než řeknou definitivní ne. Rusové o tom určitě velmi vážně přemýšlí a za pár dní budeme nejspíš chytřejší. A řekl bych, že Evropané by o tom také měli přemýšlet, protože si nejsem jistý, zda mohou získat více, než je uvedeno v tomto dokumentu. To je můj osobní názor.
GD: Zmínil jste, že v dobrém kompromisu nebude žádná ze stran zcela spokojená. Je ale zřejmé, že tato dohoda je nakloněna ve prospěch Ruska, ale mírové dohody by měly odrážet realitu a není možné, aby Rusko vyhrálo válku a pak se nějak dohodlo přesně uprostřed. Kaja Kallasová a lidé jako ona se samozřejmě vyjádřují v tom smyslu, že Rusko je agresor a Ukrajina je oběť, takže Ukrajina by měla diktovat podmínky. I kdyby člověk přijal argument, že Rusko je prostě agresor, jedná se pořád o velmi normativní způsob pohledu na svět, v rozporu s tím, jak to ve skutečnosti je. Ale jedna věc, které jsem si v návrhu všiml, je, že situace je formulována jako válka mezi Ukrajinou a Ruskem. Jde tedy o to, že NATO může hrát roli pouze jako ručitel, nikoli jako jedna ze stran konfliktu. Například dohoda umožňuje NATO nashromáždit velké množství zbraní dlouhého doletu, které mohou být skladovány například v Polsku a v případě, že Rusko zahájí válku, mohou být přímo přepraveny na Ukrajinu. Ale samozřejmě, pokud válku zahájí Ukrajina, pak USA nebudou vázány žádnými z těchto závazků. To vše ale vychází z předpokladu, že NATO či USA, tedy Západ, budou plnit své závazky tak, jak jsou stanoveny. Ale pokud přijmeme, že NATO je součástí konfliktu, tak kdybych seděl v Moskvě, měl bych obavy, protože NATO může i v budoucnu, pokud se rozhodne vyvinout tlak na Rusko, kdykoli aktivovat ukrajinskou frontu, což by znamenalo vyvolání další války a následné vyslání stovek, ne-li tisíců raket dlouhého doletu na Ukrajinu, které by způsobily devastaci Ruska. Takže je tu spousta takových otázek, které vyvolávají znepokojení a které by možná mohly být řešeny lepším způsobem, kdyby bylo NATO uznáno jako účastník tohoto konfliktu. (Viz pozn. za textem.)Ale chtěl jsem se vás zeptat, jaké jsou podle vás ty sporné otázky na ruské straně, o kterých mluvíte?
JB: Než odpovím na vaši otázku, vrátím se k NATO, protože si myslím, že je to hodně důležité. Několikrát jsme zmínili, že NATO je stranou války a tak dále. Ale řekněme si to na rovinu, NATO na rozdíl od Evropské unie může rozhodovat pouze kolektivně. Mark Rutte nemůže rozhodovat o ničem. Nemá žádnou moc, je to jen generální tajemník. V podstatě v NATO rozhodují Spojené státy. To znamená, že je logické, že NATO není součástí diskuse, je to v podstatě jako OSN, OSN nemůže rozhodovat. Rada bezpečnosti, ta může rozhodovat, když je tam pět stálých členů. Ale OSN jako organizace má velmi omezenou rozhodovací schopnost. Stejně jako NATO. Ve skutečnosti bychom měli spíše mluvit o zemích NATO. NATO je v tomto dokumentu zmíněno, protože zjevně popisuje kolektivně všechny evropské partnery, tedy evropské spojence NATO. A to je způsob, jakým se Rusko může obrátit na všechny najednou. Ale pokud se v NATO jedná o rakety nebo něco podobného, musejí se do toho zapojit USA. Jestli je to dobře nebo špatně, záleží na tom, jak se na to díváte, ale já si myslím, že USA jsou v této poslední fázi konfliktu jedinou zemí, která prokázala určitou racionalitu, ne že by byla úplně racionální, ale v jejich přístupu je určitá racionalita. A to je dobře, třeba pokud jde o rakety, jako ty v Polsku a Rumunsku, které jsou dvojího použití, tedy mohou fungovat jako protibalistické nebo jako balistické. Tyto rakety jsou americké. To znamená, že pokud máte dohodu mezi Ruskem a USA, tak to v podstatě dostačuje. A to je rozdíl oproti Evropské komisi, protože Evropská komise, tedy Evropská unie, může rozhodovat, zatímco Mark Rutte nemůže. Každopádně si myslím, že je důležité si to pamatovat, protože to vysvětluje, proč se NATO jako organizace nikdy do konfliktu skutečně nezapojila. Uvědomme si, že když byly bezpečnostní dohody s Ukrajinou, šlo o bilaterální dohody. Nemohly být kolektivní, protože NATO jako organizace se nemůže zapojit, poněvadž nakonec rozhodují USA. Zatímco pokud máte bilaterální dohody, znamená to, že každá země může rozhodovat nezávisle. Mimochodem, to také ukazuje, proč by se v Evropě mělo diskutovat o samotném účelu NATO. Na jedné straně je to síla NATO, protože všechny země spadají pod jaderný deštník USA, ale v jistém smyslu je to slabost, protože tento mechanismus, tedy NATO jako mechanismus, není vhodný k řešení konfliktů, jako je ten na Ukrajině. Nikdy nebyl pro tento účel navržen. A mimochodem, viděli jsme, že byl velmi slabý i v Afghánistánu. Samozřejmě se tam zapojily země NATO, ale velitelská struktura a vše ostatní není přizpůsobeno pro válku, a ve skutečnosti ani pro jadernou válku. Ale teď k vaší otázce ohledně sporných bodů pro Rusy. Jako příklad bych použil zmrazená aktiva. V návrhu dohody se jasně píše, že zmrazená aktiva budou použita na rekonstrukci Ukrajiny. Nejsem si tedy jistý, zda by to Rusové přijali. Protože zaprvé se jedná o aktiva, která patří ruskému lidu, nikoli těm, kteří dohodu vypracovali. To je první věc. A zadruhé si myslím, že záměrem Rusů je přimět Evropany, aby se postavili čelem ke své odpovědnosti. Když Evropané řekli Zelenskému, aby vyměnil mír za podporu po dobu, jakou bude třeba, převzali odpovědnost. A myslím, že Rusové si jsou velmi dobře vědomi toho, že tuto odpovědnost by měli převzít ti, kteří tento problém ve skutečnosti způsobili, protože v dubnu 2022 byl Zelenského návrh Rusy téměř přijat, byl téměř podepsán, když Evropané řekli Zelenskému, aby návrh stáhl. A kdyby Zelenský svůj návrh udržel, dnes bychom tuto diskusi nevedli. Ukrajina by měla stejnou podobu jako tehdy, byla by diskuse ohledně Donbasu a Krymu, ale v zásadě by Kyjev měl svrchovanost nad většinou, ne-li celým územím. Ukrajina byla by neutrální, stejně jako v návrhu dohody a stejně jako v předchozí ústavě Ukrajiny. Takže žádná skutečná změna, jen závazek, že Ukrajina již nebude protivníkem Ruska a již nebude protivníkem Rusů žijících na Ukrajině, protože to je také důležitý aspekt. To znamená, že Evropané převzali obrovskou odpovědnost, když řekli Zelenskému, aby odstoupil od této dohody, a zároveň se zavázali, že za to zaplatí. Proč by tedy Rusko mělo dnes platit za to, k čemu se zavázali Evropané? Myslím si, že to je něco, co podle mého názoru Rusové odmítnou. To je asi nejdůležitější věc, která mě napadá. Nejsem si jistý, zda jsou Rusové nějak přehnaně nadšení myšlenkou zrušení sankcí nebo něčeho podobného. V jistém smyslu je to pro ně určitě plus, ale zároveň, pokud si vzpomínáte, co Vladimir Putin řekl loni v prosinci na setkání ruských průmyslníků a odborů a podobných organizací, řekl, že Rusko by nemělo počítat se zrušením sankcí. Řekl, že sankce jsou v podstatě systémové, a myslím, že dokonce řekl, že jsou pro Rusko příležitostí. Je to velmi zajímavé, protože totéž lze pozorovat například v Číně, kde i přes zákaz dovozu mikročipůsi z USA nyní Číňané sami zakázali dovoz amerických mikročipů, protože si všimli, že tyto sankce mají kladnou stránku, protože poskytují určitý podnět domácímu průmyslu, aby dorovnal nedostatek v této oblasti, což znamená, že sankce mohou být ve skutečnosti způsobem, jak podpořit některé oblasti ekonomiky, a to je přesně to, co Putin řekl před rokem. Kromě toho Rusové dnes mají obchodní dohody již ne s Evropou, ale se zbytkem světa. Navíc i kdyby byla dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou, nebude to nutně zahrnovat to, co Evropané od Ruska chtějí. A když poslouchám Kaju Kallasovou a další, nejsem si jistý, že Evropané mají náladu zlepšovat své vztahy s Ruskem. Tedy že i kdybychom měli dohodu zprostředkovanou Američany, Evropané budou vůči Rusům ještě tvrdší. To znamená, že pro Rusy není otázka sankcí nejspíš žádnou motivací. Opakuji, že se bez nich obejdou, nyní zlepšili své vztahy s Čínou, jsou více propojení, ne úplně, ale dochází k posunu směrem k ekonomické integraci v různých oblastech mezi Čínou a Ruskem. Rusko našlo nové trhy ve zbytku světa. V důsledku toho už Evropu nepotřebují. Mimochodem, je to také způsob, jak Rusové mohou potrestat Evropu, protože pokud Evropa nechce mít nebo nechce zlepšovat ekonomické vztahy s Ruskem, nakonec za to Evropané zaplatí cenu. Německý průmysl za to zaplatí cenu, už ji platí. Rusové tedy podle všeho nespěchají s obnovením svých tradičních hospodářských vazeb s Evropou. Evropané chtěli konflikt vyostřit a nyní za to zaplatí. A ještě je tu další aspekt – když si přečtete text návrhu, uvidíte, že i USA se snaží něco získat a chtěly by použít tyto zmrazené prostředky, zmrazená aktiva, pro rozvoj průmyslu v USA. Takže je to MAGA, MAGA se vrací do hry. Je to samozřejmě logické. Myslím tím, že Američané zprostředkovávají tuto dohodu, takže z ní chtějí mít nějaké výhody. To chápu. Vidíme tedy, že USA nejsou v tomto konfliktu zcela nevinné. Také chtějí získat nějaké výhody pro sebe. Opět, chápu to, ale to nemusí být pro Rusy motivací, aby s tím souhlasili – zrušení sankcí spíš nepotřebují a nejspíš se bez toho obejdou. Takže nyní je samozřejmě možné říct: „No, nejsme úplně spokojeni, budeme ještě chvíli bojovat a prosím, ještě to chvíli zvažujte, můžeme návrh přepracovat a přehodnotit ji ve světle toho, co se děje v terénu.“ A Američané budou pravděpodobně nuceni upravit některé body dohody. Ale opakuji, nevím.
.
Pozn. red.: Toto je velmi důležitá námitka, proto shrnutí: Diesen říká, že mírový plán chybně rámuje válku jako čistě rusko-ukrajinský konflikt a staví NATO jen do role garanta, přestože podle něj v konfliktu reálně vystupuje jako strana konfliktu. Plán umožňuje NATO hromadit zbraně dlouhého doletu v okolních státech a v případě ruského útoku je okamžitě přesunout na Ukrajinu, zatímco při ukrajinském útoku nemá Západ žádné povinnosti. Celý systém stojí na víře, že USA a NATO budou závazky dodržovat. Z ruského pohledu však NATO může kdykoli „aktivovat ukrajinskou frontu“, což činí plán jednostranným a potenciálně nebezpečným.
.
Zdroj: Glenn Diesen Substack (substack.com/@glenndiesen)
Zdroj úvodního obrázku: www.kremlin.ru (prostřednictvím Wikipedie)
