Rozhovor prof. Glenna Diesena se Scottem Ritterem, bývalým zbrojním inspektorem OSN, se zaměřuje na možné vyslání raket Tomahawk na Ukrajinu a širší dopady americké a evropské politiky vůči Rusku. Ritter vysvětluje historii a účinnost Tomahawků, jejich možné nasazení přes Nizozemsko a varuje, že by to Rusko mohlo vnímat jako jadernou hrozbu. Tvrdí, že Západ už fakticky vede válku s Ruskem a že dodávky těchto raket by mohly vyvolat jadernou reakci. Podle něj Spojené státy a NATO prohrávají konflikt, Evropa se ekonomicky i politicky rozpadá a hrozí kolaps NATO i EU. Závěrem varuje, že zánik smlouvy START může vyústit v nové závody v jaderném zbrojení a globální katastrofu.
.
GD: Spojené státy zvažují vyslání raket Tomahawk na Ukrajinu a zároveň se mluví o prodloužení smlouvy START, která je poslední hlavní dohodou o jaderných zbraních a jejíž platnost vyprší v únoru příštího roku. Začněme s raketami Tomahawk. Řekněte nám, jako bývalý zbrojní inspektor, co jsou to Tomahawky a co by pro Spojené státy znamenalo vyslat tyto rakety na Ukrajinu, předpokládám přes Evropu, ale přesto na Ukrajinu…
SR: U Tomahawku existují tři varianty, varianta odpalovaná ze vzduchu, varianta odpalovaná z moře a pak varianta odpalovaná ze země. Varianta odpalovaná ze země byla nasazena v Evropě na počátku 80. let jako součást strategie protiúderu, kterou Spojené státy přijaly, aby vyvážily sovětské nasazení mobilních jaderných raket středního doletu SS20. SS20 byla vnímána jako změna rovnováhy sil v Evropě, která dávala Sovětům obrovskou výhodu, a my jsme tomu museli čelit. Nasadili jsme tedy dva systémy, Pershing 2, mobilní raketový systém, velmi výkonný a velmi přesný, a také jsme nasadili pozemní řízenou střelu Tomahawk. Smlouva o jaderných zbraních středního doletu [Treaty Between the United States of America and the Union of Soviet Socialist Republics on the Elimination of Their Intermediate-Range and Shorter-Range Missiles, Договор о ликвидации ракет средней и меньшей дальности, zkráceně INF, z Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty – pozn. překl.]byla podepsána, protože svět uznal, že tyto zbraňové systémy jsou mimořádně destabilizující, zejména v případě nasazení v Evropě. A pro případ, že byste chtěli vyvolat jadernou válku mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, pak by to byly zcela ideální zbraně, protože nestabilita, kterou by vyvolaly, by se nevyhnutelně vymkla kontrole. Prezident Reagan a generální tajemník Gorbačov proto v prosinci 1987 moudře podepsali smlouvu o jaderných zbraních středního doletu, která vstoupila v platnost v červenci 1988, a my jsme se jich zbavili, zničili jsme je . Varianta odpalovaná ze vzduchu však zůstala. Vím to velmi dobře z války v Perském zálivu v roce 1991, kdy byla poprvé v boji použita řízená střela odpalovaná ze vzduchu k útoku na irácký závod na výrobu raket v Tádží. Existovala také verze odpalovaná z moře, jejíž odpalování z lodí a vystřelování z ponorek asi všichni viděli, která opět sehrála velmi důležitou roli v počátečních fázích operace Pouštní bouře a téměř ve všech amerických vojenských operacích od té doby. Ale verze odpalovaná ze země zmizela, byla zničena, dokud se Donald Trump nerozhodl, že odstoupí od smlouvy o jaderných zbraních středního doletu, což učinil v srpnu 2019, přičemž se odvolával na smyšlené – alespoň podle mého názoru – obvinění vůči Rusům, že nasazují systém 9M729, o kterém jsme tvrdili, že má střední dosah přesahující 500 mil. Rusové to popřeli, ale my jsme odstoupili, protože jsme chtěli odstoupit. A důvodem, proč jsme chtěli odstoupit, bylo, že jsme chtěli velmi rychle nasadit Tomahawk v pozemní verzi… Během několika týdnů po odstoupení od smlouvy jsme provedli první test pozemního odpálení Tomahawku, vystřeleného z odpalovacího zařízení Mark 41 a Aegis Ashore, stejného systému, který se používá na lodích a mimochodem také v Polsku a Rumunsku jako součást jejich takzvaného protiraketového štítu, který může také odpalovat rakety jako Tomahawk, jež jsou pozemními útočnými raketami. Takže je to zpět v systému. Existuje i jaderná varianta, kterou samozřejmě nikomu neposkytujeme, snad kromě Britů, ale ani to si nemyslím. Tomahawk je však nejznámější ve své konvenční podobě, pro svou schopnost přesně zasáhnout na velké vzdálenosti. Ale je v tom i hodně propagandy. Budu k vám upřímný. Jsou určité věci, o kterých nesmím mluvit, a jednou z věcí, o které stále nesmím mluvit, je přesnost Tomahawku během operace Pouštní bouře. Můžete si ale domyslet, proč nechtějí mluvit o konkrétní účinnosti tohoto systému. Ale i přesto, že Tomahawk v průběhu času vylepšili, pokud jde o navádění, využití nových technologií, když byl Tomahawk použit proti Sýrii a opět Donaldem Trumpem, úplně dobře nefungoval. Většina Tomahawků byla sestřelena nebo minula cíl. Tomahawk prostě není nějak obzvlášť dobrý systém. A k zničení nějakého zařízení potřebujete hodně Tomahawků. Zmínil jsem raketové zařízení Tádží severně od Bagdádu, na to jsme vystřelili desítky Tomahawků. A nikdy jsme ho úplně nezničili. Je to tedy systém, který má určitou schopnost, ale pokud jde o skutečné fyzické zničení nějakého zařízení, není tak účinný. Naposledy jsme jich vystřelili 35 proti Íránu, myslím, že na raketová či jaderná zařízení v Isfahánu, a s malým nebo žádným účinkem. Teď se Spojené státy, které se vždy snaží vydělat peníze, rozhodly, že chtějí Tomahawky vyvážet. Dříve jsme je, myslím, používali jen my a Britové. Nyní se hovoří o jejich dodání do Japonska a Holandska, přičemž Holandsko je v tomto případě důležitým partnerem, protože jak jste naznačil, v případě dodávek na Ukrajinu by Tomahawky nešly přímo ze Spojených států na Ukrajinu, ale prostřednictvím evropského zprostředkovatele, členské země NATO. A Holanďané, jak víte, už uzavřeli smlouvu. Provedli operační testy, Tomahawk byl odpálen z nizozemské fregaty a Nizozemsko se chystá koupit několik set těchto zbraní, jejichž dodání se očekává v roce 2028. Když tedy mluvíme o dodávkách Tomahawku na Ukrajinu, bude to prostřednictvím evropského zprostředkovatele a Holandsko se jeví jako nejpravděpodobnější kandidát, protože je to jediná evropská mocnost kromě Británie, která Tomahawk kupuje. Jakákoli jiná evropská země by se musela zařadit do fronty a Ukrajinci by se tohoto zbraňového systému nikdy nedočkali. Taková je současná situace. Raketa má dosah 1 500 mil a je hodně přesná. Ale jak zmínil prezident Putin ve Valdaji, jde o starý systém. A lze ji sestřelit. Nejedná se o revoluční průlom, pokud nezasáhne politické cíle. Ukrajina by chtěla Tomahawk nebo systém podobný Tomahawku, o tom se teď hodně mluví, například ke zničení továrny na výrobu dronů poblíž Kazaně. K účinnému zničení této továrny byste ovšem potřebovali více než šedesát raket Tomahawk. Jednou nebo dvěma se to nezvládne. Ale ani tak není úspěch zaručen. K zničení jiných zařízení, například pokud byste chtěl zničit montážní závod Votkinsk, kde Rusové vyrábějí rakety Iskander, Orešnik a další systémy, včetně strategických, byste pravděpodobně museli na toto zařízení zaútočit více než stovkou raket Tomahawk. A ani tak není zaručen úspěch. Prostě to není až tak účinný systém.
GD: Ale když se během studené války diskutovalo o destabilizujícím charakteru těchto Tomahawků, hlavním předpokladem vždy bylo, že budou fungovat především jako odstrašující prostředek, s tím, že z druhé strany byla obava, že by mohly být použity k prvnímu úderu, něco v tom smyslu. Ale tentokrát mluvíme o jejich aktivním použití ve válce proti Rusku. Západní vůdci hovoří o nutnosti dodat rakety dlouhého doletu, aby zasáhly energetická zařízení, zařízení na výrobu zbraní, někteří dokonce volají po politických cílech. Je to tedy velmi odlišné. Myslím tím, kdy překročíme hranici mezi proxy válkou a přímou válkou? Trump byl proti tomu. Vzpomínám si, že se dost hlasitě vyjadřoval proti tomu, aby Biden dodal Ukrajině rakety ATACMS, protože by to podle něj bylo přes čáru, a dokonce i v Oválné pracovně, když křičel na Zelenského, ho varoval, že si tady zahrává s třetí světovou válkou. Co se stalo s touto opatrností? Trump dříve chápal závažnost této situace, ale nyní se zdá, že velmi ležérně mluví o nutnosti dodat Ukrajincům Tomahawky, což mě přivádí k otázce zapojení americké armády. Do jaké míry je nutné, aby s tímto zbraňovým systémem americká nebo možná nizozemská armáda Ukrajincům pomáhala? Jinými slovy, kdy překročíme hranici přímé války?
SR: Ale Glenne, se vší úctou, tuto hranici jsme přece již překročili! Jsme ve válce s Ruskem. Jen to neuznáváme. Ale je to válka, Rusové to vědí, vydali k tomu prohlášení. A dokonce i Marco Rubio říká, že jsme v proxy válce s Ruskem. Je to válka. Jsme přímými účastníky tohoto konfliktu, a to už nějakou dobu. Tomahawk by však byl opravdu peřs míru. Za prvé, je to systém schopný nést jaderné zbraně. Odstrašující faktor, který měl v 80. letech, nespočíval v tom, že nesl konvenční nálož, ale v tom, že nesl jadernou nálož. Během studené války, kdy byl Tomahawk poprvé nasazen v Evropě v pozemní verzi, to byl systém schopný nést jaderné zbraně. A právě to ho činilo tak nebezpečným. A mohl být použit k prvnímu úderu. Ve skutečnosti existoval plán použít Pershing 2 k likvidaci sovětského vedení, velení a řízení. A pak by Tomahawk v kombinaci s raketami Trident odpalovanými z ponorek třídy Ohio operujících blízko pobřeží na zkrácené trajektorii usiloval o zničení co největšího počtu sovětských jaderných raket, aby docílil nevyhnutelné porážky, tedy klasický první úder. To je to, co ho činilo tak destabilizujícím. Proto bylo rozhodnuto se jich zbavit. Ale teď si musíte položit otázku: Pokud jste Rus a vidíte, jak na vás z Ukrajiny nebo odkudkoli střílí Tomahawky, jak můžete vědět, že nejsou jaderné? Jak víte, že nejsou součástí takového úderu na řídící centra? Pokud se vrátíte do prosince 2021, kdy Rusové jednali s Bidenovou administrativou o Ukrajině, Rusové opakovaně dávali jasně najevo, že jedinou věcí, která je trápí více než cokoli jiného, jsou rakety NATO s dlouhým doletem umístěné na ukrajinském území. Ukrajina je totiž jako pěst v ruském podbřišku. Všechna ruská strategická infrastruktura byla navržena a umístěna v sovětských dobách, kdy byla Ukrajina součástí Sovětského svazu. A tak byla místa, kde se nacházejí ruské zařízení a kapacity, základny, součástí strategické hloubky. Bylo by třeba vynaložit určité úsilí, aby se země NATO přes Varšavskou smlouvu dostaly do sovětské hloubky. Pamatujte si, že to nebyla jen Ukrajina, ale celé nárazníkové státy Rumunsko, Bulharsko, Československo, Maďarsko, východní Německo. Všechny sloužily jako takový prostorový nárazník. A teď rozšíření NATO přivedlo NATO přímo k ruským hranicím. A kdyby byly nyní takové zbraně umístěny na Ukrajině, doslova celá ruská strategická hloubka by byla odhalena. A Rusové řekli, že nemohou dovolit, aby tam NATO tyto zbraně umístilo. Ale Bidenova administrativa se k tomu nezavázala. Takže Tomahawk je doslova ruská noční můra, která se stává skutečností. A ruská jaderná doktrína je docela konkrétní. Pokud je nejaderný stát zmocněn jaderným státem k útoku na Rusko, pak by Rusko to považovalo za útok jaderného státu a reagovalo by plnou silou svých schopností, což je jaderná síla. Musíme si tedy hned na začátku uvědomit, že jakékoli použití raket Tomahawk Ukrajinou by mohlo vyvolat jadernou reakci Ruska, zejména pokud by zasáhly politické cíle. Dokážete si představit, že raketa Tomahawk zasáhne Kreml, Chrám Vasila Blaženého, Bolšoj těatr nebo Petrohrad? Představte si, co by se stalo, kdyby Rusové poskytli raketu Kalibr Venezuele a Venezuelané ji odpálili a zasáhli Washington. Zasáhli Bílý dům. Zasáhli Smithsonův institut. Myslíte si, že by Spojené státy řekly: „No co, je to prostě válka.“ Nebo bychom nejen navždy zlikvidovali Venezuelu, ale pravděpodobně i Rusy za to, že tento útok umožnili, protože si dokážu představit, že raketa Kalibr by nemohla být odpálena bez pomoci při zaměření, bez technické pomoci ruských techniků. V tomto smyslu je skutečně otázkou, zda může Ukrajina raketu Tomahawk ovládat bez pomoci. Verze Tomahawku, kterou používají Spojené státy a která má přístup k satelitům, GPS satelitům, radarovým satelitům, zobrazovacím satelitům, které poskytují aktualizace v reálném čase, nemůže být ovládána nikým jiným než Američany, protože za prvé jsou komunikační systémy silně šifrované a klíčový materiál je přísně střeženým tajemstvím chráněným Národní bezpečnostní agenturou a dalšími bezpečnostními agenturami. A nebude sdílen s nikým. Jedná se o nejpřísněji střežená tajemství ve Spojených státech. Další věcí je například technologie sledování terénu. Mapování pro úder připravuje zvláštní útvar amerického ministerstva obrany, který k tomu využívá informace amerických zpravodajských služeb, a nikdo jiný na světě to nedokáže napodobit. Pokud tedy používáte TERCOM, znamená to, že používáte americké zpravodajské informace speciálně nakonfigurované pro cíl, na který útočíte, což znamená, že Amerika nyní ve skutečnosti míří na Rusko. Totéž platí pro systém GPS, jedná se o vojenský GPS, který používáí šifrovanou komunikací. Pokud byste použili komerční GPS, Rusové by ho rušili a raketa by byla k ničemu. A konečné navádění spočívá v porovnávání obrazů, které jsou uloženy uvnitř Tomahawku, a jakmile se dostane na místo, skenuje a hledá shodu, najde ji a pak provede konečný manévr, aby zasáhl cíl. Opět se jedná o snímky poskytnuté Spojenými státy, které bez Spojených států nemohou fungovat. Americká verze systému Tomahawku by tedy nemohla být poskytnuta Ukrajině, aniž by Američané řídili celou akci. Myslím, že ukrajinská ruka by možná stiskla spouštěcí tlačítko, ale všechno ostatní by bylo na Spojených státech, doslova by to byly Spojené státy, které by útočily na Rusko. Vývozní verze by nutně musela být zjednodušena. Do jaké míry by byla zjednodušena, to nevím. Nikdo to neřekl. Vím, že Kongres poskytl výjimky pro režim kontroly raketových technologií, aby mohl být Tomahawk vyvážen. A dá se předpokládat, že by došlo ke snížení schopností, že Spojené státy při prodeji zbraňového systému jiné zemi, dokonce i zemi NATO, by jej musely nakonfigurovat tak, aby jej mohla ovládat pouze ta země NATO – pak ale vyvstává otázka, zda by to bylo přenositelné na Ukrajinu, což znamená, že pokud jej můžete omezit pro Nizozemce, mohou jej Nizozemci jednoduše převést na Ukrajince a poskytnout Ukrajincům podobnou úroveň omezeného výcviku, jaký měli oni? Tyto věci zatím nejsou známy, ale to nevadí, protože v okamžiku, kdy bude proti Rusku vypuštěna raketa Tomahawk, Rusové nebudou mít jinou možnost, než předpokládat, že se jedná o raketu s jadernou hlavicí, a budou muset podle toho jednat.
GD: Pokud je tedy známo, že by to bylo vnímáno jako útok USA na Rusko, jak jste řekl, nejhorší noční můra pro Rusko vzhledem k tomu, že neví, jakou nálož raketa nese, a mohlo by to skutečně vyvolat jadernou reakci Ruska, proč máme lidi jako generál Keith Kellogg, kteří se předhánějí v tom, aby Tomahawky poslali na Ukrajinu? Myslím tím, když jsou všichni pohromadě, poplácávají se po zádech a říkají, že se Ukrajina jen brání, že to vůbec není tak, že bychom se v posledních deseti letech zapojili do proxy války proti Rusku. Určitě musejí vědět, jaké riziko tím podstupují. Proč jsou tak žhaví? Je to zoufalství, nebo jsou uvězněni ve své bublině? Je velmi těžké pochopit, proč po celé té studené válce nyní téměř tlačíme na přímou válku s Rusy.
SR: Jsou tu dvě věci. Jedna je zoufalství. Prohráváme. Prohráváme na celé čáře. Vsadili jsme všechno na to, že Rusové nepřežijí sankce, že Rusové nepřežijí diplomatickou izolaci a že Rusové nemají vojenskou kapacitu, aby tento konflikt udrželi. Doufali jsme, že se Rusové jednoduše zhroutí. A celým účelem kampaně proti Rusku bylo vyvolat ekonomický kolaps, který by vedl k rozpadu společnosti a následně k politickému kolapsu. Jedná se o operaci zaměřenou na změnu režimu. Je to nedílná součást politiky, která je v platnosti od doby, kdy Vladimir Putin vyhrál své první volby. Myslím tím, že mezi jmenováním Jelcinem na Silvestra 1999 a Putinovým vítězstvím ve volbách v březnu 2000 bylo období, kdy jsme věřili, že je jen loutkou, náhradníkem, jehož prostřednictvím bychom mohli manipulovat s ruským politickým systémem, jako jsme to dříve dělali s Borisem Jelcinem, a dosadit pak někoho, kdo by nám více vyhovoval. Ale když Putin vyhrál volby – mimochodem velmi těsně, nelze tedy říkat, že je diktátor, je demokraticky zvolený, a to s velmi těsným náskokem –, nevěděli jsme, co dělat. A tak jsme zahájili politiku zadržování. Jak ho zadržet? Protože Rusko jsme dříve měli tam, kde jsme ho chtěli mít, pod naší kontrolou. Jak v tom pokračovat s někým, koho jsme si nevybrali? A tak od té doby s Putinem bojujeme. A vzpomínáte si na tzv. „reset“ vztahů s Ruskem ze strany Obamovy administrativy, to slavné červené tlačítko, které Hillary Clintonová stiskla a smála se u toho se Sergejem Lavrovem? To už byla operace změny režimu. Celým účelem tohoto „resetu“ bylo udržet Vladimira Putina mimo a Dimitrije Medveděva uvnitř. To je jediný důvod, proč k tomu došlo. [Ritter tvrdí, že „reset“, který byl oficiálně prezentován jako snaha zlepšit vztahy mezi USA a Ruskem, byl ve skutečnosti pokus o ovlivnění ruské vnitřní politiky, tedy o změnu vedení země. „Červené tlačítko“ odkazuje na událost z roku 2009, kdy tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clintonová symbolicky stiskla červené tlačítko s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, aby označila „nový začátek“ vztahů mezi USA a Ruskem. „Udržet Vladimira Putina mimo a Dimitrije Medveděva uvnitř“ – v té době (2008–2012) Putin formálně odstoupil a stal se premiérem, zatímco Medveděv zastával funkci prezidenta. Na Západě byl Medveděv vnímán jako otevřenější a liberálnější. Podle autora tedy Washington doufal, že tímto „resetem“ podpoří právě Medveděva a oslabí Putinovu pozici. – Pozn. překl.] A když to selhalo, když se Putin vrátil, zdvojnásobili jsme úsilí. Víte, Němcov, Navalnyj, cílem všech těchto operací CIA bylo podkopat ruský politický systém, vytvořit opozici, a to ne proto, že jsme věřili v demokracii, ale proto, že jsme chtěli svrhnout Vladimira Putina. A od té doby postupujeme v tomto směru. A zvláštní vojenská operace byla v podstatě odmítnutím celé řady věcí ze strany Rusů. Jedná se tedy o operaci zaměřenou na změnu režimu, která selhala. Vladimir Putin je dnes silnější než kdykoli předtím. Každý, kdo si myslel, že to tento muž nedává, mohl vidět, jak ve Valdaji čtyři hodiny mluví. Mozek funguje. Mozek je spojen s 25 lety zkušeností s obnovou Ruska, s vyvedením Ruska z prachu a popela do dnešního postavení globálního významu. To je to poslední místo, kde by ho lidé, kteří se snaží Putina svrhnout, chtěli mít. A tak panuje pocit zoufalství, že selhali v architektuře, která měla usnadnit zánik Ruska. NATO, Evropská unie, mezinárodní řád založený na pravidlech, G7, G20, všechno se rozpadá. A Spojené státy si uvědomují, že jejich role jako bezkonkurenčního globálního hegemona skončila. Ať se nám to líbí nebo ne, přecházíme k multipolárnímu systému, ve kterém Rusko hraje významnou roli. Vždy jsme se obávali, co by se stalo, kdyby se Rusko a Čína spojily. No, Rusko a Čína se spojily. A tak sázíme na to, že Putina ještě můžeme svrhnout. Gilbert Doctorow, míváte ho ve svém pořadu, mluvil o puči, o ruských elitách, ale to je prostě nesmysl. To je západní fantazie, žádný puč se neplánuje. Neexistují žádné rozčarované elity, které by spřádaly plány proti Vladimiru Putinovi. To je prostě absurdní extrém, ale právě tento způsob uvažování posiluje Keitha Kellogga, Marca Rubia, Petea Hegsetha a další rusofoby, kteří obklopují Donalda Trumpa, protože potřebují věřit, že existuje šance na vítězství. Neumějí přijmout nevyhnutelnost toho, že Rusko, Vladimir Putin z toho vyjde jako vítěz. A tak se přesvědčují, že těmito kroky Rusko porazí. Doctorow říká: „Tomahawk zasáhne Moskvu a je to, Putin se zhroutí, padne jako domeček z karet. Je konec. Je pryč. Je hotovo.“ Ne, svět skončí. Ale to souvisí s něčím ještě nebezpečnějším. Panuje pocit, že Rusko blafuje, že Rusko má v ruce v podstatě pár dvojek a sází, jako by mělo královskou postupku, že až přijde čas na dorovnání, Rusko nebude mít v ruce karty. A velký díl toho, proč tomu lidé věří, je zralost Vladimira Putina, který přehnaně nereaguje na všechny provokace, zdrženlivost Ruska, které nechce zbytečně eskalovat situaci. Rusko přijalo urážky a údery, které by západní národy přiměly reagovat úplně jiným způsobem. Rusko to však místo toho vstřebalo, k velké frustraci mnoha lidí na Západě, kteří se ptají, proč to Rusko, proč to Putin dělá. Je to proto, že vyhrávají. Podstatné je, že vyhrávají na celé čáře. Rusko neprohrává v žádném aspektu tohoto střetu, této proxy války se Západem, ale po všech stránkách vyhrává. A Putinova sebejistota během jeho čtyřhodinové prezentace ve Valdaji to potvrzuje, víte, je to muž, který si je jistý, kde Rusko je a kam směřuje, a je si jistý schopnostmi Ruska. Ale lidé uvnitř Trumpovy administrativy si myslí, že blafuje, že stačí jen odhalit, jak blafuje. A proto tlačí. Překračují červené čáry, které by žádný racionální hráč nikdy nepřekročil. Jedním z důvodů, proč to dělají, je to, že jsou nakaženi rusofobií. A rusofobie doslova otupuje mozek ohledně reality Ruska. Rusofobie vám brání v realistickém hodnocení Ruska. CIA je touto rusofobií zcela nakažena. Viděli jste to v roce 2016 s nesmyslem s názvem Russiagate, s tím, jak to CIA zinscenovala, záměrně vytvářela, zveličovala a zkreslovala zpravodajské informace pro politické účely, protože v hloubi duše věří, že Vladimir Putin je zlý, diktátorský autokrat, kterého je třeba pro dobro světa odstranit. A věří, že pokud na Rusy trochu víc zatlačíme, zhroutí se. A tak tu máme CIA, která radí prezidentovi, že Rusko je slabé, a on je obklopen lidmi, kteří říkají, že Rusové blafují. A co je nejdůležitější, prezident je v rozpacích. Víte, vložil do ukončení ukrajinsko-ruského konfliktu hodně politického kapitálu. Řekl, že to dokáže. Naznačil, že stačí zvednout telefon a svět se k tomu přidá, a teď je v rozpacích, má na tváři bláto. A v rozpacích hledá způsoby, jak si zachovat tvář, a je obklopen lidmi, kteří říkají: „Míru dosáhnete silou, pane prezidente, míru dosáhnete silou, musíte být silný. Rusové blafují. Putin není tak silný, jak si myslí. Utrpěl více ztrát, než přiznává. Nejsou schopni produkovat to, co produkují. Je to ropná ekonomika, stačí jen omezit jejich ropu a zhroutí se jako domeček z karet.“ A on dostává všechny tyto rusofobní rady. A v jeho okolí není nikdo, kdo ví něco o Rusku. Steve Whitkoff má díky Kirillu Dmitrievovi a svým příležitostným setkáním s Vladimirem Putinem přehled o realitě v Rusku. Ale Whitkoff není dobrý prostředník, protože nedokáže převést ruskou realitu do účinných rad pro Donalda Trumpa. Whitkoff je prostě nástroj, který Donald Trump používá k posílání zpráv do Ruska. Ale není moc dobrý prostředník pro přijímání zpráv a přesné vykreslování ruské reality. A tak máme prezidenta, který v současné době doslova žije v La La Landu [americký filmový muzikál z r. 2016 – pozn. překl.], který věří, že dělá účinnou politiku, věří, že Rusko je slabší, než ve skutečnosti je, a věří, že Rusko blafuje.
GD: Měli jsme Gorbačova, který se nebál kritizovat Putina, ale také si uvědomoval, že kdyby nebylo Putina, Rusko by se v roce 2000 mohlo zhroutit. V podstatě mu tedy přisuzoval zásluhu za záchranu národa. Takže ne, nemyslím si, že by v dohledné době došlo ke změně režimu nebo k puči…
Zdroj: Glenn Diesen Substack (https:/substack.com/@glenndiesen)
