Rozhovor prof. Diesena s lordem Skidelskym (více o něm v rubrice „Autoři“) se soustředí na úpadek druhé vlny globalizace a paralely s obdobím před první světovou válkou. Skidelsky vysvětluje, že globalizace vždy závisela na existenci hegemonické moci, která zajišťovala bezpečnost obchodních cest, stabilní finanční systém a relativně mírové prostředí. V 19. století to byla Pax Britannica; po roce 1990 se mnozí domnívali, že tuto roli globálně převezmou Spojené státy. Podle Skidelského však byla tato představa mylná – americká hegemonie v 90. letech byla vrcholem, nikoli začátkem jejich trvalé dominance, a mezitím rostly další mocnosti, zejména Čína. To nevyhnutelně vedlo k multipolaritě a oslabení podmínek, které umožňují volný obchod.
Dalším faktorem rozpadu globalizace jsou ekonomické sankce, jež urychlují vytváření alternativních obchodních a finančních bloků (např. rostoucí obchod v rámci BRICS). Skidelsky varuje, že takový vývoj připomíná 30. léta: fragmentaci, protekcionismus a militarizaci ekonomik, která u něj nese označení „vojenské keynesiánství“. Podle něj dnes Spojené státy a Evropa reagují na úpadek globalizace jednoduchým morálním rámcem „demokracie proti autokracii“, který znemožňuje hledat kompromis nebo chápat bezpečnostní obavy jiných velmocí. Výsledkem je atmosféra strachu a démonizace celých národů, což v Británii popisuje jako iracionální čistou rusofobii.
Článek, z něhož rozhovor vychází, doplňuje strukturální příčiny rozpadu globalizace: neoliberální ekonomie podcenila rizika finanční liberalizace, globální nerovnováhy (zejména přesun výroby na Východ a kapitálu na Západ) a prudký růst nerovností. Globální systém tak ztratil politické i sociální opory, které by umožnily mírovou a stabilní vzájemnou provázanost. Skidelsky proto navrhuje mj. vrátit se k myšlenkám po vzoru Keynesovy „mezinárodní clearingové unie“, tedy systému, který omezuje trvalé přebytky a deficity a posiluje vyvážený obchod. Jinak podle něj hrozí, že druhá vlna globalizace skončí podobně jako ta první – cestou k velkému konfliktu, tedy třetí světové válce.
.
Úvodní fotografie: Rakousko-uherští vojáci popravují Srby, 1917.
.
LS: Určitě – a dalším odrazem v historickém myšlení je samozřejmě fašismus. To byl přesně argument národních socialistů. A myslím, že i zde se může vyvinout ošklivá rétorika, protože ve 30. letech lidé, kteří tento argument využívali, tvrdili, že mezinárodní finance či kosmopolitní elita jsou z velké části židovské. A tak jsme viděli, jak se ekonomický nacionalismus může poměrně snadno proměnit v antisemitismus, pokud ztotožníte kosmopolitní elitu s určitou etnickou náboženskou skupinou. Říkalo se tomu socialismus hlupáků, ale mělo to ohlas. A někde jsem četl, že to v USA opět roste. Ale abychom se dostali k alternativě, jak dosáhnout ekonomické vlády světa, která nebude hegemonická, když nemáte světovou vládu. Keynes na to měl odpověď, a myslím, že je to brilantní odpověď, a to v podobě návrhu mezinárodní clearingové unie, který předložil v roce 1941, což byla v podstatě světová zúčtovací banka, ve které by národy držely své zůstatky z obchodu a která by zabránila jakékoli zemi v trvalém obchodním přebytku nebo trvalém obchodním deficitu, protože by za to byly penalizovány. Myšlenkou tedy bylo dosáhnout každoroční obchodní rovnováhy. To však Spojené státy odmítly, protože Spojené státy měly většinu světových dolarů. Tedy v té době většinu světového zlata, měl bych říct. Nechtěly proto žádné omezení své schopnosti využívat své přebytky ve svůj prospěch. Tento návrh tedy padl. Ale pokud chcete nenacionalistické východisko ze současné krize, zdá se, že důležitým krokem by bylo vytvoření nové verze Keynesovy mezinárodní clearingové unie. Zajímavé je, že Číňané o to v roce 2009 projevili určitý zájem, ale v té době Američané zájem neměli. Stále měli mocný dolar.
GD: No, pro čínskou stranu by to mohlo být zajímavější, kdyby se – pokud skutečně věří v multipolaritu – přiklonili k myšlence, že místo hegemonického systému řídícího globalizaci lze vytvořit instituce, které nikdo nemůže ovládat, ale na nichž jsou všichni více či méně závislí. Chtěl bych se ale vrátit k vašemu argumentu o fašismu. Vidíte fašismus jako přirozenou reakci na období po globalizaci, nebo v tom vidíte také souvislost s podkopáváním tradičních hodnot? Snažím se zkoumat spojení fašismu s koncem globalizace.
LS: No, pokud vezmeme národní socialismus, ten má socialistický levicový prvek a pravicový prvek. A myslím, že to, co fašisté ve 30. letech udělali, bylo jejich spojení. A tomu se říkalo fašismus. Myslím tím, že dnes nemáme žádnou možnost oživení skutečného fašismu, protože skutečný fašismus byl vysoce militarizovaný a vzešel z první světové války. Ale to, co máme, je neofašismus a tyto myšlenky mají svou historii a jsou přizpůsobeny novým situacím. A myslím, že to je to, co se stalo a co se děje dnes. Nebere na sebe konkrétní podobu antisemitismu, protože národní socialismus 30. let byl namířen přímo proti finanční elitě. Nyní je ekonomický nacionalismus více namířen proti imigraci. Existuje však také prvek nepřátelství vůči mezinárodní elitě, jak jsem mluvil o oné Prezidentské agendě, která této elitě vyčítá nedostatek vlastenectví a přesun jádra ekonomiky do zahraničí. A nyní to musíme vrátit zpět. Kosmopolitní elita je bohužel docela viditelná. Mám na mysli lidi s majetkem v hodnotě 500 miliard dolarů. Nyní je jich asi 10, 12 nebo 15 a jejich jména jsou všeobecně známá. To jsou cíle. Samozřejmě, že budou terčem. Jak to dopadne, jak si udržíme civilizovanou politiku s touto obrovskou koncentrací moci, to bude velká otázka pro příštích několik let.
GD: Ovšem vzhledem k tomu, co způsobily kosmopolitní elity, měla by tu být nějaká možnost, jak znovu vyvážit mezinárodní systém, aniž by se podlehlo nenávisti fašismu. Je tu ovšem tenká hranice, jsem si toho vědom, poněvadž Listovy argumenty považuji za velmi přesvědčivé, je to můj oblíbený ekonom, ale vidím tu i onu nebezpečnou, kluzkou plochu, jak úzce to souvisí s mnoha fašistickými myšlenkami.
LS: Ano, nemáme světovou vládu. Lionel Robbins kdysi ve 40. letech napsal skvělý esej, v němž tvrdil, že pro globalizaci má argument volného obchodu jednu vážnou slabinu, a to, že nebere v úvahu politické základy volného obchodu. A ta slabina je tu stále. Pokud chceme volný obchod, a já si myslím, že volný obchod je dobrá věc, čím méně omezení obchodu existuje, tím lépe, musíme mít globální systém, který zajistí jeho bezpečnost a který neustále nevytváří strategické problémy pro obchod. A ten momentálně nemáme. Částečně je to naše vlastní vina. Označujeme určité země za nepřátele. A neuvažujeme o tom, do jaké míry jsou nepřáteli, do jaké míry bychom s nimi mohli spolupracovat. A tak si myslím, že naši státníci slepě klopýtají do propasti. Je to pro mě strašně deprimující.
GD: No, to je také jeden z aspektů fašismu, když se celé národy stávají nepřáteli. Ale to se týká současné války, kterou nyní vedeme v Evropě. To je jedna z mých obav. V minulosti jsme vždy soupeřili s Rusy, ale soutěž, a dokonce i pohrdání bylo vždy maskované liberální rétorikou, to znamená, že to nebylo tak, že bychom nenáviděli Rusy, nenáviděli jsme jen Putina, a tak jsme vlastně ve skutečnosti byli na straně Rusů, to byla taková ta hlavní myšlenka, protože jsme pro ně chtěli svobodu, kterou jim Putin upírá. Teď je to ale něco úplně jiného, ten liberální závoj byl odhozen, a je tu všeobecná nenávist, vůči národu, lidem. Považujete to za přehnané tvrzení?
LS: Ne, v Británii je to zcela zřejmé. Nevím, jaká je rétorika ve skandinávských zemích, ale v Británii je rusofobie. Velmi, velmi silná rusofobie. A nebere v úvahu žádné jiné argumenty. Nesnaží se pochopit ruský pohled na žádnou z otázek, ve kterých jsme s nimi v konfliktu. To vede přímo k válce. Je to založeno na myšlence, že Británie se musí znovu vyzbrojit, aby mohla bojovat a vyhrát válku proti Rusku. To jsou slova naší Strategické obranné doktríny. Samozřejmě pak dodává, že pokud budeme schopni vyhrát, nebudeme to muset udělat, protože to bude dostatečné k zastrašování. Je však znepokojivé, že se chceme dostat do pozice, kdy budeme schopni bojovat a vyhrát válku proti nejlépe vyzbrojené jaderné velmoci na světě. O čem tito lidé mluví?
GD: No, Skandinávci nemají schopnosti Britů ani jejich velikost, ale je to v podstatě stejná rétorika, která se nevztahuje jen na Rusy, ale na všechny soupeře. Už se nemluví o bezpečnostních obavách protivníků, tedy o tom, jaké jsou obavy Rusůohledně Číňanů, Íránců a dalších. Automaticky se předpokládají agresivní úmysly, takže, ano, strach a nenávist a ve společnosti už prostě neexistuje místo, kde by se dalo diskutovat o tom, co druhé zajímá, pokud je předpokladem nalezení kompromisu. Každý kompromis je appeasementem, protože dobro se nesmí smířit se zlem. Dobro musí zlo porazit. Tak se dosáhne míru. Lidé, kteří mluví tímto extremistickým jazykem, to dělají na základě ctnostného předpokladu, že důvodem, proč mluví s touto nenávistí vůči celému národu, je to, že tito lidé jsou zlí. Takže v podstatě jejich nenávist je dobrá nenávist. Ukazuje jim, jak jsou dobří. Je to ctnostná nenávist.
LS: Souhlasím. Navíc tato rétorika sjednocuje pravici a levici. Mám na mysli ty dvě části středu – ortodoxní socialistické strany a ortodoxní konzervativní strany (viz pozn. za textem). Mluví přesně stejným jazykem a sjednocujícím tématem je samozřejmě demokracie versus autokracie. Tedy že autokracie jsou přirozeně expanzivní, protože potřebují ospravedlnit svůj útlak vůči vlastnímu obyvatelstvu dobýváním jiných zemí, zatímco demokracie jsou přirozeně mírumilovné a čistě defenzivní, protože své spory řeší spíše na základě rozhovoru než silou. To není vůbec správné shrnutí historie demokracie a není to ani správné shrnutí historie autokracie. Nicméně vám to dává pocit, že vedete spravedlivou válku proti autokracii. Přirozeně nutně spravedlivou. Dává vám to takříkajíc morální palebnou sílu, a to platí o současné britské veřejné rétorice. A jak zleva, tak zprava se setkáváte s argumentem, který jsem už tolikrát slyšel v parlamentu – že pokud Putina teď nezastavíte, bude pokračovat dál a dál. To je fráze, která se používá. A dokud to neuděláme, budeme podporovat Ukrajinu. Dáme Ukrajině vše, co je potřeba. To je další fráze. Vše, co je potřeba. A když se zeptáte, co je tedy cílem, odpoví, že obnovení hranic z roku 2014. To je stále oficiální cíl Evropské unie a zřejmě části koalice ochotných. Je to morálně odporné, protože to neudělají a vědí, že to nejde.
GD: Ano, mluví o tom, jak budou Rusové pochodovat na západ, budou pochodovat na Berlín, Paříž –
LS: A nezastaví se ani v Paříži, ale půjdou s drony na Londýn…
GD: Nedává to vůbec žádný smysl. Jak by taková strategie mohla fungovat? Jak by vládli všem těm lidem, kteří se k vám nechtějí připojit? Jak by reagovali spojenci Ruska? Je to úplný nesmysl. Ruský lid naopak vidí to, co se stalo na Ukrajině v únoru 2022, jako výsledek provokace ze strany Západu, s čímž souhlasím, tak to bylo. Můžeme se dokonce podívat na články z New York Times, kde se píše, že den po převratu začaly USA navazovat spolupráci v oblasti zpravodajských služeb a přetvářet ukrajinskou zpravodajskou službu na zbraň proti Rusku. To neznamená, že člověk musí podporovat invazi na Ukrajinu, ale jednalo se o provokaci a před rokem 2014 nikdo v Moskvě nemluvil o nárocích na cokoli na Ukrajině. Je to prostě tak, že pokud argumentujete, že autokracie má možná nějaké skutečné bezpečnostní obavy, které jsou legitimní, je to vnímáno téměř jako zrada demokratických ctností… Moje poslední otázka se ale týká toho, že jsme teď v situaci, kdy globalizace organizovaná kolem myšlenky hry s kladným součtem se rozpadla. Vracíme se k průmyslovému soupeření mezi velmocemi, podobně jako na konci 19. století a na počátku 20. století. Teď směřujeme k válce, připravujeme se na válku, mluvíme o válce, ovšem nemluvíme o tom, jak lze vyhrát válku proti největší jaderné velmoci světa, ale přesto mluvíme o tom, že ji porazíme. Je možné se ještě vrátit k něčemu, co nás nezavede do třetí světové války?
LS: No, myslím, že to bude velmi obtížné. Je tu jedna nebo dvě neznámé. Myslím, že určitým vyjednávacím prostředkem jsou Trumpova cla. Trump doufá, že uzavře celní dohody s jednotlivými zeměmi. Ve skutečnosti neočekává, že jeho cla budou skutečně zavedena, že většina z nich bude skutečně platit. Jsou součástí balíčků, které hledá, a to potenciálně znamená spolupráci. A doufám, že v tomto smyslu má Trump řadu dobrých stránek. Nikdo z liberálního středu neřekne o Trumpovi nic dobrého, ale myslím, že Trump má i své dobré stránky. Neznámou je role umělé inteligence a s tím související otázka, kde leží moc, kde leží moc v měnovém systému a ekonomickém systému. Ve staré hegemonické představě ležela u hegemonického státu, tedy u státu. Moc spočívala u britské vlády v 19. století a u americké vlády ve 20. století. Ale nyní máme moc, která je obrovskou mocí nad penězi, a co jsou peníze? Myslím tím, můžete mít svět rozdělený na různé obchodní bloky, ve kterých roste tok peněz do kryptoměn. A tak centrální banky už nemají skutečnou kontrolu nad peněžními toky, která je nezbytná pro fungování jakéhokoli systému. To je neznámá a já na to nemám odpověď.
GD: No, já jsem často rozpolcený, co se týče Trumpa. Stále váhám, protože pokud jsou všechna ta cla, ekonomické války a hrozby jen donucovacími prostředky k vyjednání nového statu quo, protože starý status quo se zhroutil, což není jeho vina, pak by byl v podstatě mužem míru, který je schopen vytvořit nový status quo, ale pokud je nátlak zamýšlen k rozbití soupeřících mocností, pak by mohl být mužem, který přinese třetí světovou válku. Tak trochu doufám, že patří do té první kategorie a doufám, že přemýšlí o účelu všeho toho ekonomického nátlaku, protože jde o to, že může buď usnadnit příchod nové reality, nebo ji může chtít rozbít a vytvořit něco zcela nového – v podstatě se vrátit do 90. let, kdy měly Spojené státy globální nadvládu.
LS: A já doufám, že po shlédnutí vašeho pořadu o tom bude aspoň přemýšlet!
.
Zdroj: Glenn Diesen Substack (substack.com/@glenndiesen)
.
Pozn. red. k „ortodoxním socialistickým a konzervativním stranám“:
1. „Orthodox left-wing parties“
Tím označuje hlavní, tradiční levicové strany, které jsou součástí politického mainstreamu – například sociálnědemokratické nebo labouristické strany v Evropě. „Ortodoxní“ v jeho podání znamená, že:
- jsou pevně zakotvené v etablovaném politickém rámci,
- nejsou radikální ani tzv. protisystémové.
Patří sem tedy mainstreamová levice, nikoli o tzv. extrémní či antisystémová hnutí.
2. „Orthodox right-wing parties“
Obdobně jde o hlavní, tradiční pravicové strany, například konzervativce či křesťanské demokraty.
„Ortodoxní pravice“ tedy není krajní pravice – je to standardní pravicový proud, který:
- podporuje tržní ekonomiku,
- je součástí existujícího politického establishmentu.
3. Proč to Skidelsky zmiňuje
Ve svém argumentu tím chce říct, že jak mainstreamová levice, tak mainstreamová pravice dnes používají stejný jazyk a stejnou logiku v otázkách Ruska, války a geopolitiky. Obě tyto „ortodoxní“ strany – ať již tradičně levicové nebo pravicové – podle něj:
- přebírají binární morální rámec „demokracie vs. autokracie“,
- podporují militarizaci a konfrontační politiku,
- neumožňují širší debatu o příčinách konfliktů či bezpečnostních obavách jiných mocností.
Jinými slovy:
Skidelsky tvrdí, že se dnes hlavní proud levice i pravice slévá v jednotný válečný a morální narativ — a právě tyto „ortodoxní“ strany dohromady vytvářejí politický konsenzus, který považuje za nebezpečný.
Napsat komentář