Simplicius z 28. července.

.

Mainstreamová média se opět svezla v závěsu za naší analýzou.

Současným hlavním geopolitickým tématem je údajný přechod Ukrajiny od útoků na ruské rafinerie k totální válce proti „ruskému Amazonu“. Jak píše The Telegraph (https://www.telegraph.co.uk/world-news/2026/07/24/why-russias-amazon-became-ukraines-number-one-target/):

PROČ SE RUSKÝ AMAZON STAL PRO UKRAJINU CÍLEM ČÍSLO JEDNA

Šéf ukrajinských dronových sil tvrdí, že cílem útoků je rozbít „iluzi pohodlného mírového života“, který si užívají obyvatelé agresorské země.

Po několika měsících stupňujících se útoků na ropné sklady a rafinerie Ukrajina náhle změnila cíle a zaměřila se na něco poněkud nečekanějšího: sklady a distribuční centra společnosti Wildberries, ruského maloobchodního gigantu, který bývá označován za tamní obdobu Amazonu.

Největší bombou je však to, co nyní otevřeně přiznávají.

Výše uvedený článek v Telegraphu se vyloženě raduje z toho, že tyto útoky mají značný dopad na ruské civilní obyvatelstvo a na jeho vnímání konfliktu.

Útoky však mají ještě další účinek.

Robert Brovdi, velitel ukrajinských dronových sil, prohlásil, že jejich cílem je zničit „iluzi pohodlného a blahobytného mírového života, který si užívá poslušná biomasa agresorské země“.

Škody nelze skrýt.
Ukazují, že Rusko je zranitelné.

Autoři se pouze letmo zmíní, že na stránkách Wildberries lze koupit také nějaké „vysílačky a vojenské vybavení“, ale tuto linii ospravedlňování rychle opouštějí a místo toho začínají posedle vyčislovat civilní škody, které útoky způsobují:

Wildberries má téměř 80 milionů aktivních zákazníků a přibližně milion prodejců a připadá na něj 52 procent ruského trhu elektronického obchodování – trhu, který prudce roste a jen v loňském roce se zvětšil o 28 procent.

Zničení jeho skladů vyslalo šokovou vlnu mezi drobné podnikatele, kteří prostřednictvím této platformy prodávají své zboží. Stovky lidí zveřejnily na internetu videa, v nichž si stěžují, že přišly o velké zásoby zboží a že od společnosti nedostanou žádnou náhradu.

Ve skutečnosti jim tedy nejde o žádné „vojenské vysílačky“. Autoři článku se vzrušeně rozplývají nad „šokovými vlnami“, které zasáhly drobné podnikatele, a doufají, že povedou k masovým nepokojům namířeným proti Putinovi.

Článek končí otevřeným vyjádřením těchto nadějí a dokazuje, že Zelenského přechod k útokům na ruské maloobchodní společnosti nemá vůbec nic společného s ochromením schopnosti armády nakupovat nějaké vysílačky nebo ochranné vesty – jako by si ruská armáda pořizovala výstroj na Wildberries. Jde výhradně o vyvíjení nátlaku na ruské občany, což je standardní modus operandi každé neúspěšné imperiální „kinetické“ zahraniční politiky:

Někteří však stále doufají, že nové připomenutí skutečnosti, že válka dorazila až na práh Ruska, by mohlo začít narušovat lhostejnost veřejnosti.

„Dříve byla válka okrajovým jevem, který se bezprostředně nedotýkal života obyčejných Rusů,“ řekl politický analytik a bývalý Putinův autor projevů Abbas Galljamov. „Nyní přichází v podobě nedostatku paliva a problémů s nakupováním na internetu.“

„Tento negativní vývoj podkopává obraz, který vytváří propaganda,“ dodal. „Útoky posilují protiválečné nálady.“

„Lidé se semknou za vládou, která vítězí, nikoli za vládou, která prohrává.“

Poslední věta říká vše: „Lidé se semknou za vládou, která vítězí, nikoli za vládou, která prohrává.“

Odporní ničemové stojící za podobnými články by samozřejmě nikdy nesplnili svou etickou povinnost představit obě strany příběhu. K němu patří také druhotné následky, které může Ukrajina pociťovat v důsledku této nátlakové kampaně proti ruským občanům, z níž jsou presstitutky establishmentu tak rozvášněné.

Z jednoho ukrajinského účtu (Sergey Khlan):

Kvůli hořícím skladům Wildberries záměrně (?) přehlížíme, jaká je situace u nás.

Největší přepravní společnost Maersk již kvůli neustálým ruským útokům ukončuje svou činnost na Ukrajině. Odřezávají naši trasu pro vývoz obilí, náš jediný export. Budeme muset obilí přepravovat po železnici a nákladními automobily, což je velmi drahé a znamená to, že přijdeme o trhy. Mimochodem, budeme je muset převážet přes Polsko a Maďarsko, s nimiž se tak urputně hádáme a navzájem si dokazujeme, jak moc nám Polsko v minulosti ublížilo.

Rusové od nás mezitím očekávají „prozření“, zatímco ostatní se smějí tomu, že Rusové nechápou, co se děje… Velmi se obávám, že než jim to dojde a než se rozhodnou něco udělat – pokud vůbec něco udělají, vždyť jsou to geneticky daní otroci, že ano? –, budeme muset čerpat vodu ze studní, chodit na záchod ven, zahřívat se u sudů, v nichž hoří dřevo, a večer stát frontu na chleba…

Celkově je to zajímavé: v zimě nám slibovali, že se situace zlepší, a v létě nám říkají, že bude ještě hůř…

Mimochodem, úmrtnost je na Ukrajině čtyřikrát vyšší než porodnost a v hodnocení kvality života jsme získali nula bodů – méně než Libanon a Írán.

A nyní pozitivní zprávy: fronta se posouvá velmi pomalu a držíme zbytky Donbasu. Doufám, že vám to dodalo sílu na dalších pět let… nebo možná deset válek.

Je tohle ono čtyřicetidenní donucení Ruska ke kapitulaci a míru? Nebo je to Plán vítězství?

Jedna ze zajímavějších současných debat o ruské reakci na tyto ukrajinské provokace se soustřeďuje na teorii, že Putin byl kvůli rostoucímu tlaku vlastního generálního štábu a bezpečnostního aparátu postupně nucen změnit svůj přístup k válce.

Ve skutečnosti nemůžeme s jistotou vědět, co bylo v tomto kauzálním řetězci slepicí a co vejcem. Víme však, že změna tónu a rétoriky je skutečná. Ještě včera Putin na jedné konferenci prohlásil, že Ukrajina dříve či později zcela jistě přijde o svá západní území https://tass.com/politics/2165687):

UKRAJINA DŘÍVE ČI POZDĚJI PŘIJDE O SVÁ ZÁPADNÍ ÚZEMÍ – PUTIN

Nemusí k tomu dojít zítra ani pozítří. Může to trvat jeden rok, dva roky, deset nebo patnáct let, řekl ruský prezident.

Poté přirovnal útočníky napadající ruské nákladní lodě k pirátům a svému námořnímu velení nařídil, aby s nimi začalo zacházet jako s piráty.

Stále to neslo typické znaky putinismu: úzkostlivé lpění na právních formulacích, „rámec mezinárodního námořního práva“ a podobně. Změna tónu je však zjevná: proti těmto pirátům je podle Putina nutné podniknout „rozhodné kroky“.

Ještě pozoruhodnější bylo, když Putin ve svém posledním projevu sdělil publiku jedno „tajemství“. Jeden z vyznamenaných účastníků zvláštní vojenské operace mu prý pošeptal, že by Rusko mělo ve válce „přitvrdit“. Putin mu odpověděl: „To opravdu chci.“

To je velmi výmluvné. Putin na jedné straně otevřeně vysvětluje, proč do toho ruská armáda nemůže „jít naplno“, jak by si mnozí přáli: vedlo by to k podstatně vyšším ztrátám. Putin se domnívá, že současný vytrvalý a pomalý ruský postup napříč Ukrajinou představuje ideální tempo, které maximalizuje podmínky pro vítězství a současně minimalizuje ztráty.

Pozoruhodné je však již to, že toto téma vůbec nastoluje a předkládá je v jakémsi dialogu s ruským obyvatelstvem. Je to Putinova odpověď na volání, které ve společnosti očividně sílí. Žádost vojáka využívá jako příležitost konečně se vyjádřit k onomu příslovečnému slonu v místnosti a současně se zbavit odpovědnosti tím, že celou věc podává jako něco, co by sám rád udělal, ale co si z uvedených důvodů nemůže dovolit.

Zelenskyj mezitím pokračuje ve svých tvrzeních, že Rusko v souvislosti s výše uvedeným čelí krizi. Zároveň přibývá fám – přiživovaných Ukrajinou –, podle nichž má po podzimních volbách do ruské Státní dumy následovat rozsáhlá mobilizace. Zelenskyj tvrdí, že více než 50 000 severokorejských vojáků je připravováno k „mobilizaci“ do ruských ozbrojených sil a že Putin povolá dalších 500 000 ruských vojáků.

Předseda výboru Státní dumy pro obranu Andrej Kartapolov tyto fámy kategoricky odmítl a znovu zopakoval, že „není zapotřebí provádět mobilizaci“, protože Rusko získává dostatek vojáků prostřednictvím dobrovolného náboru. Dodal, že čím více civilní infrastruktury Ukrajina zasahuje, tím více rozhořčených občanů se dobrovolně hlásí.

Zelenskyj se nyní zjevně ze všech sil snaží propojit válku na Ukrajině s válkou proti Íránu, aby mohl těžit z určitého vojenského vzájemného oplodnění obou konfliktů. Útokem na íránskou loď, při němž zahynul íránský námořník, chce podle všeho dosáhnout dvou věcí:

1. Zavděčit se Trumpovi. V podstatě jde o Zelenského gesto typu „vyber si mě“, kterým chce Trumpovi ukázat svou neochvějnou oddanost Impériu: „Podívejte, zaútočil jsem za vás na vaše nepřátele, pomůžete mi tedy nyní?“
2. Jak již bylo řečeno, vzájemně propojit obě války, aby se zdálo, že se ideologicky a strategicky co nejvíce překrývají. Zbrojní pomoc Ukrajině by pak mohla být snáze prezentována jako součást „širší“ investice do boje proti nepřátelům Spojených států, a stát se tak přijatelnější pro americký lumpenproletariát.

Viz příspěvky na netu:

BRICS News: Právě oznámeno: Prezident Trump zítra v Bílém domě přijme jak ukrajinského prezidenta Zelenského, tak izraelského premiéra Netanjahua.

Mario Nawfal: Lidé, jejichž názoru si vážím, mě varují, že Zelenskyj a neokonzervativci se pokoušejí propojit válku na Ukrajině s válkou proti Íránu.

Skutečnost, že Trump současně hostí obě postavy z příslušných válek, naznačuje, že imperiální scenáristé o podobném směru uvažují nebo jej již rozpracovávají.

Írán však ukrajinským drzým činem nadšen nebyl a mezi oběma zeměmi nyní vypukla diplomatická roztržka:

Andrij Sybiha: Íránské hrozby jsou neoprávněné a nepodložené. Režim v Teheránu je přímým spolupachatelem ruské agrese proti Ukrajině a zásobuje zbraněmi zločinnou válku Moskvy, které od roku 2022 zabíjejí Ukrajince.

Írán nemá právo vydávat se za oběť, natož ospravedlňovat své hrozby absurdními odkazy na Chartu OSN.

Írán se svými prohlášeními rovněž snaží odvést pozornost od ruského teroru proti civilní lodní dopravě v Černém moři, který ohrožuje celosvětovou potravinovou bezpečnost. To se mu však nepodaří.

Ruské útoky na svobodu plavby budou středem pozornosti dnešního mimořádného zasedání Rady bezpečnosti OSN a od mezinárodního společenství očekáváme rozhodnou reakci.

Sybiha reagoval na příspěvek Abbáse Arakčího:

Abbás Arakčí: Zelenskyj zaútočil na íránskou obchodní loď a zabil jednoho námořníka. Jde o do očí bijící porušení Charty OSN, spáchané na žádost Izraele s cílem zatáhnout Evropu do jeho války.

V telefonických rozhovorech s vysokou představitelkou EU Kallasovou a ministrem zahraničí Lavrovem jsem dal jasně najevo, že to, co provedl kyjevský příživník, NEMŮŽE ZŮSTAT BEZ ODPOVĚDI.

Rusko mezitím v souladu s přitvrzující Putinovou rétorikou zesílilo své nové útoky zaměřené na ničení ukrajinské infrastruktury.

Jeden z poslanců Charkovské oblastní rady uvedl, že ruské drony již vyřadily úplně všechny čerpací stanice mezi Charkovem a Poltavou:

Všechny čerpací stanice mezi Charkovem a Poltavou byly zničeny, uvedl poslanec Charkovské oblastní rady Skoryk.

Lidem, kteří plánují cestu tímto směrem, doporučil, aby si vzali zásoby paliva, nebo cestu zrušili.

@AMK Mapping přinášejí mapu zásahů a píší:

Ukrajinské zdroje, včetně člena Charkovské oblastní rady Oleksandra Skoryka, uvádějí, že ruské dronové útoky zničily úplně všechny čerpací stanice podél dálnice z Charkova do Poltavy a dálnice z Dnipra do Záporoží.

Taková katastrofální situace by nebyla úplná bez záchvatu místního proroka zkázy „Džiháda“ Juliana Röpckeho (@JulianRoepcke), který zveřejnil vlastní, ještě pochmurnější mapy a píše:

Rusko zničilo úplně všechny čerpací stanice podél těchto silnic mimo města a obce, které propojují.

Když hovoříme o „úspěšných“ vojenských akcích proti kritické infrastruktuře, obávám se, že toto je jedním z nich.

Přibližně třicet dní po zahájení Zelenského takzvané čtyřicetidenní kampaně se však západní média ptají, jaký účinek – pokud vůbec nějaký – tato kampaň měla.

Guardian citoval celou řadu odborníků, od Micka Ryana po Phillipse O’Briena, a všichni se podle všeho shodli, že hlavním cílem kampaně je vyvolat v Rusku politické a společenské nepokoje, načasované právě na období před volbami do Státní dumy, které začnou krátce poté https://www.theguardian.com/world/2026/jul/16/ukraine-40-day-campaign-against-russia-has-it-worked):

CO JE UKRAJINSKÁ ČTYŘICETIDENNÍ KAMPAŇ PROTI RUSKU A BYLA ÚSPĚŠNÁ?

Přenesení války do srdce ruského území umožnilo Ukrajině převzít iniciativu a obnovilo Zelenského vztah s Trumpem.

Kromě metafyzického významu spatřuje Lutsevyčová politický význam také v délce kampaně: „Volby do Dumy, ruského parlamentu, se konají v září. Součástí záměru je přimět Putina, aby pochopil, že to oslabuje jeho mocenské postavení, a udělat vše pro to, aby válka zasáhla zejména Moskvu a Petrohrad.“

O’Brien přiznává, že jde o otevřeně psychologickou kampaň, jejímž cílem je jednoduše něco demonstrovat a pokusit se o vítězoslavné „máme vás“:

Phillips O’Brien, profesor strategických studií na Univerzitě St Andrews, dodává: „Je to psychologická kampaň. Nemyslím si, že někdo očekává, že čtyřicetidenní tažení donutí Rusko ke kapitulaci. Je to způsob, jak říci: ‚Dokážeme přenést válku k vám.‘“

Článek tvrdí, že se kampani možná podařilo vrátit Zelenského do Trumpovy přízně, protože Trump má, jak poznamenali jiní, rád „vítěze“. V kritickém okamžiku, kdy se začíná hovořit o výrobě systémů Patriot, potřebuje Zelenskyj u Trumpa veškerý vliv, který dokáže získat. Zvláště když ukrajinští odborníci opět varují, že Ukrajinu čeká další dlouhá a krutá zima.

Zatímco krizový herec Zelenskyj sní o vyvolání inscenovaných společenských nepokojů, Putin působil optimisticky a účastníkům zvláštní vojenské operace znovu řekl, že všechny její cíle budou splněny v plném rozsahu.

V době psaní tohoto článku ukrajinské kanály – a dokonce i samotný Zelenskyj – varují, že Rusko připravuje jednu z největších vzdušných útočných vln celé války, jejímž pravděpodobným cílem bude Kyjev.

Brzy uvidíme, zda bude Putinova zostřená rétorika i nadále následována odpovídajícími činy.

.

Zdroj: simplicius76.substack.com

Ilustrační fotografie: Moskva, 2023