Andrew Korybko ve dvou navazujících analýzách rozebírá možné obrysy velké dohody mezi Trumpem a Putinem, která by mohla ukončit ukrajinský konflikt a zásadně proměnit evropské bezpečnostní uspořádání. Klíčem by se podle něj mohla stát energetika. Spojené státy by přiměly EU k uvolnění zmrazených ruských aktiv, za něž by následně získaly podíly v ruských plynovodech a energetických společnostech. Obnovené dodávky ruských surovin do Evropy a na Ukrajinu by pod americkým dohledem vytvořily vzájemnou hospodářskou závislost, která by mohla působit jako pojistka proti novému konfliktu. Výměnou za ekonomické ústupky Západu a postupné rušení sankcí by Moskva mohla přijmout bezpečnostní záruky pro Ukrajinu podobné článku 5 NATO, případně i omezenou přítomnost evropských jednotek na jejím území. Washington by přitom mohl využít svou ekonomickou a vojenskou převahu k vynucení kompromisu na obou stranách. Korybko tak načrtává scénář, v němž by Spojené státy místo pokračující konfrontace prosadily nové evropské uspořádání založené na energetických zájmech, vzájemných ústupcích a rusko-americkém strategickém partnerství.
.
TVŮRČÍ DIPLOMACIE V OBLASTI ENERGIÍ MŮŽE SPOJENÝM STÁTŮM UMOŽNIT PŘIMĚT EU K UVOLNĚNÍ ZMRAZENÝCH RUSKÝCH AKTIV
Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski během Varšavského bezpečnostního fóra dramaticky prohlásil, že zmrazená ruská aktiva v Evropě budou vrácena jedině „přes naše mrtvoly“. Ve stejné době přinesly Financial Times zprávu, podle níž „USA navrhují uvolnění části ruských aktiv, aby obnovily mírová jednání o Ukrajině“. Trumpovi zvláštní vyslanci Steve Witkoff a Jared Kushner údajně o týden dříve navrhli, „aby byla tato aktiva převedena do nového účelového finančního subjektu pod dohledem Washingtonu“.
Navzdory odporu Evropanů by toho stále bylo možné dosáhnout prostřednictvím tvůrčí diplomacie v oblasti energií. Jak bylo vysvětleno v dubnu 2025 v článku „Jak by plynovody a zabavená ruská aktiva mohly poskytnout USA značné páky vůči EU“, Rusko by mohlo na Spojené státy převést vlastnická práva ke svým aktivům zmrazeným v Evropě, ať už ke všem, nebo jen k jejich části. Mohlo by tak učinit jako úhradu za rozsáhlé nákupy letadel Boeing, o nichž se tehdy podle zpráv jednalo, a/nebo by USA mohly tyto prostředky následně vrátit Rusku výměnou za podíly v jeho plynovodech a/nebo energetických společnostech.
Všechny tři možnosti vzájemného protiplnění jsou pro druhou Trumpovu administrativu lákavé, zejména poslední dvě, protože Spojené státy pokračují v budování svého dlouho vyjednávaného strategického partnerství s Ruskem, zaměřeného na přírodní zdroje. Dokládá to jejich dohoda o dodávkách motorové nafty, jejíž význam v této souvislosti byl vysvětlen zde. Nejnovější zprávy o americkém zájmu získat podíl v plynovodu Nord Stream, k němuž by se později mohly přidat také podíly v plynovodech Jamal a Bratrství, se časově shodují s jinou zprávou o amerických plánech na rozsáhlou energetickou dohodu, která by byla součástí kompromisu směřujícího k ukončení ukrajinského konfliktu.
Podstatou je, že by mohly být obnoveny dodávky ruských energetických surovin do Evropy prostřednictvím plynovodů, což by pomohlo oživit upadající evropské hospodářství, jehož úpadek omezuje schopnost evropského trhu nakupovat americké zboží a služby. Podmínkou by bylo, že Spojené státy získají v těchto projektech majetkové podíly, které jim zajistí trvalý vliv na poválečné rusko-evropské vztahy. Tyto podíly by mohly získat prostřednictvím uvolnění ruských prostředků zmrazených v Evropě, pokud by Rusko nejprve převedlo vlastnická práva k těmto prostředkům, ať už ke všem, nebo k jejich části, na Spojené státy, které by je následně Rusku vrátily výměnou za příslušné podíly.
Podobně by americké majetkové podíly ve významných ruských energetických společnostech mohly odradit Zelenského od pokračujících útoků na ruskou energetickou infrastrukturu, jimiž vzdoruje Trumpovým požadavkům, aby s nimi přestal. Spojené státy by případně mohly tyto útoky využít jako odůvodnění pro zastavení dodávek zbraní a poskytování zpravodajských informací Ukrajině, protože by v takovém případě útočila doslova na americké investice. V obou případech by konflikt pravděpodobně brzy skončil. Aby však Spojené státy tohoto konečného cíle dosáhly, musely by mít politickou vůli donutit EU k uvolnění ruských prostředků, jejichž vlastnictví by bylo hypoteticky převedeno na USA.
Například hrozba zavedení ochromujících cel a/nebo stažení značné části amerických vojenských sil z Evropy by stačila k tomu, aby EU uvolnila prostředky, které by již byly z právního hlediska považovány za americký majetek. Tyto prostředky by pak mohly financovat rozsáhlé ruské nákupy ve Spojených státech a/nebo americké majetkové podíly v ruském energetickém průmyslu. EU je ve špatné hospodářské situaci a její elity mají z Ruska patologický strach, takže kombinace výše uvedených hrozeb by měla stačit k tomu, aby Unie splnila Trumpovy požadavky.
Nejkrajnější scénář, v němž by Spojené státy Ukrajinu zcela odřízly od své podpory, pokud by Zelenskyj vzdoroval Trumpovým požadavkům, aby přestal útočit na objekty, které by již doslova představovaly americké investice do ruského energetického průmyslu, a který by zároveň zahrnoval ochromující cla vůči EU a masivní stažení amerických vojenských sil z Evropy, by byl neudržitelný. Ukrajina by se rychle zhroutila a EU by ji pak svým způsobem následovala. Jediné, co by Trump musel udělat, by bylo najít politickou vůli tyto hrozby uskutečnit, a ukrajinský konflikt brzy poté skončí.
.
JAKÉ ÚSTUPKY BY MOHLA REALISTICKY ZAHRNOVAT TRUMPOVA VELKÁ DOHODA MEZI PUTINEM A ZELENSKÝM?
Zelenskyj prohlásil, že Trumpův zvláštní vyslanec Steve Witkoff předloží Putinovi během jejich setkání v Petrohradě návrh, který v podstatě představuje bezpečnostní záruky pro Ukrajinu podobné těm, jež poskytuje článek 5 Severoatlantické smlouvy. Zde bylo vysvětleno, že Putin by s tím mohl v rámci širší dohody souhlasit, protože článek 5 neukládá povinnost vyslat vojáky a jeho základní princip vzájemné pomoci napadenému spojenci (zbraněmi, finančními prostředky, zpravodajskými informacemi atd.) se v praxi uplatňuje již od samého počátku. Trump by navíc mohl Putinovi nabídnout pobídky v oblasti energetiky, aby pro něj byla dohoda ještě přitažlivější.
Mohlo by jít o tvůrčí diplomacii v oblasti energií, jejímž prostřednictvím by Spojené státy přiměly EU k uvolnění zmrazených ruských prostředků podle postupu popsaného zde, a to výměnou za získání amerických podílů v ruských plynovodech. Ty by sloužily jako „politická pojistka“ umožňující Rusku obnovit dodávky energetických surovin do EU. Globální energetická krize vyvolaná třetí válkou v Perském zálivu by navíc mohla posloužit jako záminka k tomu, aby Spojené státy omezily vývoz energetických surovin do EU, a snížily tak ceny na domácím trhu. Zároveň by tím přinutily EU, aby prostřednictvím tohoto mechanismu nahradila výpadek amerických dodávek dodávkami z Ruska.
Obnovená komplexní hospodářská vzájemná závislost mezi Ruskem a EU, k níž by díky takovéto diplomacii Spojených států došlo, by mohla zmírnit ruské obavy z rychlé remilitarizace Německa, faktického vůdce EU. Bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv přirovnal tento vývoj k období příprav na operaci Barbarossa. Rusko by totiž získalo možnost v případě potřeby ochromit německou ekonomiku přerušením energetických dodávek, což by mohlo Německo odradit od překračování ruských červených linií v rámci poválečné evropské bezpečnostní architektury.
Podobně by obnovení ukrajinského dovozu ruských energetických surovin prostřednictvím plynovodů, které by byly částečně pod americkou kontrolou, mohlo přispět ke stabilizaci vznikajícího uspořádání, v němž budou Spojené státy hrát v evropských záležitostech mnohem menší roli, a to podle modelu NATO 3.0. Z toho vyplývá i začlenění tohoto návrhu do Trumpova údajného mírového plánu. Americké majetkové podíly v ruských energetických společnostech a ložiscích nerostných surovin by navíc mohly Ukrajinu odradit od útoků na tyto objekty, čímž by se maximálně snížilo riziko, že se současný konflikt někdy po svém nevyhnutelném skončení znovu rozhoří.
Obnovení ruských energetických dodávek do EU vedené Německem a na Ukrajinu pod americkým dohledem, zmírnění dalších západních sankcí vůči Rusku pod vedením USA (včetně jejich postupného rušení po uzavření příměří) a poválečné rusko-americké strategické partnerství zaměřené na přírodní zdroje by znamenaly převratnou změnu v evropských záležitostech. Výhody, které by to Rusku mohlo přinést, by také mohly přesvědčit Putina, aby výměnou za výše uvedené ústupky EU a Ukrajiny umožnil rozmístění některých jednotek evropských členských států NATO (E-NATO) na Ukrajině.
Ačkoli Putin již dříve prohlásil, že by tyto jednotky představovaly legitimní vojenský cíl, riziko, že by případný poválečný incident přerostl v otevřenou rusko-americkou válku, by zůstalo nízké, pokud by na ně Spojené státy nevztáhly ochranu podle článku 5. Jak totiž potvrdil v únoru 2025 ministr války Pete Hegseth, druhá Trumpova administrativa nic takového nehodlá učinit. Již několik let existuje podezření, že příslušníci těchto sil na Ukrajině tajně působí, a ukrajinské ozbrojené síly mají ostatně mnohem více bojových zkušeností než jednotky evropských členů NATO. Jejich poválečné rozmístění by tedy sloužilo pouze k psychologickému ujištění Ukrajiny.
Z ruského pohledu představuje tento scénář nejcitlivější otázku. Z pohledu evropských členů NATO a Ukrajiny je však stejně citlivý scénář, v němž by je Spojené státy přinutily obnovit komplexní hospodářskou vzájemnou závislost s Ruskem. Právě z tohoto důvodu by Washington mohl vyvíjet tlak na obě strany, aby v zájmu poválečné stability přistoupily na takové vzájemné ústupky. Ty by pak mohly položit základy pro společné budování poválečné evropské bezpečnostní architektury prostřednictvím nových jednání o kontrole zbrojení a dalších souvisejících iniciativ.
.
Zdroj: korybko.substack.com
Napsat komentář