Průběžně se budeme snažit seznamovat čtenáře s výraznými zahraničními tituly z oblasti mezinárodních vztahů; zkoušíme to v předkládaném poněkud školním, ale právě proto hodně přehledném formátu „seznámení s knihou“. První v této řadě je kniha amerického investigativního novináře Arama Rostona Muž, který dotlačil Ameriku do války („The Man Who Pushed America to War“, Nation Books, New York 2008), která představuje podrobný životopis a zároveň politickou detektivku o tom, jak a proč mohl jediný exilový Iráčan – Ahmad Chalabi – ovlivnit rozhodnutí Spojených států zahájit jednu z nejkontroverznějších válek moderních dějin. Roston rekonstruuje Chalabiho životní dráhu od privilegovaného dětství v monarchistickém Iráku přes matematická studia v USA, založení banky v Jordánsku a následný pád až po jeho proměnu v „exilového vizionáře“, který se stal nepostradatelným partnerem amerických neokonzervativců v době po 11. září 2001. Na okraj upozorňujeme, že se nejedná o „dezolátní literaturu“, jak se začalo používat, a to velmi úspěšně, za minulého (2021-2025), nyní odvoleného režimu, ale o součást probíhající americké debaty o této nešťastné válce.
.
1. Chalabiho proměny: od matematika k manipulátorovi
Ahmad Chalabi (1944–2015) vyrůstal v jedné z nejbohatších šíitských rodin Bagdádu. Po svržení monarchie v roce 1958 byla jeho rodina nucena emigrovat a mladý Ahmad vyrůstal v exilu, nejprve v Libanonu, později v USA. Studoval matematiku na MIT a na University of Chicago, kde se projevila jeho intelektuální výjimečnost i ctižádost. V 70. letech se stal profesorem matematiky v Bejrútu, ale akademická kariéra ho brzy přestala naplňovat. Založil Petra Bank v Jordánsku a stal se úspěšným finančníkem – dokud se celá instituce nezhroutila pod tíhou neprůhledných transakcí a obvinění z podvodů. Chalabi uprchl z Jordánska těsně před svým zatčením a byl v nepřítomnosti odsouzen na 22 let vězení. Roston zde nachází klíč k pochopení Chalabiho osobnosti: vždy se pohyboval mezi vizí a podvodem, mezi opravdovou inteligencí a schopností manipulovat druhými.
2. Zrození iráckého „vládce v exilu“
Po svém útěku ze Středního východu se Chalabi v 80. letech usadil v Londýně a Washingtonu. Začal se prezentovat jako zástupce demokratické irácké opozice a postupně vytvořil síť kontaktů mezi exilovými Iráčany, západními politiky a médii.
Roston podrobně popisuje, jak Chalabi využil snahy amerických tajných služeb najít v Iráku důvěryhodného spojence, který by mohl přispět k pádu Saddáma Husajna. S podporou CIA a amerického Kongresu vzniká Irácký národní kongres (Iraqi National Congress, INC) – organizace, která měla sjednotit irácký exil a připravit zpravodajské i vojenské akce proti Bagdádu. Kniha zde ukazuje Chalabiho v roli neúnavného vyjednavače a budovatele vztahů – zároveň ale i jako člověka, který zneužívá nedostatek kontroly a západní důvěřivost. Peníze z amerických grantů mizí v nejasných projektech a Chalabi systematicky vytváří mýtus o vlastní nepostradatelnosti.
3. Spojenectví s neokonzervativci: ideologie a zrcadlo
Počátkem 90. let Chalabi ztrácí podporu CIA, která ho považuje za nespolehlivého. Zároveň však nachází nové ideologické spojence mezi americkými neokonzervativci – skupinou intelektuálů a úředníků, kteří věřili, že Spojené státy mají morální povinnost šířit demokracii i silou zbraní. Pro Paula Wolfowitze, Richarda Perla, Douglase Feitha a další členy think-tanků jako Projekt pro nové americké století (Project for the New American Century) byl Chalabi ideálním partnerem: vzdělaný, sekulární, prozápadní, s dramatickým příběhem oběti diktatury. Roston zde rozvíjí klíčový motiv knihy – vzájemný sebeklam. Neokonzervativci chtěli vidět v Chalabim to, co odpovídalo jejich ideologickému obrazu Blízkého východu, a Chalabi jim tuto představu s potěšením poskytoval.
4. Dezinformace a vznik narativu o válce
Po útocích z 11. září 2001 dostává Chalabi druhou šanci. INC začíná dodávat smyšlené, ale vítané informace o iráckých zbraních hromadného ničení a o údajném propojení Saddáma Husajna s Al-Káidou. Roston sleduje, jak byly tyto informace šířeny přes vybrané novináře a think-tanky. Chalabi nebyl pouhým šiřitelem nepravd, ale architektem informační kampaně, která měla vyvolat dojem bezprostředního ohrožení. Tyto dezinformace pronikly až do projevů amerických představitelů a staly se morálním ospravedlněním invaze.
5. Válka, triumf a pád
V dubnu 2003 vstupuje Chalabi do Bagdádu po boku amerických jednotek. Z jeho pohledu se naplnil sen – diktátor padl a on sám se ocitá v roli „muže, který osvobodil Irák“. Roston popisuje atmosféru triumfu i chaosu, kdy se Chalabi stává členem přechodné správní rady a zahajuje proces debaasifikace. Jeho moc se však brzy hroutí – CIA ho obviňuje z předávání utajovaných informací Íránu, Američané provádějí razii v jeho kancelářích a jeho vliv se rozpadá. Muž, který pomohl rozpoutat válku, nakonec nedosáhl žádného z cílů, které hlásal.
6. Téma moci, ideologie a pravdy
Rostonova kniha překračuje hranici životopisu a stává se analýzou mechanismu moci v éře informačních válek. Chalabi zde vystupuje jako zrcadlo americké ideologické slepoty. Klíčovým motivem je pravda jako konstrukce – informace nejsou ověřovány, ale posuzovány podle toho, zda zapadají do žádoucího narativu. Roston varuje, že nejúčinnější propaganda není ta, která lže, ale ta, která potvrzuje přání svých příjemců.
7. Styl, prameny a přínos knihy
Autor kombinuje žurnalistickou dokumentárnost s literární dynamikou. Každá kapitola vychází z ověřených zdrojů – rozhovorů s bývalými agenty CIA, politiky i Chalabiho spolupracovníky. Kniha se pohybuje na pomezí životopisu, investigativní reportáže a moderní politické analýzy. Její přínos spočívá v tom, že objasňuje nejen konkrétní historickou událost, ale i mechanismus propojení médií, ideologie a osobních ambicí.
8. Chalabi jako zrcadlo epochy
Závěrečné kapitoly rámují Chalabiho osud jako tragikomickou lekci o povaze moci. Jeho životní dráha připomíná prométheovského člověka, který věří, že může ovládnout dějiny, a nakonec se stane jejich obětí. Roston spojuje osobní příběh s analýzou americké politické kultury a vytváří obraz moderního manipulátora, který dokázal přesvědčit impérium o vlastní nepostradatelnosti.
9. Závěr
Kniha je ve svém jádru varováním. Nejde o obžalobu jedné osoby, ale o studii kolektivního sebeklamu – o to, jak snadno se demokratická společnost nechá přesvědčit, že válka je morální nutností.
Aktualizační dovětek:
Příběh Ahmada Chalabiho nepůsobí s odstupem dvaceti let jen jako historická epizoda, ale jako učebnice moderní propagandy. Ukazuje, že k vytvoření „pravdy“ často nestačí fakta, nýbrž víra — víra v příběh, který odpovídá našim přáním. Chalabi nebyl výjimečný svou lží, nýbrž tím, že dokázal přesně odhadnout, co chtějí ostatní slyšet. Rostonova kniha proto zůstává aktuální: v době, kdy se svět znovu formuje prostřednictvím informačních válek, je Chalabiho osud varováním před spojenectvím ideologů a vypravěčů – tvůrců narativů.
.
O autorovi:
Aram Roston (nar. 1968) je americký investigativní novinář a reportér. Působil v časopisech Newsweek, The Nation a The New Yorker, za své práce o korupci a financování válek získal několik novinářských ocenění, včetně George Polk Award. Ve svých knihách propojuje detailní rešerši s analytickým pohledem na vztah politiky, peněz a moci. Muž, který dotlačil Ameriku do války (2008) je jeho první kniha a dodnes patří k zásadním titulům o pozadí irácké války a neokonzervativního hnutí v USA.
Napsat komentář