Scott Ritter z 19. července.
.
Ministerstvo války Spojených států definuje pojem „rozhodující bod“ jako „zeměpisné místo, konkrétní klíčovou událost, kritický faktor nebo funkci, jejichž využití umožňuje velitelům získat výraznou výhodu nad protivníkem nebo významně přispět k dosažení úspěchu“.
Rusko dnes dospělo k rozhodovacímu bodu ve svém konfliktu s kolektivním Západem, včetně Spojených států, a s jejich ukrajinským zástupcem.
Ruské vedení se podle mého názoru již nějakou dobu připravovalo na okamžik, kdy se fyzické a psychologické projevy určité kampaně spojí v jeden celek. Tato kampaň měla vytvořit nepřekonatelnou propast mezi vnímáním a skutečností. Jakmile bude tato propast odhalena konkrétními činy, uměle vybudovaná konstrukce ukrajinské obranyschopnosti se zhroutí — a s ní i falešné pilíře západní demokracie, průmyslu a vojenské moci, které ji podpíraly.
Tato kampaň vzešla spíše ze lží a podvodů těch představitelů Západu, kteří se vydávali za mírotvorce, ve skutečnosti však působili jako šiřitelé války.
Evropané se už dávno ukázali jako šarlatáni. Jejich proradnost v souvislosti s minskými dohodami je navždy odhalila jako naprosto nespolehlivé partnery pro řešení ukrajinské krize, kterou sami zorganizovali.
Zajímavější je postoj Ruska ke Spojeným státům. Právě Spojené státy byly architektem politik, jež byly po celá desetiletí zaměřeny na oslabení Ruska a na podkopání ruské vlády až k jejímu zhroucení.
Rusko přesto nadále doufalo, že Spojené státy — zejména za druhé Trumpovy administrativy — by se při usměrňování Evropy i Ukrajiny mohly stát silou racionální stability.
Vyvrcholením této představy byl summit v Anchorage v srpnu 2025. Zrodil se na něm takzvaný „duch Anchorage“ — myšlenka, že prostřednictvím kompromisu lze vytvořit řešení, které bude vážně reagovat na ruské obavy a zároveň bude přijatelné pro všechny.
Během několika měsíců se však ukázalo, že „duch Aljašky“ je stejně iluzorní jako „duch Minsku“, který mu předcházel. Šlo o další proradný diplomatický manévr, jehož cílem bylo získat čas na posílení ukrajinských vojenských schopností tím, že Rusko bude ukolébáno falešnou vírou v možnost vyjednaného míru.
Spojené státy však stejně jako Evropa nikdy nepočítaly s tím, že by ukrajinský konflikt skončil jinak než strategickou porážkou Ruska.
Ruské vedení nyní — byť se zpožděním — tuto nepříjemnou skutečnost přijalo.
Zásadní otázkou, před níž nyní Moskva stojí, je, jak na toto poznání reagovat.
Rusko se nachází v situaci, kdy má oproti Ukrajině a jejím západním partnerům značné strategické výhody v celé řadě oblastí — diplomatické, ekonomické, vojenské i společenské.
Navzdory soustředěnému úsilí Západu není Rusko izolováno. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. V mnoha ohledech má dnes Rusko silnější geopolitické postavení než před zahájením zvláštní vojenské operace. Už jen proto, že konflikt odhalil zhoubnou podstatu takzvaného „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“ i těch, kdo jej vytvořili a uplatňovali. Tím zároveň dodal životaschopnost myšlence multilateralismu, kterou Rusko a další státy, zejména Čína, prosazovaly a prosazují s různými výsledky.
Ruská ekonomika odolala problémům způsobeným hospodářskými sankcemi a přímými vojenskými akcemi. Většina světa ji dnes považuje za životaschopné prostředí pro podnikání, což dokládají přímé investice ve výši 84 miliard dolarů sjednané letos v červnu během Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra.
Rusko dnes disponuje početnou, dobře vycvičenou, kvalitně vybavenou a bojem zocelenou armádou, za níž stojí robustní a schopný obranný průmysl. Tato armáda nejenže vítězí v dlouhodobé opotřebovací válce proti Ukrajině a kolektivnímu Západu, ale zároveň se připravila na obranu ruských zájmů v Pobaltí, Arktidě, Tichomoří a po celém ruském pohraničí. Je rovněž schopna hájit a prosazovat ruské zájmy na Blízkém východě a v Africe. Pokrok ruských technologií — zejména v oblasti balistických raket — přinesl kvalitativní převahu, která v kombinaci s ruskou početní silou činí z Ruska mimořádně obávanou mocnost.
Ruská společnost pokračuje ve svém dlouhém a bolestném rozvodu se Západem. Neúplnost tohoto rozchodu — při němž si malé ostrůvky západního liberalismu stále udržují určitý význam, zatímco většina společnosti směřuje k novému ruskému národnímu uvědomění — poskytla kolektivnímu Západu jedinou příležitost, jak rozložit výhody, které Rusko získalo v diplomacii, ekonomice a vojenství.
Západní zpravodajské služby spolupracovaly s Ukrajinou na vytvoření příběhu o ukrajinském odporu, odolnosti a významu. Tento příběh byl následně postaven proti obrazu ruské slabosti, který vznikl v důsledku falešné naděje na vyjednaný mír, již Rusko přijalo v Minsku, Istanbulu a Anchorage.
Tato naděje měla povzbudit zbytky prozápadních liberálních elit uvnitř Ruska k přesvědčení, že všechno bude lepší, pokud Rusko jednoduše přijme ducha kompromisu. Duch kompromisu však nebyl ničím jiným než vlkem v rouše beránčím — převlekem, který měl Rusům zakrýt skutečnost, že kolektivní Západ ve skutečnosti usiluje o kapitulaci Ruska.
Tím, že západní zpravodajské služby zasely do myslí zbytků ruských prozápadních liberálních elit falešnou naději na mír a prosperitu dosažené kompromisem, zasévaly zároveň semena rozsáhlejšího společenského otřesu. Ten měl nastat v okamžiku, kdy se očekávaný mírový výsledek nedostaví.
V tomto ohledu nebylo důležité, že cesta k míru selhala kvůli proradnosti kolektivního Západu. Ruské liberální elity byly připravovány tak, aby z tohoto neúspěchu bez ohledu na pravdu vinily vlastní vedení.
Po zasetí semen společenských nepokojů zahájily západní zpravodajské služby jednu z nejrozsáhlejších informačních operací v dějinách. Zaplavily hlavní západní média a sociální sítě nekonečným proudem příběhů, jejichž cílem bylo prosazovat narativ ukrajinského vítězství a ruské porážky.
Tento narativ měl být následně vnesen do ruské veřejné diskuse buď prostřednictvím rezonance vyvolané neutuchající západní mediální ozvěnou, nebo pomocí vlivových agentů — vědomých i nevědomých. Jejich přístup na ruský informační trh pomáhal zesilovat sdělení o ruské slabosti, korupci a nerozhodnosti, jehož cílem bylo zničit důvěru ruské veřejnosti v její vedení.
A nyní jsme se ocitli v rozhodujícím bodě.
Informační operaci proti Rusku podporovaly tři doprovodné kampaně.
První z nich spočívala v tom, že se Ukrajina a její západní podporovatelé odklonili od tradičního bojiště, na němž Rusko vítězilo, a přešli k válce vedené pomocí dronů. Jejím cílem bylo vytvořit dojem ukrajinské síly, a tím i vyhlídku na ukrajinské vítězství.
Tato kampaň neměla pouze ovlivnit ruské liberální elity. Měla rovněž vytvořit základ politické podpory v Evropě a ve Spojených státech pro zvýšení hospodářské a vojenské pomoci Ukrajině.
Dronové útoky se staly palivem, které v červnu dodalo energii jednání skupiny G7, na němž byly učiněny přísliby ekonomické podpory. Stejně posloužily i červencovému summitu NATO, kde byly přijaty podobné závazky týkající se vojenské pomoci.
Namísto vybudování pevného základu, na němž by bylo možné vytvořit životaschopnou ukrajinskou protiváhu Rusku, však celé západní úsilí zplodilo jen pouhý přízrak toho, čeho mělo být dosaženo — skutečný domeček z karet, který se může zhroutit při sebemenším závanu větru.
Schopnost proměnit sliby G7 a NATO ve skutečnost je ve skutečnosti stejně iluzorní jako dronové útoky, na jejichž základě byly tyto sliby vyhlášeny.
Evropskou „velkou trojku“ — Německo, Francii a Spojené království — vedou představitelé, jejichž politické přežití se počítá na měsíce.
Pozornost Spojených států odvádí neúspěšné vojenské angažmá na Blízkém východě a skutečný nedostatek dobré vůle mezi americkým prezidentem Trumpem a jeho evropskými partnery a spojenci v NATO.
Jedinou věcí, která by mohla toto nefunkční americko-evropské spojenectví znovu stmelit, by byla přehnaná ruská reakce na tlak vyvolaný ukrajinskými dronovými útoky.
To je samozřejmě jedním z hlavních cílů informační operace západních zpravodajských služeb.
Téma „Rusko musí zaútočit na Evropu“ se v Rusku ujalo. Prosazují je západní pozorovatelé a analytici — a přiznávám, že jsem se tím provinil i já — stejně jako ruští komentátoři a influenceři.
Ruské vedení však tomuto tlaku odolává, protože útok na Evropu by zničil všechny výhody, které Rusko získalo v diplomacii, ekonomice a vojenství. Zároveň by mohl vyvolat právě ten kolaps ruské společnosti, o který Západ tak dlouho usiluje.
Ruský útok na Evropu by rovněž poskytl novou šanci selhávajícímu evropskému vedení i slábnoucímu spojenectví Spojených států a NATO.
Ruský útok na Evropu je přesně tím, co západní zpravodajské služby chtějí.
Rusko dnes čelí souběhu událostí, který otevřel okno strategické příležitosti.
Ukrajinské dronové útoky selhaly. Tento závěr se projevil v politických otřesech uvnitř Ukrajiny, když prezident Zelenskyj odvolal člověka odpovědného za tyto útoky — Mychajla Fedorova — a namísto toho se zřejmě rozhodl dát přednost přesunu zdrojů k ukrajinským pozemním silám.
Ukrajinská veřejnost, která přijala příběh o ukrajinské převaze v oblasti dronů jako zázračném receptu na ukončení války, vyšla do ulic protestovat. Pro prezidenta Zelenského tak vznikla bezprecedentní politická krize .
Evropa a Spojené státy se mezitím snaží splnit sliby učiněné na summitech G7 a NATO.
Propast mezi teorií ukrajinského vítězství a schopností Ukrajiny a jejích západních partnerů takového vítězství dosáhnout nebyla nikdy větší.
Ukrajinský projekt by mohla zachránit pouze ruská nerozhodnost nebo přehnaná ruská reakce.
Namísto toho nastal čas, aby Rusko jednalo.
Rusko zahájilo masivní bombardování Ukrajiny za použití raket a dronů.
Ukrajina proti němu nemá obranu.
Ani Evropa, ani Spojené státy nejsou v dohledné době schopny tuto situaci změnit.
Každý ruský raketový útok odhaluje falešnost narativu vytvořeného informační operací západních zpravodajských služeb.
Každý ruský raketový útok odhaluje bezmocnost Evropy.
Každý ruský raketový útok zdůrazňuje nefunkčnost NATO a Spojených států.
A každý ruský raketový útok trhá na kusy důvěryhodnost zbytků ruské liberální elity.
Toto je rozhodující bod.
Pokud budou Rusové pokračovat v zasypávání Ukrajiny raketami, postaví ukrajinský lid před nevyhnutelnost jeho kolektivní záhuby, bude-li pokračovat v boji.
Postaví Evropu před prázdnotu jejích slibů o podpoře.
Postaví Spojené státy a NATO před jejich společnou vojenskou bezmocnost.
A postaví ruský lid před nevyhnutelnost a nutnost rozhodujícího ruského vítězství.
Kolektivní Západ si svou katastrofu připravil sám tím, že se uchýlil k proradnosti, jejímž cílem bylo Rusko zničit.
Teď je tu rozhodující bod, který určí budoucnost Ruska.
Ukrajina bude poražena.
Evropa se zhroutí.
A Spojeným státům zůstanou prázdné ruce.
Není třeba útočit na Evropu…
.
Zdroj: scottritter.substack.com
Na úvodní fotografii zamaskovaný raketový komplex Iskander-M během cvičení v Zabajkalsku, červen 2021. Zdroj: Ministerstvo obrany RF
Napsat komentář