Simplicius popisuje, jak Čína v tichosti buduje rozsáhlý systém národní odolnosti pro případ sankcí, blokády či války se Spojenými státy. Přesouvá strategický průmysl do vnitrozemí, posiluje energetiku, zásoby, civilní obranu a mobilizační kapacity. Zároveň se učí z ruské války na Ukrajině a údajně s Moskvou vyvíjí prostředky proti Starlinku a dalším západním technologiím.
.
Zajímavá řada zpráv vrhla světlo na „tiché“, avšak revoluční přípravy Číny na konflikt se Spojenými státy.
Čína dokonale ovládla umění mlčenlivého pozorovatele. Celé zástupy komentátorů ji léta kritizovaly za to, že se aktivněji nezapojuje do světových geopolitických konfliktů, například do rusko-ukrajinské války, přestože ovlivnění těchto konfliktů ve vlastní prospěch by pro ni bylo velmi výhodné.
Nyní však konečně začínají vycházet najevo některé části čínské strategie. Odhalují její jedinečně nenápadný přístup: navenek zachovávat zdání rovnováhy, zatímco ve skutečnosti země uskutečňuje bezpříkladné, skryté přípravy na nejhorší možné scénáře.
Vývoj nejlépe shrnuje následující popis:
Ruská analýza: Čína urychlila budování komplexního systému národní odolnosti, který má vydržet sankce, blokádu, zhroucení dodavatelských řetězců, přírodní katastrofy a případně i velkou válku.
Týká se to nedávné zprávy ruského časopisu Russia in Global Affairs nazvané „Nová Velká zeď: Logika zahraničněpolitického chování Číny“.
Zpráva začíná tímto zásadním odhalením:
Na počátku dvacátých let 21. století zahájila Čína sérii mobilizačních opatření, která svou důsledností a rozsahem nemají obdoby od počátku sedmdesátých let a v některých ohledech ani od příprav Sovětského svazu na druhou světovou válku. V čínské literatuře jsou výslovně přirovnávána k velkým mobilizačním programům uskutečňovaným v době, kdy se Čína v šedesátých a sedmdesátých letech připravovala na válku se Sovětským svazem, konkrétně k programu výstavby Třetí fronty.
Skutečnost, že tato zpráva pochází z ruského vlastenecky orientovaného časopisu, a nikoli z nějakého prozápadního média se zjevnou protičínskou zaujatostí, činí její odhalení zvláště pozoruhodnými.
Autoři přiznávají, že tato rozsáhlá opatření probíhají pod povrchem. Lze pouze předpokládat, že jde o záměrnou snahu skrýt skutečný rozsah zásadní přestavby země, jejímž cílem je dosáhnout téměř naprosté odolnosti vůči hybridní válce:
Tato opatření nejsou nápadná, představují však důležitou součást obecného trendu směřujícího k úplnému podřízení všech aspektů čínské politiky – včetně například kultury a ekologie – bezpečnostním požadavkům v souladu s Koncepcí komplexní bezpečnosti Si Ťin-pchinga.
Autoři poznamenávají, že tato politika je v příkrém rozporu s optimistickou tváří, kterou Čína navenek ukazuje lidstvu. Naznačuje, že čínské vedení je ve své podstatě pragmatickým stoupencem reálpolitiky:
Mimořádné náklady těchto opatření ukazují, že ačkoli čínské vedení prosazuje optimistické koncepce, jako je Společenství sdíleného osudu lidstva nebo „všeobecně prospěšná a inkluzivní hospodářská globalizace“, ve skutečnosti se na svět 21. století dívá mimořádně chmurně.
Ruští autoři se domnívají, že tato opatření svědčí o vnitřní přípravě Číny na ty nejhorší možné výsledky:
Připravuje se přinejmenším na vážnou vojenskou a politickou krizi, včetně přerušení všech běžných hospodářských vztahů a sklouznutí na pokraj války. V nejhorším případě se připravuje na ještě děsivější scénáře.
Ve skutečnosti se tedy Čína v tichosti dívá a učí se z chyb všech ostatních zemí, zejména Ruska a Íránu. Přestavuje svou vnitřní politiku a ochranné mechanismy tak, aby se vyhnula přesně těm pastem, do nichž se Rusko dostalo na Ukrajině.
Jakou „past“ máme přesně na mysli? Stačí jediné slovo: zranitelnost.
Čína zřejmě velmi prozíravě přestavuje svou infrastrukturu tak, aby byla co nejméně vystavena nejrůznějším existujícím nástrojům západní hybridní války, od vojenských až po ekonomické.
Jak toho hodlá dosáhnout?
Přesouvá strategická průmyslová odvětví hlouběji do vnitrozemí, do „týlu“, aby se vyhnula právě tomu, co nyní vidíme v Rusku. Posiluje celostátní energetickou síť, aby odstranila slabiny, které se projevily v Rusku i v Íránu. A podniká mnoho dalších kroků.
Zpráva je shrnuje takto:
K těmto závěrům vedou různé doložené kroky čínské vlády, mezi něž patří:
– program přesunu strategického průmyslu do vnitrozemí, kde má vzniknout „strategické zázemí“;
– rozsáhlé projekty civilní ochrany a zvyšování odolnosti městské infrastruktury, vycházející mimo jiné ze zkušeností z ruské zvláštní vojenské operace;
– opatření na posílení odolnosti celostátní energetické soustavy;
– zdokonalení legislativy, která má vyjasnit podmínky vojenské služby a zajistit včasnou podporu rodinám padlých vojáků a příslušníků bezpečnostních složek;
– urychlené vytváření zásob potravin a surovin.
Autoři následně uvádějí podrobnější seznam konkrétních kroků, které čínské úřady podnikly od zahájení ruské SVO. Patří mezi ně například urychlené budování opevněných velitelských stanovišť a čistky v ozbrojených silách, zvláště poté, co kontroly odhalily nedostatky v logistice:
Čínská opatření nemusejí nutně znamenat záměr rozpoutat rozsáhlý vojenský konflikt, rozhodně však ukazují, že čínské vedení pokládá takový konflikt za velmi pravděpodobný a možná nevyhnutelný, a to někdy koncem dvacátých nebo počátkem třicátých let. Zdá se, že zvažované scénáře sahají od tvrdých sankcí a námořní blokády až po velkou válku, při níž by čínská města čelila raketovým úderům.
Přípravy na takto krajní scénář zaujímají ústřední místo v čínském plánování vojenské, zahraniční i domácí politiky. Probíhají současně s urychleným rozšiřováním strategických jaderných sil a budováním opevněných velitelských stanovišť.
V roce 2023 zároveň proběhly čistky v ozbrojených silách, aparátu zahraniční politiky a mobilizačních strukturách, včetně ministerstva pro mimořádné situace, Státního úřadu obilních rezerv a společnosti China Grain Reserves Corporation, dnes China Grain Reserves Group.
Některé z těchto kroků následovaly po kontrolách zásob a stavu mobilizační infrastruktury. Před soud se například dostali vysoce postavení představitelé společnosti spravující čínské obilní rezervy.
Jedním z hlavních zmiňovaných opatření je přesouvání významných podniků a průmyslových odvětví do „strategického zázemí“. Článek uvádí, že jde o nově zavedený pojem, který prezident Si začal používat po zahájení ruské SVO:
Pojem „strategické zázemí“ (战略腹地) oficiálně použil prezident Si Ťin-pching během inspekční cesty do provincie S’-čchuan v červenci 2023. Si poznamenal, že provincie je „strategickým zázemím“, neboť zaujímá „jedinečné a významné postavení v národním rozvoji a ve Strategii velkého rozvoje západních oblastí“. Toto postavení provincii ukládá celou řadu povinností, například zajišťování výroby, bezpečnosti dodavatelských řetězců, energetické a potravinové bezpečnosti. Oblasti S’-čchuanu a Čchung-čchingu byly v podstatě pověřeny vybudováním celostátní strategické rezervy zdrojů a průmyslových kapacit.
S’-čchuan a Čchung-čching leží téměř tisíc kilometrů od pobřeží. To není o mnoho méně než přibližně 1 200 kilometrů, které dělí ukrajinské území od ruské strategické oblasti Uralu, kde jsou v bezpečí ukryty klíčové podniky, jako je Uralvagonzavod.
Jednou z hlavních změn charakteristických pro Siovu vizi je však propojení „strategického zázemí“ s koncepcí civilního rozvoje dvojího využití v dotčených regionech. Celá iniciativa bývá přirovnávána ke známému čínskému projektu „Třetí fronty“ z šedesátých let, který měl rovněž rozvíjet průmyslové kapacity ve vnitrozemí země a řídil se zásadou: „Blízko hor, rozptýleně a skrytě.“
Projekt Třetí fronty byl však údajně uskutečňován ve spěchu a značně chaoticky, což vedlo k velké neefektivitě a problematickému začlenění nových kapacit do hospodářství. Siova nová verze se zdá být pojata mnohem velkoryseji: tyto oblasti „zázemí“ se mají stát jak strategickým týlem, tak centry „vysoce kvalitního“ civilního hospodářského rozvoje.
Moderní strategie se od původní, čistě obranné Třetí linie odlišuje snahou propojit bezpečnost s kvalitním rozvojem:
Rezervní kapacity mají být „živé“ a mají sloužit jako centra růstu „nových kvalitativních výrobních sil“. V době míru mají vytvářet inovace a plně se účastnit tržní soutěže.
Na plenárním zasedání v červenci 2024 Komunistická strana Číny tuto iniciativu znovu zdůraznila a vyjmenovala klíčová odvětví, pro něž se mají v zázemí vybudovat paralelní kapacity:
Poprvé byla zmíněna nutnost „vybudovat celostátní strategické zázemí a záložní kapacity pro klíčová průmyslová odvětví“. Tato formulace, z níž se stal ustálený výraz, znamená posílení bezpečnosti výrobních a distribučních řetězců, vytvoření systému vyhodnocování a předcházení rizikům, přesun klíčových průmyslových odvětví hluboko do vnitrozemí za účelem zajištění jejich odolnosti a rozvoj celostátních rezerv zdrojů. Mezi klíčová odvětví patří integrované obvody, zdravotnické vybavení, průmyslová zařízení a obráběcí stroje, základní i průmyslový software a pokročilé materiály.
Usnesení třetího plenárního zasedání rovněž v čínských akademických kruzích podnítilo diskusi o významu „strategického zázemí“. Je zajímavé, že se soustředila na srovnávání s programem výstavby Třetí linie ze šedesátých a sedmdesátých let, tedy s rozsáhlým přesouváním obranného a dalšího průmyslu do vnitrozemí.
Přestože se zdůrazňuje hospodářská účelnost záložních kapacit v týlu, zpráva uvádí, že Číňané jasně dávají najevo prvořadý vojenský účel celého programu:
Navzdory důrazu na hospodářskou efektivitu akademická diskuse o „strategickém zázemí“ jasně odhaluje jeho úlohu týlové oblasti ve vojenském smyslu. S’-čchuan je označován za „hlubokou strategickou týlovou oblast národní bezpečnosti“ (国家战略安全大后方).
Konkrétní plán vypadá následovně:
- Posílit schopnost klíčových výrobních linek rychle přecházet z mírového provozu do nouzového režimu (平急转换).
- Rozvíjet strategické koridory – včetně Zlaté vodní cesty na Jang-c’-ťiangu, Nového pozemně-námořního obchodního koridoru a tras do Střední Asie a Evropy – tak, aby byly čínské vnitrozemské oblasti začleněny do celostátních a transeurasijských dopravních sítí.
- Vytvářet ve strategickém zázemí energetické a surovinové rezervy, včetně infrastruktury pro skladování a zpracování uhlí, ropy, zemního plynu, lithia a kovů vzácných zemin.
Druhý bod je nejzajímavější, neboť ukazuje, že Čína počítá se zásobováním „z týlu“ z Ruska přes spřátelené středoasijské republiky, podobně jako dnes Rusko zásobuje Írán „zadními vrátky“ přes Kaspické moře.
Zpráva dále popisuje rozsáhlé zefektivňování čínského systému správy nouzových rezerv a mobilizačních procesů:
V rámci reformy systému nouzového zásobování byla vytvořena síť záložních skladovacích zařízení uspořádaná do pěti úrovní: celostátní či ústřední, provinční, městské, okresní a obecní. Vládní rezervy doplňují rezervy soukromé. Společnosti uchovávají zásoby ve vlastních skladech, zavazují se poskytnout kapacity pro nouzovou výrobu a předem uzavírají smlouvy na dodávky pro případ mimořádné situace.
Zpráva uvádí, že čínské články věnované této otázce výslovně zmiňují ruskou SVO v souvislosti s posilováním ochrany kriticky důležitých hospodářských zařízení, městských center a dalších objektů. Patří sem zlepšování varovných systémů a opatření civilní ochrany. Je zřejmé, že Čína sleduje ruský boj s ochromujícími ukrajinskými údery proti klíčovým hospodářským a energetickým uzlům a učí se z něj.
Další oblastí je rozvoj veřejné infrastruktury dvojího využití, tedy pro běžný i krizový režim (平急两用). Klíčová veřejná zařízení – stadiony, výstavní centra, velké kulturní a vzdělávací instituce, hotely a průmyslové areály – jsou nyní projektována tak, aby se mohla rychle proměnit v nemocnice, provizorní ubytovací zařízení nebo střediska distribuce pomoci.
Článek uzavírá tuto část konstatováním, že Čína je v tichosti proměňována v „nedobytnou pevnost“ s maximální odolností vůči budoucím konfliktům i narušení dodávek potravin:
Čínská vláda zemi v tichosti, avšak rychle proměňuje v nedobytnou pevnost, která by po dokončení měla být do jisté míry odolná dokonce i vůči rozsáhlému jadernému konfliktu. Čínská vláda při dosahování tohoto cíle nešetří náklady: mobilizační požadavky mají přednost v městském plánování, energetice, zemědělství i technologicky vyspělém průmyslu. Rozšiřování čínského jaderného odstrašujícího potenciálu zároveň snižuje pravděpodobnost, že se válka vůbec přímo dotkne čínské pevniny.
Číně to poskytuje pružnost a výsadu zachovávat zdrženlivější postoj k současným světovým geopolitickým ohniskům a současně si ponechávat možnost zapojit se v budoucnu ve chvíli a způsobem, které pro ni budou výhodné:
Na globální úrovni se Čína pravděpodobně pokusí – nikoli nutně úspěšně – pokračovat ve zdrženlivé a opatrné politice. Mimořádná úroveň odolnosti, jíž dosáhla, jí umožní volit si dobu i rozsah svého zapojení do světových záležitostí.
Tím se dostáváme k nejnovějším západním zprávám, podle nichž Čína údajně prohloubila své partnerství s Ruskem, zejména pokud jde o boj proti problematické satelitní síti Starlink, která prošla na Ukrajině bojovým křtem. Mám na mysli článek s názvem Útok na Starlink: Partnerství mezi Ruskem a Čínou „bez hranic“ míří na Elona Muska (https://theins.press/en/inv/294635).
Na této zprávě spolupracoval Christo Grozev, bývalý hlavní vyšetřovatel organizace Bellingcat, s časopisem Der Spiegel a deníkem Le Monde. Autoři tvrdí, že tajné dokumenty dokazují rusko-čínskou spolupráci na nejnovějších vojenských projektech:
Tajné dokumenty ze série neveřejných rusko-čínských vojenských fór odhalují společný plán na porážku Starlinku Elona Muska a partnerství při vývoji zbraní, které je mnohem hlubší, než jsou obě země ochotny přiznat. Od systémů protivzdušné a protiraketové obrany až po schopnosti dronů posílené umělou inteligencí umožňuje spolupráce mezi Moskvou a Pekingem ruským silám držet krok s ukrajinskými inovacemi, zatímco Čína získává příležitost zkoušet své prostředky v bojových podmínkách. Přestože hrozba dalších západních sankcí jejich partnerství „bez hranic“ nadále omezuje, Rusko a Čína pokračují v několika společných projektech – a bývalí američtí vojenští důstojníci mají pochybnosti o odhodlání Washingtonu jim v tom zabránit.
Autoři tvrdí, že tato odhalení usvědčují Čínu z nepravdivosti její údajné „neutrality“. Podle nich stojí jednoznačně na straně Ruska a společně s ním testuje a vyrábí zbraně, které prý ani jedna země nedokáže vytvořit sama:
Ve svém souhrnu dokumenty odhalují, že čínská deklarovaná neutralita v pokračující ruské dobyvačné válce na Ukrajině je pouhou fikcí. Ukazují naopak partnerství, které dávno překročilo rámec společné rétoriky a proměnilo se ve strukturovaný multidisciplinární program vývoje zbraní, jež by žádná z obou zemí nedokázala vytvořit sama. Spolupráce přitom zasahuje až do těch nejcitlivějších strategických systémů.
Nejvýznamnější oblast spolupráce se samozřejmě týká boje proti síti Starlink.
Analýza uvádí následující kroky, na nichž se údajně Rusko s Čínou dohodly:
První úroveň zahrnuje společný právní a diplomatický nátlak. Autoři tvrdí, že vysoká hustota satelitů Starlink prudce zvyšuje riziko srážek na nízké oběžné dráze, a Moskva s Pekingem by proto měly vytvořit mezinárodní koalici, která prosadí regulační omezení dalšího rozšiřování této konstelace.
Druhá úroveň má Starlinku zabránit v přístupu k fyzickému prostoru potřebnému pro jeho další rozšiřování. Čína a Rusko by společně podávaly žádosti o přidělení klíčových frekvenčních pásem a orbitálních pozic a využívaly by svého vlivu v mezinárodních regulačních orgánech k bránění budoucímu rozmisťování systémů Muskova podniku. Dokument tento krok výslovně označuje za koordinované vojenské protiopatření. Současně výzkumníci navrhují společnou architekturu elektromagnetického rušení – „výkonové potlačení a adaptivní rušení“ –, která by umožňovala selektivně blokovat Starlink ve vybraných zeměpisných oblastech. Samostatné protisatelitní programy obou zemí by byly spojeny do jediného systému se společnými technickými normami a vzájemně se doplňujícím pokrytím.
Třetí úroveň předpokládá fyzické zničení Muskovy satelitní sítě. Dokument navrhuje začít kybernetickou válkou – „podvržením přístupu, zavlečením virů a zneužitím zranitelností“. Škodlivý software by byl do sítě zaveden prostřednictvím koncových uživatelských terminálů, následně by se v ní rozšířil a „ochromil“ ji.
Poté by následovala likvidace samotných satelitů pomocí „levných“ protiopatření typu „jeden proti mnoha“ (one-to-many), která by dokázala ničit satelity Starlinku na oběžné dráze. Jestliže odolnost celé konstelace spočívá v jejím počtu, odpovědí má být zbraň natolik levná, aby dokázala satelity vyřazovat rychleji, než bude společnost SpaceX schopna vypouštět jejich náhrady.
Prezentace neupřesňuje, o jaký druh zbraně by mohlo jít. Teoreticky by to mohla být jediná raketová munice, která by rozptýlila mračno hustě rozmístěných projektilů, například kuliček z ložisek, nebo jediná nosná raketa vypouštějící stovky levných družic CubeSat o velikosti krabice od bot, jež by do satelitů Starlinku narážely. Doprovodný obrázek k tomuto bodu pouze zobrazuje množství satelitů roztříštěných na kusy plovoucího kosmického odpadu na nízké oběžné dráze.
Nejzajímavější část diskuse se týká ničivého prostředku typu „jeden proti mnoha“.
Starlink disponuje více než pěti tisíci satelitů, které lze rychle nahrazovat novými starty, takže je poměrně dobře chráněn před prostředky fyzického ničení. Zdá se však, že Číňané uvažují o jakémsi „brokovnicovém“ prostředku, který by dokázal levně zničit mnoho satelitů Starlinku na téže oběžné dráze rychleji, než mohou být nahrazeny.
Další pasáž zprávy uvádí:
Na ruské straně zpravodajské služby NATO sledují koncepci, při níž by byla na oběžnou dráhu konstelace vypouštěna mračna drobných kuliček, která by roztrhala solární panely satelitů. Zároveň by však ohrožovala všechny ostatní satelity ve své dráze, včetně čínských. Přesnější ruské zařízení nazvané „Volna Kupol Garant“ údajně dokáže rušit pozemní přijímače Starlinku v okruhu přibližně šestnácti kilometrů.
Autoři také zmiňují nedávné zprávy, podle nichž Čína vyvinula mikrovlnnou protisatelitní zbraň, která může okamžitě „usmažit“ jakýkoli satelit na nízké oběžné dráze, případně i ve větší výšce, a to za „mimořádně nízké náklady“.
Tajemstvím zbraně má být bezprecedentní výkon sto gigawattů, který dokáže vyřadit prakticky jakýkoli satelit nacházející se nad ní. Pro srovnání: provoz New Yorku vyžaduje přibližně pět až šest gigawattů.
Podle vojenských vědců mohou čínské vysokovýkonné mikrovlnné zbraně dosáhnout výstupního výkonu až sto gigawattů. Jde o průlom, který by mohl změnit budoucnost vedení války a současně podpořit pokrok v civilním výzkumu a průmyslu.
Pokud by byly tyto ultravýkonné mikrovlnné zbraně nasazeny k protisatelitním účelům, mohly by za mimořádně nízkých nákladů ohrožovat drahé satelitní sítě na nízké oběžné dráze, jako je Starlink, zvláště pokud se jejich satelity podílejí na vojenských operacích.
Obecně se uznává, že vysokovýkonné mikrovlnné impulzy o výkonu jednoho gigawattu mohou způsobit vážné rušení nebo dokonce poškodit technické vybavení satelitů na nízké oběžné dráze.
Vrátíme-li se ke zprávě The Insideru, ta dále tvrdí, že Rusko a Čína uzavřely tajné dohody o vývoji nových systémů protivzdušné obrany, určených zejména k boji proti budoucím americkým hypersonickým zbraním. Spolupracují údajně také na vývoji letecké techniky, přičemž autoři pozoruhodně uvádějí, že o ruskou pomoc žádali Číňané.
Vztah tak podle nich není jednostranný, jak se běžně tvrdí na Západě. Číňané mají většinu zjevných výhod, s jedinou významnou výjimkou: Rusko má skutečné válečné zkušenosti.
Přes veškerou technologickou vyspělost a převahu v oblasti zdrojů Čína už velmi dlouho nevedla skutečný ozbrojený konflikt. Má proto silnou motivaci spoléhat se na Rusko. Na rozdíl od rozšířeného názoru jde o rovnocenný vztah, v němž obě strany získávají něco neocenitelného, co by samy nemohly získat.
Pro Čínu, která považuje nadcházející střet se Spojenými státy za existenční, je naprosto zásadní vytěžit co nejvíce poznatků z ruských zkušeností se skutečnou válkou a současně využívat Ukrajinu jako zkušební prostor pro vlastní nově vznikající technologie.
Má-li si z toho všeho čtenář něco odnést, pak skutečnost, že Čína není tak pasivním pozorovatelem, jak se většina lidí domnívala. Učí se a podniká rozsáhlé – byť nenápadné – kroky, aby se připravila na to nejhorší, co může přijít.
.
Zdroj: simplicius76.substack.com
Úvodní obrázek: Aktivní satelity Starlink k únoru 2024 (přibližně 5 410 satelitů). Pohled na body a oběžné dráhy znázorňující polohy satelitů na oběžné dráze kolem trojrozměrné Země. Zdroj: NASA’s Scientific Visualization Studio – USRA/Kel Elkins, Jessica Ende, OMITRON/Charles Fisher, Christina Mitchell
Napsat komentář