Simpliciův článek líčí drtivé vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku jako zlomový okamžik pro německou i evropskou politiku. Podle autora se začíná hroutit dosavadní „protipožární zeď“, kterou establishment budoval kolem AfD, a tradiční strany se dostávají do stále bezvýchodnější situace. Autor upozorňuje i na výrazné rozdíly mezi korespondenčními a osobně odevzdanými hlasy, které podle něj vyvolávají vážné pochybnosti, aniž by však samy o sobě dokazovaly volební manipulaci. Hlavní příčinu vzestupu AfD vidí v hluboké nespokojenosti Němců s migrací, ekonomickým úpadkem a militarizací země. Vládnoucí elity podle něj chtějí současně financovat sociální stát i konfrontaci s Ruskem, což je ekonomicky neudržitelné; jako symbol německého propadu uvádí masivní škrty Volkswagenu. Podobný trend je být patrný i ve Francii a Británii. Autor uzavírá, že evropský establishment se ocitl v politickém „zugzwangu“: ať udělá cokoli, dál podkopává vlastní moc.
.
Včera večer dosáhla tolik očerňovaná německá strana AfD drtivého a historického vítězství. Mnozí už nyní význam tohoto vítězství zlehčují s poukazem na skutečnost, že Sasko-Anhaltsko je technicky vzato jednou z nejmenších a nejméně významných německých spolkových zemí. Jenže jde o mnohem víc než jen o samotná čísla: toto vítězství představuje zlom nejen v německé, ale i v evropské politice a stvrzuje postupný úpadek globalistické vládnoucí třídy, která se po desetiletí zoufale snažila zabránit populistickým hnutím v získání moci – zejména prostřednictvím takzvané „Brandmauer“, tedy „protipožární zdi“, jejímž účelem bylo potlačovat takzvanou krajní pravici.
Zhroucení této zdi je historickou událostí, i když k němu dochází právě prostřednictvím zdánlivě tak málo významné spolkové země.
Samozřejmě existují i jiné výhrady. Mnozí vidí AfD jako jakéhosi trojského koně, německou stranu typu „MAGA“, v jejímž čele stojí lesbička Alice Weidelová. Přesto však představuje výraznou ztrátu moci elit a zlom, který boří určitou psychologickou bariéru a jen povzbudí další antiestablishmentové, „krajně pravicové“ či populistické strany po celé Evropě.
Dalším vedlejším důsledkem vítězství je, že přimělo německý vládnoucí establishment vrátit se k rýsovacímu prknu a znovu přezkoumat své nejméně populární politiky – například v oblasti migrace –, aby se přizpůsobil zjevně se měnícímu směru větru.
Merz vyjádřil nad výsledkem voleb svůj „hluboký šok“ a předpověděl, že bude mít zásadní důsledky pro celé Německo.
AfD však chyběla pouhá tři křesla k „absolutní většině“, která by jí umožnila vládnout ve spolkové zemi samostatně. Někteří komentátoři upozornili na výrazné „anomálie“ v poměru hlasů odevzdaných korespondenčně a osobně. Stejně jako při mimořádně neregulérních amerických volbách v roce 2020 měly údajně všechny strany kromě AfD získat nepoměrně vysoký počet korespondenčních hlasů.
Překlad hlavního textu z příspěvku na Twitteru:
Anomálie v korespodenčním hlasování: Některé strany mají v roce 2026 více korespondenčních hlasů než během covidových lockdownů Tohle nedává žádný smysl. Proč by nyní více lidí (nebo stejný počet) využívalo korespondenční hlasování než během covidové hysterie a lockdownů? Logické by přece bylo, aby korespondenční hlasování využívalo méně lidí a více jich chodilo volit osobně.
Šílené:
– Téměř 40 % hlasů získala CDU v roce 2026 korespondenčně.
– Během covidových lockdownů získala CDU korespondenčně přibližně 30 % hlasů.Proč by nyní mělo procentuálně více lidí zůstávat doma? Podívejte se na sloupce „mail % of party“ („podíl korespondenčních hlasů dané strany“).
Každá strana kromě AfD má více korespondenčních hlasů než hlasů odevzdaných osobně!
Možná budou někteří tvrdit, že voliči AfD jsou „staromódnější“ a dávají přednost osobnímu hlasování, jak navrhl jeden z komentujících:
Většinu toho lze vysvětlit i bez volebního podvodu. AfD říká svým voličům, aby přišli osobně. Korespondenční voliči jsou starší, městštější a vzdělanější. Vzestup v roce 2026 tvořili bývalí nevoliči a někdejší voliči CDU hlasující osobně v den voleb. Přesto to ničí důvěru. Máte dva legální způsoby hlasování, dvě Německa a jedno číslo.
Může to však skutečně vysvětlit takové rozdíly, jaké jsou vidět v tomto grafu?
Překlad textu z druhého obrázku (comazo – Heimatliebe):
Zde je graf znázorňující rozdíly mezi korespondenčním hlasováním a osobním hlasováním.
Jistě, podobné populistické a antiestablishmentové strany často kritizují korespondenční hlasování a svým příznivcům výslovně doporučují, aby hlasovali osobně. Přesto to vyvolává značné pozdvižení obočí, zejména když jsou rozdíly tak zjevné a vychýlené právě jedním „předvídatelným“ směrem, jak tomu, zdá se, bývá pokaždé.
Vítězství AfD představuje další důležitý milník – skutečnost, že vládní strana se na celostátní úrovni poprvé propadá pod 20 procent. To uvádí údajnou „bezvýznamnost“ Saska-Anhaltska do širších souvislostí a naznačuje větší posun, který zachvacuje celé Německo:
Překlad hlavního textu z obrázku:
Nový průzkum: Podle Politbarometru ZDF klesá CDU/CSU vůbec poprvé v celoněmeckém měřítku pod 20 procent!
Hranice 30–20 byla v podstatě dosažena. Nyní se sebedestrukce Unie rozbíhá naplno.
Část příčin samozřejmě spočívá v masové nespokojenosti obyvatelstva s federální vládou, jak ukazují průzkumy podobné tomu níže, podle nějž ji nepříznivě hodnotí 88 procent lidí:
AfD mezitím zaznamenává prudký růst podpory i v mnoha dalších spolkových zemích:
Překlad textu z obrázku:
AfD dosahuje v Německu bezprecedentní úrovně podpory. Poté, co v Sasku-Anhaltsku získala 43,8 %, se její podpora v průzkumech také pohybuje kolem 40 % nebo nad touto hranicí v Sasku a Durynsku. Její vzestup je nejsilnější na východě země, ale rostoucí podpora v západních spolkových zemích ukazuje, že její vliv se dále rozšiřuje.
Establishment zachvátila morální panika a mainstreamová média vytahují obvyklé strašení vzestupem takzvané „krajní pravice“ – označením, které mnozí v případě AfD považují za účelové:
Překlad textu z obrázku:
Vítězství AfD v Německu je temným dnem pro Evropu. Čas na zastavení krajní pravice se krátí. Tato strana patří k nejextremističtějším v Evropě. Abychom ochránili naše demokracie, musejí liberální strany naléhavě změnit svou taktiku.
Výše uvedený článek dále tvrdí, že krajně pravicové strany začínají dominovat napříč Evropou a že vytváření koalic a umělé budování příkopů kolem nich už nefunguje tak jako dříve:
Přestože Sasko-Anhaltsko a východní Německo obecně představují extrémní případ, odrážejí podobné trendy ve zbytku Evropy. Krajně pravicové strany stále posilují, někdejší dominantní strany jsou decimovány a stranické systémy se tříští. V důsledku toho je sestavování koalic stále komplikovanější, zejména chceme-li krajní pravici udržet mimo moc. V mnoha zemích, regionech a městech musejí téměř všechny demokratické strany vládnout společně, aby krajní pravici vyloučily. To často vede k neefektivním a nestabilním koalicím, což následně vyvolává další politickou nespokojenost a další podporu krajní pravice.
Autor tím otevírá zajímavý bod, který zmiňovali i další odborníci: vítězství AfD bude nutit vládnoucí strany k dalšímu oslabování, protože jim nezbývá nic jiného než se spojovat, a tím na sebe zároveň přebírat nejhorší a nejméně populární politiky těch druhých.
Výstižně na to upozornil následující komentátor:
Podle něj:
Výsledky německých voleb jsou dokonalé.
Chce-li CDU udržet AfD mimo moc, bude muset vytvořit koalici se VŠEMI ostatními stranami, včetně krajně levicových komunistů.
Teď bude všem ještě zřejmější, že existuje pouze jedna skutečná volba: remigrace, nebo nahrazení. [Tedy existují jen dvě možnosti: buď migraci obrátit a část přistěhovalců poslat zpět, nebo připustit, že původní obyvatelstvo bude postupně nahrazeno. – Pozn. red.]
Středopravicové strany (jako CDU) jsou nyní nuceny všem ukázat, že stojí v táboře nahrazování obyvatelstva společně s globalisty a komunisty.
Pro nás to bylo zřejmé od samého začátku, ale nikdy nepodceňujte, do jaké hloubky byly masy indoktrinovány a zaslepeny. Pro mnoho lidí to bude otevření očí.
Středopravice nyní podepíše vlastní rozsudek smrti tím, že se spojí s krajní levicí, anebo se rozštěpí a bude pohlcena krajní pravicí.
Ale přestože je zmíněný článek zuřivou obhajobou establishmentového euro-liberalismu, ve skutečnosti obsahuje několik dobrých postřehů. Především ten, že lidé začali opouštět strany vládnoucí třídy, protože jejich političtí představitelé už nemají žádné dobré nápady, jak skutečně zlepšit společnost a život obyčejných lidí:
Ještě horší je, že většina mainstreamových politiků přijala skutečnost, že jsou nepopulární, a snaží se udržet u moci argumentem, že jsou menším zlem, přičemž mobilizují lidi, aby přišli hlasovat proti krajní pravici. Z dlouhodobého hlediska je to neudržitelné. Jestliže demokratické strany nevytvoří inspirativní programy toho, čeho chtějí ve vládě dosáhnout, liberální demokraté odmítnou přijít k volbám a krajní pravice získá většinu hlasů – i kdyby představovala pouze menšinu obyvatelstva.
Vytvoření takových programů bude od politiků vyžadovat realismus…
Jedním z problémů typických pro podobné komentátory je však nesmyslná snaha „mít obojí“ coby řešení těchto problémů. Autor dále volá po větším důrazu na spravedlivější rozpočty, veřejné výdaje, dostupnost bydlení a podobně. To však nedává žádný smysl, pokud současně zachovává establishmentový evropský postoj spočívající v intenzivní podpoře války proti Rusku, militarizace a iniciativy učinit z Německa nejsilnější ozbrojenou mocnost EU a podobně. Právě tyto politiky přivádějí Německo na mizinu. Nemůžete mít obojí: přesně ty politiky, které podporují radikální eurolevičáci, jako je autor zmíněného textu, zároveň znemožňují sestavit rozumné rozpočty, postarat se o veřejné bydlení a napravit veřejné výdaje.
Alice Weidelová na to sama upozornila: „Německo de facto zbankrotovalo.“
Soustředění na vedení války proti Rusku zničilo německou ekonomiku. Ještě jednou: nemůžete mít obojí, jak si beznadějně idealistický komentátor představuje. „Protijed“ na německé neduhy je sám napuštěn přesně tím jedem, který národ zabíjí.
Tento týden Volkswagen oznámil uzavření dalších čtyř závodů:
Překlad textu z obrázku (hlavičky článku z Washington Times):
Představenstvo Volkswagenu schválilo zrušení dalších 50 000 pracovních míst a ukončení výroby ve čtyřech závodech.
V článku se dále píše:
Představenstvo Volkswagenu ve čtvrtek schválilo rozsáhlý plán snižování nákladů, který má vést ke zrušení 50 000 pracovních míst, zmenšení modelové nabídky společnosti na polovinu a ukončení výroby automobilů ve čtyřech německých závodech.
Mimochodem, zamyslel se někdo nad ironií nejnovějšího sebedestruktivního německého šílenství? Země obvinila Rusko z rozsáhlého terorismu kvůli „incidentům“ s drony na německých letištích, zatímco současně ignoruje skutečný prokázaný terorismus, který Ukrajina provedla zničením Nord Streamu a který fakticky ochromil celou německou ekonomiku.
Situace nyní pro evropský establishment zjevně směřuje dolů. Příští rok se konají francouzské prezidentské volby a Marine Le Penová je podle všech nejnovějších průzkumů už nyní výraznou favoritkou:
Překlad hlavního textu z obrázku:
Pokud by se první kolo prezidentských voleb v roce 2027 konalo příští neděli, pro kterého z následujících kandidátů byste s největší pravděpodobností hlasovali?
Podobně ve Spojeném království se Farageova strana Reform UK vyšvihla do celostátního vedení, a přestože jsou všeobecné volby oficiálně naplánovány až na rok 2029, sám Farage se domnívá, že k nim může dojít už za několik měsíců.
Nigel Farage má jeden prvořadý úkol: přesvědčit voliče, že je připraven převzít funkci britského premiéra ve volbách, o nichž se domnívá, že mohou být vzdálené jen několik měsíců.
Farage věří, že hluboká krize vlády si do příštího roku vynutí nějakou podobu předčasných voleb, po nichž by mohl triumfálně nastoupit do úřadu.
Přes všechny protipohyby je směr vývoje v Evropě je zřejmý. „Populistické“, euroskeptické a „krajně pravicové“ strany postupně přebírají moc, zatímco globalisté panikaří a zoufale vymýšlejí nové plány a podvody, aby se u moci udrželi ještě o něco déle. Právě tento vývoj je zjevně důvodem, proč Putin zůstává ve věci Ukrajiny tak mimořádně sebevědomý – protože ví, že dokud bude Rusko schopno udržovat ekonomickou rovnováhu a zároveň pomalu pokračovat ve své vojenské kampani, základy evropské podpory Ukrajiny se rozpadnou a zůstane jen malý odpor.
Čas už nestojí na straně globalistů a jakékoli nové polovičaté opatření, jímž se snaží získat trochu času navíc, jejich vlastní pozice pouze dále podkopává, protože odhaluje předchozí politiky jako katastrofální pošetilosti. Strany vládnoucí třídy se nyní ocitly ve skutečné pozici zugzwangu: nemohou učinit žádný tah, který by nepoškozoval jejich vlastní existenci. Čím důsledněji budují „cordon sanitaire“ kolem nyní sílících „krajně pravicových“ stran, tím výrazněji odhalují jak vlastní bezvýznamnost, tak svou zlovolnost. Jestliže naopak otevřou brány koaliční spolupráci, rozmělní vlastní radikální politiku, která může fungovat pouze při zachování své plné radikální síly, a zároveň převezmou ty nejhorší vlastnosti ostatních stran, což poškodí jejich veřejný obraz i politický kapitál.
Stručně řečeno: nyní jsou zahnáni do kouta a nemají kam utéct. Existují samozřejmě určité precedenty, kdy se podařilo nenápadně odzbrojit rodící se „krajně pravicové“ hnutí. Dánsko to úspěšně udělalo počátkem nového tisíciletí poté, co vládnoucí strany převzaly některé z „tvrdých“ protiimigračních postojů strany DF, čímž oslabily její rostoucí popularitu. Jenže tehdy byla jiná doba. Globalismus ještě neukázal svou pravou tvář a nepřivedl celý kontinent do takové bídy, jakou vidíme v současném krizovém období.
Je jen malá šance, že by současná karikaturní sestava loutkových vůdců, jako jsou Merz a spol., dokázala vývoj zvrátit. V očích lidí jednoduše ztratili veškerý veřejný mandát.
.
Zdroj: simplicius76.substack.com
Úvodní fotografie: Německá vlajka namalovaná na dlažbě před magdeburským dómem. Krátce před zemskými volbami se stala předmětem sporu poté, co lídr AfD Ulrich Siegmund zveřejnil video, v němž její odstraňování spojoval s akcí odpůrců AfD a s CDU. Média však následně ověřila, že odstranění objednala zemská kulturní nadace kvůli nepovolené malbě a že nesouviselo s předvolební akcí. Vlajku se ovšem nepodařilo z dlažby zcela odstranit. Zdroj: Roy Zuo, prostřednictvím Wikipedie Commons.
Napsat komentář