Stabilizovat americko-čínské soupeření / zpráva RAND

Významný americký think tank RAND, financovaný z větší části americkou vládou, vydal nedávno rozsáhlou zprávu s názvem „Stabilizovat americko-čínské soupeření“ (Stabilizing the U.S. – China Rivalry), v němž nečekaně vyzývá k mírnějšímu a pragmatičtějšímu přístupu USA vůči Číně. RAND varuje, že snaha o „absolutní vítězství“ je nebezpečná a že obě mocnosti by měly uznat legitimitu druhé strany a usilovat o stabilní vztahy. Výstižné je, že RAND doporučuje zejména americkému vedení, aby přestalo provokovat Čínu vojenskými návštěvami Tchaj-wanu, které mají za cíl udržovat Čínu v ohrožení a napětí. Autoři přitom navrhují návrat k principům, které v minulosti umožnily uvolnění napětí mezi Západem a Sovětským svazem – tedy vzájemné respektování hranic, dohody o kontrole zbraní a osobní diplomatické vztahy.

Historická část dokumentu připomíná, že i Leninův Sovětský svaz měl vizi stabilních vztahů se Západem, a jako pozitivní příklad uvádí éru détente za vlády Brežněva v letech 1968-1979, kdy obě strany chápaly, že nekonečná eskalace ohrožuje jejich přežití. RAND zde dokonce nepřímo obhajuje Brežněva za jeho snahy o mír.

Závěrem think tank tvrdí, že čínská politika nemusí být nutně ofenzivní (jedna z klíčových tezí RANDu zní, že snaha Číny stát se aktivnější na mezinárodní scéně a vybudovat „světovou“ armádu nemusí být nutně vždy ofenzivní povahy) a že její ambice lze chápat jako snahu o legitimní vliv, nikoli imperialismus. Dokument je tak výzvou k zásadnímu přehodnocení americké zahraniční politiky, která podle autorů stále vychází z imperiální nedůvěry a neschopnosti přijmout svět, v němž USA již nejsou jedinou neotřesitelnou velmocí.

.

1. Úvod a hlavní poselství

Zpráva RAND Corporation RRA4107-1 s názvem Stabilizing the U.S.–China Rivalry představuje syntézu několikaletého výzkumu o tom, jak Spojené státy mohou zabránit přerodu soupeření s Čínou v přímou konfrontaci. Autoři — Michael J. Mazarr, Amanda Kerrigan a Benjamin Lenain — vycházejí z premisy, že současné americko-čínské vztahy se staly strukturálně konfliktními a připomínají „studenou válku 2.0“. Zároveň však odmítají fatalistickou představu nevyhnutelné války. Tvrdí, že je možné vytvořit stabilní rámec řízené rivality, která oběma stranám umožní chránit své klíčové zájmy, ale přitom minimalizovat riziko katastrofy.

Autoři upozorňují, že USA často podléhají sebeplnícímu proroctví: vnímají Čínu jako agresivní a expanzivní mocnost, čímž samy přijímají konfrontační strategii, která tuto agresi následně vyvolává. Místo snahy o „vítězství“ nad Čínou doporučují orientaci na dlouhodobou stabilitu — obdobu „řízené soupeřivosti“, která byla v minulosti klíčová pro udržení míru mezi jadernými velmocemi.

Zpráva vznikla v rámci širšího výzkumného projektu RAND o vztazích USA–Čína a byla financována z interního programu pro globální strategii. Navazuje na dřívější publikace RAND o konkurenci velmocí, technologickém soupeření a krizové stabilitě.

2. Metodologie a přístup

Výzkum vychází z kombinace:

• analýzy historických precedentů (zejména studené války, britsko-německé rivality před rokem 1914 a anglo-amerického soupeření v 19. století),
• rozboru čínsky psaných strategických dokumentů, projevů a oficiálních textů Komunistické strany Číny,
• a modelování scénářů krize (Tchaj-wan, Jihočínské moře, technologické soupeření).

Zpráva přitom nehodnotí, kdo má „pravdu“, ale snaží se zmapovat prostor pro stabilitu — tedy body, kde se mohou obě strany potkat bez ztráty tváře či suverenity.

3. Co znamená „stabilní rivalita“

Jedním z klíčových přínosů studie je rozpracování konceptu stabilní rivality. Autoři upozorňují, že soupeření samo o sobě není problém — problémem je nestabilní soupeření, v němž chybí mechanismy k řízení krize. Cílem tedy není odstranit rivalitu, ale zabránit eskalaci.

Historická zkušenost podle autorů ukazuje, že stabilní rivalita vyžaduje šest základních principů:

1. Vzájemné uznání legitimity – Obě strany musí přijmout, že druhá má legitimní vládu, systém a zájmy. Bez toho se jakákoli dohoda zhroutí.
2. Omezené cíle – Rivalita nesmí být definována jako boj dobra se zlem. Pokud jedna strana usiluje o úplné vítězství, stabilita je nemožná.
3. Jasné červené linie – Je nutné přesně stanovit, jaké kroky jsou nepřijatelné (např. invaze na Tchaj-wan, umístění raket v určitých oblastech apod.).
4. Trvalé komunikační kanály – Otevřená vojenská i diplomatická komunikace snižuje riziko nedorozumění a náhodné eskalace.
5. Základní shoda o světovém pořádku – Například respekt ke svrchovanosti, svobodě plavby a smluvní závaznosti.
6. Krizové mechanismy – Dohody o tom, jak se chovat při incidentech (např. letecká srážka, kyberútok), umožňují rychlý návrat ke klidu.

Autoři poznamenávají, že Spojené státy mají často ideologickou bariéru vůči myšlence spolupráce s autoritářským režimem. Bez určité míry pragmatismu však podle nich nelze dosáhnout stabilní rovnováhy.

4. Jak se Čína dívá na svět

Velká část zprávy je věnována analýze čínského pohledu. Zde autoři využívají čínské prameny — projevy Si Ťin-pchinga, dokumenty KS Číny, oficiální bílé knihy a teoretické texty čínských strategů. Jejich hlavní zjištění jsou tři:

1. Čína usiluje o respekt, nikoli o světovládu.
   Přestože si přeje větší vliv a „národní obrodu“, nejde o export komunismu ani o přímou kontrolu nad jinými státy. Jejím cílem je, aby Západ přestal zasahovat do jejích „vnitřních záležitostí“ (Tchaj-wan, Xinjiang, Hongkong).
2. Ideologické rozdíly jsou reálné, ale ne absolutní.
   KS Číny chápe USA jako konkurenta, nikoli nutně jako nepřítele. Mluví o „mírové koexistenci“ za předpokladu, že Západ uzná čínské „jádrové zájmy“. Autoři však upozorňují, že tyto zájmy se postupně rozšiřují – z čistě územních na kulturní a technologické oblasti.
3. Čína vnímá svět jako arénu hierarchie, ne rovnosti.
   V čínském pojetí mezinárodních vztahů existuje přirozené pořadí, v němž má „civilizační centrum“ (Čína) určité právo vést. To komplikuje západní představu o rovnosti států. Přesto i tento rámec umožňuje určitý druh stabilní rovnováhy — pokud USA přijmou roli rovnocenného „civilizačního pólu“.

Zajímavým momentem je rozbor čínského termínu „fabao“ (法宝), který západní analytici často překládají jako „magická zbraň“. RAND upozorňuje, že ve skutečnosti jde o nábožensko-kulturní metaforu, nikoli o vojenský plán — důkaz, že západní interpretace někdy zveličují agresivní tón čínské rétoriky.

5. Rizikové oblasti a návrhy na stabilizaci

Zpráva identifikuje tři kritické body, kde může rivalita snadno přerůst v krizi: Tchaj-wan, Jihočínské moře a technologická soutěž.

A. Tchaj-wan – epicentrum rivality

Tchaj-wan je podle RAND „nejpravděpodobnější jiskrou“ války.
Autoři navrhují pětistupňovou strategii stabilizace:

1. Zvýšit cenu války pro Čínu.
   USA musí zachovat vojenskou přítomnost v regionu, podporovat obranyschopnost Tchaj-wanu, ale bez otevřeného provokování Pekingu.
2. Vyhnout se symbolickým provokacím.
   Například omezit návštěvy nejvyšších amerických představitelů na ostrově nebo vyjádření, která by mohla být interpretována jako uznání nezávislosti.
3. Poskytovat ujištění o respektu ke status quo.
   Washington by měl zřetelně deklarovat, že neusiluje o „oddělení Tchaj-wanu“, nýbrž o zachování míru.
4. Rozvíjet krizovou komunikaci.
   Obnovit přímé linky mezi americkým a čínským velením, včetně rychlých konzultačních protokolů při námořních incidentech.
5. Kultivovat neformální kontakty.
   Zapojit akademické, podnikatelské a kulturní kanály, které mohou zůstat aktivní i při napětí.

Autoři upozorňují, že současná politika USA (zejména po roce 2022) často přeceňuje demonstraci síly, ale podceňuje strategické ujišťování. Klíčem není pouze odstrašování, ale kombinace odstrašování a stabilizace — tedy signál, že válka by byla neúnosná, ale mír možný.

B. Jihočínské moře – laboratoř multilaterální stability

V Jihočínském moři jde především o námořní incidenty a soutěž o zdroje.
RAND doporučuje:

• Zavést regionální krizový protokol, podobný dohodám NATO–Sovětský svaz z 70. let (INCSEA).
• Vytvořit „dekonfliktní zóny“, kde se válečné lodě obou zemí nesmějí přiblížit pod určitý limit.
• Podporovat multilaterální správu rybolovu a těžby, například formou společných projektů ASEAN–Čína.
• Zajistit stálou komunikaci mezi americkou a čínskou flotilou, včetně sdílení informací o plánovaných cvičeních.

Autoři tvrdí, že Jihočínské moře může sloužit jako „pilotní oblast“ pro testování nových modelů stabilní spolupráce — podobně jako se během studené války postupně vyvíjely mechanismy pro kontrolu zbrojení.

C. Technologická soutěž – neviditelná fronta

Třetí oblastí je vědecko-technologická rivalita. RAND zde varuje před „technologickým decouplingem“, který by mohl poškodit obě ekonomiky. Doporučení:

1. Zavést rámec pro řízení rizik umělé inteligence – například společné zásady pro bezpečnost algoritmů a zákaz AI ve zbraňových systémech bez lidského dohledu.
2. Podporovat výměnu dat v nevojenských oblastech, jako je klimatologie nebo zdravotnictví.
3. Zřídit stálý bilaterální výbor pro technologickou stabilitu, který by fungoval podobně jako dřívější americko-sovětské komise.
4. Společné projekty „AI-for-Good“ – výzkum etiky a bezpečnosti umělé inteligence s mezinárodním zveřejňováním výsledků.

Cílem je omezit riziko technologického nepochopení, které by mohlo vést k nechtěné eskalaci, například v oblasti kybernetiky nebo automatizovaných systémů velení.

6. Návrhy pro americkou politiku

V závěru zpráva shrnuje soubor doporučení, jak má Washington přetavit strategii „stabilizace rivality“ do praxe. Hlavní body:

1. Přehodnotit strategické cíle.
   Rivalita s Čínou nemůže být „válkou o demokracii“. Spojené státy by měly přijmout realitu dlouhodobé koexistence dvou odlišných systémů.
2. Zavést konzistentní rétoriku.
   Prohlášení o „oddělení“ nebo „obrácení Číny“ poškozují důvěru. Vnější komunikace musí být koordinovaná napříč úřady.
3. Posílit institucionální kapacity pro dialog.
   Například obnovit pravidelné setkání bezpečnostních poradců, zavést vojensko-diplomatické „horké linky“ a zřídit stálý sekretariát pro krizovou komunikaci.
4. Rozvíjet strategické ujišťování.
   Deklarovat, že cílem USA není změna režimu, ale obrana konkrétních principů — svobody moří, svrchovanosti, mezinárodního práva.
5. Podporovat spojence, ale bez zbytečné eskalace.
   Posílení obrany Tchaj-wanu či Japonska je klíčové, ale doprovázené diplomatickými kanály vůči Číně, aby šlo o „pevnost s otevřenými dveřmi“.
6. Budovat pozitivní agendu spolupráce.
   Např. spolupráce v oblasti změny klimatu, pandemické připravenosti, vědecké etiky nebo potravinové bezpečnosti.

Autoři zdůrazňují, že stabilizace není ústupkem. Naopak, je to forma strategické zralosti, která umožňuje USA dlouhodobě soutěžit bez vyčerpání a bez ohrožení globálního míru.

7. Praktické kroky pro stabilitu

Zpráva uvádí i konkrétní návrhy implementace, rozdělené do krátkodobých a dlouhodobých opatření.

Krátkodobě (1–2 roky):

• znovuotevřít přímé kanály mezi Pentagonem a Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou;
• navrhnout společná cvičení pro zvládání námořních nehod;
• vytvořit pracovní skupinu USA–Čína pro řízení rizik AI;
• ustavit multilaterální kontaktní skupinu pro Tchajwanský průliv.

Dlouhodobě (3–10 let):

• uzavřít rámcovou dohodu o předcházení krizím;
• vytvořit mechanismus řešení případných konfliktů v Jihočínském moři;
• společné fórum pro výzkum technologií s dvojím užitím;
• zavést systém diplomatických konzultací po vzoru OBSE.

8. Závěry a celkové hodnocení

Zpráva Stabilizing the U.S.–China Rivalry vyznívá střízlivě a pragmaticky. Nevylučuje možnost konfliktu, ale ukazuje cestu, jak udržet soupeření v mezích, které jsou pro svět únosné. Klíčová zjištění:

• Rivalita USA–Čína je strukturální a dlouhodobá, ne dočasná.
• Stabilizace je vlastní formou síly, nikoli slabosti.
• Obě strany mají společný zájem na vyhnutí se válce — zejména v době jaderné zranitelnosti a technologické provázanosti.
• Válka by byla globální katastrofou nejen pro obě země, ale i pro světovou ekonomiku a klimatickou spolupráci.
• Úspěch vyžaduje kombinaci odstrašování a ujišťování: být dost silný, aby druhý neútočil, ale dost předvídatelný, aby se nebál.

Autoři končí doporučením, že USA by měly převzít roli architekta stabilní rivality, nikoli spasitele světového řádu. Taková strategie neznamená vzdát se hodnot, ale učinit je udržitelnými v multipolárním světě.

9. Shrnutí hlavních myšlenek

Oblast	Klíčový problém	Doporučené řešení
Tchaj-wan	Riziko ozbrojené konfrontace	Kombinace odstrašování a politického ujištění; vyvarovat se provokací
Jihočínské moře	Incidenty a soupeření o zdroje	Regionální krizové protokoly a multilaterální správa zdrojů
Technologie a AI	Nekontrolované soupeření	Společný rámec bezpečnosti AI a technologická spolupráce
Vztahy USA–Čína	Ideologická nedůvěra	Realistický modus vivendi, nikoli „nová studená válka“

10. Celkové poselství

Zpráva RAND je výzvou k strategickému pragmatismu. Nejde o to „přátelit se s Čínou“, ale pochopit, že v 21. století už není možné řídit svět ze strany jediného hegemona. Stabilizace soupeření znamená vytvořit nový rámec světového pořádku, v němž soupeření neznamená zkázu, ale součást trvalé rovnováhy.

Podle autorů tak USA stojí před dilematem: mohou dál usilovat o dominanci a riskovat katastrofu, nebo přijmout vedoucí roli v navrhování pravidel pro mírové soupeření. To druhé, tvrdí RAND, je cesta moudřejší — a také jediná, která může zaručit, že soupeření USA a Číny nepovede k válce, ale bude se jednat o soupeření stabilní a předvídatelné.

.

Zdroj: https://www.rand.org/content/dam/rand/pubs/research_reports/RRA4100/RRA4107-1/RAND_RRA4107-1.pdf