Rijád se již třetí den po sobě stal terčem série útoků balistickými raketami. Hnutí Ansar Alláh se tak snaží prosadit svou zásadu „blokáda za blokádu“ a „letiště za letiště“, píše Alastair Crook na svém substacku Conflicts Forum.
Vysoký představitel hnutí Ansar Alláh Muhammad al-Buchajtí prohlásil: „Saúdská Arábie bombardovala mezinárodní letiště v Saná a zničila všechna jemenská letiště. Proč je Saúdské Arábii dovoleno něco takového dělat, zatímco nám je to zakázáno?“ Al-Buchajtí řekl televizi France 24: „Jemenské údery hluboko na saúdském území, jejichž cílem jsou ropná zařízení nebo letiště, jsou součástí odvetných opatření podle zásady oko za oko: letiště za letiště… blokáda za blokádu.“ Ansar Alláh vydal již páté varování: „Saúdský vzdušný prostor a letiště již nejsou bezpečné, s výjimkou svatých měst Mekky a Medíny. Vyzýváme všechny, aby se vyhnuli letecké dopravě na celém území království.“ Letiště krále Chálida v Rijádu bylo opakovaně zasaženo, což si vynutilo úplné zastavení jeho provozu. Od soboty bylo oficiálně zrušeno celkem 502 letů do Rijádu. Zasažena byla i další letiště. Saúdská Arábie zároveň podniká údery na letiště v Saná a na další cíle po celém Jemenu. Podle hnutí Ansar Alláh dosáhl celkový počet leteckých a raketových úderů koalice vedené Saúdskou Arábií během této fáze války již 2 177.
Souvislosti: Útoky na Saná představují pro hnutí Ansar Alláh dlouhodobě nepřekročitelnou červenou linii. Její překročení pravidelně vede k odvetným úderům na Rijád a saúdskou energetickou infrastrukturu. Ta je nadále terčem dronů hnutí Ansar Alláh, kterým se daří pronikat saúdskou protivzdušnou obranou. Na zemi Ansar Alláh utahuje obležení Táizzu, třetího největšího jemenského města. Jeho síly ovládly celé pohoří Džabal Sabr a vesnice Sararí. Postupují také přes strategicky významnou horu Džabal al-Arús, která se tyčí nad městem Táizz, a pronikají až na jeho předměstí.
Širší obraz: Nejnovější obchvatný manévr sil Ansar Alláh souvisí s jejich postupem do okresů Rás al-Ara a al-Mudaraba, kde se konflikt se silami podporovanými Saúdskou Arábií rychle mění ve vyčerpávací válku. Tyto oblasti zahrnují důležitý úsek pobřeží Adenského zálivu. Síly Ansar Alláh tak získávají významné pozice s výhledem na záliv, zatímco frakce podporované Saúdskou Arábií zůstávají v oblasti za průlivem Báb al-Mandab obklíčené, oslabené a neschopné manévrování.
V zákulisí: Deník Wall Street Journal (WSJ) uvádí, že si vysocí saúdští představitelé stěžují na vyčerpávání zásob prostředků protivzdušné obrany a na rostoucí potíže při ochraně životně důležité infrastruktury země, včetně energetických zařízení a královských paláců. Muhammad bin Salmán (MbS) ještě zvýšil zranitelnost společnosti Aramco tím, že většinu zbývajících prostředků protivzdušné obrany soustředil kolem svých paláců. „Stupňující se útoky na Rijád… proměnily části saúdského hlavního města ve válečnou zónu,“ poznamenává WSJ.
Proč je to důležité 1: Podle bývalého izraelského vojenského analytika Dannyho Citronowicze stojí Washington před dilematem: „Existují závažné důvody, proč se Trumpova administrativa může zdráhat zapojit do saúdskoarabského vojenského tažení proti Húsíům a proč by místo toho mohla raději povzbudit další regionální aktéry, včetně Izraele a případně Sýrie, aby převzali větší úlohu. Zaprvé, Washington už touto cestou v minulosti šel a velmi dobře ví, co znamená bojovat proti Ansar Alláh – mimořádně odolné, ideologicky motivované organizaci se strategickými vojenskými schopnostmi, která má jen málo omezení a poměrně málo co ztratit. Zadruhé, hrozilo by tím otevření další fronty v citlivém období před volbami do Kongresu. Zatřetí, samotná letecká síla pravděpodobně nedokáže přinést rozhodující výsledek. Začtvrté, hrozilo by další zvýšení cen energií.“
Proč je to důležité 2: Na druhé straně by nečinnost mohla vést ke zhroucení režimu Muhammada bin Salmána. WSJ upozornil, že MbS se přesouvá z jednoho bunkru do druhého v doprovodu osobně vybraného bezpečnostního týmu, protože se obává možného atentátu ze strany Ansar Alláh. Vysoký představitel hnutí Ansar Alláh Muhammad al-Buchajtí oznámil, že Jemen podporuje jakékoli kroky či akce uvnitř Saúdské Arábie, jejichž cílem je svržení MbS. Zdůraznil přitom, že se to vztahuje na akce podnikané veřejností, opozicí, ale dokonce i příslušníky samotné královské rodiny. Saná si stanovuje své podmínky: Ansar Alláh přitvrdilo své politické požadavky. Odmítá příměří a trvá na splnění svých předběžných podmínek – úplném zastavení nepřátelských akcí a ukončení konfliktu. Saná prohlásilo, že nepřistoupí na příměří založené pouze na slibech, které by navíc pravděpodobně mohlo být předmětem americké manipulace. Dne 12. října saúdská státní média informovala, že saúdský ministr zahraničí přijal telefonát od svého íránského protějšku Arákčího, který uvedl, že Teherán je připraven poskytnout pomoc při „usnadnění dialogu mezi Saúdskou Arábií a Jemenem“. Co zůstává v oficiálních požadavcích Ansar Alláh nevysloveno: Otázka postavení tří jemenských provincií, které si Saúdská Arábie přivlastnila v roce 1934 a které dnes leží na saúdské straně její jižní hranice s Jemenem.
Návrat k rozsáhlejší válce?
Širší regionální obraz: Podle Wall Street Journal Írán varoval sousední státy, že pokud se válka obnoví, zahájí pozemní ofenzivu na jejich území. Írán rovněž varoval, že by mohly být zasaženy saúdské ropné objekty, což by se přidalo k pokračujícím útokům hnutí Ansar Alláh na saúdskou ropnou infrastrukturu. Teherán také upozornil, že pokud vypukne nová válka, hodlá zesílit útoky na americké síly, včetně potápění amerických válečných plavidel.
Souvislosti: Tajemník íránské Nejvyšší rady národní bezpečnosti Mohsen Rezáí prohlásil, že ačkoli Spojené státy souhlasily s „některými ze sedmi íránských podmínek“, Írán považuje jejich odpověď za „nedostatečnou“. Uvedl, že íránská diplomacie se změnila a že návrat ke status quo ante – tedy ke stavu před vypuknutím konfliktu – již není možný. Varoval, že pokud vypukne další válka, budou v regionu zničeny kabely, datová centra, zařízení umělé inteligence a další objekty.
V zákulisí: WSJ s odvoláním na íránské obyvatele uvádí, že v posledních týdnech jsou provládní shromáždění stále početnější a rozšířenější, zatímco rétorika vlády nabývá radikálnějšího tónu. Íránské přípravy na další kolo války však zdaleka nekončí u veřejných prohlášení. Podle dostupných zpráv Írán vybudoval provizorní opevnění v oblasti hory Pickaxe a jaderného zařízení v Natanzu a vybavil letiště a námořní přístavy elektrárnami, které jim mají umožnit fungovat i za případného válečného stavu. V posledních dnech zahájily Íránské revoluční gardy rozsáhlá vojenská cvičení, jejichž součástí jsou odpaly balistických raket, nasazení dronů a testování systémů protivzdušné obrany.
Izraelská souvislost 1: Netanjahu vyjádřil MbS svou plnou podporu. Deník Haaretz uvádí, že Netanjahu usiloval o souhlas MbS se zapojením Izraele do války proti Ansar Alláh. MbS však podle zpráv stále zvažuje své možnosti. Izrael prohlásil, že pokud vypukne nová válka s Íránem a Hizballáh se rozhodne do ní zasáhnout, zahájí Izrael proti Hizballáhu rozsáhlou vojenskou operaci a obsadí další části Libanonu.
Izraelská souvislost 2: „Spojené státy požadovaly, aby Izrael provedl úder na Írán; Netanjahu takový úder nevyloučil; americký požadavek je v současné době pozastaven,“ píše přední izraelský komentátor Ben Caspit: „V zákulisí americko-izraelských jednání o budoucím úderu na Írán se odehrává obrovské drama. ‚Američané jsou zmatení a ve skutečnosti nevědí, co chtějí,‘ uvedl jeden vysoký izraelský představitel… Jednání, která probíhala v posledních dvou týdnech…, odhalila, že Američané v podstatě požadovali, aby úder na Írán provedl Izrael… [Nechtěli] společnou operaci, ale výslovně izraelský úder… Pokud jde o [Netanjahua], úder před volbami… rozhodně zůstává jednou z možností. Náčelník generálního štábu [izraelské armády] Zamir dal Američanům jasně najevo…, že takový útok by téměř jistě vedl k odložení voleb v Izraeli. V tuto chvíli Američané od svého požadavku upustili… [Zamir] se však nyní dostává do sporu s ostatními…, protože šéfové Šin Betu a Mossadu – stejně jako šéf Národní bezpečnostní rady – byli nedávno jmenováni Netanjahuem a zůstávají loajální jemu i jeho postojům. Během uplynulého týdne probíhaly v Izraeli rozsáhlé přípravy na možnou eskalaci… Američané chtěli, aby politické riziko před volbami do Kongresu nesl Izrael, nikoli Trump. Domnívali se, že Izrael bude ve skutečnosti ‚chtít‘ zaútočit před vlastními volbami, zatímco úder provedený před volbami ve Spojených státech by mohl být pro prezidenta politicky škodlivý.“
Hospodářské důsledky
Energetický analytik Karl W. Miller, NEAH Energy: „Závěr je neúprosný: obnova energetického systému Perského zálivu potrvá mnohem déle a bude stát mnohem více, než je kdokoli ve Washingtonu ochoten připustit. A na Saúdskou Arábii už nelze spoléhat, že vzniklý výpadek dokáže vyrovnat.“ Podle Millerova nového odhadu bude obnova trvat sedm až deset let, vyžádá si bilion dolarů a bude ji provázet krize v zásobování motorovou naftou, kterou už Saúdská Arábie nedokáže zmírnit. Miller připomíná, že po většinu války fungovala Saúdská Arábie jako tlumič otřesů na světovém trhu s ropou. Když byl uzavřen Hormuzský průliv, Rijád začal přepravovat ropu na západ ropovodem East-West do přístavu Janbú na pobřeží Rudého moře.
Širší obraz 1: Ropovod není jen potrubí – je to propojený systém čerpacích stanic, elektrického napájení, řídicích zařízení, skladovacích nádrží a nakládacích terminálů. A celý systém je jen tak silný jako jeho nejslabší článek. Zářijové poškození čerpacích stanic saúdskoarabského ropovodu East-West, říjnové přerušení provozu v Churajsu, požár energetického komplexu v Rijádu i narušení saúdské letecké dopravy zasáhly tento systém na různých místech. Ačkoli byl provoz ropovodu East-West částečně obnoven, Miller varuje, že problém trvalých ztrát zařízení zůstává nevyřešen. Rozhodující je skutečný objem přepravy. Miller jej poměřuje referenční hodnotou 5,8 milionu barelů denně, které tímto koridorem procházejí. Úplné přerušení přepravy na sedm dní by ohrozilo přepravu 40,6 milionu barelů ropy; při třicetidenním přerušení by šlo o 174 milionů barelů. Miller zdůrazňuje, že jde o zátěžový výpočet, nikoli o tvrzení, že je ropovod zcela mimo provoz.
Širší obraz 2: Náklady na obnovu energetické infrastruktury Perského zálivu: Ve svých předchozích analýzách Miller předpokládal, že obnova poškozeného energetického komplexu v oblasti Perského zálivu potrvá pět let. Nyní tento časový horizont prodloužil na sedm až deset let u nejvážněji poškozených vzájemně propojených systémů (podrobněji to vysvětluje ve své analýze). A pokud jde o náklady – podle středního scénáře by jen během prvních dvou let bylo nutné vyčlenit 180 miliard dolarů, přičemž ve třetím až pátém roce by tato částka vzrostla na 540 miliard dolarů. „V sedmiletém horizontu to představuje v průměru více než 170 miliard dolarů ročně. A všechny státy Perského zálivu budou soupeřit o kapacity stejných výrobců, inženýrských firem, výrobních závodů a specializovaných pracovních týmů. Výrobní kapacita pro transformátor, kterou obsadí Kuvajt nebo Katar, už nebude k dispozici Saúdské Arábii.“
Širší obraz 3: Příjmy Kataru se v první polovině roku 2026 propadly o 42 %: Šajch Tamím bin Hamad Ál Thání na výročním zasedání poradního orgánu Šúrá v Dauhá uvedl, že příjmy země se v první polovině roku 2026 snížily o 42 %, protože válka těžce zasáhla plynárenskou infrastrukturu a vývoz plynu.
Proč je to důležité 1: Nedostatek motorové nafty: Miller nadále vychází ze základního předpokladu, že celosvětový nedostatek motorové nafty a leteckého paliva dosáhne nejméně 3 milionů barelů denně. Útoky na Saúdskou Arábii hrozí tento deficit ještě prohloubit. Pokud narušení přepravy způsobí, že se milion barelů surové ropy denně nedostane do provozuschopných rafinerií, bude to znamenat výpadek přibližně 300 000 až 450 000 barelů motorové nafty a leteckého paliva denně.
Proč je to důležité 2: Spojené státy tento výpadek nedokážou nahradit. Aby USA samy pokryly deficit tří milionů barelů denně, musely by zvýšit produkci středních ropných destilátů o 58 % oproti množství, které dnes americké rafinerie vyrábějí. Americká produkce je přitom pouze asi o 150 000 barelů denně vyšší než před rokem. Celosvětový deficit je téměř dvacetkrát větší.
Na závěr: Krize námořní dopravy: Pronajmout si dnes tanker pro přepravu ropy ze Spojených států do Číny je dražší než vypustit raketu do vesmíru. Cesta tankeru z USA do Číny stojí přibližně 80 milionů dolarů, zatímco standardní start rakety Falcon 9 společnosti SpaceX vyjde na 74 milionů dolarů, uvedla tento týden makléřská společnost Gibson, která se zabývá zprostředkováním námořní přepravy. Za stejnou částku bylo přitom ještě začátkem letošního roku možné koupit prakticky totožný tanker do vlastnictví.
.
Zdroj: conflictsforum.substack.com
Napsat komentář