Ve dvou dnešních analýzách Andrew Korybko varuje před rostoucím nebezpečím přímé konfrontace Ruska s NATO. V první rozebírá možnost nové ruské mobilizace, k níž by podle něj mohlo dojít v případě zásadního průlomu na ukrajinské frontě. Evropské elity by však takový krok mohly zneužít k vyvolávání strachu z ruské invaze do Polska a Pobaltí, k urychlení militarizace EU, či dokonce k nebezpečné eskalaci konfliktu pod záminkou operace pod falešnou vlajkou. Druhý článek upozorňuje na postupné pronikání NATO na jižní hranice Ruska, zejména prostřednictvím Ázerbájdžánu a strategického koridoru TRIPP, který by mohl otevřít cestu vojenské infrastruktuře aliance až ke Kaspickému moři a do Střední Asie. Korybko v tom spatřuje hrozbu podobnou někdejšímu sbližování Ukrajiny s NATO. Oba texty spojuje varování, že Rusko čelí stále těsnějšímu strategickému obklíčení a že neřešené bezpečnostní rozpory mohou vyústit v další nebezpečný konflikt.
.
ZA JAKÝCH OKOLNOSTÍ BY MOHLO V RUSKU DOJÍT K MOBILIZACI A JAK BY NA NI MOHLA REAGOVAT EU?
Britský deník The Telegraph nedávno tvrdil, že Putin připravuje „skrytou mobilizaci“, v jejímž rámci údajně probíhají administrativní přípravy pro případ, že by se rozhodl mobilizaci vyhlásit. Podstata těchto zvěstí není nová a Putin na ně počátkem září reagoval slovy: „K dnešnímu dni neexistuje žádný scénář, který by vyžadoval mobilizaci. Jde o informační útok nepřítele v předvečer voleb do Státní dumy, jehož cílem je ovlivnit jejich výsledky.“
Obě části jeho prohlášení jsou pravdivé, nelze však vyloučit, že se okolnosti změní. Proto stojí za to analyzovat scénář, za něhož by mohlo k mobilizaci dojít, a také to, jak by na ni mohla reagovat EU. „Ruská kampaň útoků na lokomotivy hrozí ochromením ukrajinské vojenské logistiky“, pokud bude od nynějška po celou nadcházející zimu vedena systematicky a doprovázena stejně systematickými údery na čerpací stanice, přístavy, elektrárny a další infrastrukturu.
Pokud ruští vojenští plánovači dospějí k přesvědčení, že by tato kampaň mohla vést k dlouho očekávanému průlomu na frontě, mohli by Putinovi doporučit, aby přinejmenším zopakoval to, co udělal před čtyřmi lety, a vyhlásil částečnou mobilizaci zkušených záložníků, kteří by mohli takového průlomu využít. Cílem by bylo v tomto strategicky výhodném okamžiku nasadit větší vojenskou sílu a donutit Ukrajinu, aby přistoupila na všechny ruské požadavky, nebo alespoň na co největší počet z nich, a konflikt tak skončil ruským vítězstvím.
To je realistický scénář, za něhož by mohla být vyhlášena přinejmenším částečná mobilizace. Na tuto možnost se evropské členské státy NATO (E-NATO) patrně již předem připravují, o čemž svědčí nedávné hysterické šíření strachu z údajně bezprostředně hrozícího ruského útoku proti několika členským státům aliance. Ve světle rychle se měnící vojensko-strategické dynamiky konfliktu, vyvolané již zmíněnou systematickou ruskou údernou kampaní, lze tento narativ zpětně interpretovat jako přípravu veřejného mínění.
Jejím účelem je zmanipulovat běžné občany tak, aby jakoukoli částečnou mobilizaci vnímali jako přípravu ruské invaze do pobaltských států a/nebo Polska. Putin přitom prohlásil, že o nic takového nemá zájem, a ostatně ani by pro něj nemělo smysl riskovat třetí světovou válku kvůli okupaci nepřátelsky naladěného obyvatelstva. Tato příprava veřejného mínění by nicméně mohla být doprovázena operací pod falešnou vlajkou (v Polsku?), která by posloužila buď jako záminka k nebezpečné eskalaci ze strany evropských států NATO vůči Rusku, nebo k urychlení vojensko-politické centralizace EU.
Vládnoucí liberální elity evropských států NATO dnes čelí silnějšímu tlaku konzervativní opozice než kdykoli předtím, a to v situaci hospodářského úpadku způsobeného prudkým růstem cen pohonných hmot, který je důsledkem protiruských sankcí a narušení světového energetického trhu v důsledku třetí války v Perském zálivu. Mají proto zájem co nejvíce rozdmýchávat strach z Ruska, aby kolem sebe přinejmenším semkly voliče a zároveň pokračovaly v další centralizaci EU. Pokud by jim to nepomohlo, mohly by v nejkrajnějším případě přistoupit dokonce k nebezpečné eskalaci vůči Rusku.
Shrňme si to: mobilizace by byla s největší pravděpodobností vyhlášena pouze za účelem využití blížícího se průlomu na frontě. Lze však očekávat, že evropské státy NATO budou jakýkoli takový krok vydávat za přípravu bezprostředního ruského útoku, aby tím prosadily cíle svých elit. Dokonce by mohlo dojít k operaci pod falešnou vlajkou, která by tomuto narativu dodala na věrohodnosti. Než však evropské státy NATO pod touto záminkou přistoupí k nebezpečné eskalaci vůči Rusku, měly by si připomenout Lavrovova slova, že jakákoli válka mezi nimi „bude velmi krátká“. Narážel tím na možnost, že by Rusko v sebeobraně použilo proti evropským státům NATO jaderné zbraně.
.
FAKTICKÉ ROZŠÍŘENÍ NATO AŽ KE KASPICKÉMU MOŘI JE NEVYHNUTELNÉ
Server Politico nedávno zveřejnil článek o tom, jak „Francie a Turecko blokují snahy NATO o prohloubení vztahů se zeměmi Kavkazu“. Není to proto, že by proti tomu byly tyto země ze zásady, ale proto, že Turecko blokuje obnovení partnerského plánu s Arménií poté, co Francie odmítla schválit obdobný plán s Ázerbájdžánem. Francie a Ázerbájdžán jsou již dlouho ve sporu kvůli podpoře, kterou Paříž poskytuje Arménii, zejména v souvislosti s konfliktem o Karabach, a v poslední době také kvůli zadržování francouzských občanů Ázerbájdžánem (kteří byli později propuštěni).
Podle serveru Politico „toto zdržení přimělo NATO dočasně prodloužit zastaralé dohody o partnerství s Arménií a Ázerbájdžánem, přestože jednání o nových plánech jsou již téměř dokončena, uvedli tři diplomaté. Nové plány by podle nich umožnily oběma zemím účast na společných vojenských cvičeních, rozšířily výcvik a spolupráci mezi ozbrojenými silami a prohloubily kulturní spolupráci, a to až po organizování místních kurzů angličtiny.“ Po schválení partnerského plánu s Ázerbájdžánem by se tak na pobřeží Kaspického moře mohla konat společná vojenská cvičení s NATO.
Pozorné pozorovatele nic z toho nepřekvapuje. „Trumpova cesta k mezinárodnímu míru a prosperitě“ (TRIPP) ze srpna 2025 má totiž i druhý, nepřiznaný účel: vytvořit vojenský logistický koridor NATO ke Kaspickému moři a odtud dále do Střední Asie. TRIPP je tedy prostředkem, jehož prostřednictvím chce NATO zadržovat Rusko na jižním křídle nového „sanitárního kordonu“, který kolem něj vytvořila druhá Trumpova administrativa. Ázerbájdžán představuje pro Rusko výzvu podobnou té ukrajinské, protože v rámci TRIPP plní roli nenahraditelné tranzitní země.
Kdyby Ázerbájdžán spolupracoval s Ruskem na zajištění toho, aby TRIPP nebyla zneužívána k vojenským účelům, nevznikl by žádný problém. Baku však o nic takového nemá zájem a místo toho se plně postavilo na stranu Západu. Prezident Ilham Alijev ostatně loni v listopadu oznámil, že ozbrojené síly jeho země dokončily přechod na standardy NATO. Jejich námořní drony by navíc mohly v krizových situacích ohrozit ruskou Kaspickou flotilu, podobně jako dnes ukrajinské drony ohrožují ruskou Černomořskou flotilu.
Ázerbájdžán rovněž směřuje k další integraci své ekonomiky s ekonomikou EU. Nejenže pomáhá Unii nahrazovat ruské energetické zdroje, ale bude také usnadňovat její obchod se Střední Asií. Za tímto účelem předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová minulý měsíc oznámila, že „budeme usilovat o mobilizaci veřejných a soukromých investic až do výše 12 miliard eur“ do regionální logistické infrastruktury podél takzvaného „Středního koridoru“. To vše dále utahuje smyčku zadržování Ruska na jeho jižním křídle.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov minulý měsíc naznačil, že Rusové bývají někdy optimističtí až do té míry, že jejich optimismus hraničí s naivitou, a také mají sklon neřešit včas skryté, dosud nepropuklé krize. Při veškeré úctě k těm, kdo jsou odpovědní za formulování ruské politiky, se zdá, že právě to je případ hrozby, kterou pro Rusko představuje TRIPP. To neznamená, že by Rusko mělo proti Ázerbájdžánu zahájit preventivní válku, ale že by si mělo co nejrychleji uvědomit hrozby, které z této země vycházejí.
Při pohledu do budoucnosti je zřejmé, že stejně jako je nevyhnutelné faktické rozšíření NATO až ke Kaspickému moři, je nevyhnutelné i to, že Rusko bude Ázerbájdžán stále více vnímat jako hrozbu. Čím dříve k tomu dojde, tím lépe, protože Rusko má stále ještě čas navrhnout bezpečnostní záruky podobné těm, které požaduje v případě Ukrajiny, aby zabránilo další speciální operaci. V této souvislosti by takové záruky mohly zahrnovat souhlas Ázerbájdžánu s ruskými kontrolami nákladu přepravovaného po trase TRIPP a závazek nepovolovat na svém území žádná společná vojenská cvičení s NATO. Alijev by s tím však nemusel souhlasit, pokud na něj Putin trochu nezatlačí.
.
Zdroj: korybko.substack.com
Napsat komentář