Pokračování rozhovoru prof. Glenna Diesena s prof. Jeffrey Sachsem ohledně současné eskalace války na Ukrajině ze strany Německa a Evropské unie.
.
… Ale toto eskalování trvá od února 2022, tedy více než čtyři roky. A teď tu máme kancléřku Merkelovou, kterou jsem vždycky měl rád, musím říct, a ona říká, no, doufá, že tu válka nebude dalších 10 let. Co to je? Je v evropské mentalitě něco tak špatného, že je válka tak normální věc? Třeba ano. Evropa je v podstatě ve válce asi od roku 300 n. l., od doby, kdy germánské kmeny vtrhly do Římské říše. A od roku 476, kdy se západní Evropa rozpadla s koncem Římské říše, nikdy nebyla opravdu v míru, jak by měla být. Byla období, která byla mnohem lepší. Ale jaká to je mentalita, místo toho, aby řekla: „Bože můj, tohle by mohlo trvat dalších 10 týdnů, to je hrozné. Musíme něco udělat. Doufám, že to nebude trvat dalších 10 let.“ Možná jsem ten citát špatně pochopil. Snažil jsem se pochopit jeho přesný význam, ale ať už je to cokoli, byl to spíše žalostný, samolibý, ne samolibý, ale žalostný: „Ach, jsme prostě uvězněni těmito opozičními silami a je to jen dlouhá, tvrdá dřina.“ No, zkuste si diplomaticky sednout. Pochopte všechny lži, které nám říkají. A jen abych zmínil některé další věci, které jsem zmínil a které jsou relevantní v kontextu převratu na Majdanu: 21. února 2014 německý ministr zahraničí a jeho francouzský a polský protějšek vyjednali s prezidentem Janukovyčem, že k převratu nedojde, že prezident Janukovyč zůstane u moci v rámci ústavního pořádku a že se koncem roku 2014 budou konat volby. Následující den došlo k násilnému převratu. Člověk by si mohl myslet, že Spojené státy, Německo, Polsko a Francie řeknou: „Ne, násilný převrat neakceptujeme. Ukrajina je ústavní demokracie a prezident Janukovyč zůstává prezidentem.“ Samozřejmě to neřekli. USA si mnuli ruce: „Máme je. Teď se okamžitě pustíme do rozšíření NATO.“ Režim po převratu řekl: „No, možná by Rusko nemělo zůstat v Sevastopolu a na Krymu. Možná je čas zrušit tu nájemní smlouvu na jejich námořní základnu a tak dále.“ Ten plán byl zcela zřejmý. Co v této souvislosti udělalo Německo? Nic, kromě toho, že se přidalo. To byl tedy další podvod. A pak o rok později, v únoru 2015, když už válka začala, když lidé umírali na Donbasu, kancléřka Merkelová a prezident Hollande osobně vyjednali dohodu o ukončení války zvanou Minská dohoda 2. A ta byla náhodou založena na myšlence autonomie pro etnicky ruské obyvatelstvo východní Ukrajiny. A náhodou vím také, což je zajímavé, že kancléřka Merkelová to považovala za docela dobrou alternativu, protože věděla o německé enklávě v Jižním Tyrolsku v severní Itálii, což je další případ autonomního regionu v Evropě, kde panuje mír, ale který má autonomii, protože je to etnicky autonomní část Itálie. Itálie si na konci první světové války přivlastnila část území Rakousko-Uherska, německy mluvící část v okolí Bolzana, a nyní má autonomii a vše funguje dobře. Kancléřka Merkelová tedy řekla, že takto se dá ukončit krize v Donbasu – udělením autonomie. No, Německo to vyjednalo. Německo se v takzvaném normandském procesu prezentovalo jako garant společně s Francií. A Německo porušilo svou roli ručitele. Náhodou vím, že se to Spojeným státům nelíbilo. Ukrajina by měla být unitárním státem. Nechceme tuto autonomii. Neoslabujte Ukrajinu. Jinými slovy, nedodržujte přesně to, co jste právě podepsali a co bylo právě jednomyslně ratifikováno Radou bezpečnosti OSN. Protože dohoda Minsk 2 není jen dohodou uvnitř Ukrajiny, ale byla to dohoda schválená Radou bezpečnosti OSN a o několik let později zmařená. Kancléřka Merkelová řekla: „No, ano, opravdu jsme nečekali, že to bude fungovat. Mělo to dát Ukrajině čas na posílení.“ Vlastně nevěřím, že to byla její motivace v únoru 2015. Myslím, že je to zvláštní druh dodatečného racionalizování událostí. Ale ať už je to cokoli, nakonec došlo k dvojí hře. No, to vše, Glenne, znamená, že nevím, zda kancléř Mertz o tom něco ví. Nevím, zda si dělá domácí úkoly. Nevím, zda si je vědom historie. Ale je to německý kancléř a má vůči nám všem odpovědnost chovat se jako zodpovědný německý kancléř. A to znamená znát tyto události, pochopit, že na evropské straně není žádná nevinnost, že je o čem mluvit, pokud jde o skutečnou vzájemnou bezpečnost v Evropě, a že jako kancléř má odpovědnost nebýt válečným štváčem. Má odpovědnost zvednout telefon nebo zapnout zoom a spojit se se svým protějškem, prezidentem Putinem.
GD: Ano. Nedostatek diplomacie mě však šokoval. Tedy, jak jste řekl, skutečnost, že Němci byli v roce 2014 garanty koaliční vlády, od čehož pak ustoupili. Skutečnost, že Minská mírová dohoda byla sedm let sabotována. Také volby v roce 2019, kdy Ukrajinci měli možnost volit program bez války a usmířit se s Donbasem a Ruskem, a v podstatě naše vlády, 500 nevládních organizací zajistily, že se budou ignorovat všechny možností nalezení východiska v roce 2021, sabotovat následná mírová jednání v Istanbulu a samozřejmě se bude bojkotovat diplomacie. Myslím tím, že je to velmi záměrné, ta neochota najít řešení. Opět, říkáte, že jste nedávno hovořil s evropskými lídry a často s nimi komunikujete. Jen mě zajímá, co si vlastně myslí, protože vím jistě, že se teď v Moskvě něco změnilo, že toto postupné eskalování za poslední čtyři roky nyní překročilo hranici, kdy Evropané otevřeně hovoří o válce s Ruskem. Cílem je zničit jeho energetiku, zasáhnout vojenské zařízení hluboko uvnitř Ruska, podpořit to masovou výrobou zbraní, otevřeně vyjádřit záměr, rozvíjet schopnosti, využít jejich území k útokům. Mluvil jsem s Mearsheimerem, naším společným přítelem, a ten zdůrazňoval, že už nejde o válku prostřednictvím zástupců. Teď jsme ve válce. Napadli jsme Rusko a Rusové to vědí. Vím tedy, že teď do značné míry změní svůj postoj. Jedním ze způsobů je velmi brutální útok na Kyjev. Ale nemyslím si, že si už můžeme dovolit luxus jen tak postavit Ukrajince před nás a nechat je za nás umírat. Protože si myslím, že budou pravděpodobně stále více odrazovat i Evropany, a to mnohem přímočařeji. Tak to prostě je. Prostě. Každopádně, když se podíváte na cestu, kterou jsme ušli za poslední čtyři roky, je těžké ignorovat, že směřujeme k válce a že stále neděláme diplomacii. 12 let tohoto nesmyslu, sabotování každé diplomatické cesty, a my v tom budeme pokračovat! I teď, když možná budeme bojovat s největší jadernou velmocí světa. To je víc než šílené.
JS: To je. A člověk si klade otázku, jak se to může dít ve světě otevřené komunikace? Naše diskuse nebo možnost, díkybohu, že stále mohu uveřejnit otevřený dopis v důležitém německém médiu, v Berliner Zeitung. Ale co vám mohu říct, co víme, je, že naše vlády jsou již v bunkru. Nemluví s veřejností. Nezapojují se do žádné diskuse o tom, o čem právě diskutujeme. Neodpoví. Samozřejmě mi na to kancléř Mertz neodpoví. To je samozřejmé. Ale obecně se prostě schovali a jednají bez odpovědnosti. Je to těžké si představit, protože máme všechny atributy demokracie. Máme atributy odpovědnosti. Ale vím to, protože to zažívám denně, vy také. Prostě není žádná reakce. Když zavolám vysokému úředníkovi v Evropské komisi, nedostanu odpověď. Nezavolají mi zpět. Vědí, kdo jsem. S Evropskou komisí jednám tak či onak už 40 let. S mnoha z těchto lidí jsem jednal na osobní úrovni. Prostě už nebudou mluvit. Vůdci, které znám, nebudou mluvit. Schovávají se. Nedokážou obhájit své postoje. Nedokážou je zdůvodnit. Jediné, co dokážou, je šířit propagandu jedním směrem a nás ostatní nazývat jakýmikoli jmény, která se jim zlíbí, nebo uplatňovat sankce či cokoli jiného, co občas také dělají, proti určitým lidem. Ale to, co nám v současné době chybí i v našich vlastních zemích, je otevřená diskuse. A ta, myslím, není. Žijeme den za dnem se lžemi visícími ve vzduchu, nevyřešenými, protože se je nesnaží vyřešit. Neexistuje žádný nezávislý pohled, komise, reakce ani odpovědi pro parlament. Neexistují žádná vyšetřování čehokoli. Je to velmi, velmi nebezpečná situace, protože běžné procesy odhalování pravdy nebo analýzy, nebo to, v čem jsou diplomaté obzvláště důležití, spočívají v pochopení toho, jak uvažuje druhá strana, a ve vysvětlení toho, jak uvažuje. A pokud je na uvažování druhé strany něco špatného, je třeba to s ní společně prodiskutovat a pokusit se to alespoň objasnit. Žádný z těchto procesů se v současné době neodehrává. Vzpomínám si, je to už několik let, ale pro mě je to to, co vidíme každou chvíli: Byl jsem pozván ministry zahraničí G20, abych k nim promluvil. Byl jsem pozván tehdejší hostitelskou zemí, kterou byla Indonésie. Bylo to už po invazi. Nechtěli mluvit s ministrem zahraničí Lavrovem. Tady jsou tedy ministři zahraničí. Je to jejich práce. Proto tam jsou. A nechtěli ani mluvit s ruským ministrem zahraničí? Tak to je – nezapojujete se do skutečné komunikace, natož do diplomacie a vyjednávání. A já opravdu nechápu, jaké jsou motivy. Lidé mají různá vysvětlení. Můžeme říci, že veřejnost je tím znechucena. Obecně řečeno. Popularita Mertze je, jak víte, v podstatě úplně v troskách. Popularita Macrona je v podstatě úplně v troskách. Popularita Starmera je v podstatě úplně v troskách. Není to tak, že by tito lidé vyjadřovali vůli své veřejnosti. Absolutně naopak. A tak to vyvolává nejrůznější otázky. Někteří lidé říkají, no, Mertz, to je Blackrock. Nevím, jestli je to vysvětlení, nebo ne. On je německý zbrojní průmysl. Kdo ví? Mně to připadá pochybné. Tyto vysvětlení jsou velmi zjednodušující, ale upřímně řečeno, nemám lepší. Protože jejich chování je v tuto chvíli tak bizarní, tak kontraproduktivní a tak nebezpečné! A musíme zachovat klíčové poselství pro Evropany. Říkali jste, že budete jednat. Říkali jste, že najdete prostředníka. Proboha, v Evropské unii žije 450 milionů lidí! Najděte někoho a začněte.
GD: Ano, je to neuvěřitelné. Opět máme diplomaty, kteří nevěří v diplomacii, vůdce, kteří ignorují své základní národní zájmy a zdá se, že pohrdají vlastní veřejností, a novináře, kteří si myslí, že jejich úkolem je bránit narativy. Myslím, že na konci toho všeho také riskujeme krizi legitimity, když, jak jste řekl, tito ve skutečnosti nedělají svou práci…
.
Zdroj: glenndiesen.substack.com
Na úvodní fotografii prezident Gorbačev a prezident Bush v r. 1990 ve Washingtonu. Zdroj: RIA Novosti
Napsat komentář