Analýza Alastaira Crookea z jeho substacku Conflicts Forum z 29. července.
.
Ticho obklopující výsledek včerejšího Netanjahuova jednání v Oválné pracovně mluví samo za sebe. Na letiště ho nepřišel přivítat žádný představitel americké vlády a nebyl pro něj rozvinut ani červený koberec. Návštěva skončila fiaskem. Izrael se ocitl bez směru — jeho strategie „Velkého Izraele“ nyní krvácí kvůli nedostatku vojáků i vnitřní soudržnosti.
Bývalý ombudsman izraelských ozbrojených sil, generálmajor Jicchak Brik, předpovídá v deníku Ma’ariv z 26. července, že krize, která zachvátila izraelské zásoby protiraketových prostředků, „je pouze předehrou ke katastrofě, jež se nad námi vznáší“:
„V nadcházejících válkách s Íránem se hrozba zvýší desetkrát, až do bodu, kdy zcela ztratíme schopnost zachytávat íránské balistické rakety. Očekává se, že tyto rakety zasáhnou městská centra, strategické cíle, výrobní a hospodářskou infrastrukturu, vědecké a technologické ústavy, vzdělávací instituce, nemocnice i klíčová průmyslová odvětví — a naprosto nás rozdrtí.“
Zdá se, že Trump konečně pochopil, že válka, kterou zahájil s cílem zničit Írán, se obrátila proti němu — a ničí jeho samotného. V praxi neexistuje žádné vojenské řešení kromě toho, že přestane kopat jámu, v níž se nachází, ještě hlouběji.
Írán mu mezitím nedovoluje pokračovat v jeho taktickém cyklu: nejprve zahájit otevřený ozbrojený konflikt, údajně s cílem vyvinout na Írán tlak, a poté — zpravidla následující pondělí — přejít k řečem o „bezprostředně se blížících dohodách“, aby mohl manipulovat s cenami ropy a akcií. Minulé pondělí prudký výprodej na trhu srazil cenu ropy Brent o celých 7,7 procenta.
Írán navíc hodlá sám určovat tempo konfliktu, který má tak jako tak eskalovat v důsledku amerických snah dále zesilovat obkličující tlak, jenž má údajně přinutit Írán přijmout nadiktovaný „mír“.
Trumpova strategie však místo zvýšení tlaku na Írán zapaluje celý region a současně vytváří riziko nekontrolované eskalace.
Nejnovější události — včetně jemenského vyhlášení politiky „blokáda za blokádu“ vůči saúdským leteckým a námořním přístavům a úderů na dvě hlavní rafinerie společnosti Aramco, které vyřadily saúdský ropovod vedoucí k Rudému moři — zatáhly Saúdskou Arábii nejen do konfliktu s Jemenem, ale také, společně s americkým velitelstvím CENTCOM, do střetu s milicemi iráckých Lidových mobilizačních jednotek, PMU. Saúdové tvrdí, že právě tyto milice byly odpovědné za zničení rafinerií, přestože Hašd aš-Šaabí toto obvinění důrazně odmítá. Obě epizody nicméně ukazují, do jaké míry „Trumpova válka“ destabilizuje již tak křehký region.
Včera Saúdská Arábie společně se Spojenými státy provedla rozsáhlé letecké útoky nejméně na šest iráckých měst. Nejméně dvacet příslušníků PMU bylo zabito a desítky dalších zraněny.
Proč by Saúdská Arábie útočila na Hašd a nikoli na Jemen? Pravděpodobně proto, že Ansár Alláh by odpověděl raketovými útoky a zničil zbytky saúdské ropné infrastruktury.
Když se Írán dozvěděl o amerických útocích na pozice Hašdu, reagoval v duchu zásady, že americký útok na „jednoho člena Osy je útokem na všechny“, vypálením balistických raket na americké základny v Jordánsku.
K regionálnímu kotli se tak přidaly dvě nové fronty — irácká fronta Hašd aš-Šaabí a jemensko-saúdská fronta. V pozadí však doutnají i další potenciální ohniska. V Libanonu se izraelský ministr obrany chlubí:
„Bylo zničeno čtyřiadvacet stovky let starých libanonských vesnic. Všechny budovy — nikoli dům po domu, ale celé vesnice — byly srovnány se zemí. Jejich zničení bylo dokončeno. Musíte pochopit, že ve všech čtyřiadvaceti vesnicích bylo zničeno patnáct až dvacet tisíc domů — a dnes je zničeno sedmdesát procent Gazy.“
Ještě významnější je, že izraelský ministr národní bezpečnosti Ben Gvir slíbil rozpoutat válku osadníků proti Palestincům žijícím na Západním břehu Jordánu, aby je přinutil k „dobrovolnému“ odchodu. Ben Gvir tvrdí, že období před izraelskými volbami představuje nejvhodnější okamžik k vyvolání krize, která by podle něj mohla vést k evakuaci celých palestinských vesnic.
Jako by tento chaos nestačil, 25. července zasáhly americké rakety velitelství námořních sil Íránských revolučních gard v oblasti Zíba Kenár u Kaspického moře v provincii Gílán.
Komentátor M. K. Bhadrakumar k tomu píše:
„Kaspické moře představuje strategicky zásadní zásobovací trasu mezi Ruskem a Íránem. Bandar-e Anzalí je pro Teherán tím, čím je přístav Oděsa pro Kyjev, který přes něj přijímá západní dodávky zbraní. Sobotní ukrajinský útok na íránské obchodní plavidlo v ruských teritoriálních vodách Kaspického moře, první takový útok od začátku rusko-ukrajinské války, proto rozhodně není nahodilým incidentem. Kyjev se přihlásil k odpovědnosti za zásah íránského plavidla, čímž dal najevo, že jedna z nejstabilnějších bezpečnostních oblastí Eurasie je nyní vystavena přímému přelití ukrajinského konfliktu.“
The New York Times i The Wall Street Journal uvádějí, že ukrajinský úder předznamenává propojení obou válek — ukrajinské války s Ruskem a izraelsko-americké války proti Íránu. To naznačuje, že ukrajinský útok na íránskou loď mohl být koordinovaným krokem Washingtonu, při němž Ukrajina jednala v součinnosti s americkým bombardováním íránské provincie Gílán.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov tento týden prohlásil, že údajný ukrajinský útok na íránské plavidlo v Kaspickém moři je třeba považovat za útok proti samotnému Íránu. Incident podle něj zdůrazňuje nutnost odstranit to, co označil za hrozbu představovanou Kyjevem. Ukrajinu obvinil z rozšiřování dosahu jejích „teroristických útoků“.
Co se tedy děje? Není jasné, zda ukrajinský útok na íránské plavidlo, při němž zahynul íránský námořník a o němž Kyjev nepravdivě tvrdí, že převáželo zbraně, představoval pouze dětinské Zelenského volání po pozornosti, jehož cílem bylo znovu vzbudit zájem Trumpa — „tatínka“ —, nebo zda šlo o něco závažnějšího. Zelenskyj si několikrát stěžoval, že válka s Íránem odvádí pozornost Západu od „jeho“ války s Ruskem. Byl to pokus znovu nasměrovat Trumpa k ukrajinské válce?
Všechny tyto proudy se protnuly ve Washingtonu během vystavení rakve Lindseyho Grahama a právě ve chvíli, kdy Laura Loomerová — upadající influencerka hnutí MAGA, kterou má však Trump rád a které ochotně naslouchá — provedla před zraky veřejnosti obrat o sto osmdesát stupňů a náhle se stala největší obdivovatelkou a propagátorkou Ukrajiny, možná jako náhrada za zesnulého Lindseyho Grahama.
Internet je plný spekulací, že její silně propagované „obrácení po vzoru svatého Pavla“ může znamenat důležitý přelom v americké politice. Stejně tak však může jít pouze o pomíjivý okamžik, který rychle vyšumí. Loomerová nemá žádný vliv mezi mladými příznivci MAGA, stále však něco znamená pro Trumpovu voličskou základnu starší pětašedesáti let, která sleduje Fox News.
Nyní se nicméně tvrdí, že radikální proměna sympatií Loomerové představuje začátek rozsáhlé psychologické operace, jejímž cílem je přesvědčit Američany, že „intervencionistická Amerika“ může být slučitelná s heslem „Amerika na prvním místě“ — a že je tedy v pořádku podporovat vojenskou konfrontaci s Ruskem. Takzvaný mem Loomerové je prezentován jako výtka stoupencům MAGA hlásícím se k Patu Buchananovi, kteří se drží jeho linie vyjádřené také názvem jeho knihy: Republika, nikoli impérium: Znovuzískání amerického osudu.
Jakýkoli posun amerického veřejného mínění ve prospěch amerického vojenského intervencionismu je samozřejmě v Izraeli vítán.
Mohl by tento posun přimět Trumpa k aktivnějšímu postupu na Ukrajině? Nevíme. Loomerová Trumpovi slíbila úplné informační shrnutí své cesty na Ukrajinu a schůzky se Zelenským. Bude jí Trump naslouchat? A i kdyby naslouchal, bude jejím slovům věnovat pozornost? Kdo ví?
Podstatné je, že mediální a propagandistická ofenziva, která má Ukrajinu znovu vykreslit jako „vítěze“ — ačkoli je to v rozporu s empirickou skutečností — nabírá na síle přinejmenším v jedné části americké společnosti. Dlouholetý pozorovatel Trumpa a jeho životopisec Michael Wolff poznamenává:
„Obrat Loomerové o sto osmdesát stupňů v otázce Ukrajiny už zjevně probíhá a získává podporu. Zelenskyj je nyní ve městě. Dostane prostor k jednání s Trumpem. A Trump — ano, jak by mu mohlo uniknout, že v tuto chvíli je výhoda jednoznačně na straně Ukrajiny?“
„V širším smyslu je zahraničněpolitická stránka této administrativy naprostou katastrofou. Íránská záležitost je naprostá katastrofa. Sblížení s Ruskem bylo očividně špatným rozhodnutím. Zelenskyj, dříve vykreslovaný jako poražený, je nyní vítězem — všechno ostatní je nyní vnímáno jako Trumpova špatná rozhodnutí. V této situaci Trump zoufale potřebuje úspěch. A Ukrajina začíná vypadat jako něco, co by se mohlo stát jeho úspěchem — využít pohřbu Lindseyho Grahama k přechodu k úspěšnější strategii vůči Ukrajině. Smrt se může ukázat jako skvělý propagandistický tah. Přesně tak. Ano. Rusko má problémy.“
Je samozřejmě šokující sledovat, jak snadno mohou být západní elity manipulovány nepřetržitou propagandou. Wolffovy poznámky však nejsou jen bezvýznamnými klepy. Odrážejí masovou psychózu, která se začíná šířit. Není racionální; pohánějí ji zájmové skupiny a finančně mocné kliky sledující vlastní cíle.
Podívejme se na tento vzorec. Zelenskyj se chce Evropě i Trumpovi prezentovat jako „vítěz“. Evropa ho vybízí, aby vysílal její rakety hluboko na ruské území a přinutil Rusko souhlasit s příměřím. Trump na summitu G7 vyjadřuje souhlas s útoky na Rusko. První zub ozubeného kola zapadne při útocích dronů na ruské rafinerie. Po Trumpových pozitivních slovech na summitu G7 se soukolí posune dál a nyní již eskalovalo k útokům na ruské civilní obyvatelstvo — včetně internetového a obchodního centra Wildberries a zabíjení v rekreačních táborech — pomocí raket s delším doletem a většími hlavicemi.
Ukrajina souběžně ostřeluje íránské plavidlo v Kaspickém moři. Íránské revoluční gardy hrozí odvetou. Revoluční gardy hrozí také Spojenému království — a Kypru — kvůli jejich postupně rostoucímu zapojení do války proti Íránu.
Evropa považuje ruské výhrůžky za blafování a nadále stupňuje raketové útoky hluboko na ruském území. Rusko však nemůže dovolit, aby tyto útoky pokračovaly a dále eskalovaly. Blízký východ mezitím tiše zachvacuje požár. Írán se Trumpovu nátlaku nepodvolí — stejně jako Čína neustoupí americkému sankčnímu tlaku.
Trump jednoduše nemá k dispozici žádná vojenská řešení. Nejlepší, co může udělat, je zabránit tomu, aby se jednotlivé konflikty spojily v jedinou světovou válku.
.
Zdroj: conflictsforum.substack.com
Napsat komentář