Stanislav Kostka Neumann (1875 Praha – 1947 Praha), báseň Andante z Knihy lesů, vod a strání (1914).
.
Pod mraky stůně dnes večer srpnový
a srdce mé,
ve zvadlém větříku se chvěje větroví
a srdce mé
jen tichou, tak zcela tichou písní večerní.
.
A stráně kolem zasmušile sní
pod hřívou lesů,
ztrativších půvab tajemných hlesů,
jež v měsících lásky rodí se z nich,
vzdechy a smích.
.
Je ticho a smutek a mlčení barev,
nemocné ticho pod mraky,
jako by nikdy již ze šedých larev
nesměly vzejíti,
v slunci se zaskvíti
motýlů pestré zázraky.
.
A myslí si nemocné srdce mé
že sotva již někam dojdeme;
takový příliš lidský cit
jím počíná chvít;
jak tulák zbloudilý, skrčený v plášti,
myslí si s nejistou lítostí,
že nebude velkých již radostí,
ni velkých záští.
.
Že bylo by krásno se povznésti
nad radosti, žaly, neřesti.
.
Myslí si, myslí srdce mé
v nemocný večer srpnový,
chvěje se, chvěje srdce mé
jak unavené větvoví.
Napsat komentář