Zajímavý článeček z ruského média Взгляд z 24. června.
.
Autorka Olga Samofalovová píše: V Německu, které se ještě před několika lety zcela zbavilo jaderných elektráren i ruského plynu, došlo k pozoruhodné události. Německé úřady, aniž by skrývaly svou nespokojenost, se stanovením zvláštních podmínek povolily místnímu závodu vyrábět jaderné palivo podle ruské technologie. Proč z toho bude mít největší radost Francie? A proč se na tom chce podílet Rusko, světový lídr v oblasti jaderné energetiky?
V Evropě došlo k neobvyklé události. Německé úřady vydaly závodu na výrobu jaderného paliva v Dolním Sasku povolení vyrábět podle ruské technologie. Napsal o tom týdeník Die Zeit s odvoláním na oficiální prohlášení ministerstva životního prostředí této spolkové země. Provozovatelem závodu je společnost Advanced Nuclear Fuels, dceřiná firma francouzského koncernu Framatome.
Rusko a Francie tak budou moci vyrábět jaderné palivo podle ruské technologie v nejvíce protijaderně zaměřené zemi na světě – v Německu. Poslední jaderné reaktory byly v SRN odstaveny téměř před čtyřmi lety.
Je to o to překvapivější, že Německo velmi rázně přerušilo veškeré vztahy s Gazpromem, s nímž je spojovaly rozsáhlé hospodářské vazby. Němci nejenže přestali nakupovat ruský plyn, ale také znárodnili ruská aktiva. Povolení vyrábět v Dolním Sasku jaderné palivo podle ruské technologie proto působí téměř jako něco z oblasti fantazie.
Tento projekt se začal uskutečňovat již v letech 2018–2019. V roce 2021 schválil vznik rusko-francouzského společného podniku německý antimonopolní úřad. Úřad pro životní prostředí však s vydáním povolení velmi dlouho otálel.
Dolnosaský ministr životního prostředí Christian Meyer přitom prohlásil, že dohody s ruským jaderným koncernem považuje za „z politického hlediska od základu nesprávné“, a vyzval ke snižování závislosti na Rusku, zejména v citlivé oblasti jaderné energetiky. Vysvětlil však, že vláda nemohla žádost podle jaderného zákona zamítnout. Spolkové úřady po prověření dospěly k závěru, že projekt nevytváří závažná rizika špionáže nebo sabotáže.
Ministerstvo proto stanovilo přísná bezpečnostní omezení. Zaměstnanci společností TVEL a Rosatom například nesmějí vstupovat do výrobních hal a všechny ruské stroje a programové vybavení musejí projít vnější kontrolou a být odděleny od ostatní informační infrastruktury závodu. Palivové pruty dodávané z Ruska budou navíc podrobeny „úplné kontrole zaměřené na možné manipulace“.
Proč Rusko potřebuje takovou spolupráci s Francií na německém území? A proč Německo nakonec nedokázalo této spolupráci zabránit?
V závodě v Dolním Sasku se má za účasti Rosatomu vyrábět jaderné palivo pro reaktory východoevropské konstrukce. V první řadě jde o palivo pro reaktory předchozí generace VVER-440, které byly vybudovány ještě v sovětské době. Takové reaktory se nacházejí například ve Finsku, Bulharsku, České republice a Maďarsku, upozorňuje odborník na jadernou energetiku Alexej Anpilogov.
Připomíná, že americká společnost Westinghouse vynaložila mnoho úsilí a času na vývoj paliva podle ruských standardů pro reaktory typu VVER-1000. Ukrajina nakonec ve svých jaderných elektrárnách zcela přešla z ruského paliva na americké. Palivo pro reaktory předchozí generace VVER-440 však Američané vyrábět nezačali, protože usoudili, že výsledek nestojí za vynaložené úsilí.
V současnosti se jaderné palivo pro reaktory VVER-440 dodává do Finska, České republiky, Bulharska a Maďarska z Ruska. Evropská unie se však hodlá vzdát veškerého paliva z Ruska, včetně jaderného. Americké jaderné palivo proto bude postupně doplněno palivem vyráběným v Německu na základě ruské licence.
Všechny tyto země s výjimkou Maďarska nechtějí z politických důvodů s Rosatomem nic mít. Bulharsko se již dříve vzdalo ruských služeb při výstavbě jaderné elektrárny Belene. Ruského paliva se však tyto země vzdát nemohly, protože je nebylo čím nahradit a evropské státy nechtěly odstavovat elektrárny a připravit se o značný podíl levné elektřiny.
Německý závod jim tento problém vyřeší, protože palivo nebude považováno za vyrobené v Rusku. Maďarsko má na tomto seznamu zvláštní postavení, protože si vyjednalo výjimky nejen pro ropu, ale také pro mírové využívání jaderné energie. Společně s Rosatomem proto staví novou jadernou elektrárnu Paks II a bez problémů nakupuje ruské jaderné palivo.
Přímé dodávky hotových palivových souborů téměř jistě přinášejí vyšší příjmy než pouhá licence, protože obohacování uranu, výroba součástí, kompletace i poskytování služeb zůstávají v Rusku. Při místní výrobě připadne značná část této přidané hodnoty společnosti Framatome a závodu ANF.
Nelze však ani tvrdit, že Rusko přijde o všechny příjmy.
„Podle podmínek povolení mohou být do Lingenu dodávány ruské technologie, zařízení a – soudě podle zveřejněných bezpečnostních požadavků – také jednotlivé palivové pruty. Tento model tedy může být širší než pouhé vybírání licenčních poplatků. Veřejně dostupné údaje však zatím neumožňují spolehlivé srovnání,“ říká analytik společnosti Freedom Global Vladimir Černov.
Proč tedy Rosatom přistoupil k založení společného podniku s Francouzi již v letech 2018–2019, tedy před rokem 2022, zahájením zvláštní vojenské operace a hrozbou sankčního zákazu?
„Projekt byl s největší pravděpodobností komerčním a strategickým pokusem udržet si postavení v Evropě prostřednictvím místního partnera. Evropští provozovatelé začali hledat druhého dodavatele paliva pro reaktory VVER dávno před současným sankčním konfliktem a Euratom již v minulém desetiletí označoval závislost reaktorů VVER na jediném ruském dodavateli za zranitelné místo.
Česká republika zahájila přípravu výběrového řízení na dodávky paliva již v roce 2018. Česká republika a Finsko již začaly přecházet na palivo společností Westinghouse a Framatome a Bulharsko rovněž hledá alternativy k firmě TVEL. Pro Rosatom se projekt stal pokusem zachovat si část evropského obchodu a získávat příjmy alespoň z licencí, zařízení, jednotlivých součástí a technické podpory,“ říká Černov.
Proč Francie a Německo přistoupily na takovou spolupráci s Ruskem?
Ruská technologie umožňuje společnosti Framatome vstoupit na trh s palivem pro reaktory VVER rychleji, než kdyby musela vyvíjet zcela nový výrobek od základů, vysvětluje Černov.
Francouzské společnosti Areva se navíc příliš nedařilo. V roce 2016 zkrachovala a dnes působí pod jiným názvem – Orano. Spolupráce s Ruskem jí může umožnit zachovat si odborné znalosti a schopnosti na trhu.
Francouzi se nyní nacházejí v mimořádně obtížné situaci. Mají rozsáhlý park starých jaderných reaktorů, které byly vybudovány již v osmdesátých a devadesátých letech. Poté následovala dlouhá přestávka ve výstavbě reaktorů. Pokus vstoupit v prvním desetiletí nového tisíciletí na trh s novým reaktorem skončil neúspěchem.
Tento reaktor byl spuštěn v Číně, narazil však na problémy a Peking se rozhodl další reaktory tohoto typu nestavět. Další dva problematické reaktory se nacházejí ve Finsku a v samotné Francii.
„Francouzská společnost nechce zcela přijít o vztahy s Rosatomem, protože tato ruská státní korporace je dnes nepochybným a nezpochybnitelným lídrem v jaderné energetice. Pro Francouze je to projekt přežití, neboť jim umožňuje neztratit mimořádně důležité odborné schopnosti,“ domnívá se Alexej Anpilogov.
Pro Německo není jaderná oblast tak zajímavá jako pro Francii, protože všechny své jaderné elektrárny uzavřelo, čehož samozřejmě z ekonomického hlediska hluboce lituje. Na spolupráci s Ruskem však musí přistoupit jednak kvůli platným zákonům a jednak proto, že Francie Německu výrazně pomáhá vývozem elektřiny.
„Německo vsadilo ve velké míře na obnovitelné zdroje energie a dostalo se do paradoxní situace. Obnovitelné zdroje se ukázaly být z hlediska stabilní výroby elektřiny krajně nespolehlivé. Předpokládalo se, že pokud postavíte více větrných elektráren a více solárních panelů, jejich velké množství nějakým způsobem zajistí rovnoměrnou výrobu elektřiny.
Ukázalo se však, že mohou nastat situace, kdy vítr ustane nebo se zatáhne na celém kontinentu. Ani v rámci Německa to není nijak výjimečné,“ vysvětluje Anpilogov.
Německo se proto musí neustále obracet o pomoc na Francii a nakupovat její elektřinu, aby vyrovnávalo vlastní energetickou soustavu. Má sice také plynové elektrárny, ty však představují nákladnější způsob výroby elektřiny.
.
Zdroj: vz.ru
Na úvodní fotografii JE Dukovany. Zdroj: Petr Adámek, prostřednictvím Wikipedie Commons
Napsat komentář