Rozhovor profesora Glenna Diesena s generálem Michaelem Flynnem, bývalým ředitelem americké vojenské zpravodajské služby DIA a někdejším poradcem prezidenta Donalda Trumpa pro národní bezpečnost. Jeden z nejzásadnějších rozhovorů, jaký tu kdy zazněl.
.
Glenn Diesen: Vítám vás opět u našeho pořadu. Dnes je naším hostem generál Michael Flynn, generálporučík americké armády ve výslužbě, který v letech 2012 až 2014 zastával za Obamovy administrativy funkci ředitele Obranné zpravodajské služby (DIA) a v roce 2017 krátce působil jako poradce Donalda Trumpa pro národní bezpečnost. Děkuji, že jste přijal naše pozvání.
Michael Flynn: Samozřejmě, Glenne. Rád vás zase vidím a velice si vážím všeho, co děláte. Je velmi důležité, aby se vaše analýzy dostávaly k lidem po celém světě.
Glenn Diesen: Děkuji. Vy jste velkým zastáncem politiky „Amerika na prvním místě“, zejména pokud jde o ukončení nekonečných válek a upřednostňování amerických zájmů. V této souvislosti bych se vás rád zeptal, jak vidíte současnou situaci ve válce na Ukrajině. V médiích se neustále objevují protichůdné zprávy o tom, nakolik jsou Spojené státy odhodlány v této válce pokračovat. Ale především by mě zajímalo, co by podle vás měly Spojené státy udělat, aby tuto válku ukončily.
Michael Flynn: Především bych chtěl říct něco, co jsem už mnohokrát opakoval před různým publikem: „Amerika na prvním místě“ neznamená, že Amerika musí být sama nebo že se má izolovat od světa. Znamená to pouze, že máme odpovědnost chránit svou suverenitu, chránit občany Spojených států amerických, chránit naši ústavu a náš způsob života. Prezident Spojených států skládá při nástupu do úřadu přísahu a v této přísaze se objevuje slovo „zachovávat“, které se vztahuje k ústavě, stejně jako slova „chránit“ a „bránit“. Prezident tedy má tyto povinnosti. Jsem pevně přesvědčen, že pokud nezachováme náš ústavní způsob života, narušíme tím také uspořádání celého světa. Proto říkám „Amerika na prvním místě“, ale nikoli Amerika v izolaci.
A teď k vaší otázce. Jsem pevně přesvědčen, že první věcí, k níž musí dojít, je, aby si ukrajinský národ vyřešil otázku vedení své země. A jediný způsob, jak toho dosáhnout, je vyvinout na Zelenského tlak ze strany Evropské unie, Spojených států amerických a samozřejmě také jejich partnerů v NATO, aby uspořádal volby. A myslím tím skutečné volby. Domnívám se, že kdyby se volby uskutečnily v poměrně krátké době, Rusko by bylo ochotno přistoupit k nějakému příměří v naději, že z nich vzejde nový vůdce. A já věřím, že by se to stalo. Nový vůdce, který by byl připraven jednat a vést o míru úplně jiný rozhovor. Nejen o příměří, ale o trvalém míru na Ukrajině.
Všichni ti lidé v Evropě, kteří neustále mluví o NATO a Evropské unii, všichni ti levicově orientovaní evropští představitelé, kteří tvrdí, že Rusko chce znovu postupovat přes evropské pláně, jako tomu bylo v dobách Varšavské smlouvy, jsou hlupáci, ne-li naprosto neschopní lidé, pokud jde o jejich přesvědčení a strategické uvažování. Rusko totiž už takovou schopnost nemá. Samozřejmě má jaderné zbraně, ale Rusko už není takovou vojenskou mocností, jakou bývalo, aby něco takového dokázalo. A jak sám víte, jak řekl i Putin, stačí se podívat na cíle vojenské operace, kterou Rusové zahájili. Začali už v únoru 2014. Lidé mají tendenci zapomínat, že tato válka začala v roce 2014, asi týden po olympijských hrách v Soči. Příliš mnoho lidí si myslí, že tato válka trvá jen několik let, od chvíle, kdy Putin údajně, v uvozovkách, „využil Bidenovy slabosti“. Ale ne. Tato válka trvá od roku 2014. To znamená více než dvanáct let války. A kdyby Rusko chtělo zaútočit přes evropské pláně, už by to dávno udělalo.
Musíme tedy skutečně udělat několik věcí. Zaprvé, pokud jde o vedení Ukrajiny, jsem pevně přesvědčen, že Zelenskyj by měl odstoupit a umožnit konání voleb. Měl by odstoupit okamžitě a umožnit volby. Myslím tím právě teď. Protože on není člověkem, který by měl vést Ukrajinu do budoucnosti. Je to krásná země, má krásné lidi, bohatou historii, silnou kulturu a obrovské přírodní bohatství. Má všechno, veškerý potenciál a schopnosti, až na jednu věc, která začíná být stále zjevnější: nedostatek mladých mužů. Mnozí z nich byli zabiti nebo žijí v jakémsi neustálém strachu. A vsadil bych se, že spousta mladých mužů ze země odešla. Právě proto nyní začínají do armády verbovat mladé ženy. To se začalo ve větším měřítku dít pravděpodobně během posledního roku, přinejmenším jsme to zřetelně viděli v posledních šesti měsících.
Právě jsem popsal některé taktické problémy, ale existují i problémy strategické, Glenne. A tím hlavním je, že Zelenskyj není vůdcem, který by měl Ukrajinu vést do budoucnosti. Rozhodně ne. Podle mého odborného úsudku, jako člověka, který se zabývá strategií, který má zkušenosti s diplomacií a vyjednáváním, to zkrátka není ten správný člověk. A dokud to Spojené státy nepochopí – Evropskou unii a ostatní představitele NATO teď nechme stranou –, dokud to nepochopí samotné Spojené státy, nikam se nepohneme. Budeme dál pokračovat v této nekonečné válce.
A pak si musíte položit jednu otázku. A tím bych tuto část svého vystoupení uzavřel. Členové amerického Kongresu podnikají cesty na Ukrajinu v rámci takzvaných kongresových delegací, kterým říkáme CODEL. Setkávají se tam se Zelenským, jako by to byl nějaký boží dar Ukrajině. Pak se vracejí do Spojených států a ne že by nás žádali – oni přímo požadují, abychom Ukrajinu nadále podporovali a abychom dál postupovali proti Rusku. A co vlastně máme dělat? Máme se pokusit Rusko zničit? Máme se pokusit zničit zemi, která vlastní jeden z největších, ne-li vůbec největší jaderný arzenál na planetě? Zemi, která má ve skutečnosti určité postoje a hodnotové rámce, jež jsou slučitelné s těmi americkými? Především z křesťanského hlediska.
Znamená to snad, že Putin je křesťan? Nevím. Nikdy jsem s ním vlastně nemluvil, kromě toho, že jsme se jednou pozdravili a podali si ruku. Ale řeknu vám jedno. Příliš mnoho lidí posuzuje Rusko a Putina optikou doby před třiceti nebo čtyřiceti lety. Spíše před čtyřiceti lety, z doby Sovětského svazu a studené války. A s tím musíme přestat. Opravdu s tím musíme přestat.
Ruská populace klesá. Touto válkou jsme Rusko vehnali do náruče Komunistické strany Číny. Rusové nejsou s čínskými komunisty zcela zajedno, ale my jsme je donutili hledat v Číně spojence, kterého potřebují. Přinutili jsme je také mnohem úžeji spolupracovat se Severokorejci. Myslím si tedy, že jsme Rusko zásadně špatně vyhodnotili. Ze strategického hlediska jsme chybně posoudili jeho schopnosti a možnosti. Strategicky jsme také špatně vyhodnotili Zelenského způsob uvažování. A abych byl upřímný, vlastně si ani nemyslím, že jsme se v tomto ohledu pouze zmýlili. Myslím si, že existují lidé, kteří chtějí Zelenského prostě využívat jako naši loutku. Nebo jako svou loutku, pokud jde o Evropskou unii, a nepochybně také některé lidi uvnitř samotných Spojených států.
Musíme být realisté. Musíme se postavit čelem ke skutečnosti této války, která si vyžádala životy jistě statisíců, ne-li milionů lidí, vedla ke ztrátě mezinárodní prestiže řady organizací a států a způsobila obrovské náklady. Nejen ztráty lidských životů, ale také materiálních zdrojů a peněz. To všechno těžce dopadlo na celou řadu zemí. A koneckonců válka, o níž se právě bavíme, nepochybně ovlivňuje i hospodářství Spojených států amerických.
Rusko totiž dokáže Západu dodávat nejrůznější fosilní paliva. Dlouhou dobu to také dělalo. A myslím, že právě to se Donald Trump snaží znovu obnovit, protože Rusko k tomu jednoduše má možnosti. Podívejte se na potenciál středoasijských republik, všech těch zemí končících na „-stán“ – Kazachstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu a Turkmenistánu – a také území na východ od Uralu. Je tam obrovský potenciál. Proč bychom nemohli spolupracovat? Proč bychom si nemohli sednout ke stolu a říct si: Pojďme přijít na to, jak společně hospodářsky spolupracovat, jak přinést prospěch našim obyvatelům a našim národům? Místo toho se snažíme dělat to, co chtějí globalisté: vytvořit jednotný světový řád. A k tomu prostě nedojde, dokud si občané Spojených států amerických zachovají práva, která dnes mají.
Glenn Diesen: Ano. Když člověk sedí tady v Evropě, připadá mu to celé poněkud bizarní. Pro ty, kteří sledují vývoj posledních třiceti let, je zřejmé, že Rusové jsou ve svém postoji poměrně důslední. Rozšiřování NATO směrem ke svým hranicím vnímají velmi negativně a snaží se mu bránit. Zda s tím člověk souhlasí, nebo ne, je jiná otázka. Ale Evropané z nějakého důvodu, jak jste sám naznačil, všechno interpretují výhradně tak, že Rusko chce v podstatě pochodovat na Berlín nebo Paříž. Nevím, čím to je.
Michael Flynn: To je směšné. Dovolte mi, abych se u toho zastavil, protože lidé tomu nerozumějí. Můžeme se vrátit k budapešťským dohodám z roku 1994, k budapešťským ujednáním. U jednacího stolu tehdy, myslím, seděli Margaret Thatcherová, Gorbačov a Bush. A něco slíbili. My jsme něco slíbili. My, Spojené státy americké, jsme pod toto ujednání připojili svůj podpis a prohlásili jsme, že se NATO už nebude dál rozšiřovat. A přesto jsme od té doby velikost NATO téměř ztrojnásobili. Tehdy mělo asi šestnáct členských států a dnes jich je, myslím, něco přes čtyřicet. Berte ta čísla jen orientačně. Takže jsme tuto dohodu porušili.
A navíc existuje ještě něco, co nechápeme nebo co obvykle nechceme zahrnovat do diskuse, když mluvíme o mírových dohodách. Jsou to historické hranice. Hranice, které existovaly ještě v roce 1939 nebo na počátku minulého století. Existovaly různé fyzické, geografické hranice, které se v průběhu dějin měnily. Ať už během první světové války, druhé světové války, při rozpadu Sovětského svazu a vzniku Ruské federace nebo v souvislosti s dohodami, které Západ uzavíral s Ruskem. Ale my jsme ty dohody porušili.
Prvním pravidlem diplomacie – a myslím, že jsem vám o tom už říkal, dokonce jsem vám před časem posílal nějaký článek – je říkat pravdu. To je úplně první pravidlo diplomacie. A druhou částí tohoto pravidla je na pravdě trvat. Stát si za tím, co jste řekli. Mění se snad pravda? A můžeme si položit také jinou otázku: Mění se situace v terénu? Samozřejmě že se mění. Zejména na strategické úrovni se mění neustále.
Ale když se situace změní, je velmi důležité, abyste průběžně udržovali strategické vztahy. Ať už prostřednictvím velvyslanců, zvláštních vyslanců nebo osobních vztahů mezi prezidenty jednotlivých zemí, bez ohledu na to, kdo právě zastává prezidentský úřad. Svět bude vždy bezpečnějším a stabilnějším místem, pokud budou Spojené státy, Rusko a do určité míry také Čína udržovat takové vztahy.
Pokud jde o Čínu, její chování se ovšem musí změnit. Zejména pokud jde o některé podvratné aktivity, které Číňané provádějí uvnitř Spojených států. Americká veřejnost si je dnes těchto aktivit dobře vědoma. Jedním z problémů je samozřejmě rozšíření fentanylu, ať už jako drogy, nebo v podobě látek používaných k jeho výrobě. Víme, že tyto látky přicházejí z Číny. Rusko nám přes hranice fentanyl neposílá, ale Číňané ano.
Když se však podíváme zpět do historie, na velké války, kterými jsme prošli, Rusko ve skutečnosti bylo spojencem Spojených států a velmi úzce s námi spolupracovalo. A proto je jedno, jestli je v čele Ruska Putin, nebo kdokoli jiný. Pro nás bude vždy výhodnější, když budeme takové vztahy udržovat.
Evropská unie je dnes součástí globalistického společenství. Tito lidé chtějí jednotný světový řád. A pro vaše diváky bych chtěl připomenout, že myšlenka jednotného světového řádu, výraz „jednotný světový řád“ nebo „nový světový řád“, sahá až do období po první světové válce. Není to něco, co by se objevilo teprve tehdy, když jistý člověk jménem Klaus Schwab založil Světové ekonomické fórum. Myšlenka jednotného světa byla vždy součástí představ globalistů.
A globalisté se spojují s komunismem. Spojují se s různými ideologiemi, se všemi těmi „-ismy“, s myšlenkovými systémy, které jsou namířeny proti Bohu. Jsou jednoznačně proti Bohu, i když někdy předstírají, že tomu tak není. Pokud jde o hospodářský systém, chtějí jednotný světový ekonomický systém. Chtějí změnit samotnou podstatu peněz.
A já nejsem proti inovacím. Nejsem proti technologiím, umělé inteligenci nebo superinteligenci, ať už tomu říkáte jakkoli. Nejsem proti nezbytným úpravám a změnám. Ale proti čemu rozhodně jsem, s čím zásadně nesouhlasím, je ztráta naší národní suverenity. Teď mluvím jako občan Spojených států amerických. Nechci, abychom jako národ ztratili svou suverenitu. Nechci, abychom byli podřízeni nějakému globálnímu světovému řádu, který sídlí v Bruselu nebo ve Švýcarsku.
Chci, abychom si zachovali naši republiku, naši ústavní republiku a demokratické ideály a principy, které máme. To je to, co chci. A stejnou snahu vidím i v jiných zemích světa, zejména v některých zemích východní Evropy. Je tam mnoho států, které si chtějí zachovat svou suverenitu, chtějí samy zajišťovat ochranu své země a zachovat si svůj vlastní systém vlády. A to je naprosto v pořádku. Myslím si, že je to zdravý způsob fungování. Naopak přechod k jednotnému světovému řádu, což je směr, kterým nás globalisté chtějí vést, by podle mého názoru znamenal úpadek, přinejmenším Spojených států amerických. A zároveň vidím, že se začínají prosazovat lidé, kteří takový způsob života odmítají. Lidé, kteří nechtějí být ovládáni nějakou silně socialisticky orientovanou formou vlády.
A pokud jde o válku na Ukrajině, z toho, co jsem viděl, a z ruského pohledu je zřejmé, že Rusko v roce 2014 skutečně zaútočilo jako první. Na konci února 2014 proniklo do obou oblastí Donbasu a na Krym. Myslím, že to bylo přesně 28. února. Ano, Rusové to udělali. Ale dnes se objevuje stále více důkazů, že to udělali s jakýmsi tichým souhlasem tehdejší americké vlády. Byla to Obamova administrativa, Obamův režim.
A lidé zapomínají, že tehdejší ukrajinská vláda v podstatě zabíjela mnoho obyvatel těchto dvou východních oblastí Donbasu. Tito lidé byli zabíjeni. Já jsem tehdy zastával funkci ředitele Obranné zpravodajské služby a informovali jsme naše vedení o soustřeďování vojenských sil. Protože se vám přece nemohou během čtyřiadvaceti hodin zničehonic objevit celé pluky, divize, dělostřelecké jednotky, výsadkáři a logistické základny. Předcházelo tomu rozsáhlé soustřeďování vojsk.
A znovu říkám, že to všechno probíhalo s jakýmsi tichým souhlasem. Potom Putin vstoupil na toto území a tehdy prohlásil, že jeho vojenské cíle jsou omezené a že účelem operace je ochrana tamního ruskojazyčného obyvatelstva. Od té doby se tam konala, teď si nevzpomenu na přesný výraz, ale v podstatě referenda, ve kterých se obyvatel těchto oblastí Donbasu ptali: Ke komu chcete patřit? A výsledky těchto referend ukázaly, že jde o ruskojazyčné obyvatelstvo, které chce být součástí Ruské federace nebo chce být nezávislé. A to je také v pořádku.
Jenže na tuto diskusi se od té doby zapomnělo. Místo toho máme na Západě, zejména v Evropské unii, ale nepochybně i ve Spojených státech, spoustu lidí, kteří pořád opakují: Rusko je špatné, Rusko je špatné, Rusko je špatné. Musíme Rusko zlikvidovat. Myslíme to vážně? Protože jestli to myslíme vážně, mluvíme o obrovském podniku, který by vedl k něčemu mnohem horšímu než třetí světová válka. Mohlo by to způsobit nesmírně nebezpečnou situaci nejen v Evropě, ale na celém světě. A to ani nemluvím o tom, že jsme, Glenne, právě teď až po uši zapleteni do dění na Blízkém východě.
Já ale věřím, že existuje určitý plán. O některých těchto záležitostech mám informace a myslím si, že určitý plán skutečně existuje. Pokud se nemýlím, Putin a Trump by se měli tento týden setkat. A myslím si, že existuje plán, který by mohl tento problém vyřešit přibližně během jednoho měsíce. Za měsíc nebo dokonce dříve. Součástí takového řešení však musí být uznání skutečnosti, že Zelenskyj není člověkem, který by měl Ukrajinu vést do budoucnosti.
Vždyť ten člověk vyhlásil stanné právo. Glenne, kdybyste si oblékl své khaki kalhoty, vzal si novinářské vybavení, odjel na Ukrajinu a pokusil se tam poctivě informovat o situaci, skončil byste ve vězení. Přesně to dnes na Ukrajině dělají novinářům. Děje se to právě teď. Nemůžete tam svobodně a pravdivě informovat. Lidé v Radě, což je ukrajinský parlament, se bojí otevřeně mluvit, protože mají strach, že skončí ve vězení. A právě to se děje v tyranských diktaturách. A víte co, Evropané? Přesně takový režim máte v Zelenském.
Proto jsem pevně přesvědčen, že musí odejít. Prostě uspořádejte volby. Nechme ukrajinský národ rozhodnout, jakou budoucnost chce. Pokud chce silného vůdce, který bude pokračovat ve válce proti Rusku, ať si ho zvolí. Ale já si nemyslím, že by to byl výsledek skutečně svobodných a legitimních voleb. Opravdu tomu nevěřím. Myslím si, že ukrajinský národ je vyčerpaný. Jeho zdroje jsou vyčerpané. Ukrajinci hledají rozumnějšího, uvážlivějšího vůdce, který bude silný, ale zároveň inteligentní. Ne někoho, kdo je loutkou levicových sil v Evropské unii.
A myslím, že přesně v této situaci se nacházíme, Glenne. Opravdu doufám, že nakonec převládnou chladné hlavy. Ale jednou z těch chladných hlav rozhodně není Zelenskyj. Ten člověk neustále mění názory na to, jaká rozhodnutí je třeba přijmout. Jako by se pořád ohlížel přes rameno a čekal, až mu někdo přesně řekne, co má udělat. A ti, kdo mu říkají, co má dělat, jsou globalisté, kteří dnes řídí Evropskou unii.
Glenn Diesen: Ano. Když už mluvíme o diplomacii, navzdory všem těm řečem o podpoře Ukrajiny vidíme v průzkumech veřejného mínění, že samotní Ukrajinci ve skutečnosti chtějí vyjednané řešení. Evropští představitelé na to ovšem reagují tím, že dál bojkotují diplomatická jednání na nejvyšší úrovni. Chtějí deportovat Ukrajince, kteří uprchli před válkou, aby jimi zaplnili zákopy. Chtějí snížit věkovou hranici pro odvody do armády a samozřejmě začít povolávat také ženy. Ale k tomu, co jste říkal o Trumpovi a Putinovi: Myslíte si, že nyní skutečně probíhají nějaké rozhovory směřující k dohodě? A je rozkol mezi Zelenským a Trumpem už definitivní? Je skutečně tak vážný?
Michael Flynn: Ano. Trump teď prochází minovým polem voleb do Kongresu, které se konají uprostřed jeho prezidentského období. Skutečně se snaží prokličkovat tímto minovým polem. Protože jakmile řekne: „Chci mluvit s Putinem o míru,“ celá americká levice okamžitě začne křičet: „Vidíte? Je to Putinova loutka! Putin přece Trumpovi ukradl volby v roce 2016!“ Něco takového jsem zrovna nedávno viděl na jedné z kabelových zpravodajských televizí. Nějaký člověk, údajně legitimně zvolený člen amerického Kongresu za stát New York, vystupoval na CNN a vykládal, jak Rusko v roce 2016 zajistilo Trumpovi volební vítězství. Přitom se opakovaně prokázalo, že nic takového se nestalo. Byla to jedna velká lež. A přesto to znovu vytahují.
Takže to je to minové pole voleb do Kongresu, kterým se Trump musí pohybovat. Ale právě tady se ukazuje, co znamená skutečné vůdcovství. Právě tady se projevuje síla vůdce, který má morální charakter a morální integritu. Musí být schopen se postavit před lidi a říct: „Poslouchejte, přátelé, tohle si nemůžeme dovolit. Nemůžeme dál pokračovat po této cestě a držet Rusko, tuto obrovskou zemi, v izolaci.“ Mluvíme přitom o zemi, která pravděpodobně zaujímá první místo na světě v oblasti jaderných zbraní a která je nepochybně jednou z velkých hospodářských sil světa, zejména pokud jde o energetické zdroje. A energetické zdroje nejsou jen nafta. Patří k nim také prvky vzácných zemin, kterých má Rusko obrovské množství. Právě o takových věcech bychom měli mluvit, místo abychom se bavili o tom, jak po sobě střílet přes nějakou hranici, která se dnes stala nejasnou.
Chci vidět, jak si velmoci sednou ke stolu a povedou tyto rozhovory. Ale neměly by se omezovat jen na otázku, zda budeme obnovovat Ukrajinu. To je pouze taktická záležitost. To je způsob uvažování lidí s omezeným rozhledem, kteří přijdou k mírovému jednání a chtějí mluvit jen o developerských projektech v Kyjevě. My ale musíme mluvit o kultuře, historii, geografických hranicích a různých vztazích, které existovaly nejen posledních pět, deset nebo dvanáct let, ale během celého minulého století. Kde tyto vztahy existovaly? Kdy byly důležité? Proč byly důležité? Jak by Spojené státy americké dosáhly vítězství ve druhé světové válce bez Rusů? Jak bychom postupovali za první světové války bez ruské pomoci?
A většina lidí si vůbec neuvědomuje ještě jednu věc. Rusové umožnili Spojeným státům americkým pokračovat v Afghánistánu, přestože šlo o válku, kterou jsme nakonec prohráli vlastní vinou. Většina lidí vůbec neví, o čem teď budu mluvit. Existovalo něco, čemu se říkalo Severní distribuční síť, Northern Distribution Network. Tato severní zásobovací trasa vedla přes Rusko. A bez této trasy, kterou Rusko podporovalo, zásobovalo a zajišťovalo její bezpečnost, bychom neměli ani možnost dostat se do situace, kdy jsme mohli v Afghánistánu dosáhnout vítězství. Na to lidé zapomínají.
A tato severní distribuční síť nebyla jen pozemní trasou. Zahrnovala také letecké koridory. Vzpomínám si, jak jsem během některých operací, kterých jsem se účastnil, seděl v letadle společně s piloty. A ti komunikovali se svými ruskými protějšky na zemi, aby získali povolení k přeletu přes různá území a mohli jsme do Afghánistánu dopravovat lidi a zásoby.
Takže nejde jen o tuto neuvěřitelnou míru neschopnosti. Jde také, a řeknu to zcela otevřeně, o snahu některých lidí u nás ve Spojených státech zničit Donalda Trumpa za jakoukoli cenu. A víte, jaká je ta cena, Glenne? Platíte ji i vy. Tou cenou je naše vlastní národní suverenita. A to všechno kvůli lidem, kteří věří v globalistický systém vlády a kteří jsou spojeni se Sorosovými, Billem Gatesem a některými dalšími lidmi v Evropské unii, zejména s její současnou šéfkou.
Myslím si zkrátka, že musíme vést diskusi na úplně jiné úrovni. Pokud toho nebudeme schopni, bude se dnes ve zprávách objevovat, že Rusko odmítlo všechna mírová jednání. Že Rusko už nechce o míru mluvit. Jenže víte, co Rusko nechce? Nechce o míru mluvit se Zelenským. Protože pokaždé, když se podaří dosáhnout jakési rovnováhy, když směřujeme k příměří, abychom spolu mohli jednat o energetice, o míru nebo třeba jen o zastavení palby, co se stane? Zelenskyj společně se svou armádou přijme rozhodnutí zaútočit na nějakou rafinerii v Rusku. A pak následují odvetné údery. Jeden úder za druhým, neustálé vzájemné útoky.
Musíme to zastavit. Protože jinak mám, Glenne, velké obavy, že se dostaneme do situace, kdy budou poprvé použity jaderné zbraně. Taktické jaderné zbraně, jak se jim říká. Ale lidé mluví o „taktických“ jaderných zbraních, a přitom jakmile jednou použijete jadernou zbraň, nic takového jako taktická jaderná zbraň už neexistuje. A kdo by ji mohl použít jako první? Nevím. Bylo by to Rusko? Ukrajina? Izrael? Severní Korea, protože Severokorejci v této oblasti operují? Pákistán? Kdo bude tím prvním, kdo použije jadernou zbraň? A jakmile se dostaneme do tohoto bodu…
Víte, Glenne, já o tom ani nerad mluvím. Ale během posledních čtyř nebo pěti let jsme o použití jaderných zbraní mluvili častěji, než jsem o tom kdy slyšel za posledních padesát let, od konce studené války.
Proto jsem pro okamžité příměří, vyhlášení voleb na Ukrajině a odstoupení Zelenského. Potom se musíme zaměřit na dlouhodobou mírovou dohodu. NATO, a především Spojené státy americké, musí uzavřít písemnou, podepsanou dohodu, že už nebude vyvíjen žádný další tlak na hranice Ruské federace. Ukrajina může být nezávislým státem, stejně jako Lotyšsko a Estonsko nebo některé další země. Česko, Slovensko. Ve východní části Evropy existují další nezávislé státy. A to se musí stát.
Pokud jde o Evropskou unii, myslím si dokonce, že by členské státy EU měly mezi sebou vyjednat nějakou dohodu. Protože ne všichni v Evropské unii jsou globalisté. Většina ano, ale ne všichni. A teď přichází ta obtížnější část. Obyvatelé Evropy se budou muset rozhodnout, zda chtějí mít vlastní nezávislost.
Je naprosto zřejmé, že to, co se právě děje ve Francii, je nebezpečné. A to, co se děje ve Francii, se může snadno stát i jinde. To, co se děje v Paříži, se může stát v Londýně nebo v Berlíně. A zatímco se Evropská unie a globalisté soustřeďují na Rusko, Rusko, Rusko, ve skutečnosti by se měli soustředit na Paříž, Paříž, Paříž, na Londýn, Londýn, Londýn. Rozumíte mi? Berlín, Berlín, Berlín. Ta města hoří. Tedy Londýn a Berlín zatím nehoří, ale tlak tam nepochybně narůstá. A ve Francii obzvlášť. Francie je ostatně z historického hlediska jakýmsi světovým centrem revolucí.
A myslím si, že bychom tomu všichni měli věnovat velkou pozornost. Já to sleduji velmi pozorně, protože mám obavy, že lidé tuto situaci nechápou tak, jak by ji chápat měli. A Macron zjevně není člověkem, který by věděl, jak se s tím vypořádat. Opravdu to neví. Francouzská policie totiž, a teď trochu odbočuji, ale všechno to souvisí s širší otázkou stability, bezpečnosti, nezávislosti, suverenity a nacionalismu v Evropě, není schopna zvládat rozsah nepokojů, které se tam odehrávají. Pokud to policie nezvládne, Macron bude muset nasadit armádu. A nejsem si jistý, zda francouzská armáda má dostatečné schopnosti a kapacity, aby tak rozsáhlé nepokoje dokázala zvládnout. Zvlášť když jsem nedávno slyšel, že pokud nepropustí některé zatčené vězně, hrozí demonstranti vypálením katedrály Notre-Dame. Vždyť už se ji jednou pokusili vyhodit do povětří.
Takže všechny tyto věci jsou dnes důležité. A my potřebujeme, aby si ke stolu sedli lidé, kteří tomu skutečně rozumějí. A nemluvím o znalosti nedávné historie. Nemluvím o období rozpadu Sovětského svazu a konce studené války. Mluvím o lidech, kteří rozumějí hlubokým historickým souvislostem. Kteří chápou vztahy mezi národy, jejich kultury, jazyky. Kteří rozumějí povaze ekonomických systémů, tomu, jak se mohou vzájemně podporovat a spolupracovat na regionální, subregionální i globální úrovni. Kteří chápou, jak můžeme všichni společně získat, jak můžeme dosáhnout většího společného prospěchu a vyšší úrovně míru, v němž přestaneme bojovat.
Protože lidé jsou časem vyčerpaní. Na počátku války vždy přichází hněv. Lidé se rozzuří, začnou protestovat a křičet: „Musíme se bránit! Musíme úder vrátit!“ My jsme to udělali po 11. září. A podívejte se, kam jsme se dostali. Proboha, dnes jsme v úplně jiné situaci. Spojené státy americké se nacházejí ve velmi, velmi obtížném postavení.
Proto si myslím, že potřebujeme mnohem širší diskusi. Nejen debatu o tom, zda nějaký státní investiční fond pomůže vybudovat turistické atrakce v Gaze nebo v Kyjevě. Už toho mám dost. Opravdu toho mám dost. Protože to není to, co právě teď potřebujeme.
Potřebujeme mnohem širší skupinu strategicky uvažujících lidí. Skutečně hlubokých strategických myslitelů, kteří si spolu sednou ke stolu, zavřou za sebou dveře, nepustí dovnitř média a budou o těchto věcech diskutovat, třeba se i hádat, dokud nedospějí k nějaké dohodě. A vedoucí představitelé jim mohou říct: „Vaším úkolem je dosáhnout míru.“ To je všechno, co potřebují vědět. To je jejich zadání. Neotvírejte dveře, nevycházejte ven. Nedostanete najíst, dokud nevyjednáte dlouhodobou, trvalou mírovou dohodu, kterou budu moci jako prezident Spojených států podepsat.
Tohle potřebujeme. A já věřím, že s těmi správnými lidmi by taková dohoda mohla vzniknout ve velmi krátké době. Jenže právě teď na tom nepracují ti správní lidé. Rozhodně ne na naší straně.
Glenn Diesen: Jsem rád, že jste zmínil hrozbu jaderné války, protože mě poněkud děsí skutečnost, že se vůbec nediskutuje o naší roli v roce 2014. Stejně tak se nemluví o tom, že Rusové tuto válku skutečně považují za existenční. Mají za to, že reagují na něco, co se stalo. Nemusíme s tím souhlasit. Ale faktem zůstává, že takto oni sami situaci vyhodnocují. A když si uvědomíme, že se proti nim nyní bojuje našimi zbraněmi, s využitím našich zpravodajských informací a našeho určování cílů, myslím si, že lidé vůbec nechápou, jak blízko se můžeme ocitnout skutečné jaderné výměně. Zvláště když Rusové považují za nezbytné obnovit účinnost svého odstrašování. Každopádně nevím, jestli byste chtěl na závěr ještě něco dodat.
Michael Flynn: Ano, chtěl bych. A mám jednu závěrečnou myšlenku pro vaše diváky a samozřejmě také pro všechny, kdo tento rozhovor uvidí. Ve Spojených státech existuje vojensko-průmyslový komplex. Ale vojensko-průmyslový komplex existuje také v Evropě. Nedělejte si iluze, Evropané. I v Evropě existuje vojensko-průmyslový komplex, který potřebuje nějakého strašáka. A pokud žádného strašáka nemá – a tím strašákem je v tomto případě Rusko –, nemusí vyrábět tolik tanků, tolik dronů, tolik lodí, letadel, nábojů a všeho ostatního.
Takže stejně jako ve Spojených státech máme vojensko-průmyslový komplex, který má tendenci vodit naše volené představitele za nos, a v některých případech dokonce i prezidenta Spojených států, existuje takový komplex také v Evropě. A je v něm obrovské množství peněz. Jsou v něm vázány nesmírné finanční prostředky. Proto si nemyslete, že právě tyto vlivy nepřispívají k pokračování války.
A právě tady se musí skutečně velcí vůdci povznést nad takové zájmy. A já se modlím, abychom takové vůdce v nadcházejících dnech měli. Protože jinak směřujeme k něčemu jinému. Myslím si, že se v této válce blížíme k dalšímu bodu zvratu, k dalšímu přelomovému okamžiku. A to, co se nachází na druhé straně tohoto zvratu, na druhé straně této změny, Glenne, je podle mého názoru velmi nebezpečné. Rozhodně pro Spojené státy americké. A také pro celý svět.
Glenn Diesen: Pane generále, mnohokrát vám děkuji za váš čas. Velmi si toho vážím.
Michael Flynn: Samozřejmě. Ještě si spolu promluvíme, Glenne. Moc vám děkuji za pozvání.
.
Zdroj: glenndiesen.substack.com
Napsat komentář