V dnešním krátkém shrnutí upozorňujeme na velmi vypovídající souhrn konfliktů ve světě týkajících se vody a přístupu k vodě na webu worldwater.org. Říká se: „Sleduj stopu peněz“, ale mohlo by i platit: „Sleduj stopu vody“…
.
Databáze Water Conflict Chronology na webu World Water nepředstavuje běžný článek, ale rozsáhlý historický a současný přehled násilných konfliktů, v nichž voda hraje důležitou roli. Jejím hlavním poselstvím je, že voda není jen nezbytný přírodní zdroj, ale také opakovaný faktor moci, nátlaku a násilí. Projekt, který Pacific Institute buduje už více než tři desetiletí, sleduje konflikty spojené s vodou napříč více než 4 500 lety dějin a snaží se ukázat, že vztah mezi vodou a válkou není okrajový ani nový, ale trvalý a historicky hluboce zakořeněný jev. Databáze je podle Pacific Institute nejrozsáhlejším otevřeným soupisem násilí souvisejícího s vodou a zahrnuje tisíce případů od starověku až po současnost.
Základní síla této databáze spočívá v tom, že neomezuje „vodní konflikt“ pouze na klasické mezistátní války o řeky nebo přehrady. Naopak ukazuje velmi široké spektrum situací: od sporů o zavlažování, přes útoky na studny, vodovody, čističky a přehrady, až po protesty a lokální střety kvůli nedostatku vody či její ceně. Voda zde může vystupovat ve třech hlavních rolích. První je „trigger“, tedy spouštěč konfliktu, kdy spor o přístup k vodě nebo kontrolu nad vodním systémem přispívá k násilí. Druhá je „casualty“, kdy jsou voda, vodní infrastruktura nebo lidé na ní závislí poškozeni či zasaženi. Třetí je „weapon“, kdy je voda nebo vodní systém záměrně použit jako prostředek boje. Autoři zároveň výslovně uvádějí, že jeden incident může spadat do více kategorií současně, což je důležité zejména u moderních konfliktů, kde bývá voda zároveň cílem útoku i nástrojem nátlaku.
Databáze má i poměrně jasně stanovenou metodiku. Zahrnuje jen případy spojené s násilím, zraněními, úmrtími nebo alespoň s věrohodnou hrozbou násilí, například v podobě vojenských manévrů nebo ozbrojeného zastrašování. Naopak sem nepatří čistě neúmyslné havárie, technické chyby při správě vodních děl nebo přírodní katastrofy samy o sobě, pokud nejsou součástí násilného jednání. Databáze tedy nechce tvrdit, že každý problém s vodou vede ke konfliktu, ale soustřeďuje se na doložené případy, kdy voda vstoupila přímo do prostoru násilí. K sestavování záznamů používá Pacific Institute vedle médií i specializované databáze konfliktů, například ACLED, Global Terrorism Database, UCDP/PRIO nebo Yemen Data Project, a projekt se průběžně doplňuje o nové případy. Jen v roce 2025 bylo podle metodické stránky doplněno přes 840 nových záznamů!
Velmi důležité je, že databáze nepůsobí jen jako historický archiv, ale i jako varování před současným trendem. Přehled Pacific Institute z roku 2024 uvádí, že do chronologie bylo za rok 2023 přidáno 347 nových případů, zatímco v roce 2022 jich bylo 231. To znamená meziroční nárůst o zhruba 50 procent. Přehled zároveň konstatuje, že v posledních letech roste počet incidentů ve všech třech kategoriích — voda jako spouštěč, oběť i zbraň. Tím se potvrzuje, že voda se v současném světě stává stále citlivější bezpečnostní otázkou, a to navzdory tomu, že právo na vodu a sanitaci bylo mezinárodně uznáno jako základní lidské právo. Regionálně je násilí kolem vody podle přehledu nejvýraznější v západní Asii, jižní Asii a subsaharské Africe, ale případy jsou zaznamenány prakticky po celém světě.
Velkou přesvědčivost dávají databázi konkrétní historické příklady. Jeden z nejstarších záznamů se týká sporu mezi Lagašem a Ummou ve starověké Sumerii kolem roku 2500 př. n. l., kde šlo o vodu a zavlažovací systémy. World Water tento případ popisuje jako dlouhodobý konflikt o vodu a hranice, který se táhl po generace. Už zde je vidět, že kontrola nad vodou znamenala kontrolu nad zemědělstvím, úrodou a mocí. Podobně jsou v databázi zachyceny i starověké případy, kdy voda byla použita přímo jako vojenský nástroj: například Sennacherib měl po dobytí Babylonu odklonit zavlažovací kanál tak, aby voda zaplavila trosky města, a Cyrus podle tradičního podání odvedl tok Eufratu při útoku na Babylon. Tyto epizody ukazují, že voda byla už ve starověku nejen předmětem sporu, ale i aktivním prostředkem války.
Z novějších dějin bývá často uváděn případ protržení hrází Žluté řeky v Číně roku 1938, kdy byla voda použita jako obranný prostředek proti japonské armádě. Databáze tento případ řadí mezi nejznámější příklady použití vody jako zbraně, protože zaplavení rozsáhlého území sice mělo zbrzdit nepřítele, ale zároveň přineslo obrovské civilní ztráty. Tím se ukazuje jeden z hlavních motivů celé chronologie: zásah do vodních systémů málokdy dopadá pouze na vojáky, ale téměř vždy těžce zasahuje i civilní obyvatelstvo, zemědělství, zásobování a veřejné zdraví.
Zcela současným a velmi výrazným příkladem je zničení Kachovské přehrady na Ukrajině v červnu 2023. Pacific Institute uvádí, že tato událost vedla k rozsáhlým záplavám, více než padesáti úmrtím, ekologické devastaci a přerušení dodávek vody pro města, elektrárny i závlahové systémy. Tento případ dobře odpovídá dvojí roli vody v moderní válce: vodní infrastruktura se stává cílem útoku a zároveň je sama prostředkem, jímž se ničí území, destabilizuje zázemí a oslabuje civilní život.
Jiný typ konfliktu představují případy, kdy voda funguje hlavně jako spouštěč sporu. Přehled za rok 2023 uvádí například střety mezi Íránem a Afghánistánem kvůli řece Helmand, které vedly k mrtvým a zraněným. Nešlo zde primárně o zničení infrastruktury, ale o spor o vodní práva a rozdělení toku v podmínkách napětí a nedostatku. Podobně jsou ve zprávě uvedeny konflikty mezi indickými státy kolem přehrady Nagarjunasagar a spory o vodu z řeky Kávérí, stejně jako další násilí v Pákistánu a severní Indii spojené s přístupem k zavlažovací vodě nebo i k obyčejnému veřejnému kohoutku. Tyto příklady ukazují, že vodní konflikt nemusí mít podobu bombardování přehrady; často vzniká z každodenního soupeření o přístup k základnímu zdroji.
Databáze ale zdůrazňuje i lokální a sociální rozměr problému. V přehledu se objevují četné příklady ze subsaharské Afriky, kde se střetávají klany, pastevci, zemědělci a místní komunity kvůli studnám, napajedlům, pitné vodě a pastvinám. Ve zprávě se mluví o stovkách mrtvých a zraněných, ničení studní a vodní infrastruktury i o násilných protestech proti výpadkům dodávek vody v zemích jako Jihoafrická republika. To dobře ukazuje, že voda se stává konfliktním faktorem zejména tam, kde se kombinuje klimatický tlak, slabý stát, chudoba a etnické nebo místní napětí. Voda tu není jedinou příčinou násilí, ale často funguje jako zesilovač už existujících sociálních a politických krizí.
Silně jsou ve zprávě zastoupeny také případy z Izraele a Palestiny. Pacific Institute upozorňuje na výrazný nárůst násilí spojeného s vodou na Západním břehu a v Gaze, včetně opakovaných útoků na palestinské vodní systémy, zavlažování a zemědělskou půdu. Zpráva zmiňuje i hrozbu úplného přerušení dodávek vody do Gazy v říjnu 2023 a následný kolaps části vodárenských a odpadních systémů. Tyto události dobře ukazují, že v moderních konfliktech je voda nejen otázkou přežití, ale i nástrojem strategického nátlaku na civilní obyvatelstvo.
Celkově tedy Water Conflict Chronology ukazuje, že dějiny vody nejsou jen dějinami techniky, zavlažování a hospodářství, ale také dějinami moci, násilí a přežití. Od starověkého Lagaše a Ummy přes čínské válečné záplavy až po Ukrajinu, Helmand, Gazu nebo lokální střety v Africe se stále opakuje stejný vzorec: kdo kontroluje vodu, získává strategickou převahu, a kdo je od vody odříznut, je existenčně ohrožen. Největší přínos databáze proto nespočívá jen v tom, že shromažďuje tisíce případů, ale v tom, že pomáhá pochopit vodu jako bezpečnostní, politickou a civilizační otázku. Ochrana vodních zdrojů a infrastruktury se tak neukazuje pouze jako ekologický nebo technický úkol, ale jako jedna ze základních podmínek sociální stability a míru.
.
Zdroj: https://www.worldwater.org/conflict/list/
Napsat komentář