Podle Alastaira Crooka Trump zmařil vlastní plán na budapešťský summit s Putinem, když znovu navrhl „zmrazení konfliktu“ na Ukrajině – variantu, kterou Rusko dlouhodobě odmítá. Putin se podle autora poučil z historie a nechce opakovat brestlitevské ponížení z roku 1918. Crooke soudí, že Evropa se propadá do válečné psychózy a usiluje o porážku Ruska za každou cenu. Zároveň popisuje prudký geopolitický posun v Asii, kde Japonsko pod vedením premiérky Takaishiové odmítlo americkou obchodní válku s Čínou a spolu s Pekingem a Soulem zahajuje projekt společné měnové zóny, který může oslabit dolarovou hegemonii.
.
Na úvodním obrázku je pro pobavení ukázka současné „správňácké“ polské diplomacie – příspěvek ministra zahraničních věcí Polské republiky Radosława Sikorskiho adresovaný ministru zahraničních věcí Maďarska Péteru Szijjártóovi. Překlad: Petře, jsem hrdý na polský soud, který rozhodl, že sabotáž na útočníkovi není trestný čin. Navíc doufám, že váš statečný krajan, major Maďar, konečně uspěje v zničení ropovodu, který zásobuje Putinovu válečnou mašinerii, a že budete dostávat ropu přes Chorvatsko. Sikorski zde tedy a) chválí polský soud za to, že rozhodl, že (s největší pravděpodobností americká či americko-ukrajinská) sabotáž na plynovodu Nord Stream 2 v září 2022, není trestným činem; plynovod patří konsorciu firem, kde 51% vlastní ruský Gazprom, ale 49% německé a holandské společnosti, které se na stavbě plynovodu podílely, a b) otevřeně volá po tom, aby Ukrajinci ohrozili energetickou bezpečnost jiného státu EU. Major „Maďar“ je ukrajinský velitel dronových jednotek Robert Brovdi, zvaný „Maďar“, který je zodpovědný například za útok na čerpací stanici ropovodu Družba u města Uněča v ruské Brjanské oblasti v srpnu 2025. K tomu si připomeňme možný teroristický útok na maďarské rafinérie v Százhalombattě z úterý 21. října.
.
Ve svém příspěvku na platformě Conflicts Forum s názvem The World Financial and Geopolitical Framework at a Time of Imminent Disorder (Světový finanční a geopolitický rámec v době hrozícího chaosu) bývalý britský diplomat a analytik Alastair Crooke analyzuje nedávný vývoj kolem vztahů mezi Spojenými státy, Ruskem a Čínou s ohledem na širší geopolitický rámec.
Píše, že Trumpův pokus o vytvoření „budapešťského scénáře“ (tj. summitu Putin-Trump založeného na dřívější „dohodě“ z Aljašky) byl ze strany Spojených států jednostranně zrušen. Putin následně inicioval pondělní dvouapůlhodinový telefonát, v němž se podle všeho ostře vyjádřil k nedostatečné připravenosti USA na vytvoření politického rámce – jak v souvislosti s Ukrajinou, tak i, co je zásadní, v souvislosti s širšími bezpečnostními potřebami Ruska. Trumpův návrh se vrátil k doktríně Keitha Kellogga (amerického vyslance na Ukrajině) o „zmrazeném konfliktu“ na stávající kontaktní linii před jakýmikoli mírovými jednáními – nikoli naopak, přičemž musel ještě předtím, než se začalo uvažovat o budapešťských rozhovorech, dobře vědět, že tuto Kelloggovu doktrína Moskva opakovaně odmítá. Proč to tedy dělal? V každém případě musel být scénář budapešťského summitu zrušen poté, co předem dohodnutý přípravný telefonát mezi ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem a ministrem zahraničí Marcem Rubiem nevedl k uspokojivému výsledku. Lavrov totiž znovu trval na tom, že příměří ve stylu Kelloggovy doktríny nebude fungovat.
Zdá se, podotýká Crooke, že americká administrativa očekávala, že její hrozby dodávkami raket Tomahawk na Ukrajinu v kombinaci s tvrdší rétorikou USA ohledně hlubokých úderů do Ruska budou dostatečným tlakem, aby Putin souhlasil se zmrazením konfliktu v jeho současné podobě, přičemž veškeré diskuse o podrobnostech a širším řešení by byly odloženy na neurčito. Ruští vojenští analytici ovšem údajně Putinovi řekli, že Trumpovy hrozby jsou plané – i kdyby byly rakety Tomahawk dodány, jejich množství by bylo omezené a Rusku by nezpůsobilo taktickou ani strategickou porážku. Průběh událostí naznačuje, že Trump buď nepochopil tuto ruskou „realitu“ – navzdory dvouletému opakování, že Rusko neustoupí od „zmrazení zde a teď“ -, nebo tvrdě zasáhly velké finanční zájmy a sdělily Trumpovi, že skutečný mírový proces s Ruskem nechtějí. Trump tedy zrušil celý scénář a sdělovacím prostředkům zamumlal, že setkání v Budapešti by bylo „ztrátou času“ – a nechal svou administrativu (ministra financí Bessenta) oznámit nové sankce proti největším ruským ropným společnostem, doprovázené výzvou spojencům, aby se k nim připojili.
Crooke říká, že musíme mít určité znalosti historie a uvědomit si, že Putin nechce opakovat chybu z roku 1918, kdy Rusko pod tlakem Německa podepsalo ponižující brestlitevský mír. Putin často opakuje, že právě tlaky ve stylu „prostě to ukončit“ v roce 1918 stály Rusko jeho status velmoci a připravily ho o celé generace Rusů. Obrovské úsilí milionů lidí bylo vyměněno za ponižující brestlitevský mír. Následoval chaos a kolaps. Putin se tak nadále soustředí na dosažení nové celoevropské bezpečnostní architektury, i když Trumpova vrtošivost a neviditelná omezení, která jsou Trumpovi ukládána, Putinovy snahy zpochybňují. Je třeba si také uvědomit, že z hlediska Ruska bylo překročeno mnoho „červených čar“, což znamená, že se blíží eskalace – možná na bezprecedentní úrovni.
Evropané zatím propagují „nový/starý“ dvanáctibodový plán, který by vyloučil územní ústupky a předepsal příměří podél současných frontových linií. Západní vládnoucí vrstvy dávají jasně najevo, že Rusko musí být poraženo. Eskalace již začala: byly oznámeny nové sankce EU na dovoz ruského plynu do EU a byly zahájeny noční útoky na ropné rafinerie v Maďarsku a Rumunsku (tedy na státy, které jsou členy NATO). Polský premiér Donald Tusk napsal na síti X: „Všechny ruské cíle v EU jsou legitimní.“ EU je zjevně ochotna udělat cokoli, aby dospěla k válce. Ovšem vzhledem k tomu, připomíná Crooke, že Kyjev považuje za nemožné uvažovat o odstoupení jakékoli části svého území – zatímco Rusko si udržuje převahu tvrdé síly –, je těžké si představit možnost jakéhokoli vyjednávání. Ukrajina bude tedy nejspíš vyřešena silou. Naléhavost, s jakou se EU snaží získat Trumpa na svou stranu, odráží její obavy z urychlujících se a vršících se ruských vojenských vítězství.
Tyto události zasazuje autor do širšího geopolitického rámce a píše, že všechny to všechno se odehrává v době, kdy Bessent míří do Kuala Lumpuru, aby zpochybnil reakci Číny na náhlé rozšíření (po zjevně slibných obchodních jednáních) amerických vývozních omezení na americké technologické produkty dovážené do Číny. Čína odpověděla odvetným opatřením v podobě vyhlášení omezení vývozu vzácných zemin. Rozzlobený Trump pohrozil Číně stoprocentními cly. Americký akciový trh se podle dobře známého vzorce zpočátku propadl, ale Trump zavčas před otevřením termínových trhů (futures) zveřejnil optimistické prohlášení a akcie dosáhly rekordních maxim. Pro Američany bylo vše v pořádku.
V pondělí však Trumpova pochvalná slova na adresu Číny nečekaně vystřelila na rekordní úroveň, když řekl: „Myslím, že až dokončíme naše jednání v Jižní Koreji [s prezidentem Si], Čína a já uzavřeme opravdu spravedlivou a skvělou obchodní dohodu.“ řekl Trump. Vyjádřil naději, že Čína obnoví nákupy americké sóji poté, co dovoz ze strany Pekingu prudce poklesl v důsledku patové situace se cly. Zároveň vyzval Čínu, aby „přestala s fentanylem“, a obvinil čínské úřady, že nedokázaly omezit vývoz syntetického opiátu a jeho chemických prekurzorů, a aby se ujistil, že akciový trh opět vystřelí vzhůru, dodal, že si nemyslí, že Čína chce napadnout Tchaj-wan.
Crooke říká, že nevíme, jaký postoj vůči Trumpovým vrtochům zaujme prezident Si – setkání v Jižní Koreji není v tuto chvíli ještě potvrzeno -, ale že možná jsou ve hře i další faktory, které se odrážejí v Trumpově momentálně přehnaně pozitivnímu jazyku vůči Číně, totiž vývoj v Japonsku. Od nově jmenované japonské premiérky Sanae Takaičiové se totiž při nástupu do úřadu všeobecně očekávalo, že bude prosazovat silnou protičínskou rétoriku, posílí spojenectví s USA, posílí vojenskou sílu Japonska a bude zadržovat Peking. Stalo se však opak: Ve svém prvním projevu k národu Takaičiová řekla, že nebude podporovat obchodní válku USA proti Číně a nebude nástrojem ekonomického tlaku USA. Otevřeně kritizovala Trumpovu celní politiku a označila ji za „nejnebezpečnější chybu 21. století“. Podle agentury Reuters byl tento její postoj ve Washingtonu zcela neočekávaný, byl to velký šok. Ukázalo se, že od svého nástupu do úřadu měla nová premiérka řadu schůzek s největšími japonskými společnostmi, které jí jednoznačně a naléhavě sdělily, že, jednoduše řečeno, japonská ekonomika další obchodní válku nepřežije. O tomto jejím postoji se mluví jako o největším obratu v zahraniční politice Japonska od druhé světové války. Šokovaný Trump obvinil Takaičiovou z porušení zásad volného obchodu, CNN to označilo za „bodnutí do zad“ ze strany blízkého spojence. Ale to nejhorší mělo teprve přijít: průzkumy veřejného mínění ukázaly, že premiérka má pro svůj postoj k japonské ekonomické nezávislosti 60% podporu a více než 50 % podporuje i její postoj vůči Číně. Bloomberg pak přišel s další bombou: Takaičiová zahájila – ve spolupráci s Čínou a Jižní Koreou – strategickou rekalibraci asijské měnové architektury v reakci na rostoucí využívání ekonomické moci Washingtonem jako páky. Čína, Japonsko a Jižní Korea budují společnou měnovou zónu. Navrhovaný trilaterální swap by těmto třem zemím umožnil vypořádávat obchod, rozšiřovat likviditu a řídit krize prostřednictvím svých vlastních měn, a to zcela nezávisle na Západě. Pokud by tyto projekty dozrály, narušilo by to nadvládu amerického dolaru tím, že by se 15 % globálního obchodu dostalo mimo sféru dolaru, a pravděpodobně by došlo ke zhroucení celé stávající prozápadní rovnováhy sil v Asii. A šlo by to ještě dál: Tato vize premiérky Takaičiové by se spojila s rozvojem digitálního zúčtovacího systému Šanghajské organizace pro spolupráci a BRICSu v celé Střední Asii. Trump však chce BRICS rozložit, spolu s jakoukoli další hrozbou pro hegemonii amerického dolaru. Tedy další eskalace, další celní hrozby.
Pokud tedy Čína nebude na Trumpa reagovat dostatečně mile, pak se situace pravděpodobně vyostří – a to souběžně s eskalací proti Rusku, Venezuele a možná Íránu. Trump již pohrozil Japonsku sankcemi, což ovšem nejspíš jen přiblíží Japonsko k Číně, kde nyní leží převaha japonských obchodních zájmů. Čína přitom zůstává v geopolitických otázkách úzce spjata s Ruskem, přičemž obě země mohou mít další důvody, proč pokračovat v jednáních s Trumpem – mimo jiné třeba i proto, aby nechtěně nevyvolaly finanční krizi na Západě, za kterou by pak byly obviňovány. V současné době se ale zdá, že více než proti těmto státům samotným se Trumpova vyjednávací taktika obrací proti němu samotnému – a dluhová a úvěrová krize v USA se stále více prohlubuje.
V každém případě, uzavírá Crooke, je před námi nestabilní období, které bude pravděpodobně provázeno prudkými výkyvy na finančních trzích. Zároveň by kterákoli z těchto geopolitických situací mohla vyústit v širší konflikt: Ukrajina-Rusko, Venezuela, Írán, Sýrie, Libanon, Pákistán-Indie a samozřejmě Gaza a Západní břeh jsou jen některé z horkých míst. Situace je křehká; Trump je mimo strategickou analýzu a Evropané postrádají skutečné vedení a jsou vnitřně ponořeni do válečné psychózy. Jak říká staré vídeňské přísloví: „Ve Vídni je situace zoufalá – ale ne vážná“, tj. nečekejme, že se k tomu všemu někdo na Západě postaví s byť jen zrnkem střízlivostí a rozvahy.
.
Zdroj: https://substack.com/@conflictsforum
Napsat komentář