Rozhovor prof. Glenna Diesena s Dmitrijem Poljanskim, bývalým stálým zástupcem Ruské federace při OSN a nyní velvyslancem a stálým zástupcem Ruska při OBSE, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Dmitrij Poljanskij říká, že Evropa a NATO podle Ruska stále více překračují hranici mezi nepřímou podporou Ukrajiny a přímou účastí ve válce. Zmiňuje dodávky zbraní, západní specialisty, drony i napětí v Pobaltí a Baltském moři. Varuje, že přímý střet s NATO může přijít nenápadně, bez jasného okamžiku vyhlášení války. Co se týká taktických jaderných zbraní, jejich použití už v ruské odborné debatě není tabu, i když zatím nejde o postoj rozhodovacích kruhů.
.
GD: Putin však nedávno řekl, že válka pravděpodobně skončí, nebo něco v tom smyslu. A to vyvolává otázku: vidíte nějakou cestu k politickému řešení nebo urovnání? Existuje nějaký prostor pro kompromis nebo se o tom v tuto chvíli vůbec mluví? Jak je možné tuto otázku nyní vyřešit? Protože často slýchám slogany z členských zemí NATO, že válka skončí, až Rusko odejde, ale opět, Evropané či země NATO víceméně velmi otevřeně prohlásili, že až Rusko odejde, nastěhuje se tam NATO. Takže to je ten problém. Ale opět, v té věci tu není žádná debata. Jen by mě zajímalo, zda máte kromě mediálních titulků nějaké náznaky, že vaši kolegové na evropské straně jsou ochotni hledat nějaký kompromis, který by zohledňoval vzájemné bezpečnostní obavy, nebo se v této věci vůbec nic neděje?
DP: No, z mých kontaktů zde v rámci zasedání OBSE vám mohu říci, že je zde velké množství mých protějšků, kteří jsou opravdu velmi znepokojeni tím, co se děje, a kteří mi kladou otázky, kteří se mnou komunikují, což by si člověk v jiných kontextech, včetně kontextu OSN, kde jednáme převážně s členy Rady bezpečnosti, nedokázal představit. Takže zde je okruh těch, s nimiž mohu o věci hovořit, mnohem širší. Zároveň však existuje řada zemí, které absolutně vylučují jakoukoli změnu ve společném úsilí vůči Rusku, ve společném postoji vůči Rusku. A pokud mohu použít tento výraz, drží své kolegy jako rukojmí. Nechtějí připustit žádný manévrovací prostor pro společné úsilí vůči Rusku. A jak vidíte, to se nyní naprosto jasně projevuje v tomto narativu, který se stává stále zřetelnějším, pokud jde o zahájení jednání s Ruskem a určení osoby, která bude moci mluvit jménem všech. Problémem je, že Evropská unie, orgán, který byl vytvořen pro ekonomický prospěch celého evropského kontinentu, funguje nyní do značné míry tak – myslím tím ty funkcionáře Evropské unie, vrcholné funkcionáře, kteří do značné míry rozhodují – že jakoby drží všechny v ohradě jako pastýři a sledují každý pokus opustit tuto diskusi a jednat nějakým otevřeným způsobem. Lidé se tedy bojí, opravdu se bojí následků ze strany Evropské komise, vůči tomu, kdo by byl vůči Rusku příliš přátelský, příliš otevřený vůči Rusku. Je to tedy velmi podivná situace, která je naprosto v rozporu se zdravým rozumem. Co se týče mírových snah, mohu vám říci, že cesta k míru je v tuto chvíli naprosto jasná. A je naprosto jasné, že existuje skupina zemí nebo jednotlivců, řekněme elit, které tuto cestu k míru absolutně nechtějí následovat. Mají naprosto odlišné plány. Je to kvůli tomu, že nemají skutečný přehled o realitě, nebo z nějakých jiných důvodů? Nevím. Faktem však je, že existuje elita, skupina lidí, kteří vsadili vše na pokračování této situace. V jejich čele stojí samozřejmě stojí Zelenskyj, mimochodem. Dnes, jak možná víte, je sedmé výročí jeho inaugurace a dva roky, které strávil v čele ukrajinské moci bez jakékoli legitimity. Prostě si jen udržel moc. A je to smutný den pro Ukrajince, kteří jsou nyní zbaveni možnosti zvolit si kohokoli jiného. Takže tato osoba a její přisluhovači samozřejmě nemají zájem o žádnou změnu, protože chápou, že konec války bude znamenat konec válčení, bude znamenat, že budou muset nést odpovědnost za to, co své zemi provedli. Nechtějí tuto změnu. Chtějí, aby jejich země bojovala až do samého konce. I kdyby to znamenalo, že na Ukrajině budou všichni obětováni. V Evropě jsou i další, kteří stojí za těmito zkorumpovanými ukrajinskými elitami a kteří mají, jak se domnívám, určité důvody, aby stávající situaci udržovali a mlžili kolem korupčních skandálů. Tyto skupiny společně dělají vše pro to, aby všechny přesvědčily o tomto velmi zvráceném, řekl bych, přání, že na bojišti je pro Ukrajinu vše dobré, že pro Rusko je vše špatné, že Rusko je na pokraji ztráty všech strategických výhod. Myslím, že se velmi blíží ten okamžik, a řekl jsem to otevřeně na posledním zasedání Stálé rady, kdy opět řeknou, že Rusko má k dispozici jen hrstku raket a že k výrobě nových raket musíme získávat čipy z mikrovlnek a praček. To jsme už slyšeli. Těmto lidem je naprosto jedno, jak podivně jejich prohlášení zní. Mohou udělat a udělají vše pro to, aby to zůstalo tak, jak to je, a aby Ukrajinci bojovali a způsobili Rusku co největší škody, i kdyby to znamenalo, že Ukrajina poté přestane existovat, že bude obětována celá Ukrajina. Nejen všichni muži, ale i ženy. Myslím, že jsou velmi blízko tomuto okamžiku. Cesta k míru je naprosto jasná. Chceme normálního souseda. Na našich hranicích jsou regiony, které vyjádřily přání sjednotit se s Ruskem, a my jsme je přijali v souladu s jejich ústavou. S naší ústavou. To znamená, že území těchto regionů by měla být osvobozena buď vojenskými prostředky, nebo se souhlasem Ukrajinců. A také je velkou otázkou, jak bude vypadat zbytek Ukrajiny. Nebudeme tolerovat režim zbytku Ukrajiny, který absolutně neplní své povinnosti, pokud jde o respektování práv rusky mluvících obyvatel. Ukrajina je jedinou zemí na světě, která oficiálně zakázala ruský jazyk. Vlastně jakýkoli jazyk. A činí tak v naprostém rozporu s ustanoveními své ústavy. Porušuje svou ústavu. Chceme tedy normálního souseda. Chceme normální zemi na našich hranicích, která nebude ohrožovat Rusko. Chceme zemi, s níž jsme podepsali smlouvu o dobrém sousedství v okamžiku, kdy se Rusko a Ukrajina staly nezávislými státy. Na Ukrajině se stalo mnoho věcí, které jsou v rozporu s touto smlouvou. Chceme si být jisti, že z území Ukrajiny k nám již nebudou přicházet žádné další problémy. Je to tak jednoduché! Tato cesta je tedy jasná. Všichni to chápou. Někteří lidé však raději ignorují tuto smutnou realitu, že buď to bude tento scénář, nebo budeme muset pokračovat v boji se všemi možnými předvídatelnými negativními důsledky pro Ukrajinu jako zemi a také se zvyšujícím se rizikem přímého vojenského střetu mezi Ruskem a NATO se všemi předvídatelnými důsledky pro evropský kontinent. Je to tak jednoduché!
GD: Moje poslední otázka zní: vidíte nějakou budoucnost pro OBSE, pokud jde o evropskou bezpečnost? Protože během celé studené války jsme se snažili najít způsob, jak překonat tuto blokovou politiku. A od helsinských dohod v roce 1975 jsme začali pracovat na některých formulacích. A v roce 1990 jsme měli Pařížskou chartu pro novou Evropu. Neměly by existovat žádné další dělící čáry, žádná další bloková politika. Měli bychom mít nedělitelnou bezpečnost a tento základ, který jsme vytvořili – OBSE, kde jste velvyslancem a stálým zástupcem Ruské federace. V polovině 90. let se však ukázalo, že tato v podstatě inkluzivní evropská bezpečnostní architektura, v níž bychom usilovali o vzájemnou bezpečnost namísto bezpečnosti proti sobě, byla opuštěna ve prospěch rozšiřování NATO. Nyní však vidíme, že se hovoří o fragmentaci NATO. USA nemají stejný závazek jako dříve. Prostě se přizpůsobují novému mezinárodnímu rozložení sil. Myslíte si, že vzhledem k těmto změnám existují nějaké příležitosti k oživení myšlenky inkluzivní bezpečnostní architektury?
DP: OBSE je nyní bohužel na umělé plicní ventilaci, pokud mohu použít tento výraz, velmi blízko kómatu. Protože způsob, jakým byla tato organizace vytvořena, jak ji vnímali naši předchůdci, je zcela v rozporu s tím, jak funguje právě teď. Tato organizace nikdy nebyla určena pro blokovou mentalitu. Byla vytvořena přesně jako alternativa k blokové mentalitě. Byla vytvořena jako organizace, která mohla poskytovat bezpečnost pro všechny. A vytvořila mnoho velmi důležitých dokumentů, mnoho velmi důležitých, řekl bych, nástrojů, které tu stále jsou. Nikdo neříká, že ten či onen nástroj je zastaralý a že ho nikdy nepoužijeme. Stále je v nástrojové sadě OBSE. Ale země NATO, místo aby využily této příležitosti a vybudovaly tuto bezpečnostní architekturu pro všechny, nedělitelnou bezpečnost, včetně Ruska, včetně ostatních, zvolily jinou cestu a obětovaly vše kvůli rozsáhlému rozšiřování NATO bez jakýchkoli hranic, bez jakýchkoli důvodů. A NATO je agresivní blok, jak všichni právě teď vidíme. Musí si určit protivníka. A bylo jen otázkou času, kdy jasně označí Rusko za nepřítele, to je jeho protivník. Nemohou žít v situaci, kdy není žádný protivník. Pak je samozřejmě otázkou, jaký má smysl udržovat NATO? A je to naprosto škodlivé pro profil OBSE, pro její zakládající principy. A krok za krokem byly všechny smlouvy, všechna ujednání, všechna opatření na podporu transparentnosti a budování důvěry podkopány tímto chováním zemí NATO. A dnes OBSE představuje velmi smutný obraz, protože místo toho, aby se diskutovalo o koncepcích společné bezpečnosti, místo toho, aby se řešily společné výzvy, kterým čelíme a kterým bychom mohli čelit efektivně spojením sil, je tato platforma monopolizována zeměmi NATO a ty se ji snaží využít jako nástroj v hybridní válce proti Rusku. Všechno se točí kolem Ukrajiny. Vše je otráveno tímto nesprávným vnímáním toho, co se na Ukrajině stalo a proč k tomu došlo. Nechtějí nic slyšet. Je to tedy jako zákopová válka a my jsme tam samozřejmě v různých zákopech. Neexistuje žádný dialog. To je ten problém. Pokud se podíváte na formální stránku OBSE, vidíte, že jde jen o prázdné řeči a prázdné výhrůžky vůči Rusku. Za všechno je obviňováno Rusko. Každá událost je Ukrajinou a jejími sponzory využívána k prosazování protiruského, rusofobního narativu. Je to tedy velmi smutný obraz. A samozřejmě to vyvolává mnoho otázek ohledně budoucnosti této organizace a její přidané hodnoty. Nemůže to být další nástroj pro kritiku a útoky na Rusko nebo západní země. Mají nyní Radu Evropy, z níž jsme vystoupili. Mají samozřejmě EU. Mohou tam trávit hodiny útoky na Rusko. Ale OBSE je seriózní organizace. Má se zabývat otázkami evropské bezpečnosti. A my tam jsme právě proto, abychom se touto otázkou zabývali. Stále tam jsme, nevystupujeme. Stále se snažíme tuto platformu využívat k tomu, abychom našim evropským sousedům sdělili naše přístupy a hodnocení. Ale pokud to takhle bude pokračovat, na budoucnost této organizace bych moc nesázel. A bohužel existuje mnoho zemí, které jsou prostě připraveny udělat cokoli, aby ji udržely ve stejném stavu na umělé plicní ventilaci, a ignorují skutečnost, že to může vést k určitému kómatu a k úplnému zmizení OBSE jako nástroje. To by samozřejmě byla škoda. Ale je to scénář, na kterém pracují.
GD: Ano, toto je široce uznávaný problém návratu k blokové politice. To znamená, že systém aliancí závisí na neustálém konfliktu. Když nastane mír, systémy spojenectví mají sklon se rozpadat. Proto se v 90. letech hlavní diskuse v NATO týkala toho,“být mimo oblast, nebo být mimo hru“. Bylo totiž třeba najít nové poslání, aby se mocenské struktury udržely pohromadě. Děkuji, pane velvyslanče, za váš čas!
.
Zdroj: glenndiesen.substack.com
Na úvodní fotografii operace Upshot-Knothole – Grable (25. května 1953, Nevada Test Site, 15 kT). Grable byl prvním testem jaderného dělostřeleckého granátu. Grable je vedle Priscilly jediným příkladem dvouvrstvého mraku s ohnivým prstencem. Kouřové stopy v přední části snímku pocházejí z raket, které byly odpáleny krátce před výbuchem, aby se prozkoumala neviditelná tlaková vlna. Zdroj: Vláda USA, prostřednictvím Wikipedie Commons.
Napsat komentář