Pokračování rozhovoru prof. Glenna Diesena s bývalým britským zpravodajcem a diplomatem Alastairem Crookem.
.
GD: No, navazuji na to, co jste řekl, a také mi přišly zajímavé jeho poznámky o íránských balistických raketách, protože v minulosti panovala shoda v názoru, že těmto teroristům by nemělo být dovoleno mít balistické rakety. Tento program balistických raket, který ohrožuje sousední země, byl opět klíčovou součástí požadavků USA. Musel být zrušen. Viděl jsem teď Trumpův projev, ve kterém poukazoval na to, že, víte, Saúdové mají balistické rakety, tak budou je muset mít samozřejmě i Íránc.? Najednou, jak jste řekl, to znamená posun. Nejsou to teroristé, kteří jsou nelegitimní a vlastní balistické rakety. Jsou to stát s základními národními zájmy a budou se muset bránit jako všichni ostatní. Myslím tím, že zacházet s nimi jako s normální velmocí, to je obrovský krok. Jedním z našich prvních cílů bylo vždy delegitimizovat, delegitimizovat protivníky. Myslím tím, že zbavujeme legitimity Putina a Si Ťin-pchinga a kdykoli se chystáme jít do války, dbáme na to, abychom protivníka delegitimizovali. A myslím, že skutečnost, že se to teď ubírá opačným směrem, je docela pozoruhodná. A opět to otevírá dveře pro tolik lidí ve Spojených státech, aby uvažovali zdravým rozumem. Jde o to, že jsou státem, mají právo na základní národní zájmy a na to, aby se bránili. Víte, můžete jít ještě o krok dál a říci, že bychom vlastně měli podporovat jejich balistické rakety, protože jim to dává konvenční odstrašující sílu a snižuje závislost na jaderném odstrašování. Myslím tím, že by se mohl prosadit zdravý rozum. Takže ano, myslím, že jazyk má velkou sílu.
AC: Ano, jde o ten celkový obraz. Írán v podstatě bojuje za svou svrchovanost, za své právo určovat si vlastní cestu vpřed. A to zapaluje představivost velké části světa. Není to tak, že bychom se hlavně vraceli k tomu poválečnému období, víte, ke konferenci v Bandungu a všem těm věcem, nezávislosti a svrchovanosti. Ale země si samozřejmě všimly: „Jak to dokázali?“ No, dokázali to tím, že se vzepřely snaze Spojených států uvalit na ně finanční a celní blokády. Zatímco Rusko má zablokované přístavy, Čína čelí uvaleným blokádám a Íránu se alespoň částečně podařilo uspět díky rozhodným krokům proti Spojeným státům. Myslím, že se jedná o precedens, který bude mít dalekosáhlé důsledky.
GD: Teď bych chtěl trochu změnit téma či zaměření. Ne úplně, stále jde o západní války, jde mi o ten včerejší bombový útok na Moskvu, který neměl obdoby. A další věc, která je teď jinak, je to, že se zdá, že na Západě, v západních zemích, se už příliš nesnaží skrývat svou účast. Vidíme, jak přicházejí všechny ty zbraně, zpravodajské informace, využívání území NATO. A teď samozřejmě ten masivní úder, masivní bombardování Moskvy. Chci říct, že stopa NATO je tady velmi zřejmá. Je to skoro jako by to vyvěšovali na vývěsku. Jak to vnímáte vy? Protože mě právě tohle ze všeho nejvíc nenechá v noci spát. Jeví se mi to jako pochod směrem k něčemu, co by byla masivní válka s Ruskem, u které si nedokážu představit, že bychom měli nějakou kontrolu nad eskalací, a velmi rychle by to přerostlo v jadernou válku. Možná jsem pesimista, ale tohle je šílenství.
AC: Myslím, že to, co říkáte, je velmi relevantní pro celou situaci. Nevím, kolik dronů a raket bylo vypáleno, 136 nebo tak nějak – a bylo to na okrajové čtvrti v některých částech Moskvy. Ale v každém případě se jedná o zásadní eskalaci. A má to za cíl znervóznit Rusy, znervóznit Moskvany a lidi v Petrohradu, aby měli pocit, že nejsou v bezpečí. Myslím, že to bylo také koordinované, protože to bylo předem domluveno na schůzce Euro 3 – setkání Starmera, Macrona a Merze, myslím, že to bylo v Londýně těsně předtím, než předložili sankce proti Rusku, a pak znovu záměrně přivedli – Macron přivedl Zelenského na toto setkání a na evropské setkání. A myslím si, že to, co tedy vidíme, je velká snaha Evropy změnit narativ. Macron na začátku řekl, a věří tomu, že Trump si myslel, že Rusko jako velký stát Ukrajinu snadno rozdrtí a že to bude hotovo rychle. A, říká, Rusko prý Ukrajinu stále nerozdrtilo. A smyslem těchto raket a smyslem toho, že se Zelenskyj dostal takřka do popředí, těchto dvou setkání bylo říct Trumpovi: „Podívej, všechno se změnilo. Nejsou v defenzivě, jsou v ofenzivě.“ Samozřejmě víme, že to není pravda. Shromáždit takové množství raket vyžadovalo obrovské úsilí. A celkově vzato tyto útoky na rafinerie Rusku způsobily jen malou strategickou škodu. Ekonomika se nijak nepropadá. Ve skutečnosti ekonomika roste a zaměstnanost stoupá. Je to tedy falešný příběh. Ale oni byli odhodláni to zinscenovat společně se Zelenským. A víš, celá ta záležitost se točila kolem summitu G7 a summitu EU, který se měl konat a který se konal v posledních dnech, protože se na summitu mělo jednat o rozpočtech EU a finančních zdrojích. A v Evropě panuje velký rozkol ohledně toho, zda souhlasit s tímto obrovským rozpočtem, který navrhuje Komise a proti němuž některé státy vznesly námitky. Cílem je tedy v první řadě prosadit, aby na Ukrajinu směřovalo více prostředků na obranu. Zadruhé, stanovit rámec, který Evropa chce, a tím je příměří. Poté se Británie, Francie a další státy, které budou ochotné, zapojí do udržování míru. NATO tedy vstoupí na Ukrajinu. Ukrajina se stane součástí NATO a nakonec i EU. A hlavním prvkem toho všeho je zapojit Ameriku do této dohody a do tohoto procesu, přivést Ameriku zpět do Evropy tím, že řekneme: „Podívejte, my jsme splnili svou část, děláme to. Podívejte se, co se děje.“ A Zelenskyj ukazoval fotografie katedrály a to, jak Rusové tuto katedrálu v Kyjevě zničili. Ve skutečnosti to byla pravděpodobně raketa Patriot, která selhala a způsobila škodu, ale tak to bylo prezentováno veřejnosti. A tak ano, tímto směrem se ubíráme. A uvidíme, jak na Rusko bude reagovat. Musí na to reagovat. A otázka zní: přibližujeme se k tomu, aby reagovali tak, jak říkali Sergej Karaganov a další, jako Dmitrij Trenin a další na konferenci v Petrohradu – tedy tím ejdiným způsobem, který zastaví tuto eskalaci, která se pořád posouvá dál a dál. A mám na mysli jednu z dohod, která vzešla z toho trojstranného setkání: více příprav, více raket, více dronů, zapojení do takzvané společné výroby, což znamená, že prostě dodávají součástky k sestavení na Ukrajině a Ukrajina je pak pálí na Rusko. Jak tomu zabránit? A to je debata v Rusku. A myslím, že se to čím dál tím více přibližuje tomu, co je smyslem Karaganovy argumentace: Víte, problém je v tom, že nevěří, že budeme reagovat, myslím my jako Rusové. A my, jako Západ, říkáme: „To je všechno jen Putinovo žvanění. Neberte to vážně. On nic neudělá, protože jsme v rámci článku 5 Severoatlantické smlouvy.“ Ale já myslím, že Rusové a Putin, věří, že článek 5 je jen bluf – a myslím, že Karaganov ve vašem pořadu argumentoval docela důrazně a přímo, že opravdu pochybuje, že by Amerika zasáhla, i kdyby byla proti evropskému členskému státu NATO použita taktická jaderná zbraň. A profesor Mearsheimer, pokud si dobře vzpomínám, souhlasil s tím, že si myslí, že Spojené státy by se nutně nemusely přímo zapojit. Oba se ale také shodují na tom, že by to mohlo vést k něčemu mnohem horšímu, že by to mohlo eskalovat a vymknout se kontrole. A myslím, že vše, co jsme v posledních dnech viděli, je snaha Evropy dostat se do pozice, kdy – myslím, že to byl Macron nebo někdo podobný – prohlásili, že chtějí z Ukrajiny vytvořit „pěst“ v čele evropské a vojenské architektury NATO proti Rusku, že má být přední linií vyvíjející tlak a útočící na Rusko za ní. Já jsem k těmto tvrzením velmi skeptický. Nevěřím, že Evropa má schopnost vybudovat takovou vojenskou architekturu. To prostě nejde, víte, trvá 20 let, než se vybudují zásobovací trasy a vojenská infrastruktura kolem tanků, a to nemluvím o tom, že nemají ani dostatek lidí. Chci říct, podívejte se na Evropu, na Velkou Británii – víte, ta v tuto chvíli nedokáže ani zajistit námořní plavidla. Nedokáže to zajistit. Mají asi 40 tanků, které jsou provozuschopné. Chci říct, že evropské obranné struktury jsou v hrozném stavu, opravdu hrozném stavu. To za tři roky nezměníte. A stejně, velká část těch peněz je jen další z těch zbytečných projektů. Ty peníze skončí u dodavatelů Evropského obranného velitelství, jejich akcie porostou a spousta lidí vydělá spoustu peněz tím, že budou spekulovat na tom, kdo ty obranné peníze dostane. Je to tedy spíš podobné tomu, co se podle mě děje ve Washingtonu s ropnými futures: těsně předtím, než Trump něco oznámí, dojde k velkému prodeji či nákupu ropných futures. A pak se oznámí: „Ach, mír.“ A myslím, že určitý prvek toho se odehrává i v evropském kontextu. Takže si nemyslím, že by to bylo reálné. To, co ve skutečnosti chtějí – pokud mohu použít poněkud podivné přirovnání –, je, pokud si představíte Evropu podobně jako Izrael. Izrael využívá Libanon jako prostředek k tomu, aby přetáhl Ameriku na svou stranu ve válce proti Íránu. A Evropa to dělá podobným způsobem, stejně jako Izrael provádí útoky uvnitř Libanonu – Evropa odpaluje rakety hluboko do Ruska, aby Americe dala najevo: „Podívejte, my to můžeme vyhrát. Víte, vytvořili jsme pro to rámec. Můžeme to vyhrát. Stačí jen vás do toho vtáhnout a trvat na podmínkách, že Rusko se musí vzdát, stáhnout se ze všech svých suverénních území, zaplatit odškodné a postavit své představitele před soud za válečné zločiny.“ Chci říct, že Evropa prostřednictvím Evropské rady velmi rychle připravuje všechny prostředky pro soudy za válečné zločiny a reparace, sestavuje seznamy škod, aby mohla Rusku účtovat náklady – všechny tyto věci. Nemyslím si, že to bude vůbec fungovat. Chci říct, Putin tomu jasně rozumí. Četl jsem prohlášení, které měl Lavrov zveřejnit v Politico. Nevím, jestli jste to viděl, ale je to velmi jasný popis systému. Politico to nakonec, myslím, odmítlo zveřejnit.
GD: Ale ruské ministerstvo zahraničí to v Rusku zveřejnilo.
AC: Opravdu? No, je to velmi jasný článek, velmi silný text. Předpokládám, že si to lidé přečtou, protože je to velmi jasné a dává to velmi jasný signál. Takže teď víme velmi jasně, jak se věci mají. Evropané se do toho snaží Trumpa vtáhnout a byli velmi spokojeni se zasedáním G7, protože ho vlastně donutili usednout k jednacímu stolu se Zelenským a přiměli ho, aby víceméně souhlasil s evropským postojem, který spočívá v tom, že musí dojít k okamžitému příměří, k návratu úplné suverenity pro Ukrajinu. Všechny tyto požadavky Evropy jsou skutečně maximalistické. Rusko by s žádným z nich nikdy nesouhlasilo. Snaží se tedy přimět Rusko, aby to přijalo jako konsenzus, a pokusit se vtáhnout Ameriku do svého konsenzu. A pokud se jim podaří přimět Ameriku, aby podpořila jejich válku a spolu s Evropou vstoupila do války proti Rusku – to je, jak víte, cílem Němců, Francouzů a Britů: vyvolat válku proti Rusku, do které by, podobně jako ve druhé světové válce, vtáhli Američany. Víte, najít k tomu záminku. Tehdy to byl Pearl Harbor… tedy vtáhnout Ameriku do jejich války proti Rusku – to by bylo katastrofální. A lidé by měli pochopit, jak je to nebezpečné, jak katastrofální by to mohlo být, protože Rusko to nebude tolerovat. Velmi mě zaujalo, co ve vašem pořadu řekl Karaganov, který se v jaderných otázkách vyzná, o Německu. Zabývá se tím už roky, desetiletí. A víte, řekl, že nebudeme tolerovat, aby Německo mělo jaderné zbraně, zlikvidovali bychom je. Byl to velmi tvrdý komentář. Myslím, že si hrajeme s ohněm.
GD: Ano, myslím, že to je cíl Evropanů – mít Ukrajinu před sebou a Američany za zády. Takhle se budou snažit oslabit Rusko v příštích letech a desetiletích.
AC: Vezměte si, že i v Izraeli teď lidé říkají, že se nevedla žádná diskuse o útoku na Írán. Nebyl tam nikdo, víte, z Mossadu ani z vojenské rozvědky, nikdo, kdo by řekl: „Ale co se stane, když Írán přežije a vyjde z toho silnější?“ Nikdo nic neřekl. A pokud na to mysleli, mlčeli. A myslím, že stejná otázka by se měla položit Evropanům. Jak si představujete válku proti Rusku? Jednalo by se o pozemní jednotky? Byla by to prostě jaderná válka? Jak byste ji vedli? Chci říct, budete soustřeďovat vojáky? A byla by to konvenční válka, nebo asymetrická válka, vedla by ji Ukrajina tímto způsobem? A jaký by byl výsledek? Když vidíte, že členské státy NATO si to tak nějak nacvičují budováním táborů pro válečné zajatce v některých částech, je to prostě šílené. Ale vůbec nechápu, jestli Evropa přemýšlí o tom, co se vlastně snaží dělat, kromě toho obecného pohledu. Tedy vyvíjet tlak na Rusko, vyvíjet tlak na Rusko, přivést Ameriku zpět do Evropy, přimět Evropu, aby dala Ukrajině více peněz a více zbraní. Jak říkám, otázky typu co by válka s Ruskem znamenala v praxi, byla by to vzdušná válka, byla by to pozemní válka, byla by to prostě jen jaderná válka, ty nikdo neřeší. Možná proto, že se jimi nikdo nechce zabývat. Protože stejně jako nikdo v Izraeli nechtěl mluvit jinak než: „Víte, jsme v tom, jsme součástí týmu. Půjdeme a budeme bok po boku s Američany a zničíme Írán. Bok po boku s Američany. Půjdeme a zničíme Rusko.“ Určitě.
GD: Myslím, že v tom je ten problém. Často si myslí, že ta válka bude prostě, ano, něco s nízkou intenzitou, co dokážou zvládnout. Myslím, že jim často uniká, proč Rusko dosud neprovedlo odvetný úder proti evropským zemím nebo proti NATO obecně. Protože jakmile to udělají, i Rusové pochopí, že už nebude možné eskalaci kontrolovat. Bude to nemožné. A s největší pravděpodobností by to eskalovalo do totální války, kde by mohly být rychle nasazeny jaderné zbraně. Chci říct, stále přetrvává představa, že stačí na Rusy jen trochu víc zatlačit, ještě trochu víc, a jakmile vypukne válka a Rusové vtrhnou do Evropy, tak – jako že Nizozemci staví tábory pro ruské zajatce – je budou Evropané zajímat a posílat do zajateckých táborů… to už je tak obscénní představa, že už snad nejde ani o propagandu, oni tomu skutečně věří. Proč by jinak stavěli tyhle tábory? Oni si skutečně myslí, že takhle by se válka vedla. To ale vyvolává otázku: řídí to vůbec někdo? Protože tohle všechno je nevyslovitelně absurdní.
AC: To je otázka, která, jak jsem uvedl, teď vyvstala v Izraeli. Nikdo si takovou otázku nekladl. A tady je to totéž. Řekl bych, že celá strategie vychází z evropského přesvědčení, že Rusko se vzdá a musí se vzdát, že proti spojeným silám Evropy nebude mít na výběr – tolik zemí, tak velký HDP, taková vojenská síla NATO, že nebude mít na výběr. A stejně jako to, co se stalo v Íránu, odráželo naprosté nepochopení povahy Íránců, charakteru Íránců, tak i takové přesvědčení, že Rusko kapituluje nebo snadno kapituluje, je naprostým nepochopením Ruska a ruského povědomí o jeho historii.
.
Zdroj: glenndiesen.substack.com
Napsat komentář