Rozhovor prof. Glenna Diesena s bývalým britským zpravodajcem a diplomatem Alastairem Crookem.
.
GD: Vítejte zpět. Dnes máme velkou radost, že je tu s námi Alastair Crooke, jeden z vynikajících diplomatů Velké Británie a Evropy, jakých je v dnešní době bohužel nedostatek. Chtěl bych se vás dnes zeptat na spoustu věcí. Od toho, co se děje v Íránu, až po – samozřejmě – masivní úder na Moskvu. To není moc dobré, zapojení Západu není zrovna subtilní. Ale začněme s Íránem. Takže tu máme toto memorandum o porozumění. Pokud vím, už bylo podepsáno, ale nevíme to jistě. Je to obestřeno velkou tajností a má to mnoho důsledků. Budou ho Američané dodržovat? Do jaké míry to ovlivní situaci v regionu? Vidíme, že to má dopad i na vztahy mezi USA a Izraelem. Netanjahu se skutečně zdá být nyní v mnohem slabší pozici. Ale pokud bude vytlačen, víte, nejde jen o přeskupení sil? Myslím tím, že jeho nástupce bude s největší pravděpodobností mnohem více zastáncem tvrdé linie. Podle toho, co vím, měl Netanjahu alespoň dříve určitou podporu u některých arabských stran. Teď už nevím. Zdá se, že toto memorandum o porozumění, bez ohledu na to, zda bude skutečně realizováno, bude mít přesto obrovský dopad na vztahy mezi USA a Izraelem i na širší region. To je obrovská, zásadní otázka, ale jak už jsem řekl, i samotný problém je obrovský.
AC: No, je to opravdu obrovská otázka, kterou jste právě položil, takže se pokusím vysvětlit alespoň dvě její části. Za prvé, říkám tomu rámec, protože to není to 3D. Absolvoval jsem řadu mírových jednání s Izraelci, Palestinci a dalšími. A ten rámec je vlastně často ta nejjednodušší část. Nejtěžší je vymyslet, jak vybudovat ochrannou zónu, aby se věci mohly posunout vpřed, i když dojde k narušení. Jednou z věcí, která narušila jeden z těch procesů, byla určitě bomba v autobuse. Stejně tak ale může někdo vystoupit a říct: „Poslyšte, nevěříme, že to myslí vážně, a jakmile něco udělají, tvrdě na ně udeříme.“ Některé z těchto prvků už v souvislosti s tímto rámcem začínají být viditelné. Podívejme se ale na ty tři body, o kterých jste mluvil. První se týká Íránu. Zdůrazňujete kontroverznost této dohody ve Spojených státech. Je však důležité pochopit, že je kontroverzní i v Íránu. V Íránu panuje určité napětí, což je pochopitelné, protože Íránci zažili a prožili zkušenost s JCPOA, kdy nebyl dodržen mír a Írán se v mnoha ohledech ocitl v sevření, z něhož se dosud nedostal. A přesto včera, myslím, že včera večer, vydal Nejvyšší vůdce prohlášení, v němž uvedl, že ačkoli sám byl proti rámcové dohodě, nechal se přesvědčit, a předpokládám, že mluvil o ctihodném prezidentovi, že nedojde k žádnému ustoupení od podmínek rámcové dohody ani k poškození íránských zájmů. Íránské zájmy se pro Nejvyššího vůdce podle mého názoru soustředí především na Hormuz. Myslím tím, že to považuje za klíčový bod, díky kterému by se Írán mohl vymanit ze současné situace a vstoupit do jiného geopolitického kontextu. Z jeho pohledu jde o tak široký záběr, nejde jen o zítřek, pozítří nebo cokoli jiného. Hormuz je klíčový. Můžeme se zabývat důvody, proč je to tak geopolitické, ale on to vnímá právě v těchto souvislostech. Myslím, že se snažil dát na vědomí, a to nejen, pokud chcete, reformnímu křídlu v Íránu, ale i skeptické veřejnosti. Že se to nebude ubírat cestou JCPOA, že Írán prostě nedovolí, aby se vytvořily nějaké precedenty, které by se pak rozšiřovaly a rozšiřovaly, až by celý smysl rámcové dohody zmizel. V podstatě říká, že jim nedovolíme vytvořit nějaký precedens, který by umožnil, aby se něco stalo. Dalším prvkem je samozřejmě Libanon. A Libanon je klíčový. Írán podstatně změnil svůj postoj, protože v minulosti, pokud jde o „osu odporu“, nezasahoval přímo proti Izraeli až do tohoto posledního období. Bylo to poprvé, co přímo vystoupili a pohrozili masivním bombardováním severního Izraele. Kdyby k tomu došlo. Kdyby Izrael svou hrozbu uskutečnil, prostě srovnal se zemí předměstí Bejrútu a plně zaútočil na Bejrút, řekl, že vtrhneme dovnitř, obejdeme jih a zaútočíme na sever. To je ta část, která se táhne od hranic až po Galileu. A to byl důvod, proč se do toho tehdy vložil Trump a útok byl zastaven. To je tedy ta druhá část. To, co nyní vidíme, je situace, která již prochází zkouškou, a pak přejdeme k Americe, pokud souhlasíte, za chvilku. Ale nejprve k izraelskému tisku, hebrejskému tisku, který dnes ráno opět přináší stížnosti a hněv. A myslím tím, že Izrael se nachází ve skutečném zmatení, psychologickém, duševním, emocionálním zmatení. Není to nic malého, co by se dalo jen tak přejít, ale jde o hluboké zmatení. Vnímají to jako obrovskou porážku. Vidí jen ten celý velkolepý příběh o vítězství, který jim servírovala vláda a kterému mnoho Izraelců uvěřilo – že Amerika bude létat, jak to sami formulují, „křídlo vedle křídla“ s odvážnými izraelskými letci, aby Írán zcela zničila, a že zničí Hizballáh a s povolením určitých lidí v Bejrútu anektují a ukradnou polovinu Libanonu. A to stále pokračuje. A včera došlo k útoku na hřeben poblíž Beaufortu. Myslím, že se začali pokoušet obsadit více území v této oblasti, na těchto kopcích; Izrael a Hizballáh na ně zaútočily protitankovou raketou a zahynuli čtyři vojáci, včetně podplukovníka, který byl velitelem 82. pluku – v Izraeli to vyvolalo opravdové pozdvižení. Všichni říkají, víte, tohle se nesmí dopustit. Chci říct, čtyři mrtví za jeden den. To je přece skandální. Jak řekl Ben Gvir: „Libanon musí hořet s námi.“ A další říkají podobné věci, že Hizballáh musí trpět. Musíme tam vtrhnout a dát jim lekci. Libanon musí hořet. Nevím, co se stane, ale ten tlak… A jak správně říkáš, Netanjahu je pod obrovským tlakem, protože průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že jeho šance na vítězství v březnových volbách byly, pokud si dobře vzpomínám, asi 49 nebo 50 procent – přesné číslo si nepamatuji –, a dnes jsou téměř na polovině, na 34 procentech. Takže je to těžké. Pokud má Trump problémy se svými preferencemi v Americe, Netanjahu jich má ještě víc. A jak víš, mohlo by to znamenat, že skončí ve vězení, ale to za předpokladu, že nic neudělá. Ve skutečnosti totiž v současné izraelské politice platí, že pokud Netanjahu v souvislosti s Libanonem nic neudělá, tedy pokud v Libanonu nepřejde do ofenzívy, volby prohraje a o moc přijde. Chci říct, že to je všeobecný konsenzus. Taková je situace. A právě tomu čelí Spojené státy i Izraelci, protože existuje spousta otázek a nejasností ohledně toho, co to všechno znamená. Protože i když to na Západě není takto chápáno, Izraelci to vnímají jako obrovský zlom. Víte, to skutečně praskaly žárovky, když Trump skutečně upřednostnil jednání s Íránem před podporou práva Izraele zabrat polovinu Libanonu, okupovat ji a pokračovat ve své politice v celém regionu. A pak Trump na tiskové konferenci po zasedání G7 řekl věci, které, jak víte, v Izraeli nikdy předtím nikdo neslyšel. Myslím tím věci, které nikdy předtím neřekl. Že v Bejrútu postupujete prostě příliš tvrdě. Viděl jsem ty fotografie. Chcete někoho zabít, a tak zboříte celou budovu, ve které lidé žijí. To je nepřijatelné. Všichni jsme si mysleli, že pro Trumpa je to přijatelné. Řekl: „Nezvládáte to moc dobře.“ A pak pronesl takřka hanlivé prohlášení. Řekl: „Možná bychom to měli předat Šaraovi. Ten by byl při řešení situace s Hizballáhem a v Libanonu sofistikovanější.“ Jinými slovy, naznačil, že by to možná lépe zvládl bývalý vůdce ISIS. To byla, chci říct, bezprecedentní facka pro Izraelce. Jsou tím šokováni. V izraelském tisku je kolem toho spousta komentářů. Je ale také jasné, že Izraelci chápou, o co jde. Blízký východ se změnil. Je to nová éra. Nemají šanci zničit Irán. Nedojde k změně režimu. Bez Spojených států to nedokážou. Spojené státy zajišťují všechno. Nemohou zaútočit na Írán, aniž by měly po boku Spojené státy. Je to nemožné. Oni to chápou. Vědí, že je po všem. A pro celý projekt to znamená obrovskou psychologickou porážku. Stejně tak i postoj, že tento projekt „Velkého Izraele“, v rámci kterého předpokládají, že mohou vytvořit Velký Izrael silou zbraní, bez ohledu na právní normy, na cokoli – že to prostě udělají. Ať už je to legální nebo ne, udělají to. Teď ale chápou, že Trumpova slova ve skutečnosti znamenají, že Spojené státy to tentokrát možná myslí vážně s uvalením sankcí, přísných sankcí na Izrael, pokud přistoupí k reakci nebo odvetě v Libanonu, protože to bude vnímáno jako podkopávání Trumpa a jeho velkého úspěchu v podobě otevření Hormuzského průlivu. Proto jsem v úvodních poznámkách zdůraznil právě ten bod o Hormuzu a nejvyšším vůdci, když jsem řekl, že Hormuz je pro Nejvyššího vůdce a pro vedení v Íránu nejdůležitější a Libanon je až na druhém místě. No, obě věci samozřejmě souvisejí, protože v tuto chvíli směřujeme k tomu, že Hormuz bude otevřen. Pokud však situace v Libanonu představuje porušení příměří – a to je jistě íránský pohled, o čemž svědčí jejich odmítnutí zúčastnit se pátečních jednání, pak se i tato věc stává spornou. A jak na to Trump zareaguje? Protože to řekl nahlas, bylo to docela překvapivé. Trump řekl: „Poslyšte, museli jsme tu dohodu uzavřít, protože nám docházejí zásoby.“ Včera jsem viděl čísla, podle nichž se americké strategické zásoby snížily na 20 milionů barelů. Jinými slovy, jsou na dně – ten zbytek, jak víte, už nemá žádný smysl. Stejně to nemá žádné konkrétní využití. Než můžete využít, víte, tu nejnižší část takové rezervy, musí se to nejprve zpracovat a tak dále. Takže se to posouvá dál. Myslím, že právě v tomhle bodě se s tímto rámcem nacházíme. Tento rámec, více než mnozí Íránci očekávali, více než jsem očekával já, vyvolal tuto změnu ve Spojených státech, částečně kvůli Hormuzu a částečně proto, že se blíží ekonomický propad. A Trump to řekl: Museli jsme to udělat, protože nám za čtyři týdny měla dojít ropa. Takže to vyvolalo tuto změnu a nyní to vyvolalo kontroverzní boj ve Spojených státech. Obrovský boj mezi proizraelskými sionistickými skupinami a Trumpovými příznivci s „America first“. A blíží se nyní volby do Senátu. Otázkou je obecný konsenzus, konsenzus zastánců „normality“, že to bude pro Trumpa tak zničující, že prohraje. Prohraje on a prohrají i republikáni. Musím říct, že jsem si to také myslel, ale teď si tím už nejsem tak jistý. Zaprvé proto, že si myslím, víte, že volební proces do Senátu probíhá postupně. Nejde o vše najednou. Nejprve se volí jedna část a pak další část, a tak to pokračuje. Takže vlastně, chci říct, tyhle čísla možná nejsou úplně přesná, ale v tuto chvíli je ve hře asi 20 republikánských křesel. Tedy republikánská křesla ve Sněmovně reprezentantů – to by samozřejmě mohlo rozhodnout o výsledku voleb v polovině volebního období. Ale zároveň to není beznadějné, alespoň podle názoru, jak se domnívám, pro Trumpa a jeho tým. 20 křesel – ne všechna se přehlasují. A navíc není jasné, zda pevná základna hnutí MAGA na Trumpa nefunguje píše díky osobní loajalitě než čemukoli jinému – ne proto, že by se jim líbila válka v Íránu nebo něco podobného, ale z osobního pocitu loajality k němu, který má emocionální podtóny, které je velmi těžké přesně definovat. Má však na lidi značný vliv. A v mnoha ohledech, jak poukazují významné osobnosti v souvislosti s touto debatou, je to opravdu Amerika, která má pod kontrolou svou vlastní zahraniční politiku? Nebo jsme delegovali naši zahraniční politiku na… Tyto otázky uchvátily základnu hnutí MAGA v důsledku toho, co se stalo. Nedávná vražda křesťanského mluvčího v Mekce a také Joe Kent a další na tuto otázku upozorňují. Výsledek tedy nemusí být tak katastrofální. Ve skutečnosti se v republikánské straně najdou někteří, kteří si možná budou myslet, že na tom všem není nic špatného, a proto budou Trumpa podporovat více, než jsme si mysleli. Ale pokud teď Netanjahu zaútočí na Libanon, myslím, že to už nebude vnímáno jen jako facka Trumpovi, ale jako facka celé Americe. Tak to uvidí příznivci hnutí „Make America Great Again“, možná ne všichni. Myslím tím, že samozřejmě ne neokonzervativci a zapálení sionisté, ale mnoho Američanů, kteří nechápou všechny nuance celé záležitosti. Ale vidí, že existoval rámec, který Trump viditelně podepsal, a Netanjahu s Izraelem ho ničí. Chci říct, že pokud se na to podíváte z tohoto jednoduchého úhlu pohledu, nebylo by překvapivé, kdyby se to ve skutečnosti politicky obrátilo v Trumpův prospěch. Možná je ještě příliš brzy to říkat, a nepochybně dojde k velkému úsilí o zvrácení situace ze strany těch, kteří usilují o nadvládu Izraele v regionu a o regionální dominanci. Nevíme samozřejmě, jak to dopadne. A zda uspějí. Bude to poprvé, co se prezident postavil proti. Ale Netanjahu – v podstatě ne Netanjahu osobně, protože to vychází z celého Izraele, od všech vůdců včetně opozice napříč politickým spektrem, ti všichni říkají, že Hizballáh musí zaplatit, že musí trpět, že musí stát na straně těch, kteří byli včera zabiti. Pokud k tomu dojde, podle mého názoru to ještě více prohloubí propast mezi Spojenými státy a Izraelem. Posune to obě země od sebe ještě dál. Spojené státy mohou uvalit na Izrael nějaká opatření – zejména pokud na izraelské akce Íránci zareagují tím, že omezí, ne úplně, ale do určité míry, průjezd Hormuzským průlivem. Nevíme přesně, co mohou udělat, ale to by byla jedna z možností, myslím tím, že velmi jasně chápou, že právě to vyostřilo situaci a vedlo k vytvoření tohoto rámce, a právě tímto směrem by se mohli vydat.
GD: Moje první myšlenka, když jsem se dozvěděl o těch pozoruhodných prohlášeních Trumpa, byla, že zaostávají za činy. To znamená, že jde jen o slova. Na druhou stranu ale na těchto slovech záleží. Jak jste řekl, zní to v izraelských médiích a vyvolává to šok. Ale také ve Spojených státech – všichni zastánci „America First“, tedy lidé, kteří si stejně jako Tucker Carlson myslí, že by neměli dávat přednost Izraeli, ale Americe, se jistě cítí ospravedlněni. V tuto chvíli mají vítr v plachtách. Takže se to mění.
AC: V tomto smyslu se to mění opravdu hodně. Chci říct, že se něco zlomilo, pokud chcete, nějaké paradigma se rozpadlo, a to právě na tomto kousku papíru, který, není závazkem k ničemu konkrétnímu. Je to jen rámec pro zahájení jiného procesu. Ale paradigma se rozpadlo, protože Trump jasně citoval příslušné pasáže, formulaci, která hovoří o svrchovanosti a svrchovaných právech Íránu a implicitně i Libanonu. Píše se tam o respektu ke svrchovanosti státu, Írán se tam traktuje jako suverénní stát, jedná se s ním, spolupracuje se s ním jako se suverénním státem, a ne jako s neposlušným teroristickým státem. A to je změna! A pak Trump na summitu G7 mluvě o Izraeli řekl: „Stejně nevíte, co v Libanonu děláte. Takže bude nejlepší, když se odtamtud stáhnete.“ To je šok, psychologický šok. Celý model se zhroutil a Izraelci nevědí, co s tím dělat. Myslím tím, že opravdu nevědí, co s tím dělat. A lidé říkají – a seriózní Izraelci říkají, že o tom budeme muset po tom všem přemýšlet, protože původní strategie Izraele selhala. A musíme si uvědomit a pochopit, že Trump směřuje k novému druhu porozumění mezi Amerikou a Íránem. Nevím, jestli to nakonec vyústí v dohodu a jak širokou, ale panuje tu nová atmosféra. Blíží se nová atmosféra a on to myslí vážně a říká: „Nemyslím si, že by to poškodilo izraelskou bezpečnost.“ Páni! Chci říct, je docela zajímavé tvrdit, že můžete mít vztah s Amerikou a zároveň se sblížit s Íránem. A víte, zdá se, že všechny ty podivné komentáře, které dříve pronášel, že Írán by mohl být součástí Abrahamových dohod, a říkal i různé další podivné věci o Íránu, naznačují – alespoň v těch záhadných spletitých zákoutích Trumpova mozku – že se jaksi přiklání k myšlence, že může nastat, „dokonalý mír“, nebo jak tomu on říká. Tento velký mír by mohl na Blízkém východě nastat a klíčovou roli v něm by mohlo sehrát uklidnění konfliktu s Íránem. A zmírnění napětí s Íránem by mohlo vést k větší bezpečnosti v regionu. A v tom má nejspíš pravdu. Chci říct, přiznejme Trumpovi, že v tom smyslu jedná. Zmírnění napětí s Íránem je klíčem k mírumilovnější alternativě, než jakou představuje Izrael – prostě tam vtrhnout a zničit zemi i všechny ty skupiny, to není řešení pro stabilitu. Není to cesta ke stabilitě. Naopak. A to všechno se nějak prosazuje ve Washingtonu uprostřed obrovského odporu. Takže se objeví tenhle vlastně docela neškodný dokument a – páni! Napětí v Iráku, napětí v Izraeli, obrovské napětí v Izraeli a napětí ve Spojených státech. Řekl bych, že jde o strategické napětí, protože to bude mít na situaci velký vliv. Víte, nadcházející volby ve Spojených státech se budou točit kolem otázky, kdo řídí zahraniční politiku Spojených států a v čím zájmu je tato zahraniční politika formulována. Myslím, že to bude klíčová otázka. Takže o to půjde.
.
Zdroj: glenndiesen.substack.com
Napsat komentář