Článek bezpečnostního analytika Jana Schneidera přehledně shrnuje vývoj Ukrajiny od roku 1990 se zaměřením na otázku neutrality, vztahy s Ruskem a postupné sbližování se strukturami NATO. Popisuje vyhlášení suverenity a nezávislosti Ukrajiny, původní závazek trvalé neutrality a bezjaderného statusu, potvrzený ústavou i mezinárodními smlouvami. Sleduje postupné kroky, které tuto neutralitu oslabovaly, včetně spolupráce s NATO, vnitropolitických zlomů po roce 2004 a událostí kolem Majdanu v roce 2014, dále Krymu, konfliktu na Donbasu, minských dohod a jejich nenaplnění, jazykové a církevní politiky i rostoucího geopolitickému napětí. Výsledkem je ruská invaze v roce 2022 jako vyústění dlouhodobého bezpečnostního sporu mezi Ruskem a Západem.
.
Úvodní fotografie: Jednání v tzv. „Normandském formátu“ v Minsku v únoru 2015: Alexander Lukašenko, Vladimir Putin, Angela Merkelová, François Hollande a Petro Porošenko.
.
PROLOG: Při rozhovorech o sjednocení Německa se prezidentu SSSR Michailu Gorbačovovi dostalo prokazatelných (zdroj: Národní bezpečnostní archív USA) ujištění o tom, že NATO se nepohne ani o palec na východ [1]; těchto ujištění se dostalo i dalším představitelům SSSR, a v dalších letech RF. [2]
1990
16. července – Verchovna rada Ukrajinské SSR vyhlásila svrchovanost v rámci SSSR. Declaration Of State Sovereignty Of Ukraine [3] v článku IX. slavnostně vyhlašuje úmysl stát se TRVALE NEUTRÁLNÍM STÁTEM, který nebude členem žádného vojenského uskupení a bude dodržovat tři zásady bezjaderného státu (zákaz výroby, vlastnictví a rozmisťování jaderných zbraní).
1991
24. srpna – po neúspěšném puči v SSSR (19. srpna), Nejvyšší rada Ukrajinské SSR slavnostně prohlásila vytvoření nezávislého ukrajinského státu. Plná nezávislost byla vyhlášena pod názvem Act Of Declaration Of Independence Of Ukraine [4], a to na základě Declaration Of State Sovereignty Of Ukraine (včetně článku IX., zásady trvalé neutrality). Deklarace nezávislosti byla schválena v celostátním referendu dne 1. prosince 1991.
8. prosince – Prezidenti Ruska a Ukrajiny Boris Jelcin a Leonid Kravčuk a předseda Nejvyšší rady Běloruska Stanislav Šuškevič podepsali takzvanou bělověžskou dohodu o vytvoření Společenství nezávislých států (SNS), která ukončila po 69 letech existenci Sovětského svazu.
21. prosince – Ukrajina vstoupila do Severoatlantické rady pro spolupráci (North Atlantic Cooperation Council, později nahrazenou Radou euroatlantického partnerství, Euro-Atlantic Partnership Council).
1992
Neoconskými vládními kruhy Spojených států bylo rozhodnuto usilovat o včlenění Ukrajiny do NATO (dle Jeffrey Sachse [5]).
1993
listopad – Nejvyšší rada přijala VOJENSKOU DOKTRÍNU, v níž se prohlašuje, že Ukrajina NEVIDÍ VE SVÝCH SOUSEDECH NEPŘÁTELE a že její armáda je určena výlučně pro ochranu národní bezpečnosti.[6]
1994
5. prosince – Memorandum on Security Assurances in connection with Ukraine’s accession to the Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons [7]. Konference OBSE v Budapešti; přistoupení Běloruska, Kazachstánu a Ukrajiny k Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Ukrajina se vzdala jaderných zbraní na svém území (ovládala je ale Moskva) za bezpečnostní záruky slíbené jí Ruskem, USA a Velkou Británií. Bylo to v době, kdy v zakládajících dokumentech Ukrajiny byla slavnostně deklarována TRVALÁ NEUTRALITA, vylučující členství v jakémkoliv vojenském paktu. Ukrajina též ve své vojenské doktríně zakotvila, že nepovažuje své sousedy za nepřátele.
1996
28. června – přijata ústava (Конституція України) [8] (na základě Deklarace o vyhlášení nezávislosti Ukrajiny ze dne 24. srpna 1991). Tak se dostala deklarace neutrality do ukrajinské ústavy.
1997
31. května – Smlouva o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskem a Ukrajinou.[9] Kyjev i Moskva se ve smlouvě (článek 6) zavázaly, že neuzavřou žádné dohody s třetí stranou, které by byly zaměřeny proti smluvnímu partnerovi. To prakticky znamenalo, že Ukrajina nesmí vstoupit do aliance s jinými státy proti Rusku, a to včetně NATO.
26. června – „Věříme, že současná snaha Spojených států o rozšíření NATO je politická chyba historických rozměrů. Rozšiřování NATO by přineslo snížení bezpečnosti členů Aliance a ohrožení stability v Evropě,“ stojí v otevřeném dopise,[10] který poslalo americkému prezidentu Billu Clintonovi 50 expertů na zahraniční politiku (bývalí ministři obrany, náměstci ministra obrany, senátoři, vysocí armádní důstojníci).
9. července – Ukrajina podepsala v Madridu Chartu zvláštního partnerství mezi NATO a Ukrajinou,[11] která ustanovila Komisi NATO-Ukrajina jako hlavní orgán odpovědný za rozvoj vztahů NATO-Ukrajina a za řízení činností spolupráce.
2002
13. června – USA jednostranně odstupují od Smlouvy o antibalistických zbraních, což je akce, kterou místopředseda obranného výboru ruské dumy charakterizuje jako „krajně negativní událost historického rozsahu“.[12]
22. listopadu – Ukrajina přijala individuální plán partnerství s NATO [13], s dlouhodobým cílem členství v NATO (v rozporu s ústavou a se Smlouvou o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskem a Ukrajinou z r. 1997).
2004
21. listopadu – V druhém kole prezidentských voleb zvítězil Viktor Janukovyč. Později bylo druhé kolo anulováno kvůli podvodům a takzvaná oranžová revoluce nakonec vynesla k moci prozápadního Viktora Juščenka.
6. dubna – Nejvyšší rada přijala zákon o volném přístupu sil NATO na Ukrajinu [14].
2006
26. března – Parlamentní volby vyhrála Janukovyčova proruská Strana regionů.
2008
V průzkumu, který provedlo Ukrajinské centrum pro ekonomická a politická studia, přes 63% všech Krymčanů podpořilo odstoupení od Ukrajiny a připojení k Rusku. [15]
1. února – Velvyslanec William J. Burns (pozdější ředitel CIA), napsal v kabelogramu (později zveřejněném ve WikiLeaks): „Rusko se obzvláště obává, že silné rozdělení na Ukrajině ohledně členství v NATO, s velkou částí etnicko-ruské komunity proti členství, by mohlo vést k velkému rozkolu, zahrnujícímu násilí nebo v nejhorším případě občanskou válku. V takovém případě by se Rusko muselo rozhodnout, zda zasáhne; rozhodnutí, kterému Rusko nechce čelit.“ [16]
13. února – Juščenko dal Moskvě záruku, že Ukrajina nebude chtít na svém území základny NATO. „Pokud se ruská strana obává vojenských základen, pak je Ukrajina nikdy nezřídí. Jsme připraveni to zakotvit i ústavně,“ prohlásil ukrajinský prezident.[17]
2. dubna – Summit NATO v Bukurešti zařadil Ukrajinu společně s Gruzií do programu přípravy na budoucí členství zemí v NATO.[18] (Ukrajinští lídři jednali v rozporu se zásadou neutrality v ukrajinské ústavě.) Nakonec však lídři NATO se rozhodli neotevřít cestu ke členství dvěma strategicky důležitým národům a tedy nerozšířit NATO do postsověstské oblasti.[19]
2009
30. dubna – Pokud by se o vstupu do NATO rozhodovalo v referendu, podle ukrajinských průzkumů by 57 % dotázaných hlasovalo proti. Členství by podpořilo jen 21 % Ukrajinců.[20]
2010
22. ledna – Prezident Juščenko jmenoval Stepana Banderu Hrdinou Ukrajiny. [21]
7. února – Ve druhém kole prezidentských voleb zvítězil Janukovyč, který těsně porazil Tymošenkovou. Juščenko skončil s 5% na pátém místě, což byl nejhorší výsledek úřadujícího prezidenta v dějinách Ukrajiny.
15. července – Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč podepsal zákon (2411-VI) [22], podle kterého se Ukrajina nemůže stát členem mezinárodních vojenských paktů a organizací. (Překlad článku 11, bod 1: Ukrajina jako evropský, mimo bloky stojící stát provádí otevřenou zahraniční politiku a směřuje ke spolupráci se všemi zainteresovanými partnery, přičemž se vyhýbá závislosti na jednotlivých konkrétních státech, skupinách států a mezinárodních strukturách. Článek 11, bod 2 pak dále výše uvedenou deklaraci upřesňuje, což v podstatě znamená, že i Asociační dohoda s EU /přinejmenším její politická část/ je s tímto zákonem také v rozporu, i když to tak nebylo chápáno. Z hlediska vojenskopolitického byl však právě tento zákon jasnou překážkou v členství Ukrajiny v jakémkoli uskupení tohoto druhu.)
2011
20. ledna – Ukrajinský soud zrušil výnos někdejšího prezidenta Viktora Juščenka, jímž byl loni posmrtně udělen titul národního hrdiny Stepanovi Banderovi. Oznámila to kancelář prezidenta Viktora Janukovyče.[23]
2013
5. září – vláda USA vyhlásila „charitativní“ projekty na Krymu (obnova škol a nemocnic prostřednictvím Pentagonu /US NAVY/).[24] Projekty byly zrušeny 14. dubna 2014.
29. listopadu – Ukrajina na summitu Východního partnerství ve Vilniusu nepodepsala plánovanou asociační dohodu s EU.[25] Odmítnutí vyvolalo kritiku Západu i masivní demonstrace, které si postupně vyžádaly desítky obětí na životech.
13. prosince – V National Press Club ve Washingtonu náměstkyně MZV USA Victoria Nulandová veřejně prohlásila,[26] že USA od vyhlášení nezávislosti Ukrajiny 1991 přispěly na „rozvoj demokratických institucí, a schopností šíření občanské společnosti atd.“ více než 5 miliardami USD.
[1] https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/russia-programs/2017-12-12/nato-expansion-what-gorbachev-heard-western-leaders-early
[2] https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/russia-programs/2018-03-16/nato-expansion-what-yeltsin-heard
[3] https://static.rada.gov.ua/site/postanova_eng/Declaration_of_State_Sovereignty_of_Ukraine_rev1.htm
[4] https://en.wikipedia.org/wiki/Declaration_of_Independence_of_Ukraine
[5] https://www.youtube.com/watch?v=RVMnfNCSGtQ
[6] http://www.ukrkonzulat.cz/cz/ukraine/history/16.htm
[7] https://treaties.un.org/doc/Publication/UNTS/Volume%203007/Part/volume-3007-I-52241.pdf
[8] https://ccu.gov.ua/sites/default/files/constitution_2019_eng.pdf
[9] https://zakon.rada.gov.ua/laws/show/643_006#Text
[10] https://www.armscontrol.org/act/1997-06/arms-control-today/opposition-nato-expansion
[11] https://www.nato.int/en/about-us/official-texts-and-resources/official-texts/1997/07/09/charter-on-a-distinctive-partnership
[12] https://www.jeffsachs.org/newspaper-articles/history-of-war-in-ukraine
[13] https://www.nato.int/en/about-us/official-texts-and-resources/official-texts/2002/11/22/nato-ukraine-action-plan
[14] https://en.wikipedia.org/wiki/Ukraine%E2%80%93NATO_relations
[15] https://nationalinterest.org/feature/russia-alone-did-not-destabilize-ukraine-198065
[16] https://wikileaks.org/plusd/cables/08MOSCOW265_a.html
[17] https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/juscenko-ukrajina-bude-mit-zakon-zakazujici-zakladny-nato-v-zemi-146162
[18] https://www.nato.int/en/about-us/official-texts-and-resources/official-texts/2008/04/03/bucharest-summit-declaration
[19] https://www.natoaktual.cz/v-mediich/putinovo-vitezstvi-rozsireni-nato-o-gruzii-a-ukrajinu-zamitnuto.A080404_134249_na_media_m02
[20] https://bd.fom.ru/report/map/ukrain/ukrain_eo/du090430
[21] https://www.denik.cz/ze_sveta/sporny-bandera-byl-jmenovan-hrdinou-ukrajiny.html
[22] http://www.president.gov.ua/ru/documents/12069.html (nyní nedohledatelný)
[23] htps://www.lidovky.cz/svet/bandera-je-zase-zloduch-janukovyc-mu-sebral-titul-narodniho-hrdiny.A110112_124146_ln_zahranici_jv
[24] https://govtribe.com/file/government-file/n3319113r1240-attachment-1-technical-specifications-school-5-dot-pdf
[25] https://eurozpravy.cz/zahranicni/eu/82784-ukrajina-odpiskala-dohodu-s-eu-rompuy-se-pustil-do-ruska
[26] https://2009-2017.state.gov/p/eur/rls/rm/2013/dec/218804.htm
.
Zdroj úvodní fotografie: www.kremlin.ru (prostřednictvím Wikipedia Commons)
Napsat komentář