Rozhovor prof. Glenna Diesena se Stanislavem Krapivnikem nabízí pohled bývalého amerického důstojníka ruského původu, který se po návratu do vlasti jednoznačně staví na ruské pozice a ostře kritizuje Západ. Krapivnik popisuje dění v Gruzii, na Ukrajině i v Evropě jako důsledek politiky Spojených států a EU, které podle něj rozšiřují svůj vliv prostřednictvím nevládních organizací, médií a vojenských aliancí. Tvrdí, že Západ vnucuje světu černobílou volbu – buď být jeho spojencem, nebo nepřítelem – a že Rusko i Gruzie se proti tomu snažily postavit.
V části o Ukrajině Krapivnik prezentuje konflikt jako preventivní krok Ruska, které mělo reagovat na hrozící ukrajinský útok na Donbas. Podle něj Rusko „zničilo první ukrajinskou armádu“ a válku vede pomalu, aby minimalizovalo vlastní ztráty. Západní interpretaci označuje za propagandu a zdůrazňuje, že Rusko bojuje s „vlastním národem“, protože Ukrajinci jsou podle něj kulturně i etnicky Rusové.
V energetické části hovoří o přesunu ruského exportu do Asie, budování plynovodů Síla Sibiře a o tom, že Evropa si sankcemi způsobila hospodářský úpadek. Tvrdí, že Západ podcenil schopnost Ruska se přizpůsobit, a výsledkem je generační odklon Ruska od Evropy směrem k Asii. Rozhovor rámuje konflikt jako civilizační střet, v němž Rusko odmítá být poučeným žákem Západu.
.
.
GD: Ano, to, co jste zmínil o eskalaci, je jedna z mých velkých obav, protože si myslím, že NATO a Rusové si vzájemně nerozumějí, pokud jde o signalizaci toho, jak se postupuje po eskalačním žebříčku, protože NATO je takřka králem „salámové metody“, tedy taktiky malých krůčků. Viděli jsme to při rozšiřování NATO - pokud se objeví nějaký odpor, nazveme to Partnerstvím pro mír místo rozšiřování NATO, prostě je pomalu připravíme na členství a pak uděláme ten krok, stejně jako u protiraketové obrany. Prostě umístíme 10 protiraketových střel a pak najednou za pár let jich je několik tisíc. Stejně tak je to s Ruskem, začalo to válkou, teď je to proxy válka s Ukrajinou, začalo to nějakými Abramsy, Himarsy, F-16... a máme tu americké rakety, které mají střílet hluboko do Ruska, naváděné americkými družicemi, cíle vybírají američtí generálové... A při každém kroku se díváme na Rusy a říkáme, no, zatím nám to neoplácejí, takže můžeme trochu víc provokovat, můžeme vystoupit po eskalačním žebříku o něco výš... Vy jste při popisu eskalace použil slovo „pružina“ a to mi přišlo zajímavé, protože Putin použil stejné slovo ve svém projevu v roce 2014. Poukazoval na to, že nás tlačili a tlačili, až byla pružina úplně stlačena, a pak jsme vyrazili do útoku, a to byl tak trochu kontext znovuzískání Krymu. Takže na Západě nebo v zemích NATO jsme se dívali na Krym a všichni byli šokováni, že to přišlo tak nečekaně. Byla to prý přehnaná reakce - ale opět, je to proto, že se dělají malé krůčky, pořád se nic neděje a když se něco nakonec stane, tak se jeví jako přehnaná reakce. Takže ze strany Západu jde o iluzi kontroly eskalace, že můžeme stoupat a klesat po tomto žebříku a že dokážeme předvídat reakce ze strany Ruska. Myslím, že právě tady se věci v ne až tak vzdálené budoucnosti mohou a možná i budou vyvíjet velmi špatně. Ale chci se vás zeptat na to, jak se vyvíjí to, že se zdá, že Ukrajina a NATO se teď zaměřují na vyřazování ruských energií, ať už se jedná o útoky na rafinerie, zastavování lodí nebo sankce proti ruským partnerům a tak dále. Zároveň i Rusko výrazně zesiluje své úsilí v této oblasti a z různých důvodů, vojenských, obchodních, vypíná světla na Ukrajině. Jak tedy vidíte vývoj války v energetické oblasti?
SK: No, než se k tomu dostanu, přidám ještě dvě věci. Existuje ruské přísloví, které říká, že Ivan dlouho vstává, ale když vstane, teče krev proudem.
GD: Otto von Bismark měl něco podobného. Něco v tom smyslu, že je velmi snadné vyhnat ruského medvěda z jeho jeskyně, ale pak ho těžko vrátíte zpět.
SK: Bismarck měl prý ještě jedno: Rusové se pomalu rozjíždějí, ale rychle jedou. A to je vlastně ono, pojetí, že války jsou hřích - nutíte nás bojovat, tak vás teď prostě zničíme, protože nás nutíte k hříchu. Pokud to musíme udělat, uděláme to co nejtvrději a nejkrvavěji, abyste nám to už nikdy neudělali, abyste nás nenutili do boje. A to je ruská mentalita. Ovšem, realisticky viděno, tím jediným, co teď zachraňuje Západ před masivní eskalací, je Putin. Protože kdyby to bylo podle lidí, podle generálů, v tuto chvíli by planul oheň od Londýna až po Varšavu. To je úroveň hněvu, která se již nahromadila. I Vladimir Putin je ovšem omezen v tom, co může udělat, aby zabránil tomu, aby se situace vyhrotila. Má to přesně opačné účinky. Západ si stále dělá iluze, že odstraní Putina, dostane dalšího Jelcina a pak bude vládnout světu a dalších 100 let se bude krmit na úkor Ruska. Třeba tu ta možnost je, ale já bych na to nesázel. Spíš dostanete někoho, kdo vypálí většinu Evropy. Jako pomstu. Takže budete mít Putina v dobré paměti, jako dobré časy, a teď přijdou časy špatné. Nedostanete liberální reinkarnaci Jelcinovy éry. To se nikdy nestane. Alespoň ne v příštích třech až čtyřech generacích. Rusko se postavilo na nohy a hněv je teď velmi silný. Takže co se týká energetické infrastruktury: Mám pro lidi špatné zprávy, hrozné zprávy. V Rusku nejsou žádné fronty na benzín či naftu. Ceny paliv stouply, bohužel postupně stoupají už posledních šest, sedm let, což předtím nebylo, ale to je inflace, která je všude na světě, u fiat měn. Takže žádné masivní výpadky. Víte, já jsem strávil asi 15 let v ropném a plynárenském průmyslu jako ředitel dodavatelského řetězce. Takže jsem docela obeznámen s infrastrukturou a tím, jak to všechno funguje. No, proces krakování, který byl vynalezen ruským inženýrem Vladimírem Šuchovem ještě za carského Ruska. Moderní proces krakování je takový, že moderní rafinérie jsou obrovské. Mají délku 10, 15 kilometrů. To, co vidíte na fotografiích, není samotná rafinérie. To, co vidíte na fotkách s krásnými plameny – aby všichni viděli, co dokážeme - je ve skutečnosti zásah do skladovacích zařízení ropy. Jsou to velká kulatá skladovací zařízení, jejichž střecha se zvedá a spouští podle objemu, aby se udržel tlak. Hoří opravdu dobře a snadno se opravují a nahrazují. Některé nádoby jsou i obrovské, ty vyměnit je obtížnější, ale většina je poměrně malá a lze je víceméně rychle vyměnit. Problém je, když zasáhnete potrubí, protože všechna potrubí a všechny nádoby jsou pod tlakem a jsou vybaveny uzavíracími ventily, které jsou monitorovány počítačem. Takže když zasáhnete jeden z nich, může dojít k malému vzplanutí, dokud počítač nevypne a neuzavře ventily na obou stranách, a pak už tímto potrubím neproudí žádné palivo a není co hořet. To se ovšem nedá tak dobře propagandisticky využít.Z ruské strany bylo oznámeno, že bylo odstaveno asi 14 % rafinérských kapacit. To procento kolísá, klesá, pak zase stoupá. Část rafinérských kapacit, které jsou nyní odstaveny, je převedena na zimní paliva. To se děje dvakrát ročně, máme zimní a letní paliva. A to je prezentováno jako: „Podívejte, co jsme udělali. Zničili jsme jejich ropné kapacity, rafinérské kapacity,“ což je lež. Kapacity jsou sníženy, protože se přechází na zimní naftu a zimní benzín. Děje se to dvakrát ročně, jako v každé severské zemi. Co jim uniká, je to, že kromě toho, že Rusko je čistým vývozcem ropy a plynu, je také největším vývozcem nafty. Myslím, že před začátkem konfliktu mělo Rusko sedmdesátiprocentní podíl na světovém vývozu nafty. Rusko zásobovalo Evropu. Nešlo jen o paliva, ale i o ocel, ocelové výrobky, titan, titanové výrobky, hliník, automobilové díly, které se montovaly v Německu, surový papír, hnojiva, potraviny, pšenici, rýži, ryby, vepřové maso a tak dále. Rusko bylo základním dodavatelem komodit pro většinu Evropy. Nejde tedy jen o odříznutí od energie. Evropa se skutečně odřízla od všeho. Německo mělo problémy s papírem, protože Rusko prodávalo velké role surového papíru a pak od Německa kupovalo lepenku, papír do tiskáren a všechno ostatní. Jakmile to Němci zakázali, ruský průmysl se prostě otočil a začal vyrábět sám. Jeden z mých přátel byl IT ředitelem ve společnosti, která vyráběla surový papír pro Německo a kupovala lepenku. Nyní vyrábí 80 % ruské lepenky. Víte, to jsou trhy, které Evropané už nikdy nezískají zpět. Jsou pryč. Ten trh je prostě uzavřený. Takže když zasáhnete tuto infrastrukturu, zasáhnete řadu komodit. Putin v srpnu nařídil zmrazení veškerého vývozu paliv z Ruska. A kdo je největším dovozcem paliv na světě? Mluvím o benzínu a naftě. Je to Evropa. Je to tedy úder proti sobě samé. Je to vlastní gól. Totéž se stalo, když mnoho evropských komentátorů oslavovalo, že Rusko postihly na jihu sucha a přišlo o pšenici za několik miliard dolarů. Ale Rusko nebude hladovět. Rusko je třetím největším producentem pšenice, produkuje dvakrát nebo téměř třikrát více pšenice než USA a je největším vývozcem pšenice na světě. Rusko nebude hladovět, ale budou zasaženy ceny komodit, protože na komoditním trhu toho bude méně. Kdo je největším dovozcem? Evropa. To je další vlastní gól. Z ruské strany tedy nedošlo k žádným závažným problémům. Nyní se podnikají různé kroky k ochraně těchto zařízení. Není dostatek protiletadlových systémů, které by pokryly celé území. Sice se masově vyrábějí, ale Rusko je velmi rozlehlá země. Navíc Rusko dodává zbraně Íránu a možná i Venezuele, to nevím, ale kolují o tom různé zvěsti. Takže se něco dělá, instalují se sítě, instalují se různé další místní systémy. Dokonce se začínají používat vzducholodě, které budou držet sítě. Protože drony, se kterými máte co do činění, jsou drony typu Cessna, drony letadlového typu. Nejedná se o FPV drony. Takže pokud se tyto sítě nainstalují, nemohou pod nimi létat. Kromě toho Putin minulý týden schválil vytvoření dobrovolnických záložních jednotek. Jsou to lidé, kteří z nějakého důvodu nemohou jít na frontu, ale mohou se přihlásit jako dobrovolníci a pracovat jako domobrana, například jeden měsíc v roce, v rotačních skupinách. Budou tedy bránit hranice nebo hlídat hranice klíčových infrastrukturních lokalit pro případ, že by se objevily diverzní skupiny. Takže se podnikají určité kroky. Z ruské strany existuje několik důvodů, proč ničit energetickou infrastrukturu na Ukrajině. Za prvé, zjevně tím bráníte logistice. Za druhé, narušujete činnost – ne už výrobních závodů, ty už na Ukrajině skoro nejsou -, ale opravárenských závodů. Za třetí, a to je hlavní důvod, zbavujete se přítomnosti lidí. Zbavujete se přítomnosti civilního obyvatelstva. Lidé nemohou přežít ve městech, zejména v Charkově, Sumi, městech, která budou dříve či později osvobozena. Nechcete tam civilisty. Pokud nemají topení, nemají světlo, nemají vodu, odejdou. Pak se bojiště stane mnohem méně komplikovaným. Nepřátelské jednotky tam možná stále budou, ale nebudou mít lidský štít, za kterým by se mohly schovat. Mimochodem, mnoho výbuchů, které denně vidíte v ukrajinských městech v civilních budovách, je způsobeno tím, že ukrajinská armáda tyto civilisty používá jako lidské štíty a mezi budovami umisťuje své protiletadlové systémy. Takže rakety vystřelí, pokud něco zachytí nad městem, samozřejmě spadnou dolů, a i když nic nezachytí, dříve nebo později jim dojde palivo a spadnou dolů. A když jsou nad velkým městem, samozřejmě na něco dopadnou. Prostě gravitace. Pokud se podíváte na Moskvu, uvnitř města jsou systémy Pancir, což jsou malé rakety a většinou automatické kanóny. A na okraji města jsou okruhy systémů S300, S400, S500, takže na města nic nespadne. Lidé nejsou používáni jako lidské štíty. Ukrajinci používají své vlastní civilisty jako lidské štíty. Vědí, že Rusové nezaútočí, pokud jsou hned vedle mateřské školky, protože ruská strana se snaží vyhnout civilním obětem. Víte, když dojde k masivnímu útoku 300–400 dronů na Ukrajině, zemřou tři čtyři civilisté. Všichni kvůli tomu křičí. Na ruské straně zabíjejí každý den tři, čtyři, pět civilistů. Když se podíváte na předměstí Moskvy, uvidíte budovy s vypálenými částmi, kde ukrajinské drony útočí na budovy. A jsou to všechno obytné budovy. Nemohou zasáhnout vládní a klíčovou infrastrukturu. Takže se zaměřují na obytné budovy, aby zabili civilisty. Víte, byl jsem v Gorlovce, procházel jsem ty oblasti a natáčel reportáž pro RT. Východní Gorlovka je trochu nebezpečná, občas tam létají drony, ale víceméně se dá projít. Západní Gorlovka je frontová linie. A je to tam jako ve všech evropských městech, kromě měst jako Moskva, končí to jednou ulicí a za ní je pole. A to je všechno, město končí. A jsme na cestě smrti. Je tam spousta vyhořelých aut po útocích dronů. Jeli jsme tam. Je tam trh, zasáhla ho 155mm střela, někde tam jezdí americký Paladin [samohybná houfnice – pozn. překl.]. Zasáhli trh v 8:00 ráno, naštěstí ještě nebyl otevřený. Ten chlap, co prodával sušenky, ležel za mnou, když jsem dělal reportáž, víte, jeho tělo je pořád tam, jeho žena skoro přišla o obě nohy, byla evakuována, nikdo si pro tělo nepřijde, protože tam pořád probíhá dělostřelecká přestřelka a létají tam drony. A my jsme byli tak hloupí nebo blázniví, že jsme tam šli a dělali reportáž na kameru. A parkovali jsme uvnitř některých dvorů. Jsou tam desetipodlažní, dvanáctipodlažní budovy a když procházíte a rozhlížíte se kolem, jsou tu vyhořelé byty, tady, tam. To jsou drony, FPV drony, které Ukrajinci vypouštějí, létají lidem do oken, aby zabili civilisty. Vědí, že tam jsou schovaní. Dívají se, když tam létají. Vybírají si náhodně. Na ruské straně jsou to všechno vojenské cíle. Často, když jsou zasaženi civilisté, jsou ve špatnou dobu na špatném místě, dochází k neúmyslným vedlejším škodám, nejsou cílem. Takže jakmile nefungují veřejné služby, civilisté odejdou. A to je to, co Ukrajina nechce. Chce civilisty v Charkově, chce civilisty v Sumi, protože když válečné operace dojdou do těchto oblastí, chce, aby civilisté stáli v cestě. Je to dobrá propaganda a zpomaluje to ruské síly. Rusko dělá opak, zbavuje se přítomnosti civilistů z této oblasti, nutí je hromadně odcházet.
GD: Pamatujete si - v prosinci loňského roku byla v ukrajinských sdělovacích prostředcích spousta reportáží - bylo to i velké téma mezi politiky, objevilo se to také v Kiev Post a všude jinde – o tom, že se 100 až 200 000 lidí vrátilo do regionů, které jsou pod ruskou kontrolou, což bylo samozřejmě prezentováno hlavně jako ekonomické rozhodnutí, ovšem, upřímně řečeno, pokud by z celé duše nenáviděli Rusko, nepřestěhovali by se do území kontrolovaných Ruskem. Takže si myslím, že ta situace je trochu složitější, než jak nám ji představují naše sdělovací prostředky. A ještě poznámka k sankcím, protože pro mě jako pro Evropana je bolestné sledovat probíhající sebepoškozování Evropy. Když jsme v roce 2022 uvalili na Rusko všechny tyto sankce, hned první den jsem řekl, že nám to uškodí, protože Rusko se může diverzifikovat směrem od nás, připravovali se na to, my se ale nemůžeme diverzifikovat směrem od Rusů. A v té době mi bylo řečeno - to říkáte proto, že jste Putinista. Že podkopávám důvěru v sankce. A teď jsme v této situaci tři a půl roku. Evropské ekonomiky jdou do háje. Teď sledujeme, jak se Rusové a Číňané dohodli na Síle Sibiře. Veškerá tato arktická energie, která mohla pohánět náš průmysl, místo toho směřuje do Asie. A to se oslavuje jako „Podívejte, jak jsme se osvobodili“. Je to jako zapálit si vlastní dům a doufat, že se oheň nějak rozšíří i na ruský dům. Nevěstí to pro nás nic dobrého.
SK: U nás se říká: „Nechám si omrznout uši, abych naštval babičku.“
GD: Ano, přesně tam jsme.
SK: Zmínil jste Sílu Sibiře. To je velmi důležitý bod. Síla Sibiře 1 vede z východních sibiřských ropných a plynových polí, vše směřuje do Číny. Síla Sibiře 2 jde ze západosibiřských plynových polí. To byl Severní proud 1 a 2. Teď to bude směřovat do Číny. Bude trvat čtyři až pět let, než se potrubí zprovozní, a pak bude vzkvétat Mongolsko, protože teď bude mít levnější energii a navíc poplatky za přenos. Pro Evropu je to konec. Můžete zprovoznit Severní proud 2, ale za čtyři roky bude prázdný, protože Číňané skoupili všechna ta ropná a plynová pole, celý objem. Museli byste vybudovat nová plynová pole pro Evropany a Číňané mají dlouhodobé smlouvy. Takže za pár let, jakmile začne Síla Sibiře 2 fungovat, bude konec. Všechno to půjde na východ, nic už nepůjde na západ. Konec. A to je něco, co mnoho Evropanů nechápe. Myslí si, že jakmile to skončí, prostě se vrátíme do Ruska. Ne. Chevron a Exxon chtěli zpět do Ruska a chtěli se znovu spojit s Rosněftem. Ale Putinova vláda jim řekla, že nejsou vítáni. Nechceme je zpět. Už je nepotřebujeme. Něco vám řeknu. Jako ředitel dodavatelského řetězce pro Halliburton Eurasia jsem pracoval na jednom projektu. V roce 2014 jsme dodávali zařízení pro společný vrt Rosněftu a Exxonu v moři severně od Archangelsku. Vrtali průzkumný vrt, ale Obama řekl: „Odejděte.“ Exxon ho přesvědčil, aby jim dovolil provést průzkumný vrt. Připomínám, že vrtat se dá jen v letních měsících, jinak je moře zamrzlé. Byly problémy se zařízením pro podmořské vrty. Vrtali 2 000 metrů, což pro moderní vrt není nic. Byla tam sladká lehká ropa. V tom jednom ložisku bylo přibližně za asi sto miliard dolarů ropy. V moři je tam několik takových ložisek. Odhaduje se, že tam je ropa v hodnotě asi bilionu dolarů. No, 10 % by šlo Exxonu, takže USA přišly o sto miliard dolarů za 10 let jen z této oblasti. Smlouvy byly zrušeny z důvodu vyšší moci a Rosněfť začal investovat do vlastního vývoje námořní technologie. Exxon už není potřeba. A teď to půjde do Číny. A co dělají Spojené státy? Nevědí nic lepšího, než urazit Modiho, zasahovat do indických voleb a svrhnout bangladéšskou vládu. Takže máme rusko-čínský ropovod vedoucí do severní Číny. A podepisují se dohody o jeho protažení do Indie, mimochodem přes Bangladéš, s novou bangladéšskou vládou, protože i ti potřebují energii. A jakmile to bude hotové, bude existovat samostatná linka, která povede do jihovýchodní Asie. A nakonec chtějí udělat totéž s plynovodem. Plynovody vedou také do Indie. Vytváří se tedy infrastruktura, na kterou USA nemají absolutně žádnou odpověď, protože nejde po moři. Nyní jde všechno po zemi, po pozemních trasách. Mimo dosah USA, které se mohou nanejvýš pokusit svrhnout vlády podél této trasy. Není jich ale tolik - nesvrhnou Indy, nesvrhnou Číňany. A pokud se pokusí znovu svrhnout vládu v Bangladéši, víte, nikdo jim to nedovolí, jakmile tam bude plynovod. Rusko podepsalo smlouvu s Afghánistánem a Tálibánem o provozování LNG. V současné době se přepravuje kamiony po dvou různých trasách. Dnes jsou to kamiony, zítra to bude plynovod. Rusko se tedy plně obrátilo na východ. A to není pro Západ dobrá zpráva. A v Rusku nyní panuje generační hněv. Západ ztratil Rusko na nejméně dvě generace, možná i tři. Elity chtěly být součástí Evropy, ale tyto sankce je proti jejich vůli, bránily se tomu zuby nehty, od Evropy odpudily. Obrovská rusofobie přesvědčila lidi, že nás Západ opravdu nenávidí. Střední třída to všechno samozřejmě sledovala a obrátila se na východ nebo dovnitř. A Rusko si najednou vzpomnělo, že Rusko je civilizační stát a že je to obrovský civilizační stát. Něco, na co se zapomnělo - konec Sovětského svazu, kolaps, 90. léta, první desetiletí nového tisíciletí... Víte, někteří lidé začali nenávidět sami sebe. Mnozí z nich neměli žádnou úctu k sobě ani ke své zemi. A k roku 2010 se to vše začalo měnit. A co se týče zvláštní vojenské operace, ta tento proces nesmírně urychlila. V ruských dějinách je to jako kyvadlo, které se pohybuje sem a tam. A teď se velmi silně odklání od Západu. A elity najednou říkají: „Nemusíme vytahovat svoje peníze z Ruska, můžeme prostě investovat v Rusku a budeme mít lepší výnos. A bude to pro nás lepší. Lidé nás pak mají rádi. Takže možná bych měl zanechat odkaz své zemi místo jachty, kterou jsem si chtěl koupit ve Francii." Je to tedy změna mentality. A to je jeden z důvodů, proč to také trvá tak dlouho. Mimo bojiště existuje mnoho úrovní. Je to opotřebovací ekonomická válka, je to opotřebovací kulturní válka a je to opotřebovací politická válka, protože Rusko se dívá na Západ a říká si, že čím déle to bude trvat, tím více se Evropa bude hroutit. Protože řada velkých evropských zemí se dostávají do velkých problémů. Podívejte se na Anglii. Anglie je policejní stát, gulag pod širým nebem. V Anglii existují úžasné statistiky o tom, kolik lidí bylo zatčeno za zveřejňování příspěvků na internetu. V Rusku to bylo 424, ve Velké Británii 12 000. A když si uvědomíte, že Velká Británie má třetinu obyvatelstva Ruska, bylo by to pro účely tohoto srovnání asi 36 000. A vidíte, že stejný proces probíhá v celé Evropě. Evropská liberální demokracie ukazuje své zuby. Sundala si vůči vlastním lidem sametové rukavičky. Je to tedy otázka toho, jak dlouho vydržíme, než se Evropané sami zhroutí.
GD: Zmínil jste výkyv kyvadla. Co je ale zajímavé na Rusku přinejmenším od dob Petra Velikého, který se pokusil o europeizaci Ruska, je to, že ruská modernizace byla následně v tradici Petra Velikého vždy rámována jako europeizace Ruska, tedy že se Rusko stává více západním. Dnes ale poprvé modernizace znamená, že se Rusko dívá na východ. To nikdy předtím nebylo, zejména co se týká Číňanů, ale i dalších východních partnerů. Takže pokud jde o energii směřující na východ, přeju to Mongolům a dalším, ale zároveň jako Evropan nemohu necítit hořkost z toho, že nevidíme, jak si militarizací nových dělicích čar na kontinentu sami sobě škodíme. Každopádně moc děkuji, že jste si udělal čas. Kde vás mohou lidé najít?
SK: Jsem na YouTubu jako @MrSlavikman. Jsem na X jako Stas Krapivnik. Mám dva telegramové kanály, ruský a anglický. Nebo mi mohou poslat e-mail na stas.krapivnik@yandex.ru.
.
Zdroj: Glenn Diesen Substack (substack.com/@glenndiesen)
Napsat komentář