V našem nakladatelství právě vyšla kniha Jacquese Bauda Umění války. Jak víme, válka na Ukrajině patří k událostem, které v posledních desetiletích nejvýrazněji zasáhly evropské společnosti. Ovlivňuje jejich demografii prostřednictvím migrace, ekonomiku skrze sankční politiku i celkové politické klima, v němž roste tlak na jednotný názor a omezuje se prostor pro svobodnou diskusi. Tento posun je patrný nejen v jednotlivých státech, ale i na úrovni Evropské unie, kde se objevují prvky, které narušují tradiční principy právního státu.
Plk. v. v. Jacques Baud je analytik, jehož pohled se odlišuje od oficiálního narativu. Jeho profesní zkušenosti zahrnují vojenskou rozvědku i působení v NATO, včetně práce přímo na Ukrajině. Právě tato zkušenost mu umožňuje hodnotit konflikt z pozice, která většině jeho kritiků chybí. Jeho veřejná vystoupení však vedla k jeho systematické diskreditaci, označování za „konspirátora“ a nakonec i k zařazení na sankční seznam EU, což znamená zmrazení majetku a omezení osobní svobody bez soudního řízení. Tento případ ilustruje širší trend, kdy jsou v Evropě nepohodlné názory vytlačovány z veřejného prostoru.
Baudův přístup ke konfliktu vychází z klasické vojenské teorie, zejména z odkazu Clausewitze. Základem je rozlišení mezi strategií, operační úrovní a taktikou a důraz na jejich vzájemnou provázanost. Válka není sled izolovaných akcí, ale systém, v němž musí jednotlivé prvky tvořit funkční celek. Právě schopnost propojit teoretické uvažování s podrobnou znalostí konkrétních technických a organizačních faktorů představuje klíč k pochopení konfliktu.
Velká pozornost je věnována vojenské technice a jejímu reálnému využití. Zpochybňuje se představa o jednoznačné technologické převaze Západu a zaostalosti Ruska. Ukazuje se, že účinnost zbraní závisí nejen na jejich kvalitě, ale především na vhodnosti pro konkrétní prostředí a na jejich integraci do širšího systému. Příkladem jsou tanky, jejichž konstrukce odpovídá odlišným geografickým podmínkám. Západní technika, navržená pro jiný typ terénu, se na ukrajinském bojišti může stát nevýhodou. Podobně problematické je kombinování různorodých zbraňových systémů dodávaných z různých zemí, což komplikuje logistiku i velení.
Zkušenosti ze západních intervencí v Iráku, Afghánistánu nebo Libyi se ukazují jako obtížně přenositelné do konfliktu s technologicky vyspělým protivníkem. Západní armády byly zvyklé na války, kde protivník neměl srovnatelné prostředky, což vedlo k podcenění Ruska. Tento omyl je posilován tím, že propaganda zaměřená na veřejnost je zaměňována za realistickou analýzu, na jejímž základě se přijímají strategická rozhodnutí. Výsledkem jsou kroky, které měly a mají pro Ukrajinu vážné důsledky.
Klíčovým je selhání strategického myšlení. V řadě konfliktů Západ nedokázal stanovit realistické cíle a sladit s nimi své prostředky. Po svržení nepřátelských režimů často následoval chaos, který situaci dále zhoršil. Západ přitom válku chápe spíše morálně jako střet dobra se zlem, což vede k odmítání kompromisů a k požadavku úplného zničení protivníka. Tento přístup sice odpovídá potřebám politické komunikace, ale z vojenského hlediska je neefektivní.
Ruský přístup je naopak racionálnější a více v souladu s klasickou teorií. Politické cíle jsou formulovány konkrétně a vojenské operace jim jsou podřízeny. Nejde o absolutní vítězství, ale o dosažení stanoveného stavu, například oslabení protivníka. Tomu odpovídají i konkrétní kroky na bojišti, které mohou být na první pohled nepochopeny, pokud jsou posuzovány pouze z taktického hlediska. Příkladem je ruský postup na Kyjev, který byl prostředkem k vázání ukrajinských sil, nikoli pokusem o dobytí města.
Klíčovým pojmem je „těžiště“, tedy soubor činitelů, které určují schopnost státu vést válku. V ruském případě jde především o vnitřní stabilitu, fungující ekonomiku a podporu obyvatelstva. Tyto faktory mají materiální charakter a nacházejí se uvnitř země. Ukrajinské těžiště je naopak založeno na narativu vítězství a na zahraniční podpoře, tedy na faktorech nemateriálních a externích. Tento rozdíl zásadně ovlivňuje vedení války.
Rusko se soustředí na systematické oslabování protivníka při zachování vlastní stability, zatímco Ukrajina je nucena udržovat obraz úspěchu, který je nezbytný pro pokračující podporu ze zahraničí i pro mobilizaci vlastního obyvatelstva. To vede k provádění spektakulárních operací, které mají silný mediální dopad, ale často nepřinášejí odpovídající vojenský efekt, a mohou být dokonce kontraproduktivní.
Závislost na narativu má i širší důsledky. Informace, které tento narativ zpochybňují, jsou vnímány jako hrozba, a proto dochází k jejich potlačování. Tento mechanismus se neomezuje pouze na válku, ale objevuje se i v dalších oblastech veřejné debaty, kde dominují určité „příběhy“, jež nejsou plně v souladu s realitou. Obrana těchto příběhů se pak stává klíčovým prvkem politického boje.
Vedle analýzy vojenských aspektů Baud přináši i závažná zjištění o fungování ukrajinského režimu, včetně zapojení radikálních milic, využívání civilního obyvatelstva nebo likvidace odpůrců. Tyto skutečnosti jsou v rozporu s převládajícím obrazem konfliktu a nutí k přehodnocení zavedených představ. Stejně tak se ukazuje, že některé vojenské kroky, jako například neúspěšná protiofenzíva v roce 2023, byly předvídatelné a vycházely z chybných předpokladů.
Celkově se ukazuje, že zásadním problémem na straně Západu není nedostatek informací, ale způsob jejich interpretace. Izolované události jsou často vydávány za důkaz trendů, aniž by byly zasazeny do širšího kontextu. Chybí schopnost vidět celek a chápat souvislosti mezi jednotlivými prvky. V důsledku toho vznikají strategie, které jsou spíše souborem dílčích reakcí než promyšleným plánem.
Závěrem: Jacques Baud je autor, který odhaluje skryté aspekty konfliktu a nabízí alternativu k dominantnímu diskurzu. Jeho práce je určena především těm, kteří usilují o pochopení reality na základě faktů, i za cenu osobních či profesních rizik, a představuje důležitý podnět k přehodnocení ustálených představ o válce na Ukrajině i o fungování současných západních společností.
.
Vydalo nakladatelství Lukáš a syn, v knize je aktuální předmluva autora a doslov prof. Petra Druláka. Více lze nalézt na stránkách nakladatelství: https://www.lukas-syn.cz/knihy/umeni-valky/
Napsat komentář