Pokračování rozhovoru prof. Glenna Diesena s prof. Jeffrey Sachsem.
.
JS: Myslím, že ve Spojených státech je zahraniční politika již mnoho desetiletí v rukou CIA, což je výhodné, protože jednání mohou být zcela tajná. CIA funguje prostřednictvím sítě takzvaných zpravodajských agentur. Nejedná se vlastně o zpravodajské agentury, jsou to neoficiální vojenské jednotky. A to platí již mnoho desetiletí, zejména pokud jste vláda USA, kde zahraniční politika je imperiální politikou volby režimu a změny režimu. Trump jen nahlas a šílenějším způsobem říká to, co bylo vždy politikou USA. Trump, protože je opravdu tím, čím z hlediska psychologie je, říká, že si vybere příštího nejvyššího vůdce Íránu. Dobře, to je samozřejmě dost překvapivé, musím dodat. Žádný evropský vůdce neřekne ani slovo, že je to divné, že je to hodně dobrý způsob, jak eskalovat a pokračovat ve válce směrem k tomu, abychom byli všichni mrtví. Ani jeden evropský vůdce si neškrábe hlavu a neptá se: „Ach, toto je náš spojenec, ten, který říká ty nejdivnější věci, jaké si dokážete představit?“ Ne, to neříkají. Ale v každém případě je tento způsob uvažování trochu podivný. Ale pamatujte, že CIA měla vždycky takový způsob uvažování – v roce 1953, bez veřejné kontroly, bez vysvětlení, si USA vybraly, kdo bude vést Írán. Zavedli policejní stát, který v roce 1953 svrhl demokratickou vládu. A USA tento policejní stát podporovaly až do roku 1979, kdy se veřejnost proti němu vzbouřila, protože vůdce policejního státu umíral na rakovinu. Odtud vzešla íránská revoluce v roce 1979. Nevznikla z ničeho nic, ale z policejního státu, který zavedly USA. Podívejte se po celém světě, včetně Evropy, USA zavádějí vlády podle svého výběru. A to znamená, že právní stát ve Spojených státech, pokud jde o zahraniční politiku, byl vždy jen fasádou. Považuji to za velmi pozoruhodné. Myslím, že je velmi důležité, aby historici a analytici přemýšleli o slavném rozlučkovém projevu Dwighta D. Eisenhowera, který byl vrchním velitelem spojeneckých sil, nejvyšším generálem Spojených států a prezidentem od ledna 1953 do ledna 1961. Ve svém rozlučkovém projevu ze 17. ledna 1961 varoval před vojensko-průmyslovým komplexem. Měli bychom tento rozlučkový vzkaz chápat jinak – Eisenhower americkému lidu říkal, že už se to stalo. Že už je to vojenský stát. Že vládní instituce už byly zásadně oslabeny. Myslím, Glenne, a víte, nechci se příliš vzdalovat od tématu, ale myslím, že důkazy o tom, že CIA zabila Kennedyho v roce 1963, jsou zcela přesvědčivé. A to nemyslím jako nějakou okázalou poznámku nebo konspirační teorii nebo něco jiného. Je to míněno jako vysvětlení, že žádný americký prezident od Kennedyho se nezabýval bezpečnostním státem. Johnson zvrátil všechny Kennedyho mírové iniciativy a každý prezident od té doby v podstatě pokračuje v agendě bezpečnostního státu USA, včetně milých lidí jako Obama, který nastoupil a poté řídil několik operací změny režimu. A Obama si myslel: „Ano, já si vyberu, kdo bude vládnout Sýrii. Já si vyberu, kdo bude vládnout Libyji.“ Neřekli to takhle. Měli dobré způsoby. Trump nemá dobré způsoby. Trump má velikášské chování. Ale uvažoval tak i Obama a jeho zástupkyně, která je teď mojí kolegyní, Victoria Nulandová, a Hillary Clintonová, taky moje kolegyně na Kolumbijské univerzitě. V únoru 2014 rozhodli, kdo bude vládnout Ukrajině. Vlastně to bylo pravděpodobně koncem ledna 2014. Victoria Nulandová byla nahrána Rusy při telefonátu na otevřené lince s americkým velvyslancem, kde doslova mluvila o tom, kdo bude vládnout Ukrajině. A vybrala muže jménem Jaceňuk, který se po převratu stal vůdcem. Takže když Trump říká, že si vybere, kdo bude nejvyšším vůdcem, zní to bizarně a také to bizarní je, a je to krok k třetí světové válce, ale je to vlastně běžné chování USA, jen je to obvykle nevyřčená část chování USA. Bohužel mě tedy příliš neohromuje takzvaný mechanismus brzd a protivah amerického systému nebo ústava. Desítky let máme vojenský stát. Často si říkám, že stejně jako se Římská republika stala Římskou říší a americká republika se stala americkou říší, kdy k tomu vlastně došlo? V běžné diskusi lidé poukazují na římskou historii jako varování pro USA, aby k tomu nedošlo. Ale myslím si, že je celkem jasné, že k tomu došlo, že se to stalo už před několika desítkami let. A zajímalo by mě, jestli bychom v Římě v roce 27 př. n. l., kdy se Augustus prohlásil za princeps, cítili, že to byla dělící čára. To je dělící čára historiků. Ale stále existoval Senát, senátoři stále nosili tógy, stále existovaly konzuláty. Vypadalo to, že instituce římské republiky jsou stále neporušené. A já mám pocit, že to je situace v USA, že možná americká republika skončila v listopadu 1963 s atentátem na Kennedyho a od té doby jsme v americkém impériu, nevím. Ale já jsem jen vznesl námitku, že Trump je výstřední. Má temnou trojici osobnostních rysů: extrémní machiavellismus, zhoubný narcismus a psychopatii, což můžeme vidět, když projevuje absolutní nezájem o to, kdo umírá, nemá žádné city. Víme tedy, že se jedná o velmi neobvyklou psychologickou osobnost. Ale on je na vrcholu stroje, který tu již existoval.
GD: Do jaké míry podle vás souvisí to, že trvá na výběru jiných vůdců jiných zemí a nechce najít mírová řešení s protivníky a především s jinými vzestupujícími mocnostmi, ať už je to Rusko, Čína nebo Írán, s neochotou vidět zmizení hegemonie? Protože Evropané alespoň po studené válce plně přijali celou myšlenku světového řádu založeného na kolektivní hegemonii politického Západu vedeného USA. Ale pamatuji si celý ten unipolární moment, když byl jako koncept představen Charlesem Krauthammerem v roce 1990. Formuloval to jako rozložení moci. Veškerá moc je v Americe. Ale po 35 letech, kdy byla politická třída vychovávána v ideologii, že dominance západní hegemonie je v podstatě demokratickou teorií míru, která stabilizuje svět a překoná chaos minulosti, takže v podstatě je tato hegemonie spásou lidstva, po 35 letech politiků tohoto typu nedojde k pokojnému přechodu k multipolaritě. Vidíte to jako neochotu přijmout, že Západ už nebude dominovat? Proč neexistuje alternativa k tomu, aby se svět vrhl do třetí světové války?
JS: No, já si myslím, že je to další případ, kdy se jedná o hluboký proces, který vlastně probíhá už 80 let. Myšlenka multipolarity se zrodila a zemřela v roce 1945, a to z následujícího základního důvodu: Nápadem Organizace spojených národů byl také nápad vítězství ve druhé světové válce. A byl to Franklin Roosevelt, který pochopil, že on, Stalin a Churchill a na naléhání Franklina Roosevelta také Čankajšek, který byl v 40. letech hlavou bojující a napadené Číny, napadené samozřejmě Japonskem, musejí společně jednat, aby porazili Hitlera. Jednalo se o kolektivní podnik. Byl to podnik Organizace spojených národů, termín, který se používal od počátku druhé světové války. Roosevelt věřil v jednotu, že tyto národy musí držet pohromadě, aby porazily Hitlera a poté zajistily bezpečnost světa. Opravdu věřil ve světový mír a bezpečnost. V praxi nesl hlavní břemeno porážky Hitlera Sovětský svaz, který ztratil 27 milionů lidí a byl klíčem k rozbití Hitlerovy válečné mašinérie. Roosevelt věděl, že Spojené státy sehrály svou zvláštní roli jako průmyslová páteř porážky ve druhé světové válce, když poskytovaly zbraně, letadla, technologie, radary a další věci, které k tomu přispěly. Ale Sovětský svaz nesl hlavní břemeno války. Roosevelt byl naprosto odhodlán a schopen spolupracovat se Stalinem po celou dobu války, často odsouval Churchilla na vedlejší kolej. Roosevelt nebyl příliš nadšený Britským impériem. Viděl, že po válce budou existovat velké mocnosti, konkrétně čtyři: USA, Británie, Rusko a Čína. Francie byla z taktických důvodů přijata až později. Myšlenka však byla, že tyto země budou spolupracovat. Spolupracovat, ne bojovat mezi sebou, nevznášet proti sobě veto v OSN, ale spolupracovat na udržení světového míru. Roosevelt věřil, že menší mocnosti, zbytek světa, by měly mít své místo. Byl opakem americké arogance. Měl to v sobě. Hned od svého nástupu do úřadu prezidenta zavedl politiku dobrého sousedství vůči zbytku americkému kontinentu. Řekl, že musíme přestat napadat státy na americkém kontinentu – tak jako to nedávno udělal Trump ve Venezuele a chystá se udělat na Kubě. Tak vznikla OSN. Jenže byl tu jeden problém. Roosevelt trpěl neléčeným vysokým krevním tlakem a 12. dubna 1945 zemřel. A tím skončila americká vize multipolarity. Protože Truman, jeho nástupce, byl mnohem méně významná osobnost, bez zkušeností. A Truman okamžitě přijal myšlenku, že nyní půjde o válku s bolševismem. FDR nebyl těmito nálepkami příliš ohromen, musím říct. Byl prostě velkým pragmatikem. Nezajímalo ho, kdo koho jak nazývá, jaké jsou nálepky, tituly, ideologie. Chtěl vycházet s ostatními a chtěl být praktický. Ale již v druhé polovině roku 1945, a proto Spojené státy na Japonsko dvakrát shodili atomovou bombu, aby to zapůsobilo na Stalina, byly USA ve válce o globální kontrolu. Myšlenka sdílené odpovědnosti byla v americké mentalitě již dávno pryč. A to bylo samozřejmě nejvýrazněji vyjádřeno v memorandu NSC 68 z roku 1950, že to budou USA, které budou bojovat proti světovému komunismu o nadvládu. Říkám to všechno proto, Glenne, protože když v roce 1991 padl Sovětský svaz, šílenství země, která tvoří 4 % světové populace a rozhodla se, že bude vládnout světu, se strašně zrychlilo. A v tomto stavu je od roku 1991. USA se považují za světovou velmoc, a tím myslím CIA, vojensko-průmyslový digitální komplex, ty, kteří rozhodují o válkách, kteří nás nepřetržitě vedou do válek, kteří přidělují miliardy dolarů a tak dále, oni věří, že vládnou světu. Když Čína během několika desetiletí vzrostla na mocnost a Spojené státy si toho někdy kolem roku 2010 všimly, vyděsilo je to. Nyní je tu nepřítel. Rusko bylo stejně považováno za bezvýznamné, takže se o něj nemusíme starat. Nemusíme tedy poslouchat nic, co Rusko říká, ale pozornost se obrátila na Čínu, a tu musíme porazit stejným způsobem. To je zahraniční politika USA za posledních 15 let. Je to ale všechno blud, je to šílenství. Je to šílenství už desítky let, a je to opakované šílenství, které vede k milionům mrtvých po celém světě, ať už ve Vietnamu nebo ve válkách na Blízkém východě. A co se týká Ruska, mylný úsudek o Rusku je důvodem války na Ukrajině. USA nikdy nečekaly, že Rusko bude odporovat rozšíření NATO, nikdy nečekaly, že se bude schopno jakkoli postavit Spojeným státům. To je jak znevažování Ruska, tak hluboce bláznivé přehánění americké moci. Obojí jde ruku v ruce. Válka na Ukrajině je však v zásadě výsledkem americké iluze, kterou v roce 1997 výstižně vyjádřil Zbigniew Brzezinski ve své knize Velká šachovnice, kde došel k závěru, že Rusko nemůže odolat rozšíření NATO a Evropy na východ. A pak je tu ještě jedna vada na kráse, a tou je Izrael. Izrael je šílený darebácký stát, jehož polovina politického vedení má mentalitu z 5. století před naším letopočtem a čte texty krále Josiáše. A Izrael pravděpodobně právě uvrhl svět do třetí světové války, ale také do obrovské hospodářské krize. Načasování je izraelské, podněcování je izraelské. Skutečnost, že USA s tím souhlasí, je dána tím, že je to zcela v souladu s americkým hegemonickým projektem. Izrael, naprosté šílenství. A kvůli vlivu izraelské lobby ve Spojených státech se toto šílenství ani nezkoumá. USA mají velvyslance v Izraeli jménem Mike Huckabee, který je, řekněme, méně významným protestantským evangelickým teologem, pokud to tak mohu vyjádřit. Ale to je velmi zdvořilý způsob, jak to vyjádřit. A před dvěma týdny řekl, že ano, Izrael vlastní území od Nilu po Eufrat. A když se ho Tucker Carlson zeptal, takže když toto území vlastní, můžou si ho vzít?, Huckabee odpověděl, že jistě, ano, jistě, můžou si ho vzít. To je opět to, co psychologové nebo psychiatři někdy nazývají „folie à deux“ (šílenství dvou či sdílené šílenství – pozn. red.). Je to šílenství Izraele, kterému odpovídá šílenství Spojených států. Izrael chce mít hegemonií od Nilu po Eufrat nebo ještě dál. Spojené státy chtějí být světovým hegemonem. To je dlouhodobý projekt. A teď jsme na počátku třetí světové války. Pokud se někdo nepostaví a nezastaví toto šílenství. Ti, kteří to nakonec nejspíš udělají, jsou Čína a Rusko, protože jsou zralé, uvědomělé a nejsou z tohoto hegemonického projektu USA příliš nadšené. Kdyby Indie uznala své vlastní zájmy, zjevně by v tom také hrála velmi významnou roli. Indie se však do jisté míry připojila k projektu USA, což vyvolává velkou otázku. Co si Indie myslí? Co si myslí indičtí vůdci? Měli britské impérium po několik století. To by mělo stačit. Měli by mít dobrý instinkt, aby věděli, že nemají následovat americké impérium v tomto šílenství.
GD: Ano, myslím, že pragmatismus, jak říkáte, je to, co potřebujeme. V roce 2003 Condoleezza Riceová prohlásila, že multipolarita, jak ji nazvala, není rozdělení moci, ale soupeření zájmů a hodnot. Řekla, že by to nikdo neměl chtít, protože pokud si ceníte svobody, nechcete ji omezovat. Tedy logika, že potřebujeme dominanci. Bez dominance nemůže být svoboda. A myslím, že to platí i pro Evropany. My tomu plně věříme. Když poslouchám naše politiky a novináře, tak jsou pro to ochotni jít do války s Ruskem, jsou ochotni jít do války s Čínou, jsou ochotni jít do války s Íránem a spálit svět. Protože jinak nemůže být svoboda. Musí být dominance. Bez dominance není svoboda.
JS: Rozhodně. A mimochodem, přemýšlel jsem o tom z pohledu zvláštního, angloamerického způsobu myšlení, protože Británie a USA udělaly za posledních pár století nejvíc pro to, aby věci tímto způsobem zničily. Tento způsob myšlení sahá až k filozofii Thomase Hobbese, který řekl, že v přirozeném stavu je život osamělý, chudý, ošklivý, brutální a krátký. A Hobbes řekl, že aby se člověk dostal z války všech proti všem, potřebuje Leviathana, jak to nazval. Potřebuje nadřazenou moc. To byla jeho teorie vlády, že lidé se vzdají své svrchovanosti, aby se navzájem nezabíjeli. Svou svobodu zabíjet se navzájem předají suverénovi, který pak bude udržovat pořádek a všem se bude dařit lépe, protože se nebudou navzájem zabíjet. Pak tuto logiku přenesete na globální řád. A způsob, jakým to CIA nebo MI6 nebo tyto zpravodajské agentury na Západě přenesou do globálního řádu, je říci: No, nemáme nejvyššího vládnoucího Leviathana. Takže je to válka všech proti všem. A musíme být brutálně realističtí. Buď my, nebo oni. A někdy musíte udeřit první, jako Izrael a Spojené státy, které udeřily na Írán. To je jejich způsob uvažování. Ale další částí tohoto způsobu uvažování je, že Spojené státy říkají: „My budeme Leviathan. Děkujeme! Británie byla Leviathanem v 19. století. Jediný způsob, jak být v bezpečí, je, když jsme Leviathanem my. Jinými slovy, může existovat jen jeden, kdo vládne světu, a ten bude nyní vládnout světu. Existuje i jiný způsob života, a to ten, že spolu vycházíme. Vytvoříte společná pravidla, sdílíte pískoviště. To učíme naše pětileté děti. Není to tak, že k dosažení míru potřebujete jednoho vládce světa. A to je to, co američtí hegemonisté nebo supremacisté nedokážou pochopit. Ale myslím si, že je to částečně tím, že jsou uvězněni na emocionální úrovni, možná před pátým rokem věku, nevím. Opravdu nevidí, že existuje i jiná cesta, že v multipolárním světě bychom se mohli skutečně domluvit. Mohli bychom stanovit nějaká pravidla, mohli bychom spolupracovat. Ten, kdo to pochopil, jak jsem řekl, byl ve Spojených státech Franklin Roosevelt. Dalším, kdo to v nedávné době pochopil, byl John F. Kennedy. A pravděpodobně zemřel, protože zastával tento názor, a byl zabit zevnitř, protože zastával tento názor. Je to tedy těžký boj a nacházíme se ve velmi nebezpečné situaci. Pokud to tak bude pokračovat, pokud Trump bude i nadále věřit, že si vybere příštího íránského vůdce a že bude bezpodmínečná kapitulace, pak samozřejmě bude vše záviset na vojenských výsledcích. Ale jednou z reálných možností je celosvětová hospodářská krize vyvolaná Izraelem a Spojenými státy, jakou jsme už dlouho nezažili.
.
Zdroj: Glenn Diesen Substack (substack.com/@glenndiesen)
Na úvodním obrázků prezident Trump u Zdi nářků v Jeruzalémě, 2017. Zdroj: Bílý dům (prostřednictvím Wikipedie Commons)
Napsat komentář