Bývalý britský diplomat a zpravodajec Alastair Crooke na substacku Conflicts Forum ze dne 3. března o napadení Íránu ze strany Izraele a Spojených států: Na jedné úrovni je tento konflikt existenčním bojem, v němž proti sobě stojí íránské raketové a protiraketové schopnosti na jedné straně a schopnosti USA a Izraele na straně druhé.
Konvenční představa byla taková, že jde o předem rozhodnutý souboj: Írán bude technologicky i palebnou silou Spojených států překonán a bude donucen kapitulovat.
Předpokládalo se, že vojenské ponížení Íránu spolu s likvidací jeho vedení vyvolá spontánní vlnu lidového rozhořčení, která íránský stát přemůže a vrátí ho zpět do západní sféry vlivu.
Na rovině čistě bilaterálního střetu – jak válka vstupuje do čtvrtého dne – však má navrch Írán. Stát se nezhroutil; Írán naopak pustoší americké vojenské základny v Perském zálivu pomocí dronů a raket a a útočí na Izrael hypersonickými raketami, které jsou (poprvé) vybaveny vícečetnými samostatně naváděnými bojovými hlavicemi.
V této chvíli Írán dosáhl toho, že země Perského zálivu jsou na pokraji úplného vyčerpání zásob protiraketových střel a zároveň výrazně snížil ubývající zásoby izraelsko-americké protivzdušné obrany tím, že zpočátku upřednostňoval starší rakety a drony, které obranu vyčerpávají. Íránské špičkové rakety letící rychlostí vyšší než Mach 4 se ukazují jako do značné míry nezachytitelné pro izraelskou protivzdušnou obranu.
Zavraždění nejvyššího vůdce na základě informací amerických zpravodajských služeb se ukázalo jako zásadní chyba. Namísto toho, aby to vedlo k poklesu morálky, vyvolalo to masivní vlnu podpory pro Islámskou republiku. K zjevnému překvapení Washingtonu to také roznítilo šíity v celém regionu, kteří vyzývají k džihádu a pomstě za zabití uctívaného šíitského náboženského vůdce. Tel Aviv a Washington hodně špatně odhadly situaci.
Shrnuto: Írán je odolný a dlouhodobě drží své pozice proti Spojeným státům, jejichž kalkulace byla založena na představě rychlé války typu „udeř a zmiz“ – strategie do značné míry vynucené nedostatkem munice. Monarchie Perského zálivu se otřásají. „Brand“ Perského zálivu – prosperita, velké peníze, AI, pláže a turismus – pravděpodobně končí. Také Izrael možná nepřežije ve své současné podobě.
Geopolitické důsledky však sahají daleko za hranice Íránu a států Perského zálivu. Selektivní uzavření Hormuzského průlivu Íránem a ničení přístavních zařízení v Perském zálivu v širším měřítku vypovídají o něčem jiném.
Vezměme si například zvláštní zaměření Íránu na ničení infrastruktury americké Páté flotily v Bahrajnu. Pátá flotila tvoří páteř regionální hegemonie USA – jak uvádí přispěvatel Megatron na síti X: „Přibližně 90 % světového obchodu s ropou prochází těmito oblastmi a americká kontrola zaručuje propojené energetické dodavatelské řetězce. Flotila zároveň pokrývá tři klíčové strategické úzké body: Hormuzský průliv, Suezský průplav a průliv Bab al-Mandeb. A její velitelství není jen přístav. Je to komplexní radarové, zpravodajské a databázové centrum.“
Íránu se podařilo zničit radary a velkou část logistické a administrativní infrastruktury bahrajnského přístavu. Systematicky vytlačuje americké síly z Perského zálivu.
Spojené státy nebojují válku proti Íránu jen proto, aby přidaly íránské zdroje do svého „portfolia energetické dominance“ podle venezuelského modelu. Írán loni představoval pouze asi 13,4 % celkového objemu ropy dovážené Čínou po moři – nejde tedy o zásadní položku.
Válka s Íránem je však především součástí větší americké hry: kontroly strategických úžin a energetických tranzitních tras obecně, aby byl Číně odepřen přístup na energetické trhy a omezen její růst.
Trumpova Národní bezpečnostní strategie (NSS) stanovila jako cíl americké politiky „přesměrovat čínskou ekonomiku směrem k domácí spotřebě“.
V americkém kódovém jazyce to znamená donutit Čínu méně vyvážet a více dovážet prostřednictvím radikální ekonomické přestavby směrem k větší domácí spotřebě – cílem je obnovit podíl Spojených států na světovém vývozu ve srovnání s mimořádně konkurenceschopným a levnějším vývozem čínským.
Jedním způsobem, jak tuto změnu vynutit, jsou cla a obchodní válka. Dalším je však odepření přístupu Číny k energetickým trhům, které potřebuje ona i širší trh BRICS pro svůj růst. Strategie NSS naznačuje, že by toho bylo možné dosáhnout omezením dodávek zdrojů – tedy námořními blokádami strategických úžin, obléháním a zabavováním lodí prostřednictvím svévolného uvalování sankcí na plavidla (jako v případě Venezuely).
Útoky Íránu na Perský záliv mohou být v první řadě zamýšleny jako vzkaz, že Írán již není ochoten přijímat to, aby se sousední státy Perského zálivu spojovaly s Izraelem a Amerikou proti Íránu. Írán se však, zdá se, také pokouší vytlačit USA z kontroly nad klíčovými námořními úžinami, přístavy a námořními koridory, jinými slovy, snaží se dostat námořní cesty v okolí Perského zálivu pod íránskou kontrolu. Takový posun by byl mimořádně významný – nejen pro Čínu a její vztahy s Íránem, ale také pro Rusko, které potřebuje udržet námořní vývozní trasy otevřené.
Pokud by Írán v tomto obrovském střetu s Izraelem a administrativou Donalda Trumpa zvítězil, důsledky by byly obrovské. Selektivní uzavření Hormuzského průlivu na několik měsíců by samo o sobě způsobilo chaos na evropských trzích s plynem a mohlo by také vyvolat krizi na dluhových trzích.
Navíc zhroucení „brandu“ Perského zálivu jako bezpečného investičního přístavu pravděpodobně povede k oslabení dolaru, protože investoři začnou hledat jiné geografické oblasti pro umístění svých aktiv.
Americký koridor Trump Route for International Peace and Prosperity (Trumpova cesta k mezinárodnímu míru a prosperitě) přes jižní Kavkaz pak pravděpodobně zanikne. To by mohlo přimět Indii vrátit se k dovozu ruské ropy – a setrvat u něj – a ovlivnit také vztahy Indie s Izraelem.
Kromě geopolitického přeuspořádání v důsledku této války se zásadně promění také globální geofinanční architektura.
.
Zdroj: conflictsforum@substack.com
Na úvodním obrázku mapa odvetných íránských raketových úderů bezprostředně po zahájení útoků (únor 2026). Zdroj: Peronisinsterest (prostřednictvím Wikipedie Commons)
Napsat komentář