POKUS O JUSTIČNÍ PŘEVRAT V POLSKU OVLIVNÍ POVÁLEČNÉ USPOŘÁDÁNÍ EVROPY
Liberální polský premiér Donald Tusk se v pátek pokusil o justiční převrat, zatímco konzervativní prezident Karol Nawrocki byl na cestě do Afriky. To jej přimělo obrátit se ještě během letu zpět do Polska, aby se osobně postavil do čela odporu. Velmi zjednodušeně řečeno jde o složitý právní spor mezi liberály a konzervativci, který se již více než deset let vede o Ústavní tribunál. Liberálové a jejich spojenci v EU obviňují konzervativce, že jej účelově obsadili svými lidmi. Tribunál má totiž sklon upřednostňovat polské právo před právem EU.
Anna Korwin-Piotrowská, kterou do tribunálu zvolil liberály ovládaný Sejm, avšak od níž Nawrocki odmítl přijmout přísahu kvůli vadnému postupu při její volbě (takže její postavení v tribunálu je z právního hlediska sporné), nařídila pozastavení výkonu funkce předsedy a místopředsedy tribunálu. Sama se ujala jejich pravomocí a nařídila policii, aby se dostavila do budovy soudu, zatímco Tuskův ministr spravedlnosti požádal o zbavení obou soudců imunity a jejich trestní stíhání. Krátce nato se začali shromažďovat demonstranti.
Nawrocki vstoupil do budovy pozdě v noci, přičemž se během toho stal terčem strkání, a znovu potvrdil, že Korwin-Piotrowskou neuznává za soudkyni. Později zveřejnil prohlášení na síti X, v němž odsoudil „porušení ústavního pořádku“ a „násilné převzetí ústavního orgánu státu“. Nawrocki rovněž vyzval policii, aby budovu soudu opustila, oznámil, že svolává naléhavé konzultace se Sejmem, a poděkoval všem, kteří se postavili na stranu tribunálu.
Širší souvislosti se týkají příštích voleb do Sejmu, plánovaných na podzim roku 2027, které by se hypoteticky mohly konat předčasně jako způsob řešení nejnovější krize, jež je zdaleka nejvážnější v postkomunistických dějinách Polska. Důvěryhodné průzkumy veřejného mínění naznačují, že by se konzervativci mohli vrátit k moci prostřednictvím koalice své strany, nového odštěpeneckého uskupení a dvou libertariánsko-nacionalistických stran. V takovém případě by Nawrocki s podporou konzervativně orientovaného tribunálu získal možnost prosazovat svůj program reformy EU.
Svou představu podrobně popsal zde již v loňském roce. V zásadě spočívá v obnovení suverenity členských států v mezích, které EU připouští, aby se tento blok proměnil ve svazek národních států. Tím by se zvrátil trend jeho přeměny ve federaci ovládanou Německem. Konzervativní šedá eminence Jarosław Kaczyński o tom nedávno obsáhle hovořil, Tusk však začal šířit strach, že chce uskutečnit „Polexit“, tedy vystoupení Polska z EU. Šlo o laciný trik, jak získat hlasy voličů poté, co jeho předchozí vyvolávání protiruských obav selhalo.
V tomto kontextu lze Tuskovy kroky chápat jako liberální mocenský manévr, možná dokonce nařízený Němci, k nimž měl po celý svůj profesní život tak blízko, že jej Kaczyński kdysi obvinil z toho, že je jejich „agentem“. Cílem by bylo zabránit tomu, aby Polsko pod budoucím konzervativním vedením reformovalo EU. Nawrocki se po Orbánově pádu stal hlavním představitelem evropských konzervativců, a s Trumpovým tichým souhlasem si představuje, že Polsko bude v rámci vznikajícího poválečného uspořádání stát v čele konzervativního odporu zemí Mezimoří proti federalizaci EU.
Pokud Tuskův pokus o justiční převrat uspěje, Polsko se dostane do podřízeného postavení vůči Německu. Jeho neúspěch by však naopak umožnil vzestup Polska jako regionální mocnosti. Trump a Nawrocki jsou přátelé, zastávají podobné názory a ani jeden z nich nechce, aby EU ovládalo liberální Německo. Trump by proto mohl využít váhy své země k tomu, aby v nejvážnější polské politické krizi od pádu komunismu převážil misky vah ve prospěch Nawrockého. Pokud by se však EU vedená Německem postavila na odpor, mohlo by to vyvolat další krizi ve vztazích mezi Spojenými státy a Evropskou unií.
.
NĚMECKO SE PROSTŘEDNICTVÍM ZÁSTUPCE (PROXY) POKOUŠÍ OVLÁDNOUT POLSKO, ABY PŘIPRAVILO NATO NA VÁLKU S RUSKEM
Jedním z vysvětlení, která nedávno předložil výrazný polský konzervativní politik Dominik Tarczyński v souvislosti s pokusem liberálního premiéra Donalda Tuska o justiční převrat, je, že Tusk chce následně ovládnout centrální banku, zavést euro a nakonec převést polské zlato do Evropské centrální banky (ECB) v Německu. Ukazuje se totiž, že Polsko disponuje desátými největšími zlatými rezervami na světě a jeho 550 tun zlata v roce 2026 představuje více než 506,5 tuny, které drží ECB. V takovém případě by tedy ECB své zlaté rezervy více než zdvojnásobila.
To představuje významnou motivaci pro to, co bylo zde vyhodnoceno jako německý pokus o nepřímé ovládnutí Polska prostřednictvím Tuskovy násilné akce za účasti ozbrojených složek, jejímž cílem bylo převzetí Ústavního tribunálu, a všech kroků, které by mohly následovat. Mohlo by to rovněž alespoň dočasně oživit euro v době rychlé militarizace, kterou většina členských zemí EU, z nichž naprostá většina používá euro, provádí s cílem připravit se na válku s Ruskem do roku 2030. Německo, které je faktickým vůdcem tohoto bloku, je přitom daleko před ostatními se svým plánovaným programem v hodnotě 800 miliard eur.
Polsko disponuje největší armádou mezi evropskými členy NATO (E-NATO) a konzervativní prezident Karol Nawrocki se staví proti úvěrům v rámci programu EU „Security Action for Europe“ (SAFE), které by zároveň zavazovaly příjemce k nákupu většiny vojenského vybavení od členských zemí EU, nikoli od amerických a korejských partnerů Polska. Proto navrhl program „Polský SAFE 0 %“ v objemu 185 miliard zlotých (přibližně 46 miliard dolarů), tedy částku odpovídající úvěru, který poskytuje EU a s jehož přijetím Tuskova vláda souhlasila navzdory Nawrockého nesouhlasu.
Pokud bude pokračující německý pokus o nepřímé ovládnutí Polska úspěšný a Polsko přijme euro, načež převodem veškerého svého zlata do ECB více než zdvojnásobí její rezervy, Německo bude moci mnohem snadněji prosazovat svůj plán federalizace EU, v níž by samo představovalo zdaleka nejdominantnější sílu. V kombinaci s rychlou militarizací EU jako celku a podřízením největší armády evropské části NATO Německu by se tak zhmotnila hrozba podobná té z roku 1941, před níž varoval Dmitrij Medveděv.
Zabrání polských zlatých rezerv je pro tento scénář klíčové. Proto se očekává, že Tusk v případě úspěchu svého justičního převratu tento krok podpoří zavedením eura. Pro takovou politiku namířenou ve skutečnosti proti Rusku navíc existuje historický precedent, jímž by se mohl řídit jeho údajný německý patron. Hitler se bezprostředně před druhou světovou válkou zmocnil československých zlatých rezerv a jeho vyspělého vojensko-průmyslového komplexu, přičemž historikové obojí považují za nepostradatelné pro jeho válečné úsilí.
Podobně se i dnešní Německo v době příprav na možný střet EU s Ruskem do roku 2030 pokouší zmocnit polských zlatých rezerv a podřídit největší armádu evropské části NATO Berlínu. Jde o dva kroky, které by byly pro výše popsaný scénář nepostradatelné. Na rozdíl od tehdejší situace, kdy Německo stálo v čele invaze do SSSR a samo vedlo útok, by však tentokrát mohlo pověřit svého polského vazala, aby posílal Poláky umírat na Ukrajinu v zájmu pokračování zástupné války mezi NATO a Ruskem, případně rozpoutání další takové války po skončení současného konfliktu.
Vzhledem k tomu, co je v sázce – totiž uskutečnění další hrozby pro Rusko podobné té z roku 1941, kterou by představovala Evropská federace ovládaná Německem a která by mohla vzniknout v důsledku berlínského pokusu o nepřímé ovládnutí Polska prostřednictvím Tuskova justičního převratu –, má polská politická krize celosvětový význam. Její výsledek by mohl bez jakékoli nadsázky rozhodnout o válce a míru, protože bude utvářet poválečné uspořádání Evropy na mnoho dalších let.
.
Zdroj: korybko.substack.com
Napsat komentář