Půlnoční potyčka u polského Ústavního tribunálu není polským problémem. Je to místní vzplanutí nemoci, která postihuje celý kontinent. Když si voliči kdekoli v Evropě vyberou nesprávného kandidáta, establishment sáhne po soudci, zpravodajské službě nebo peněžence Evropské unie a výsledek nazve „obranou demokracie“. Časopis Journal of Democracy napsal učebnici. Varšava je fakultní nemocnicí, kde se podle ní postupuje.
V prosinci 2023, dva měsíce poté, co koalice Donalda Tuska odstavila od moci stranu Právo a spravedlnost (PiS), zveřejnili Jarosław Kuisz a Karolina Wigura z organizace Kultura Liberalna v časopise Journal of Democracy návod, jak na to. Název říká vše: „Jak demontovat neliberální demokracii“.
Zamyslete se nad tím, odkud tento text pochází. Časopis byl tehdy vlajkovou publikací Národní nadace pro demokracii (National Endowment for Democracy, NED), organizace, která za denního světla dělá to, co CIA dříve dělala pod rouškou noci. Letos se časopis od NED oddělil poté, co jí DOGE v roce 2025 zastavil financování, a nyní je nezávislý a spolupracuje se Stanfordským Centrem pro demokracii, rozvoj a právní stát (CDDRL). V roce 2023 však šlo o to, že establishment zabývající se podporou demokracie radil Varšavě, jak si udělat doma pořádek.
Argumentace, zbavená poznámek pod čarou, vypadá takto:
- Polsko potřebuje „druhou vlnu“ přechodové spravedlnosti, aby se vypořádalo s „porušováním zásad právního státu“, jehož se dopustila PiS.
- Vyhněte se vágním obviněním z vlastizrady. Stíhejte konkrétní činy: jmenování soudců Ústavního tribunálu v roce 2015, pokus o uspořádání výhradně korespondenčních prezidentských voleb v roce 2020 a skandál s vízy vydávanými za úplatky v roce 2023.
- Jarosław Kaczyński nese odpovědnost, ale bude obtížné dosáhnout jeho odsouzení.
- Hlavním nástrojem jsou parlamentní vyšetřovací komise.
- Očekávejte odpor ze strany prezidenta, Nejvyššího soudu a Státního tribunálu, které jsou spojeny s PiS.
- Stabilizujte systém, aniž byste jej rozbili.
Autoři svůj text uzavírají upozorněním, které by stálo za to zarámovat: „Neexistuje žádný jasný plán postupu… Neměli bychom proto očekávat zázraky.“
Obránci demokracie sepsali příručku k demontáži demokracie. Nevidí v tom žádnou ironii, a právě to je na celé eseji nejpoučnější.
Začněme slovem „neliberální“. Nejde o právní kategorii. Je to nálepka, kterou lidé disponující rozpočty na pořádání konferencí přidělují vládám, jež se jim nelíbí. PiS jednoznačně zvítězila v parlamentních volbách v letech 2015 a 2019. Přesto článek s jejími představiteli zachází spíše jako s komunistickou nomenklaturou z roku 1989, s níž je třeba se vypořádat prostřednictvím procesu „přechodové spravedlnosti“, než jako s poraženou politickou stranou.
Abychom byli ke Kuiszovi a Wigurové spravedliví, jsou opatrnější než hnutí, za které vystupují. Varují před vykonstruovanými procesy a vágními obviněními a připouštějí, že nikdo neví, jak to všechno provést. Jenže příručky se nečtou kvůli výhradám, které obsahují. Politici přeskakují poznámky pod čarou a jdou rovnou ke kapitole o nástrojích.
Zde je základní rozpor. PiS je obviňována z toho, že ovládla soudy, ignorovala jejich rozhodnutí a obsadila instituce svými loajalisty. Předepsaným lékem je očistit soudy, ignorovat jejich rozhodnutí a dosadit do nich ty správné loajalisty. Hřích se mění ve svátost, když se ho dopouštějí ti správní lidé.
Tento týden příručka opustila knihovnu a vyrazila do varšavských ulic v doprovodu pořádkové policie.
Od roku 2023 Tuskova vláda odmítá uznávat Ústavní tribunál a ignoruje jeho rozhodnutí. Od letošního března parlament zvolil osm nových soudců. Prezident Karol Nawrocki odmítl přijmout přísahu pěti z nich. Ti si uspořádali vlastní slavnostní složení přísahy a její znění poslali poštou do prezidentského paláce, což je novinka dokonce i na středoevropské poměry.
Pak přišel 30. říjen. Podle serverů Notes from Poland a ProtoThema:
- Soudkyně Anna Korwin-Piotrowská postavila předsedu tribunálu Bogdana Święczkowského mimo výkon funkce a prohlásila se za úřadující předsedkyni tribunálu.
- Ministr spravedlnosti Waldemar Żurek podnikl kroky ke zbavení Święczkowského imunity.
- Pořádková policie zabránila Święczkowskému ve vstupu do jeho vlastního soudu. Jeho stoupenci prořízli plot pomocí elektrického nářadí.
- Nawrocki nechal otočit své letadlo na cestě do Senegalu a kolem jedné hodiny ráno si přes soudce prorazil cestu do budovy. Obě strany se navzájem obviňují z fyzického násilí. Demonstranti před budovou označovali dění za státní převrat.
Tuskova reakce podle Euronews: „V některých věcech není možný kompromis.“ Varoval také před ruskými boty, protože bez nich by žádná evropská krize nebyla úplná.
Ne všichni členové koalice však jásají. Szymon Hołownia prohlásil, že Polsko by se mělo stydět a že snaha vynutit si nápravu situace jen prohlubuje úpadek. Hołownia a Polská lidová strana (PSL) se nyní účastní Nawrockého jednání. Když se vaši vlastní koaliční partneři začnou scházet s druhou stranou, je zřejmé, že vaše cestovní mapa má výmol.
Kuisz a Wigura nám říkali, abychom nečekali zázraky. Tohle není zázrak. Je to zrcadlo.
Polsko je pouze případem, kdy sebou pacient zmítá nejprudčeji. Podívejte se na ostatní pacienty na oddělení a všude uvidíte stejnou patologii: volby jsou považovány za pouhé doporučení, zatímco konečné slovo je vyhrazeno institucím, které nikdo nevolil.
– Rumunsko. Dne 6. prosince 2024 Ústavní soud zrušil první kolo prezidentských voleb poté, co se na prvním místě umístil Călin Georgescu, outsider, kterému průzkumy přisuzovaly jednocifernou podporu. Důvodem byly odtajněné zpravodajské informace o „agresivních ruských hybridních útocích“ a údajném nezákonném financování volební kampaně. V březnu 2025 volební komise Georgescovi zakázala účast v opakovaných volbách, přestože byl „favoritem ve všech průzkumech“, a soud toto rozhodnutí jednomyslně potvrdil. To je jeden ze způsobů, jak napravit volby: uspořádat je znovu, ale bez vítěze.
– Francie. V březnu 2025 pařížský soud uznal Marine Le Penovou vinnou ze zpronevěry prostředků Evropského parlamentu a zakázal jí na pět let vykonávat veřejné funkce, a to s okamžitou platností. Favoritka prezidentských voleb v roce 2027 byla jediným úderem soudcovského kladívka vyřazena ze hry. V červenci odvolací soud potvrdil odsuzující rozsudek, ale zkrátil trest zákazu výkonu funkce na 45 měsíců, z nichž 30 bylo podmíněně odloženo, takže Le Penová nakonec kandidovat může. Soudci dávají a soudci berou. Tak či onak rozhodují soudci.
– Německo. V květnu 2025 Spolkový úřad pro ochranu ústavy (BfV), německá vnitřní zpravodajská služba, označil Alternativu pro Německo (AfD) za „prokazatelně pravicově extremistickou“ stranu. AfD se v průzkumech pohybuje mezi 24 a 26 procenty. V únoru kolínský soud platnost tohoto označení pozastavil s odůvodněním, že podmínky pro ně „nejsou splněny“. Zákonodárci přesto nadále prosazují, aby Spolkový ústavní soud stranu rovnou zakázal. Zakázat stranu, kterou podporuje čtvrtina voličů, je jistě jeden ze způsobů, jak vyhrát spor. V oboru, v němž jsem dříve pracoval, jsme tomu, když zpravodajská služba sleduje hlavní opoziční stranu, říkali jinak.
– Bruselská šeková knížka. Evropská komise za vlády PiS zmrazila Polsku přibližně 137 miliard eur. Dne 29. února 2024, jedenáct týdnů po Tuskovo nástupu do funkce, peníze uvolnila. Jeden z jejích vlastních představitelů připustil: „To neznamená, že právní stát byl plně obnoven a že je všechno v pořádku,“ a plán reforem byl „stále jen návrhem zamýšlených opatření“. Ukazuje se tedy, že právní stát se měří podle toho, kdo sedí v úřadu předsedy vlády. Stejného zacházení se dostalo Maďarsku. Jeho nový premiér Péter Magyar slíbil, že pojede do Bruselu, „aby dosáhl uvolnění finančních prostředků EU“. V Budapešti poselství pochopili.
Postavte tyto případy vedle sebe a nemoc bude mít jasně rozpoznatelné příznaky. Soudy ruší volby nebo zužují výběr kandidátů na hlasovacích lístcích. Zpravodajské služby posuzují, které strany jsou způsobilé účastnit se politické soutěže. Brusel odměňuje dobré chování, jímž se rozumí správná vláda. To vše se děje ve jménu ochrany demokracie před lidmi, kteří v ní hlasují.
Právě proto má esej Kuisze a Wigurové význam přesahující hranice Polska. Není to polský politický dokument. Je to klinický protokol pro léčbu voliče, který hlasuje nesprávně, sepsaný pro kontinent, jehož elity dospěly k závěru, že voličům nelze svěřit klíče. Tusk je pouze prvním chirurgem, který se pokouší provést operaci bez anestezie.
Aliance je jen tak silná jako vlády, které musí vyslovit souhlas. V současnosti je několik klíčových evropských členů NATO příliš zaměstnáno bojem s vlastními voliči, soudy a prezidenty, než aby mohli podniknout jakoukoli zahraniční operaci. V některých případech by toho nebyli schopni, ani kdyby se o to pokusili.
Začněme Polskem, zemí, kterou Washington vyzdvihuje jako vzorového člena NATO a jako stát v první linii vůči Bělorusku a Ukrajině. Podle polské ústavy je prezident vrchním velitelem ozbrojených sil. Polský prezident a jeho premiér se v současnosti navzájem obviňují ze státního převratu. Položte si otázku, kdo v takové situaci vydává rozkaz k nasazení vojsk. A pak se zeptejte, zda polský voják ví, čí rozkaz má poslechnout. Země se dvěma ústavními soudy a vrchním velitelem, který si v jednu hodinu ráno razí cestu mezi soudci, se nepřipravuje na uplatňování své moci v zahraničí. Snaží se udržet pohromadě.
Ostatní pacienti na oddělení na tom nejsou o nic lépe:
– Německo diskutuje o tom, zda zakázat opoziční stranu, kterou podporuje čtvrtina jeho voličů a která nechce mít nic společného s válkou proti Rusku. Jakákoli německá vláda, která vyšle vojáky na východ, tím AfD zajistí vítězství v příštích volbách.
– Francii čekají v roce 2027 prezidentské volby, v nichž bude moci znovu kandidovat Le Penová, jejíž strana je dlouhodobě skeptická vůči integrovanému velení NATO. Žádný francouzský prezident, který stojí před takovými volbami, nebude riskovat zahraniční dobrodružství.
– Rumunsko, na jehož území se nachází základna NATO Mihail Kogălniceanu u Černého moře, stále žije ve stínu voleb, které zrušil jeho vlastní soud. Jeho politická třída má problém s legitimitou, který si nemůže dovolit válkou ještě prohloubit.
NATO funguje na základě konsenzu. Každá z těchto vlád nyní poměřuje případné zahraniční nasazení s postojem domácího voličstva, které se léta snažila řídit, místo aby je přesvědčovala. Když závisí udržení moci elit na domácí scéně na soudech, zpravodajských službách a bruselských penězích, požádat voliče, aby poslali své syny na východ, je právě tím požadavkem, který si nemohou dovolit riskovat. Dříve či později přijde účet za to, že se s voliči zachází jako s nepřítelem.
Tu ironii nelze přehlédnout. Celý projekt byl prodáván jako ochrana demokracie před barbary stojícími u bran. Výsledkem je aliance, jejíž členové se nedokážou shodnout ani se svými vlastními voliči, natož mezi sebou. Moskva nemusela hnout ani prstem. Evropští „obránci demokracie“ odvádějí práci za ni.
Odstraňte slovník „právního státu“ a „přechodové spravedlnosti“ a objevíte projekt namířený proti samotnému polskému nacionalismu. Skutečným proviněním PiS nebylo to, že obsadila soud svými lidmi. To dělá spousta vlád. Jejím proviněním bylo, že stavěla polskou suverenitu, katolickou identitu a národní stát nad Brusel.
Dosavadní vývoj je v tomto ohledu jednoznačný. Polsko odmítlo unijní kvóty na přerozdělování migrantů z roku 2015 a v dubnu 2020 Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že Polsko, Maďarsko a Česká republika jejich odmítnutím porušily právo EU. V červenci téhož roku Komise odepřela granty na partnerství měst šesti polským městům kvůli jejich usnesením o „zónách bez LGBT ideologie“. Poté přišlo zmrazení 137 miliard eur. Poselství z Bruselu se nikdy nezměnilo: národní identita je vítána jako folklor, nikoli jako politický program.
Pro globalistické křídlo západního establishmentu, tedy NED, Brusel a nadace a think-tanky, které kolem nich obíhají, je nacionalismus nemocí, kterou je třeba léčit, nikoli názorem, o němž je třeba diskutovat. Národ, který trvá na tom, že bude sám rozhodovat o tom, čemu věří, koho přijme na své území a jak bude spravovat vlastní soudy, je z definice „neliberální“. Kuisz a Wigura pouze dali tomuto postoji právní postup.
Nyní se podívejme na východ, protože titíž lidé zaujímají stejný postoj k Rusku, jen s menší dávkou zdvořilosti. NED po desetiletí financovala ruské organizace občanské společnosti, což je důvod, proč ji Moskva podle svého zákona z roku 2015 označila za první „nežádoucí organizaci“. V červnu 2022 uspořádala americká Helsinská komise informační setkání nazvané „Dekolonizace Ruska: morální a strategický imperativ“. Název říká vše ostatní. S ruským nacionalismem se stejně jako s polským nezachází jako se skutečností, s níž je třeba se vyrovnat, nýbrž jako s patologickým jevem, který je nutné vyléčit – sankcemi, změnou režimu nebo, pokud by bylo po účastnících nekonečných seminářů, rozdělením země.
A zde je ironie, která mi připadá obzvlášť lahodná. Washington a Brusel po léta nadšeně podporovaly polský nacionalismus, když byl namířen proti Moskvě. Nepřátelství Polska vůči Rusku bylo nejoblíbenějším aktivem aliance. Jakmile se však tentýž nacionalismus obrátí proti Bruselu, náhle se mění v hrozbu pro demokracii, proti níž je třeba nasadit pořádkovou policii. Ukazuje se, že polské vlastenectví je zbraní, kterou je třeba namířit na správný cíl, nikoli přesvědčením, které si zaslouží respekt. Poláci by si měli uvědomit, že lidé, kteří touží rozložit ruské národní vědomí, jsou titíž lidé, kteří rozkládají to jejich.
To je mé hodnocení, nikoli závěr zmíněného článku. Kuisz a Wigura vše rámují jako obnovu právního státu a trvají na tom, že to všechno začala PiS. Její jmenování soudců Ústavního tribunálu v roce 2015 bylo mocenským zásahem a Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku z roku 2021 ve věci Xero Flor shledal, že soudní senát, v němž zasedal nesprávně jmenovaný soudce, porušil právo na spravedlivý proces.
Nawrockého odmítnutí přijmout přísahu nových soudců je rovněž tvrdou mocenskou hrou. Oba tábory mají skutečné právní argumenty. Právě proto však pořádková policie zasahující o půlnoci není správným způsobem, jak spor vyřešit.
I kdybyste otázku motivů zcela odložili stranou, posuzujte celý projekt podle jeho nežádoucích účinků: země se dvěma soupeřícími ústavními soudy a prezidentem, který si za tmy razí cestu mezi soudci.
Pokud jde o NATO, je na místě jedna výhrada. Vnitropolitické otřesy výrazně snižují pravděpodobnost útočné či expediční vojenské operace, neznamenají však, že by tyto země odmítly bránit vlastní území. Oba tábory ve Varšavě podporují vysoké výdaje na obranu a přímý útok na některý členský stát obvykle sjednotí i ten nejrozdělenější parlament. Můj argument se týká ochoty pouštět se do dobrodružství, nikoli vůle bojovat na vlastních hranicích.
Žádná z těchto výhrad nemění nic na ústřední myšlence. Spor ve Varšavě ve skutečnosti není o soudce. Jde o to, zda se evropský národ ještě smí sám definovat, nebo zda toto právo nyní náleží Bruselu, NED a lidem, kteří píší příručky o demontáži demokracií. Moskva na tuto otázku dostala odpověď už před lety. Varšava ji dostává právě teď.
.
Zdroj: www.sonar21.com
Napsat komentář