Dnes začínáme pravidelně uveřejňovat analýzy mezinárodní politiky Andrewa Korybka. Andrew Bogdan Korybko se narodil v roce 1988 ve Spojených státech; pochází z Clevelandu v Ohiu. Jeho otec je Polák z Krakova, zatímco z matčiny strany má slovinské a gottscheerské německé kořeny; Gottscheerové představují svébytnou německy mluvící komunitu kulturně blízkou především Rakušanům. Vystudoval Ohio State University, kde se zabýval mezinárodními vztahy, diplomacií, východní Evropou a ruštinou. Roku 2013 se přestěhoval do Moskvy a pokračoval ve studiu na prestižním Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO). Získal zde magisterský titul a později také doktorát v politických vědách. Jeho doktorská práce se zabývala rusko-pákistánskými vztahy v kontextu současné mezinárodní politiky v letech 2014–2019. Profesně působil v letech 2014–2019 ve Sputniku, kde psal analýzy a podílel se také na rozhlasových pořadech. Později spolupracoval mimo jiné s čínskou CGTN a publikoval u Russian International Affairs Council (RIAC). Dnes vystupuje především jako nezávislý politický a geopolitický analytik a své texty publikuje zejména prostřednictvím vlastního Substacku. Jeho hlavními tématy jsou přechod světového systému k multipolaritě, americká strategie v Eurasii a Africe, vztahy Ruska, Číny a Indie, čínská iniciativa Belt and Road a takzvané hybridní války. V posledních letech se soustavně věnuje také válce na Ukrajině a širšímu americko-ruskému soupeření, které označuje za „novou studenou válku“. RIAC jej charakterizuje jako amerického analytika sídlícího v Moskvě, který se specializuje na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou Belt and Road Initiative a hybridní válkou. Je autorem knihy Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach to Regime Change, v níž rozpracovává svou teorii „hybridní války“, zejména ve vztahu k barevným revolucím, změnám režimů a nekonvenčnímu vedení konfliktů. Korybko nijak neskrývá svůj názorový rámec: sám se označuje za zastánce multipolárního světového uspořádání a uvádí, že jeho pohled na mezinárodní vztahy je ovlivněn „ruskou školou multipolarismu“. Není tedy analytikem, který by předstíral ideologickou neutralitu; jeho texty jsou výrazně interpretativní a často polemizují se západním hlavním proudem.
.
JE SIKORSKÉHO NÁVRH „EVROPSKÉ LEGIE“ ZPŮSOBEM, JAK VYSLAT POLSKÉ „MÍROVÉ JEDNOTKY“ NA UKRAJINU?
Polský ministr zahraničí Radek Sikorski nedávno v rozhovoru pro řecká média navrhl vytvoření „Evropské legie“. Podle jeho slov: „Jsem rozhodným zastáncem ‚Evropské legie‘, tedy stálé specializované jednotky, která by mohla získávat zkušené profesionály z širší evropské rodiny, včetně ukrajinských veteránů zocelených bojem, jakmile válka skončí. Podstatné je, že Evropa musí převzít odpovědnost za vlastní bezpečnost.“
Poté dodal: „Nemůžeme volat do Washingtonu pokaždé, když na našem vlastním dvorku vypukne požár – ať už jde o konvenční hrozbu, nebo o to, že Moskva využívá migrační proudy z Afriky a Blízkého východu jako zbraň proti EU. Řekněme to ale úplně jasně: nejde o budování paralelní alternativy k NATO ani o zdvojování struktur. Potřebujeme silnější evropský pilíř uvnitř silnějšího NATO. Naše zájmy se vzájemně doplňují, nejsou v rozporu.“
Některé pozorovatele to překvapilo, protože Sikorski před rokem a půl odmítl Zelenského návrh „Armády Evropy“. Jak tehdy řekl šéf polské diplomacie: „Myslím, že bychom měli být s tímto pojmem opatrní, protože různí lidé si pod ním představují různé věci. Pokud tím myslíte sjednocení národních armád, k tomu nedojde.“ Právě v tom spočívá zásadní rozdíl: „Armáda Evropy“ má znamenat sjednocení národních armád, což je pouhý nesplnitelný sen, zatímco „Evropská legie“ by byla dobrovolnickou silou.
Abychom tento druhý koncept rozvedli podrobněji, zdá se, že Sikorski má na mysli síly rychlé reakce složené z vojáků zemí EU a Ukrajiny, které by patrně podléhaly nějakému orgánu EU. Jejich úkolem by bylo reagovat na krize v okamžiku, kdy vypuknou, a svou přítomností v dané konfliktní oblasti by tak vytvářely situaci, která by mohla vést k zapojení buď NATO jako celku, nebo „koalic ochotných“ uvnitř EU, protože by se tam nacházeli jejich vojáci.
Sikorského návrh přichází dva měsíce poté, co Británie, Francie a Německo – souhrnně označované jako E3 a stojící v čele údajně nejisté „koalice ochotných“ – potvrdily, že po uzavření příměří hodlají vyslat své vojáky na Ukrajinu. Konzervativní prezident Karol Nawrocki, který je pro vládnoucí liberální koalici zastupovanou Sikorským doslova červeným hadrem, se v květnu 2025 před druhým kolem prezidentských voleb písemně zavázal, že nedovolí vyslání polských vojáků na Ukrajinu.
Je vrchním velitelem ozbrojených sil, ale pokud liberální ministr obrany svěří část polských vojáků pod kontrolu EU prostřednictvím „Evropské legie“, není jasné, zda by Nawrocki dokázal zabránit jejich nasazení na Ukrajině v rámci plánů „koalice ochotných“. Postoj polské společnosti k Ukrajině se v posledních měsících výrazně zhoršil, protože Zelenskyj glorifikoval OUN-UPA, pachatele volyňské genocidy, takže jakýkoli podobný krok vládnoucích liberálů by mohl zničit jejich šance na znovuzvolení před příštími volbami do Sejmu na podzim 2027.
Přesto však platí, že „Nedávný polsko-německý obranný pakt nesporně upřednostňuje zájmy Berlína před zájmy Varšavy“ a premiér Donald Tusk má k Německu tak blízko, že jej šedá eminence konzervativní opozice kdysi obvinila z toho, že je „německým agentem“. Nelze proto vyloučit, že by byl ochoten riskovat ztrátu moci v příštím roce, pokud by Německo požadovalo, aby Polsko vyslalo prostřednictvím „Evropské legie“ své vojáky na Ukrajinu. Zda by však Rusko takovou misi tolerovalo, je už jiná otázka.
.
ODHALENÍ NEJNOVĚJŠÍHO POKUSU UKRAJINY ZASAHOVAT DO DĚNÍ V POLSKU
Ukrajinské „Centrum pro boj proti dezinformacím“ zesílilo dosah nedávné zprávy agentury Reuters, která s odvoláním na polské představitele a experty tvrdí, že „Rusko využívá spor mezi Polskem a Ukrajinou k zesílení dezinformační kampaně“. Podstata tvrzení spočívá v tom, že roboti využívající umělou inteligenci údajně zaplavují polský informační prostor polarizujícími příspěvky, jejichž cílem je vyostřovat dvoustranné napětí na úrovni státu i občanské společnosti. Toto napětí prudce vzrostlo poté, co Zelenskyj koncem května na státní úrovni glorifikoval OUN-UPA, pachatele volyňské genocidy.
Zpráva Reuters následovala po zprávách polských médií o ukrajinském plánu na zlepšení vztahů s Polskem, jehož součástí má být i úsilí ukrajinských zpravodajských služeb odhalit – nebo cynicky vykonstruovat – důkazy o ruském financování protiukrajinských skupin. Tato analýza tvrdí, že přístup Kyjeva představuje vměšování do polských záležitostí, protože se zaměřuje na opozici, která je jako celek vůči Ukrajině kritická, a na organizátory dřívějších protestů zemědělců, kteří by mohli své demonstrace obnovit, pokud by vypukla další obilná krize, před níž se varovalo zde.
Polská vládnoucí liberální koalice již dlouho bez jakýchkoli důkazů tvrdí, že její odpůrce podporuje Rusko; nepravdivost této představy byla počátkem léta rozebrána zde, takže je možné, že tato obvinění opakovala nezávisle na Ukrajině a bez vzájemné koordinace. Nicméně i kdyby Ukrajina a Polsko tuto potenciálně se blížící očerňovací kampaň proti opozici a organizátorům dřívějších protestů zemědělců zatím nekoordinovaly, Ukrajina přesto nejnovější zprávu využívá.
Její „Centrum pro boj proti dezinformacím“ sdílelo článek agentury Reuters s cílem dodat falešnou věrohodnost tvrzení, že polarizace polské společnosti ve vztahu k Ukrajině po Zelenského šokujícím kroku z konce letošního května je důsledkem ruského vměšování. Tento účelově využívaný narativ má zdiskreditovat ty, jejichž vztah k Ukrajině se od té doby zhoršil – jak politiky, tak běžné voliče – a zároveň Ukrajinu předem zbavit odpovědnosti za případná obvinění, že je to právě ona, kdo se vměšuje do polských záležitostí. Jde tedy nepochybně o provokaci v rámci hybridní války.
Pokud se zaměříme na podstatu tvrzení, která předkládají někteří lidé v Polsku a informačně-válečná složka ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany – což je ve skutečnosti funkce, kterou „Centrum pro boj proti dezinformacím“ plní, neboť pod tuto radu spadá –, je jejich narativ velmi povýšenecký. Automaticky předpokládá, že Poláci by sami od sebe nesouhlasili s tím, že Zelenskyj na státní úrovni glorifikuje OUN-UPA, a že k takovému postoji by mohli dospět pouze pod ruským vlivem poté, co jim je toto téma neustále připomínáno.
Jejich narativ rovněž předpokládá, že hrubě formulované příspěvky anonymních účtů dokážou ovlivnit běžné Poláky, kteří údajně nejsou schopni rozpoznat, že jejich syntax a rytmus jazyka jsou pro rodilého polského mluvčího nepřirozené, a naznačují tedy, že autorem je cizinec, nebo že podezřele připomínají text vytvořený umělou inteligencí. Přirozeným závěrem tohoto tvrzení je, že každý, kdo je dnes v Polsku vůči Ukrajině kritický, je ruským „užitečným idiotem“, což je urážka inteligence všech Poláků. Zároveň by to mohlo posloužit jako záminka k cenzuře.
Poučení z tohoto příkladu ukrajinského vměšování do dění v Polsku – které je sice zatím mírné a nepřímé, avšak před příštími volbami do Sejmu na podzim 2027 se očekává jeho zesílení – spočívá v tom, že využívá názorů polských představitelů a expertů k předběžnému připravování veřejnosti na to, co pravděpodobně přijde. Terčem této provokace nejsou jen běžní Poláci, ale obyvatelé Západu jako celek. Ukrajina je chce přesvědčit, že se vztah Poláků k ní zhoršil pouze kvůli ruským „užitečným idiotům“ a možná dokonce „agentům“ v řadách opozice.
.
Zdroj: korybko.substack.com
Napsat komentář