Dnes přinášíme zajímavý text britsko-izraelského spisovatele a nezávislého novináře Jonathana Cooka, zaměřujícího se zejména na izraelsko-palestinský konflikt. Jonathan Cook tvrdí, že odvolání hlavního žalobce Mezinárodního trestního soudu Karima Khana je vyvrcholením dlouhodobého politického tlaku Izraele, USA a dalších západních zemí na ICC. Podle Cooka se Khan stal terčem poté, co požádal o zatykače na Benjamina Netanjahua a Joava Gallanta; podobnému zastrašování ze strany Izraele čelila již jeho předchůdkyně Fatou Bensouda. Výsledkem má být další oslabení ICC a faktická beztrestnost mocných států. Je však důležité dodat, že Khanova prokuratura nepostupovala pouze proti Izraeli. V únoru 2023 požádala ICC také o zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina a Marii Lvovovou-Bělovovou kvůli údajným válečným zločinům spojeným s deportací ukrajinských dětí; soud zatykače 17. března 2023 vydal. Rusko postup ICC zásadně odmítlo: Kreml označil rozhodnutí za „pobuřující a nepřijatelné“ a zároveň za právně neplatné vůči Rusku, protože Moskva jurisdikci ICC neuznává a není smluvní stranou Římského statutu. Rusko následně dokonce zařadilo samotného Khana na seznam hledaných osob. Jinými slovy, odpor vůči ICC není jen izraelský či americký: také Rusko odmítá jeho pravomoc ve chvíli, kdy soud postupuje proti jeho představitelům. Cookův článek se však soustředí především na tvrzení, že západní státy, které podporovaly postup ICC proti Rusku, začaly soud systematicky oslabovat ve chvíli, kdy obrátil pozornost k Izraeli.
.
Nejdůležitější otázkou, kterou bychom si měli klást poté, co byl Karim Khan nedávno odvolán z funkce hlavního žalobce ICC – Mezinárodního trestního soudu v Haagu –, není to, zda je vinen „sexuálním nevhodným chováním“ vůči jiné zaměstnankyni, označované jako „Sarah“. O tom lze rozhodnout pouze právní cestou – a poznamenejme, že právě takový proces už proběhl. Orgán pověřený zjišťováním skutečností více než rok podrobně vyšetřoval Sarahina obvinění; tisíce stran shromážděných důkazů pak detailně posoudili tři vysoce postavení soudci. Ačkoli byste se to z mediálního zpravodajství nedozvěděli, dospěli k závěru, že neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly jakékoli Khanovo pochybení, sexuální či jiné.
Kupodivu tento závěr do značné míry potvrdil mimořádně vstřícný „exkluzivní“ rozhovor CNN se Sarah, odvysílaný počátkem července. Odmítla sdělit jakékoli podstatné podrobnosti o tom, čemu ji měl Khan údajně vystavit, a slavná moderátorka Christiane Amanpourová se velmi ohleduplně vyhnula kladení otázek, které by mohly přinést nějaké vysvětlení. Na tom ale nezáleží. Smyslem rozhovoru CNN nikdy nebylo dobrat se faktů. Měl poskytnout důstojné krytí zcela politickému orgánu nazývanému Shromáždění smluvních stran, který tvoří diplomatičtí zástupci 125 států přistoupivších k ICC a který právní závěry zcela ignoroval a Khana odvolal.
Paradoxní je, že právě Shromáždění smluvních stran jmenovalo soudce, kteří dospěli k závěru, že neexistují žádné důkazy o Khanově pochybení nebo porušení povinností. Tento nepohodlný rozsudek byl jednoduše zvrácen, přestože členové Shromáždění sami nebyli v pozici, aby mohli důkazy posoudit. Neměli bychom zapomínat, že mnohé z těchto států mají zájem oslabit jediný mezinárodní soud, který může postavit před soud jejich vlastní vysoce postavené představitele za válečné zločiny.
V květnu 2024 – krátce předtím, než Sarah vznesla svá obvinění – ICC ukázal, že je konečně připraven stíhat za válečné zločiny i západní představitele, a nikoli pouze ty z globálního Jihu nebo z řad oficiálních nepřátel Západu, jako je ruský Vladimir Putin. Khan vydal zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a jeho bývalého ministra obrany Joava Gallanta. Oba jsou obviněni ze zločinů proti lidskosti za vyhladovění obyvatel Gazy prostřednictvím dlouhodobé blokády potravin, vody a elektřiny.
Kdyby se Netanjahu někdy skutečně dostal před soud – a byl shledán vinným, což by téměř jistě byl –, mnoho dalších vůdců by mělo dobrý důvod obávat se, že by příště mohla být konstatována jejich vina, v neposlední řadě kvůli jejich spoluúčasti na izraelském masovém vraždění Palestinců v Gaze. Otázkou, na kterou je nyní třeba odpovědět, tedy není, zda je Khan vinen nevhodným chováním – o tom bylo rozhodnuto na politické, nikoli právní úrovni. Ne, potřebujeme odpověď na otázku stejně politickou, avšak mnohem znepokojivější. „Cui bono?“ Neboli „Komu to prospívá?“
Důkazy se skrývají všem na očích. Odhaluje je jak hluboce zpolitizovaný proces, který vedl ke Khanovu pádu, tak to, co tento proces znamená pro budoucnost soudu.
Tajná válka
Khan není prvním hlavním žalobcem ICC, který byl vystaven extrémním tlakům – a stejně jako v Khanově případě se tyto tlaky objevily právě ve chvíli, kdy se jeho předchůdkyně pokusila zasáhnout proti Izraeli kvůli jeho válečným zločinům. Fatou Bensouda byla po většinu téměř jednoho desetiletí terčem „tajné války“, kterou proti ní vedl Izrael, jak odhalilo vyšetřování deníku Guardian z května 2024, zveřejněné právě ve chvíli, kdy Khan vydal zatykač na Netanjahua. Zpráva Guardianu, publikovaná téměř tři roky poté, co Bensouda dokončila své devítileté funkční období v ICC, odhalila, že během této doby čelila výhrůžkám namířeným proti ní i její rodině, odposlouchávání komunikace a zastrašující návštěvě ve svém domě. V nedávné době Bensouda tyto informace potvrdila v rozhovoru pro Al Jazeeru. Uvedla, že izraelskou zastrašovací kampaň opakovaně hlásila nizozemským úřadům, ty však neudělaly nic pro vyšetření výhrůžek ani pro její ochranu. Říká také, že ji určité „úřady“ – nejmenuje je – varovaly, že při vyšetřování izraelských zločinů zachází příliš daleko a že „vám může být ublíženo nebo můžete být zabita, případně může být nějakým způsobem ublíženo členům vaší rodiny“.
Kampaň výhrůžek – iniciovaná Jossim Cohenem, tehdejším ředitelem izraelské zpravodajské služby Mossad – se vystupňovala ve chvíli, kdy Bensouda zvažovala, zda zahájit formální vyšetřování izraelských válečných zločinů a zločinů proti lidskosti na nezákonně okupovaných palestinských územích. Jeden izraelský zdroj Guardianu sdělil, že „cílem Mossadu bylo žalobkyni kompromitovat nebo ji získat jako někoho, kdo bude spolupracovat s izraelskými požadavky“ – tedy přimět ji, aby vyšetřování izraelských zločinů ze strany ICC zastavila. Jiný zdroj připustil, že Cohen jednal podle Netanjahuových pokynů. Při jednom ze setkání Cohen údajně Bensoudě vyhrožoval v mafiánském stylu: „Nechcete se zaplést do věcí, které by mohly ohrozit vaši bezpečnost nebo bezpečnost vaší rodiny.“ Guardian uvedl, že Mossad se „velmi intenzivně zajímal o členy Bensoudiny rodiny a podle dvou zdrojů s přímými znalostmi celé záležitosti získal přepisy tajných nahrávek jejího manžela. Izraelští představitelé se pak pokusili tento materiál využít k diskreditaci žalobkyně.“
List rovněž upozornil, že mezi vysokými představiteli ICC existovaly obavy, že „Izrael si vypěstoval zdroje uvnitř žalobního oddělení soudu“ – tedy právě toho oddělení, které měl Khan převzít po Bensoudě. Cohenovo jednání bylo popisováno jako „pronásledování“ Bensoudy a v roce 2018 ji osobně „přepadl“ v hotelovém pokoji v New Yorku. Poté jí opakovaně telefonoval způsobem, který byl výhrůžný a údajně se postupem času stupňoval. Když se Bensouda Cohena zeptala, jak získal její telefonní číslo, údajně odpověděl: „Zapomněla jste snad, čím se živím?“
Podle Guardianu:
Při jedné příležitosti měl Cohen Bensoudě ukázat kopie fotografií jejího manžela, tajně pořízených během návštěvy manželů v Londýně. Při jiné příležitosti podle zdrojů žalobkyni naznačil, že rozhodnutí zahájit plnohodnotné vyšetřování by poškodilo její kariéru.
V letech 2019 až 2020 Mossad aktivně vyhledával kompromitující informace o žalobkyni a zajímal se o členy její rodiny.
Zpravodajská služba získala soubor materiálů, včetně přepisů zjevně provokativní operace namířené proti jejímu manželovi.
Izrael tyto materiály využil k „očerňovací kampani“ proti ní, ta však nakonec nebyla úspěšná.
Koordinovaný protiútok
Když se Khan v červnu 2021 ujal funkce hlavního žalobce ICC, projevoval jen malou ochotu navázat tam, kde Bensouda v palestinském případu skončila. Lze předpokládat, že si byl až příliš dobře vědom odvety, které ze strany Izraele čelila.
Bensouda v prosinci 2019 oznámila, že má důvody zahájit plnohodnotné trestní vyšetřování obvinění z válečných zločinů v Gaze, na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě. Tváří v tvář koordinovanému odporu západních států však zahájení vyšetřování odložila. Nejprve požádala přípravný senát soudců ICC o rozhodnutí – patrně v naději, že jí poslouží jako určitá pojistka –, zda má soud jurisdikci nad okupovanými palestinskými územími. V únoru 2021 soudci potvrdili něco, co už bylo samo o sobě zřejmé. Soud tuto jurisdikci skutečně měl, protože Palestina k němu přistoupila již v roce 2015. Bensouda o několik měsíců později odstoupila.
Khanovi se tím otevřela cesta ke stíhání izraelských představitelů za válečné zločiny. Nový hlavní žalobce však působil dojmem, že – možná pochopitelně – raději nebude dělat nic. Nebyl to totiž jen Izrael, kdo se zuřivě stavěl proti tomu, aby jeho představitelé byli souzeni za válečné zločiny. Washington byl touto vyhlídkou rozhořčen stejně – někdy se dokonce zdálo, že více než možností, že by zatykače mohly být vydány také na americké představitele za zločiny spáchané americkou armádou v Afghánistánu a Iráku.
V letech 2019 až 2020, během Trumpova prvního prezidentského období, uvalily USA na Bensoudu tvrdá vízová omezení a finanční sankce. Mike Pompeo, tehdejší americký ministr zahraničí, sankce přímo spojil s palestinským případem: „Je jasné, že ICC si bere Izrael na mušku z čistě politických důvodů.“
Khan by možná vyšetřování Izraele odkládal donekonečna, nebýt událostí, které následovaly po 7. říjnu 2023. Izraelské masové vraždění palestinských civilistů v Gaze, ničení domovů a infrastruktury enklávy a vyhladovění celého obyvatelstva byly činy natolik zločinně odpudivé, že se agentury OSN, významné lidskoprávní organizace i odborníci na holokaust brzy shodli, že představují genocidu. V květnu 2024 Khan oznámil zatykače na Netanjahua a Gallanta a také na tři představitele Hamásu, které Izrael následně zabil.
Tsunami výhrůžek
Krátce předtím, než Khan toto rozhodnutí oznámil, zaslalo dvanáct vysoce postavených amerických senátorů ICC výhrůžný dopis: „Zaměřte se na Izrael a my se zaměříme na vás.“ Dopis končil slovy: „Byli jste varováni.“ Senátoři vykreslili izraelskou a americkou suverenitu jako něco neoddělitelného a připomněli Khanovi, že Washington již ukázal, „jak daleko jsme ochotni zajít, abychom ochránili [naši] suverenitu“.
Zákon z roku 2002, známý jako „zákon o invazi do Haagu“, opravňuje amerického prezidenta „použít veškeré nezbytné a vhodné prostředky“ k dosažení propuštění amerických občanů a jejich spojenců uvězněných nebo zadržovaných ICC. Mezi tyto spojence, což snad není třeba dodávat, patří i izraelští představitelé. Je třeba poznamenat, že takové výhrůžky představují porušení článku 70 Římského statutu. Po vydání zatykačů následovala tsunami podobných výhrůžek – a pravděpodobně i dalších, které dosud nebyly zveřejněny – namířených proti Khanovi a ICC.
Britsko-izraelský právník působící uvnitř ICC – o němž je známo, že má vazby na Netanjahuova právního poradce – Khana varoval: „Zničí vás a zničí i soud,“ pokud zatykače nebudou staženy. Naléhal na Khana, aby případ opustil. Tehdejší britský ministr zahraničí David Cameron Khanovi telefonoval a sdělil mu, že Británie přestane soud financovat a odstoupí od Římského statutu, kterým byl ICC založen, pokud Khan neustoupí. Cameron Khana varoval, že je „na pokraji obrovské chyby“, a vyzval ho, aby „ustoupil a všechno si rozmyslel“. Dodal, že žádost o zatykače na izraelské představitele se rovná „shození vodíkové bomby“.
Trump mezitím vydal exekutivní příkaz, kterým uvalil tvrdé finanční sankce na Khana a další představitele ICC, včetně několika soudců. Sám Khan obdržel varování, že izraelský Mossad pokračuje ve svých operacích v Haagu, kde ICC sídlí, aby sledoval a kompromitoval vyšetřovatele soudu při shromažďování důkazů o Izraeli – stejně jako to předtím dělal za Bensoudy. Khan veřejně uvedl, že odvetné výhrůžky a zastrašování jsou výslovně zaměřeny i na členy jeho vlastní rodiny.
Nedotknutelní pachatelé
Jaké závěry z toho všeho máme vyvodit? Zcela bez ohledu na otázku, zda jsou Saražina obvinění ze „sexuálního nevhodného chování“ pravdivá či nikoli, je zřejmé, že Izrael a USA hledají špínu – a jsou zjevně připraveny si ji i vymyslet – na každého hlavního žalobce, který se je pokusí volat k odpovědnosti za jejich zločiny. Obě země daly najevo, že jsou připraveny manipulovat právními a politickými procesy tak, aby zajistily výsledek, po němž touží: aby zůstaly nedotknutelné.
Máme k dispozici vzor, jak takový proces probíhá. Julian Assange, zakladatel whistleblowerského serveru WikiLeaks, v roce 2010 zveřejnil podrobnosti o amerických a britských válečných zločinech v Afghánistánu a Iráku. Téměř okamžitě se ocitl zapleten do obvinění ze sexuálního provinění – v jeho případě ve Švédsku –, kterým nekritická západní média poskytovala podobně velký prostor. Assange strávil roky v různých podobách faktického věznění, zatímco USA a Británie vyvíjely tlak na Švédsko, aby udržovalo při životě vyšetřování, které se švédští prokurátoři nejméně dvakrát snažili zastavit pro nedostatek věrohodných důkazů.
USA a Británie ve skutečnosti nikdy nechtěly, aby byly důkazy podrobeny soudnímu přezkumu – zcela jim vyhovovalo trvalé, neuzavřené „vyšetřování“ –, právě protože věděly, že by důkazy pravděpodobně neobstály před soudem. Smyslem bylo pouze neustále vytvářet titulky obsahující slovo „znásilnění“, udělat z Assange vyvrhele, ospravedlnit jeho faktické zmizení z veřejného života, vážně oslabit WikiLeaks jako platformu pro whistleblowery, odvést pozornost od až příliš skutečných zločinů spáchaných USA a Británií a připravit půdu pro politický proces, který měl vést k jeho vydání do USA na základě zcela vykonstruovaných obvinění ze „špionáže“.
Totéž se opakovalo v případě Khana a ICC. V Khanově případě byly důkazy prověřeny a shledány nedostatečnými. Právní proces byl proto nahrazen nestoudně politickým. Z Khana byl učiněn právní vyvrhel a britská advokátní komora ho dokonce zbavila práva vykonávat ve Spojeném království právnickou profesi. ICC byl dále oslaben, přesně jak Izrael a USA otevřeně prohlašovaly, že si přejí. Marco Rubio, Trumpův ministr zahraničí, nedávno zahájil oficiální kampaň za rozebrání ICC „cihlu po cihle“. Říká: „Teď [ICC] uvidí následky.“ Následky čeho? Snahy prosazovat mezinárodní právo vůči klíčovému klientskému státu USA.
Odpovědnost za až příliš skutečné zločiny, které Izrael páchá v Gaze, Libanonu a na Západním břehu – a které aktivně podporují západní státy jako USA, Německo a Británie –, se mezitím stále více vytrácí do pozadí. S každou cihlou odstraněnou z ochranné zdi kolem ICC přibývá jedna cihla do ochranné zdi kolem Netanjahua a izraelského genocidního válečného stroje.
Izrael mezitím sotva skrývá skutečnost, že stojí za úsilím o zničení ICC. Podle Guye Azriela, diplomatického zpravodaje i24 News, izraelský ministr zahraničí Gideon Sa’ar „dohlížel na zvláštní pracovní skupinu a vedl intenzivní diplomatické úsilí zaměřené na dosažení Khanova odvolání z funkce“. Hillel Neuer, ředitel proizraelské organizace United Nations Watch, oslavoval to, co nazval „naší kampaní za odstranění“ Khana, a varoval Francescu Albaneseovou, právní expertku OSN pro okupovaná palestinská území: „Vy jste další na řadě.“ Stejně jako Khan i Albaneseová hledá praktické, právní způsoby – nikoli pouhou rétoriku –, jak přimět Izrael a jeho západní spojence k odpovědnosti za zločiny v Gaze.
Budoucnost?
ICC tvrdí, že Khanovo odvolání jeho práci neovlivní a že zatykače na Netanjahua a Gallanta budou i pod novým vedením nadále vymáhány. To se však zdá být pochybné. Izrael a USA stupňují zastrašování ICC, který nemá žádné prostředky – kromě podpory členských států –, jak svá rozhodnutí vynucovat nebo jak se chránit před nepřátelstvím ze strany ničím nespoutané supervelmoci. Soud v současnosti působí ochromeně a umožňuje Izraeli kalit vodu nekonečnými a obstrukčními odvoláními proti zatykačům.
Každý právník, který převezme funkci hlavního žalobce ICC, si bude až příliš dobře vědom osudu, který potkal Khana, i zastrašovací kampaně proti Bensoudě, jakmile se každý z nich pokusil vynutit odpovědnost Izraele a jeho západních patronů. Bude zapotřebí skutečně velmi odvážného člověka, aby se tohoto úkolu znovu ujal. Khanův nástupce bude vědět, že při jakémkoli dalším střetu s Izraelem a Washingtonem nebudou USA váhat ICC rozdrtit.
Pravděpodobnější ovšem je, že Shromáždění smluvních stran – politický orgán, který Khana odstranil – bude od jeho nástupce v soukromí požadovat ujištění, že nový hlavní žalobce bude spolehlivě respektovat princip izraelské a západní beztrestnosti. Šanci na jmenování bude mít pouze někdo, kdo bude méně ochoten vyvolávat konflikty. To bylo nejjasnější poselství, které Shromáždění vyslalo, když většina členských států hlasovala pro Khanovo odstranění. Krátký experiment se vytvořením mechanismu pro vynucování mezinárodního práva tak skončil.
.
Zdroj: jonathancook.substack.com
Na úvodní fotografii Karim Ahmad Khan s tehdejším ukrajinským generálním prokurátorem Andrijem Kostinem v Kyjevě v září 2023. Zdroj: Wikipedia Commons
Napsat komentář