Scott Ritter ve svém dnešním příspěvku píše, že Zelenskyj a jeho západní páni se domnívali, že mohou Rusko přinutit k zahájení mírových jednání. Jediné, čeho dosáhli, bylo zpečetění tragického osudu Ukrajiny.
.
Dne 25. června nařídil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zahájení čtyřicetidenní ofenzivy, jejímž cílem bylo „ovlivnit“ Rusko tak, aby válku ukončilo. Ve zprávě zveřejněné na sociálních sítích Zelenskyj oznámil: „Schválil jsem čtyřicetidenní vlivovou operaci vedenou našimi službami proti agresorskému státu, jejímž cílem je přimět jej k ukončení války.“
Dne 3. srpna, v předvečer vypršení této čtyřicetidenní kampaně, Zelenskyj připustil, že se jejím prostřednictvím nepodařilo přimět Rusko k přijetí míru. Namísto toho obvinil ruského prezidenta Vladimira Putina, že se prostřednictvím další mobilizace a nových útoků připravuje konflikt prodlužovat.
Místo aby však uznal neúspěch, prohlásil Zelenskyj, že Ukrajina ještě zesílí diplomatické úsilí, rozšíří ekonomická omezení a bude pokračovat ve vojenských operacích, aby vytvořila podmínky, za nichž Rusku nezbude jiná možnost než přistoupit na jednání za podmínek přijatelných pro Ukrajinu.
Čtyřicetidenní období mezi zahájením Zelenského „vlivové operace“ a přiznáním ukrajinského prezidenta, že Rusko má k uznání porážky velmi daleko, vytvořilo stále se rozšiřující propast mezi fakty a fantazií, mezi skutečností a fikcí. Zdá se, že tuto propast vnímá prakticky každý kromě samotného ukrajinského prezidenta.
Čtyřicetidenní nárůst počtu dronových útoků navazoval na kampaň probíhající již od května, během níž zesílily útoky proti dvěma největším ruským městům, Moskvě a Petrohradu. Zároveň zaznívaly nepřímé hrozby vůči dalším strategicky významným místům, například prezidentské rezidenci ve Valdaji, která se stala terčem ukrajinského dronového útoku v prosinci 2025, nebo Kerčskému mostu spojujícímu Krym s jižním Ruskem.
Cílem těchto útoků bylo přinutit Rusko k přesunu sil protivzdušné obrany na ochranu těchto strategicky důležitých cílů, a tím oslabit protivzdušnou obranu v jiných oblastech. Čtyřicetidenní dronová kampaň, kterou Zelenskyj vyhlásil, měla těchto mezer v pokrytí protivzdušné obrany využít a přinést „bolest“ války přímo k obyvatelům Ruska.
Žádný z těchto bodů, na které chtěl Zelenskyj svou čtyřicetidenní dronovou kampaní působit, nepřinesl nic, co by se byť jen vzdáleně podobalo požadovaným výsledkům. Ve skutečnosti bylo ve všech případech dosaženo přesného opaku.
Zelenskyj doufal, že útoky na ruské ropné rafinerie vyvolají energetickou krizi. Zatímco vstřícná, proukrajinsky orientovaná západní média tvrdila, že Rusko přišlo až o čtyřicet procent svých rafinérských kapacit, skutečnost byla zcela jiná.
Namísto zlomení morálky ruského obyvatelstva tím, že mu bude odepřen přístup k benzinu a bude nuceno čekat v dlouhých frontách a platit vysoké ceny, je pravdou, že benzin je v srpnu 2026 levnější než ve stejném období předchozího roku. Benzin AI-95, který je v Rusku nejrozšířenějším druhem, stál v srpnu 2025 63,06 rublu za litr, zatímco dnes stojí 61,71 rublu. U čerpacích stanic navíc prakticky žádné fronty vozidel nejsou.
Pokud šlo o snahu omezit ruské rafinérské kapacity, nemohlo být načasování pro Ukrajinu horší. Rusko jednoduše odklonilo zásoby ropy původně určené pro domácí rafinerie do exportních ropovodů, a to právě v době, kdy světová poptávka tyto zvýšené vývozy rychle vstřebala za rekordně vysoké ceny.
Zelenského válka proti ruskému energetickému sektoru tak významně přispěla k tomu, že ruské příjmy z ropy a zemního plynu, které představují přibližně pětinu celkových rozpočtových příjmů, vzrostly v červenci 2026 meziročně o více než šedesát procent.
Ukrajinská vlivová kampaň měla navázat na veřejně vytvářený dojem, že Rusko bylo prakticky vytlačeno z Černého moře, a rozšířit dronové útoky do Azovského a Kaspického moře.
Tyto útoky nejenže způsobily ruské lodní dopravě zanedbatelné škody, ale vyvolaly také důsledky v podobě rozsáhlého ruského náporu, který fakticky uzavřel Ukrajině přístup k Černému moři. Tím byla omezena nejen schopnost Ukrajiny vyvážet obilí, ale také možnost přijímat dodávky vojenského materiálu od jejích sponzorů z NATO.
A nakonec přišlo nešťastné ukrajinské rozhodnutí přenést bolest války do domovů ruských obyvatel prostřednictvím útoků na sklady a továrny patřící největšímu ruskému internetovému prodejci Wildberries.
Hořící sklady poskytly působivé záběry jako stvořené pro televizní vysílání, které naplno využila ukrajinská státní média i spřízněné platformy sociálních sítí. Příjemné pocity, které tyto obrazy vyvolaly mezi věrnými příznivci Ukrajiny, však brzy rozptýlila tvrdá realita ruské odvety.
Ta se zaměřila na celý ukrajinský obchodní dodavatelský řetězec a vystavila životaschopnost ukrajinské civilní ekonomiky existenčnímu riziku.
Zelenského dronová „vlivová kampaň“ se neodehrávala ve vzduchoprázdnu. Byla nedílnou součástí širšího tažení spojeného se Západem řízenou informační válkou, jejímž cílem bylo „obměkčit“ ruské obyvatelstvo před volbami do Státní dumy naplánovanými na 20. září.
Cílem této kampaně bylo vyvolat uvnitř Ruska občanskou nespokojenost, která by se projevila volební reakcí podkopávající politické základy ruské vlády vedené prezidentem Vladimirem Putinem.
Pro zahraniční zpravodajské služby a jejich spojence jde o dlouhodobou strategii, jejíž počátky sahají do let 2007 až 2008. Tehdy se v Rusku snažili napodobit společenské napětí, které na Ukrajině vytvořilo podmínky pro „oranžovou revoluci“ v letech 2004 až 2005.
Stejná strategie určovala politiku Spojených států v roce 2011, kdy bylo zahájeno rozsáhlé úsilí o odstranění Jednotného Ruska z vedoucí pozice ve Státní dumě. To mělo narušit kandidaturu Vladimira Putina na prezidenta v březnu 2012.
Všechny tyto kampaně selhaly.
A selže i současná kampaň.
Pokoušet se působit na ruské obyvatelstvo bez úplného pochopení jeho povahy je marné.
Někdejší historikové a „rusisté“ se silně opírají o historické precedenty. Odkazují na revoluci z roku 1917 a na Gorbačovem způsobený rozpad Sovětského svazu jako na příklady, které se snaží zopakovat v dnešním Rusku.
Vladimir Putin však není car ani zmatený sovětský byrokrat.
Je to člověk, který více než čtvrt století stojí v čele ruského obrození. Zvrátil úpadek, jenž zachvátil jeho zemi a její obyvatele v posledních letech sovětské vlády a během desetiletí špatného řízení Ruska pod vlivem západních elit, které usilovaly o rozebrání ruského státu a současně o vyrabování jeho přírodního bohatství.
Rusové roku 2026 nejsou Rusové roku 1917 ani roku 1992.
Přesvědčení, že jsou stejní, je osudovou chybou těch, kdo stojí za kampaní „dronového ovlivňování“.
V tom spočívá nebezpečí systémové rusofobie.
Nevědomost, kterou vyvolává, zaslepuje lidi vůči skutečné povaze Ruska a vede ke vzniku politik, jež jsou odsouzeny k neúspěchu od samého počátku.
Zelenského čtyřicetidenní válka byla od začátku odsouzena k neúspěchu.
A nyní víme, jak takový neúspěch vypadá.
Ukrajinu opustili její západní páni.
Žádná protivzdušná obrana.
Žádná licence na systém Patriot.
Žádné rakety Patriot.
Žádné „zázračné“ řešení.
To znamená, že Západ uznal nevyhnutelnost strategické porážky Ukrajiny.
V průběhu příštích týdnů a měsíců Ukrajina sklidí to, co zasela.
Ano, ukrajinské drony budou i nadále útočit na ruskou infrastrukturu a vytvářet působivé okamžiky pro sociální sítě, plné černého kouře zatemňujícího obzor.
Mezitím bude hořet Kyjev.
A s ním i další ukrajinská města.
Ruská armáda bude pokračovat v postupu.
Je to ukrajinská společnost, která pociťuje drtivý tlak války.
Žádný plyn.
Žádná voda.
Žádné teplo.
Žádné potraviny.
Taková je budoucnost Ukrajiny pod Zelenským.
Vysněný okamžik „moskevského Majdanu“, jak si někteří představují, nikdy nenastane.
Je to Kyjev, jehož ulice se plní demonstranty požadujícími politickou změnu.
Zhroucení Ukrajiny jako národního státu je nevyhnutelné.
Otázkou není, zda k němu dojde, ale kdy.
A odpověď zní: spíše dříve než později.
Čtyřicet dní, které zpečetily tragický osud Ukrajiny.
Čtyřicet dní, které otřásly Západem.
.
Zdroj: scottritter.substack.com
Úvodní fotografie je jen ilustrační – fotografie nese název Zničení pozice raketometných systémů Ozbrojených sil Ukrajiny, Kyjev, a je z března 2022. Zdroj: Wikipedia Commons
Napsat komentář