Konec mezinárodního řádu založeného na pravidlech?

Takzvaný „mezinárodní řád založený na pravidlech“ má za cíl podpořit hegemonii ve světě, což znamená vytěsnění mezinárodního práva. Zatímco mezinárodní právo je založeno na rovné svrchovanosti všech států, mezinárodní řád založený na pravidlech prosazuje hegemonii na principu svrchované nerovnosti.

Důvody pro zrušení mezinárodního řádu založeného na pravidlech

Mezinárodní řád založený na pravidlech je běžně představován jako mezinárodní právo plus mezinárodní právo v oblasti lidských práv, což se jeví jako neškodné a pokrokové. To však s sebou nese zavádění protichůdných zásad a pravidel. Důsledkem je systém zbavený jednotných pravidel, v němž „moc vytváří právo“ („might makes right“). Mezinárodní právo v oblasti lidských práv zavádí soubor pravidel, která mají vyzdvihnout práva jednotlivce, avšak bezpečnost zaměřená na člověka je často v rozporu s bezpečností zaměřenou na stát jako základem mezinárodního práva.

USA jako hegemon si pak mohou vybrat mezi bezpečností zaměřenou na člověka a bezpečností zaměřenou na stát, zatímco protivníci se musí přísně řídit bezpečností zaměřenou na stát kvůli údajnému nedostatku liberálně demokratického kreditu. Například bezpečnost zaměřená na stát jako základ mezinárodního práva trvá na územní celistvosti států, zatímco bezpečnost zaměřená na člověka umožňuje secesi podle zásady sebeurčení. USA tak budou trvat na územní celistvosti ve spojeneckých zemích, jako je Ukrajina, Gruzie nebo Španělsko, a zároveň podporovat sebeurčení v nepřátelských státech, jako je Srbsko, Čína, Rusko a Sýrie. USA mohou zasahovat do vnitřních záležitostí protivníků, aby podpořily liberálně demokratické hodnoty, avšak protivníci USA nemají právo zasahovat do vnitřních záležitostí USA. Pro podporu hegemonistického mezinárodního řádu nemůže existovat rovná svrchovanost všech států.

Budování hegemonistického mezinárodního řádu založeného na pravidlech

Proces budování alternativních zdrojů legitimity pro podporu svrchované nerovnosti začal nezákonnou invazí NATO do Jugoslávie v roce 1999 bez mandátu OSN. Porušení mezinárodního práva bylo ospravedlněno liberálními hodnotami. Dokonce i legitimita Rady bezpečnosti OSN byla zpochybněna tvrzením, že by měla být obcházena, protože veto Ruska a Číny proti humanitárnímu intervencionismu bylo údajně způsobeno jejich nedostatkem liberálně demokratických hodnot.

Snahy o budování alternativních zdrojů moci pokračovaly i v roce 2003, aby se získala legitimita pro nelegální invazi do Iráku. Bývalý velvyslanec USA při NATO Ivo Daalder vyzval k vytvoření „Aliance demokracií“ jako klíčového prvku zahraniční politiky USA.¹ Další podobný návrh navrhoval vytvoření „Koncertu demokracií“, v němž by liberální demokracie mohly jednat v duchu OSN, aniž by byly omezovány právem veta autoritářských států.² Během prezidentských voleb v roce 2008 se republikánský kandidát na prezidenta senátor John McCain vyslovil pro vytvoření „Ligy demokracií“. V prosinci 2021 uspořádaly USA první „Summit pro demokracii“, který měl rozdělit svět na liberální demokracie a proti nim autoritářské státy. Bílý dům zarámoval svrchovanou nerovnost do jazyka demokracie: Vměšování Washingtonu do vnitřních záležitostí jiných států bylo „podporou demokracie“, zatímco udržování svrchovanosti Západu znamenalo obranu demokracie.³ Výše uvedené iniciativy se staly „mezinárodním řádem založeným na pravidlech“. V rámci tohoto imperialistického nastavení by existoval jeden soubor pravidel pro „zahradu“ a jiný soubor pro „džungli“.

Mezinárodní řád založený na pravidlech vytvořil dvoustupňový systém legitimních a nelegitimních států. Paradoxem liberálního internacionalismu je, že liberální demokracie často požadují, aby ovládly mezinárodní instituce a bránily tak demokratické hodnoty před kontrolou většiny. Přesto je trvalý a odolný mezinárodní systém schopný vytvářet společná pravidla nezbytný pro mezinárodní správu a řešení sporů mezi státy.

Mezinárodní právo v souladu s Chartou OSN je založeno na vestfálském principu svrchované rovnosti, neboť „všechny státy jsou si rovny“. Naproti tomu mezinárodní řád založený na pravidlech je hegemonický systém založený na svrchované nerovnosti. Takový systém svrchované nerovnosti se řídí zásadou z knihy George Orwella Farma zvířat, která stanoví, že „všechna zvířata [státy] jsou si rovna, ale některá zvířata [státy] jsou si rovnější než ostatní“. V Kosovu Západ prosazoval sebeurčení jako normativní právo na odtržení, které mělo být upřednostněno před územní celistvostí. V Jižní Osetii a na Krymu Západ trval na tom, že nedotknutelnost územní celistvosti, jak je stanovena v Chartě OSN, musí být upřednostněna před sebeurčením.

Jednotná pravidla nahrazena tribunálem veřejného mínění

Namísto řešení konfliktů pomocí diplomacie a jednotných pravidel je zde pobídka k manipulaci, moralizování a propagandě, protože mezinárodní spory jsou v případě soupeřících principů rozhodovány tribunálem veřejného mínění. Podvody a extrémní vyjadřování se tak staly běžnou záležitostí. V roce 1999 zejména USA a Velká Británie prezentovaly falešná obvinění z válečných zločinů, aby učinily intervencionismus legitimním. Britský premiér Tony Blair sdělil světu, že jugoslávské úřady se „chystají na genocidu v hitlerovském stylu, která se rovná vyhlazování Židů za druhé světové války. Bez nadsázky lze říci, že to, co se děje, je rasová genocida“⁴.

Mezinárodní řád založený na pravidlech nedokáže stanovit společná jednotící pravidla, jak řídit mezinárodní vztahy, což je základní funkce světového řádu. Čína i Rusko odsoudily mezinárodní řád založený na pravidlech jako dvojí systém, který má usnadnit uplatňování dvojích standardů. Náměstek čínského ministra zahraničí Xie Feng tvrdil, že mezinárodní řád založený na pravidlech zavádí „zákon džungle“, pokud je všeobecně uznávané mezinárodní právo nahrazeno unilateralismem.⁵ Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov podobně kritizoval mezinárodní řád založený na pravidlech za to, že vytváří paralelní právní rámec za účelem legitimizace unilateralismu:

„Západ přichází s mnoha formáty, jako je francouzsko-německá aliance pro multilateralismus, Mezinárodní partnerství proti beztrestnosti za použití chemických zbraní, Globální partnerství na ochranu svobody médií, Globální partnerství pro umělou inteligenci, Výzva k akci na posílení dodržování mezinárodního humanitárního práva – všechny tyto iniciativy se zabývají tématy, která jsou již na pořadu jednání OSN a jejích specializovaných agentur. Tato partnerství existují mimo všeobecně uznávané struktury, aby se v úzkém kruhu bez oponentů dohodla na tom, co Západ chce. Poté svá rozhodnutí předkládají OSN a představují je způsobem, který se de facto rovná ultimátu. Pokud OSN nesouhlasí, protože vnucovat cokoli zemím, které nesdílejí stejné ‚hodnoty‘, není nikdy snadné, přistoupí k jednostranným krokům“⁶.

Mezinárodní řád založený na pravidlech se neskládá z žádných konkrétních pravidel, není mezinárodně přijímán a nezajišťuje řád. Mezinárodní řád založený na pravidlech je třeba považovat za neúspěšný pokus vycházející z unipolárního světového řádu, který je třeba odstranit, aby bylo obnoveno mezinárodní právo jako požadavek stability a míru.

[1] I. Daalder and J. Lindsay: „An Alliance of Democracies“, The Washington Post, 23 May 2004.

[2] G.J. Ikenberry and A.M. Slaughter: „Forging a World of Liberty Under Law: U.S. National Security in the 21st Century“, Princeton, The Princeton Project on National Security, 2006.

[3] White House, ‘Summit for Democracy Summary of Proceedings’, The White House, 23 December 2021.

[4] N. Clark: ‘Fools no more’, The Guardian, 19 April 2008.

[5] Global Times, ‘US ‘rules-based intl order’ is ‘law of the jungle‘ to contain others: Chinese vice FM tells US envoy’, Global Times, 26 July 2021.

[6] S. Lavrov: „Foreign Minister Sergey Lavrov’s remarks at the 29th Assembly of the Council on Foreign and Defence Policy (CFDP)“, The Ministry of Foreign Affairs of the Russian Federation, 2 October 2021.