Po skončení vrcholného setkání mezi americkým a ruským prezidentem na Aljašce a následného pondělního setkání Trumpa ve Washingtonu s ukrajinským prezidentem Zelenským a sedmi evropskými vůdci roste na Západě uvědomění, že mírová dohoda není na obzoru. V rozhovoru z 19. srpna 2025 vysvětluje ministr zahraničních věcí Ruské federace Sergej Lavrov zevrubně ruský postoj.
Redaktorka: Dobrý den, Sergeji Viktoroviči.
SL: Dobrý den.
R: Škoda, že dnes nemáte na sobě mikinu s nápisem SSSR.
SL: No, víte, podle mě se z toho udělala zbytečná senzace, není na tom nic neobvyklého. Máme spoustu výrobků, které reprodukují sovětskou symboliku, a já v tom nevidím nic hanebného. Je to součást našeho života, součást našich dějin, je to naše vlast, která nyní získala podobu Ruské federace a je obklopena bývalými sovětskými republikami, zeměmi, které jsou nám přátelské. Samozřejmě, že se to neobejde bez různých střetů zájmů, ale tak to v životě chodí. A já si myslím, že tento trend, pokud chcete, jsem viděl po vrcholném setkání v Anchorage, viděl jsem, jak mladí lidé, kteří zde studují na Moskevské státní univerzitě a na jiných univerzitách, nosí takové svetry. A zdá se mi, že zde nejde o nic imperiálního, o žádné pokusy o oživení, o znovuzrození imperiálního myšlení, jak někteří na Západě říkají. Jde o to, že existuje historie a tuto historii je třeba uchovávat, včetně toho, že k ní přistupujete s lehkým humorem.
R: Americká strana si toho všimla?
SL: Ano, bez jakýchkoli hysterických reakcí, prostě řekli, že se jim to líbilo, že je to taková rubáška, jak to vyjádřil Mark Ruby.
R: A jaká tam byla celková atmosféra?
SL: Atmosféra byla velmi dobrá a odráží se to i v prohlášeních, která po jednáních učinili prezidenti Putin a Trump. Byla to užitečná rozmluva, bylo jasně vidět, že hlava Spojených států a jeho tým za prvé upřímně chtějí dosáhnout výsledku, který bude dlouhodobý, udržitelný a spolehlivý, na rozdíl od Evropanů, kteří v téže době na každém rohu tvrdili, že jde pouze o příměří a že poté budou pokračovat v dodávkách zbraní Ukrajině. A za druhé, prezident Trump a jeho tým jasně pochopili, že tento konflikt má své příčiny a že rozhovory, které vedou někteří prezidenti a premiéři z Evropy, o tom, že Rusko bezdůvodně napadlo Ukrajinu, jsou jen dětské žvatlání, jiné slovo pro to nenacházím. A co je nejdůležitější, říkají to dodnes a neustále, jak ukázalo jejich setkání s prezidentem Trumpem ve Washingtonu, kam byl pozván i Zelenskyj. Pokračují v požadavcích na okamžité příměří, alespoň někteří z nich, jako například kancléř Merz, pokračují v prohlášeních, že je třeba na Rusko vyvíjet tlak prostřednictví sankcí. Nikdo z těchto lidí ani nezmínil slovní spojení „lidská práva“. Když diskutují o jakémkoli tématu zahraniční politiky týkající se zemí, v jejichž čele nestojí lidé z jejich tábora, z tábora těchto neokonzervativců, neoliberálů, ať už je to Venezuela, Čína, Rusko, a dokonce i Maďarsko a mnoho dalších zemí, vždy kladou na první místo požadavky na zajištění lidských práv v rámci světového řádu založeného na pravidlech. Pokud se nyní podíváte zpětně na to, co říkali za všechny ty roky o Ukrajině, nenajdete ani jednou slovní spojení „lidská práva“, ačkoli zákaz, úplný zákaz ruského jazyka ve všech oblastech lidské činnosti by u těchto zastánců demokratických zásad měl nejspíš vyvolat pobouření, ale nic podobného nevidíme. A ani to, že je to jediná země na světě, kde je zakázán nějaký jazyk, nikoho neznepokojuje. A když se říká, že ano, pravděpodobně budeme muset souhlasit s výměnou území, tak za prvé, to prý musí rozhodnout sám Zelenskyj, a za druhé, zahájíme mírovou operaci. Tedy vyšleme síly, ozbrojené síly v podobě mírových sil. Co to znamená? To znamená, že svěřují řešení otázky zajištění lidských práv právě té osobě, za jejíž vlády byly přijaty zákony, které omezují práva rusky mluvících občanů. Jazykové, vzdělávací, přístup ke sdělovacím prostředkům v ruském jazyce, omezující právo na vlastní náboženství, když byl přijat zákon, který v podstatě zakazuje kanonickou ukrajinskou pravoslavnou církev. To znamená, že se domnívají, že právě tato osoba by měla zajistit dohody s Ruskem tak, jak se jí zlíbí. Nikdo neříká, že předtím, než se tato osoba vydá na jednání, by nebylo od věci tyto zákony zrušit. Alespoň proto, že existuje charta OSN, která stanoví, že je nutné zajistit dodržování lidských práv bez ohledu na rasu, pohlaví, jazyk nebo náboženství. Z hlediska jazyka a náboženství je na Ukrajině hrubě porušována charta OSN. A nezapomeňme, že Zelenskyj ve Washingtonu řekl, že by byl ochoten jednat, ale o územích nebude ani diskutovat, protože mu to zakazuje ústava. To je zajímavý moment, protože, jakkoli je to směšné, ukrajinská ústava i přes přijaté zákony zakazující ruský jazyk ve všech oblastech života a lidské činnosti stále zachovává povinnost státu plně zajišťovat práva Rusů, což je zvlášť zdůrazněno, a dalších národnostních menšin. Pokud tak dbá o ukrajinskou ústavu, začal bych od jejích prvních článků, kde je právě tento závazek zakotven. Ale to, že různí činitelé typu Ursuly von der Leyenové, Macrona, Starmera, Merze, před ním Scholze, všechny tyto okolnosti zametli pod koberec, je již dlouho známo. A také to, že Biden a jeho administrativa hráli prim v ignorování a překrucování skutečností, které v zásadě tvoří zárodek prvotních příčin ukrajinské krize. A je příznačné, že tito evropští delegáti, kteří doprovázeli Zelenského jako podpůrná skupina do Washingtonu, 18. srpna amerického času, všichni mluvili o tom, že ano, je třeba něco udělat, je třeba jednat, zjevně v reakci na to, že prezident Trump a jeho tým, zejména po setkání na Aljašce, začali přistupovat k řešení této krize na mnohem hlubší úrovni, protože pochopili, že je třeba odstranit její příčiny, o čemž jsme my, prezident Putin, neustále mluvili. A jednou z těchto základních příčin je právě problém bezpečnosti Ruska, související s tím, že po desetiletí byly hrubě a důsledně porušovány závazky, které nám byly dány, že nedojde k rozšíření NATO na východ. Prezident Putin několikrát poznamenal, že po těchto slibech došlo k pěti vlnám rozšíření NATO. A když se říká: no, to bylo slíbeno ústně – nic takového, není to pravda, bylo to slíbeno písemně v podobě politických deklarací podepsaných na nejvyšší úrovni, na summitech OBSE, v roce 1999 v Istanbulu a v roce 2010, zcela nedávno, na summitu OBSE v Astaně. Tam se říká, že bezpečnost je nedělitelná, nikdo nemá právo posilovat svou bezpečnost na úkor ostatních. A NATO dělalo právě to, a nikdo, žádná země či organizace, nemá právo nárokovat si dominanci v prostoru OBSE. Dělalo se to přesně naopak. Je tedy zavádějící, když se říká, že to bylo jen ústně. Zaprvé, slovo není vrabec, zadruhé, existují nejen dokumentární důkazy o skutečnostech jednání, ale také dokumenty podepsané, opakuji, na nejvyšší úrovni. Takže když tito delegáti ve Washingtonu mluvili o tom, že je nutné začít s vypracováním záruk bezpečnosti Ukrajiny, ale zároveň i záruk bezpečnosti Evropy, o čemž hovořil Starmer, britský premiér, a mnoho dalších, nikdo ani jednou nezmínil bezpečnost Ruska. Ačkoli dokumenty OBSE, které jsem citoval, jsou univerzálně vypracovány, byly přijaty konsensem a vyžadují bezpečnost v takové podobě, která bude vyhovovat všem. Dosud je tento arogantní přístup k mezinárodnímu právu, ke slibům, které jsou velmi často lživě dávány, včetně toho, že jsou dávány v písemné podobě, cítit v přístupu těchto lidí k současné ukrajinské krizi. Bez respektování bezpečnostních zájmů Ruska, bez plného respektování práv Rusů a rusky mluvících lidí, kteří žijí na Ukrajině. O žádných dlouhodobých dohodách nemůže být řeč, protože právě tyto věci je nutné v kontextu urovnání naléhavě řešit. A ještě jednou zopakuji, že vrcholné setkání na Aljašce nám umožnilo vidět, že americká administrativa má upřímný zájem na tom, aby toto urovnání se nedělo za účelem opětovné přípravy Ukrajiny na válku, jak tomu bylo po minských dohodách a ještě mnohokrát poté. A to proto, aby se tato krize již nikdy neopakovala a aby byla zajištěna zákonná práva všech států, které se nacházejí v této části světa, a všech národů, které tyto státy obývají. Mimochodem, toto pochopení bylo potvrzeno i během včerejšího nočního telefonického rozhovoru prezidenta Putina s prezidentem Trumpem, který zavolal našemu prezidentovi, aby mu pověděl o svých kontaktech se Zelenským a s touto evropskou podpůrnou skupinou.
R: Jeden z představitelů této evropské podpůrné skupiny, konkrétně finský prezident, přirovnal současnou situaci na Ukrajině k válce v roce 1944. Jak to máme chápat?
SL: V roce 1944?
R: Ano, tehdy se Finsko vzdalo části svého území.
SL: No, víte, existují i jiné paralely. Finsko mělo po dlouhá desetiletí po druhé světové válce v zásadě nejlepší podmínky pro hospodářský růst, řešení sociálních problémů a zajištění blahobytu obyvatelstva, a to z velké části díky dodávkám ruských energií a celkově díky spolupráci s Ruskem, tehdy ještě Sovětským svazem, a poté s Ruskou federací, mimo jiné v kontextu velmi výhodného uplatnění finského podnikání na našem území. A ty výhody, které Finsko získávalo díky těmto zvláštním vztahům s naší zemí, zvláštním v tom smyslu, že se rozhodlo pro neutralitu, byly samozřejmě najednou prostě vyhozeny do popelnice. A to nutí zamyslet se nad tím, jak v roce 1944 Finsko bojovalo na straně Hitlerova Německa, na straně nacistického režimu, Finsko, jehož vojenské jednotky se podílely na mnoha válečných zločinech, podepsalo příslušné dohody se Sovětským svazem, jak nedávno citoval pan Stubb, kterého dobře znám, byl ministrem zahraničních věcí, podepsali smlouvu, ve které se hovořilo o věčné neutralitě, o tom, že nikdo, ani Sovětský svaz, ani Finsko, nevstoupí do žádných struktur, které jsou namířeny proti druhé smluvní straně, a kde to všechno je? Nyní vstoupili do téže struktury, která považuje Rusko za nepřítele. Pokud tedy má na mysli územní změny, ke kterým došlo po skončení druhé světové války, ano, to je jeden z jejích výsledků. A ano, územní změny jsou velmi často neodmyslitelnou součástí dosažení dohod. Takových příkladů je mnoho. A v tomto případě chci ještě jednou zdůraznit, že jsme nikdy nemluvili o tom, že prostě potřebujeme obsadit nějaká území. Ani Krym, ani Donbas, ani Novorusko jako území nikdy nebyly naším cílem. Naším cílem bylo chránit lidi, ruské lidi, kteří po staletí žili na těchto zemích, kteří tyto země objevili, prolévali za ně krev na Krymu i na Donbasu, zakládali města, Oděsu, Mykolajiv, mnoho dalších, přístavy, továrny, závody. A všichni dobře vědí, jakou roli sehrála Kateřina II. při osidlování těchto zemí. Všichni dobře vědí, jak se tyto země nakonec ocitly nejprve v rámci Ukrajinské SSR a poté v rámci nezávislé Ukrajiny. Ale staly se součástí nezávislé Ukrajiny na základě deklarace o národní suverenitě, kterou v roce 1990 přijalo kyjevské vedení a v níž bylo jasně uvedeno, že Ukrajina bude navždy bezjaderným, neutrálním státem mimo jakékoli bloky. Právě tento závazek byl základem mezinárodního uznání Ukrajiny jako nezávislého státu. Pokud nyní Zelenského režim odmítá všechny tyto věci, hovoří o jaderných zbraních, hovoří o vstupu do NATO, o odmítnutí neutrality, pak pravděpodobně zmizí i důvody, které byly základem uznání Ukrajiny jako nezávislého státu. Je velmi důležité si to uvědomit, jinak se stane, že opět budou hrát rozhodující roli nikoli zásady mezinárodního práva, ale právě ta pravidla, která Západ nikdy nikde neformuloval, ale vymýšlí je případ od případu – když potřebuje něco uznat, udělá to, když potřebuje v podobné situaci něco odsoudit, udělá to také. Ale tak to nepůjde, tak to už nebude fungovat. A chci ještě jednou říci, že si ceníme toho porozumění, které na rozdíl od Evropanů projevuje administrativa Spojených států, která se upřímně snaží dostat k jádru problémů a vyřešit právě ty původní příčiny krize, kterou Západ v čele s předchozí administrativou Joea Bidena vytvořil na Ukrajině, aby ji mohl použít jako nástroj k zadržování, potlačování Ruska, a dokonce k tomu, aby mu, jak říkali, zasadil strategickou porážku.
R: A byla otázka sankcí diskutována s americkou stranou, protože za energie se musí platit hotově, jak řekli Američané?
SL: No, za energie se vždy musí platit, hotově nebo ne, na tom nezáleží, jsou to v každém případě výdaje, které vždy nese země, jejíž vedení s příslušnou delegací navštěvuje jiný stát. Ale sankce jsme neprojednávali. Vycházíme z toho, že, víte, mnoho našich odborníků, ale nejen odborníků, ale i politiků a úředníků, opakovaně hovoří o tom, že zrušení sankcí může hrát negativní roli, protože může v některých oblastech naší ekonomiky znovu vyvolat iluzi, že teď překonáme všechny problémy, když se vrátíme k modelům, které byly vyvinuty a zavedeny v devadesátých letech a na počátku tohoto století, mnozí se domnívají, že to zničí úspěchy, kterých jsme dosáhli, které nyní máme v oblasti technologické suverenity, posílení naší technologické suverenity, v tom, že se v klíčových otázkách, od nichž je odvislá naše vojenská bezpečnost, ekonomická bezpečnost, potravinová bezpečnost, můžeme spoléhat na své vlastní technologie, aniž bychom zavírali dveře spolupráci, ale aniž bychom upadali do závislosti, kdy jsme neměli k dispozici zboží a technologie, které mají zásadní význam pro život. Ale celkově si myslím, že probíhající procesy jsou nyní mnohem spolehlivější a perspektivnější než před půl rokem, kdy končila Bidenova administrativa.
R: A co můžeme čekat dál? Budou dvoustranná jednání, třístranná…
SL: Neodmítáme žádnou podobu spolupráce, ani dvoustrannou, ani třístrannou. Náš prezident o tom opakovaně hovořil. Hlavní je, aby všechny formáty, jeden plus jeden, jeden plus dva, mnohostranné formáty, kterých je také mnoho, mimochodem i v rámci Organizace spojených národů, aby všechny tyto formáty nebyly zahrnuty proto, aby někdo něco ráno napsal do novin nebo večer ukázal v televizi nebo to pak pomlouval na sociálních sítích, ale abychom se pokusili odstranit takovou tu, víte, propagandistickou pěnu. A to proto, aby se krok za krokem, postupně, počínaje odbornou úrovní a dále, procházelo všemi nezbytnými fázemi přípravy vrcholných setkání, a takový seriózní přístup budeme vždy podporovat. Jakékoli kontakty za účasti nejvyšších představitelů je třeba připravovat velmi pečlivě.
R: A poslední otázka. Může Donald Trump letos přiletět do Moskvy?
SL: Jak víte, má pozvání. A na tiskové konferenci na Aljašce prezident Putin toto pozvání potvrdil a Donald Trump, pokud si dobře pamatuji, řekl, že je to velmi zajímavé. Bude to zajímavé pro všechny.
