Rozhovor profesora Glenna Diesena s bývalým britským diplomatem Alastairem Crookem se zabývá propojením politiky Donalda Trumpa, Izraele a širší americké strategie. Crooke tvrdí, že Trumpova doktrína, úzce spjatá s Netanjahuovou, nahrazuje liberální hegemonii „tvrdým impériem“, které odmítá mezinárodní právo i morální zábrany. USA a Izrael podle něj usilují o regionální dominanci prostřednictvím nátlaku a militarizace, přičemž cílem je oslabení Íránu a zajištění izraelské hegemonie. Crooke varuje, že kolaps jaderné dohody JCPOA vytváří prostor pro nové ultimátum vůči Íránu, které může vést k válce, a že Izrael i Západ se ocitají ve vnitřním rozkladu a rostoucí iracionalitě.
.
GD: Nejprve bych se vás chtěl zeptat na stabilitu Izraele v současné době, protože se zdá, že velkolepý izraelský plán na porážku klíčových protivníků včetně Íránu a zároveň na vyřešení palestinské otázky vede k tomu, že Izrael se přetěžuje a vyčerpává, alespoň do určité míry. Konkrétně, jaké vnitřní problémy zde vidíte?
AC: Myslím, že se nejprve musíme podívat na celkový obraz. A abychom získali celkový obraz, musíme poněkud poodstoupit. Obecně musím říct, že Trump a Netanjahu jsou opravdu nerozluční v tom, jak nyní uvažují o své politické doktríně. A tato politická doktrína má záměrně být tvrdší, ostřejší, méně tolerantní, méně liberální, rychlejší, ničivější. Je to doktrína, která záměrně ignoruje normy, zákony, ignoruje chartu OSN. V jistém smyslu se vyžívá v tom, že dělá věci, které jsou nekonvenční. Takže i na americké straně máte někoho, jako je Tom Barrack, kterého se zeptají: „Jak to je, Izrael přece ignoruje hranice.“ On odpoví: „Poslyšte, co jsou to hranice? Je to jen vyjednávací taktika. Nemají žádný význam. My hranice překračujeme neustále. Ignorujeme hranice.“ Takže skutečně jsme v jiném světě. Mezi Trumpem a Izraelem je v tom velmi úzká spřízněnost. A Barrack, který je Trumpovým vyslancem v regionu, zejména v Sýrii, ale také v Turecku a jinde, dále říká, že to, o čem teď mluvíme, je nátlak, vojenský nátlak, budeme nutit státy, Sýrii, Asada, Libanon a další státy, aby se podřídily. Víme, že Izrael usiluje o hegemonii, regionální, vojenskou hegemonii. A tato hegemonie samozřejmě znamená, že druhá strana rovnice se musí podřídit. Buď dominujete, nebo se podřídíte. Izrael tedy o podřízení nevyjednává. Podřízení vnucuje. A tak uvažuje i Trump. Říká: „Ve Vietnamu jsme prohráli, protože jsme byli politicky korektní. Ale teď politicky korektní nejsme. Takže vyhrajeme. Vyhráváme. Vyhráváme všude. Stejně tak v Afghánistánu. Měli jsme v Afghánistánu vyhrát. Ve Vietnamu jsme ve skutečnosti vyhráli.“ K tomu ještě ty jeho působivé zprávy: Máme moc, máme sílu, mohli jsme všechny pozabíjet. To je druh argumentace, kterou slyšíme od Trumpa a jeho týmu. A Trump říká, že americká armáda je nezastavitelná. Je největší, jakou svět kdy viděl. Je největší, je nejlepší, může si podrobit kohokoli, může si vydobýt dominanci. Takže se zdá, že to je opravdu Trumpova politika. Říká docela jasně, že hledá způsob, jak dosáhnout nadvlády, ať už prostřednictvím financí, cel nebo prostě vydíráním investic do Spojených států od svých spojenců a podřízených zemí. Jedná se o to, co nazývám, nevím, jestli vám to dává smysl, „rekolonizací kolonií“, Amerika provádí rekolonizací svých kolonií. To se právě teď děje, Amerika znovu kolonizuje Evropu, která už byla kolonií či vazalem, ale nyní je znovu kolonizována. Van der Leyenová Trumpovi v jeho golfovém klubu prakticky všechno odkývala. Takže zpět k vaší otázce. Chtěl jsem obecně říct, že se nacházíme v rámci určité obecné dynamiky, která ovlivňuje Rusko, Írán a celý region, a která je jakousi snahou vyřešit rostoucí problém Ameriky z hlediska toho, že její deficity mohou narůst natolik, že je vláda nebude s to řešit. A aby toho dosáhla, musí vyvolat strach a pocit, že lidé nemají jinou možnost, než se finančně nebo vojensky podřídit. Vojenská síla je na Blízkém východě vhodnější, protože tam samozřejmě stále existuje odpor, který chtějí neutralizovat. Ptáte se tedy, zda je to udržitelné? Bude to pokračovat? Co se děje uvnitř Izraele? Pokud si vzpomenete, co na počátku odporu řekl Hassan Nassraláh, jaké jsou cíle odporu? Řekl, že jedním z nich je vojensky vyčerpat Izrael. Druhým cílem je vyvolat rozkoly uvnitř Izraele. A to je rozhodně současná situace. A třetím cílem je zpochybnit celou myšlenku sionismu. Sionismus v podstatě znamená, že jeden národ má zvláštní práva nad ostatními, s nimiž sdílí stejnou zemi. A vidíme, jak se izraelský sionismus posunul od Ben Guriana ke Kahaneovi. Mám na mysli brutální pravicový typ sionismu, násilný, nový násilný sionismus. A to způsobuje rozkol, hluboké rozkoly v Izraeli, protože mnozí nemají pocit, že by tuto brutalizaci chtěli. A když mluvím o brutalizaci, mám samozřejmě na mysli Gazu a to, co se děje v Libanonu a všude jinde. Ale jde také o brutalizaci uvnitř země. Podívejte se na fotografie z protestů rodin rukojmích, které volaly po návratu svých blízkých. Bylo s nimi zacházeno hůř než s Palestinci. Byli proklínáni, nazýváni zrádci, biti policií. Jsou to Izraelci, vlastenečtí Izraelci, kteří jen chtějí zpět rukojmí. Bylo s nimi zacházeno velmi brutálně. Stát se tedy postupem času stal brutálnějším. A směrem ven překročil hranici brutality a dospěl k genocidě a masakru. Je to udržitelné? Bude to trvat i v dlouhodobém horizontu? To samozřejmě nevím, ale vidím, že se něco může měnit. Je pravda, že Evropa vykazuje známky změny svého postoje, například minulý pátek v Itálii bylo všechno uzavřeno na podporu Palestinců. Šlo sice o víc než jen o palestinskou otázku, ale byly to obrovské, nebývalé demonstrace. Takže Evropa se určitým způsobem mění, ale klíčové je to, co Netanjahu nazývá „osmou frontou“, na níž Izrael bojuje. Co je to osmá fronta? Je uvnitř Ameriky. Osmá fronta je fronta, kterou Izraelci považují za existenciálnější než jakoukoli jinou frontu. To je fronta, na které propagují izraelskou věc, podporují ji, koupili téměř všechny sdělovací prostředky hlavního proudu kromě CNN, většinu z nich v současné době vlastní syn Larryho Ellisona, myslím, že David Ellison. A nyní, po vraždě Charlieho Kirka, vypukl velký boj o to, zda se Izrael pokusí ovládnout mladé americké konzervativce, zejména influencery. A v tuto chvíli Izraelci tuto bitvu prohrávají. Prohrávají ji, i když mají hlavní sdělovací prostředky. Možná ji vyhrávají u lidí nad 50 a 60 let, ale u mladých vůbec ne, a někteří z MAGA jsou opravdu nepřátelští vůči Izraeli a nepřátelští vůči tomu, co považují za naprosté porušování prvního dodatku americké ústavy, práva na svobodu projevu. A oni požadují svobodu projevu a budou za ni bojovat. Říkají – my jsme hlasovali pro Ameriku na prvním místě. Takže z dlouhodobého hlediska je otázka, na které podle mě vše závisí, otázka, zda ztratí, nebo neztratí tyto mladé lidi. Dosud to pro ně bylo dobré, protože měli a mají Trumpa a jeho neochvějnou podporu. Ale Trump je nyní už ve svém druhém funkčním období, takže je otázkou, zda do budoucna se ztrátou mladých Američanů nakonec neztratí i Ameriku.
GD: Ano, to je zajímavá otázka, protože zastánci „America first“ přece uznávají, že Izrael je jedinou výjimkou, kde Amerika musí být na druhém místě.
AC: Ale u mladých to tak není. A oni, mluvím o MAGA, lidech, kteří následují lidi jako Nick Fuentes a další, kteří každodenně ve svých pořadech odhalují to, jak se podle nich Izraelci snažili Charlie Kirka zastrašovat a podplácet, aby pokračoval v prezentování izraelské kauzy mladým lidem. A s tím, jak to vychází ve známost, přichází hněv. A jak říkám, je tu velký odpor, protože se to spojuje s širší obavou o první dodatek, o svobodu projevu v širším smyslu. Myslím tím, že v poslední době vyšlo taky najevo mnoho informací o lidech, kteří byli zařazeni na seznamy teroristů, a senátorech, kteří byli 6. ledna vyšetřováni FBI. A tak se objevuje mnoho otázek ohledně potlačování svobody projevu ze strany vlády a dalších věcí. A Trump je uprostřed toho všeho.
GD: Je zajímavé, že mnoho lidí se domnívalo, že Trump by mohl impérium oslabit. On sice odmítl liberální hegemonii, ale ne hegemonii jako takovou, liberální hegemonii nahradil politicky nekorektním impériem. Někdy mi to připomíná konec 19. století, kdy byla celá premisa liberálního impéria nahrazena „tvrdším“ impériem, které ve skutečnosti nefungovalo pod záminkou prosazování liberálních ideálů.
AC: Ano, z toho, co Trump řekl svým generálům, je to docela jasné. Myslím tím, že pořád opakoval, že jsme tehdy byli „woke“, a proto jsme prohráli válku ve Vietnamu, v Afghánistánu a všude jinde. A teď vyhráváme, teď nejsme politicky korektní a budeme vyhrávat a vyhrávat. A řekl, že nám teď nic nehrozí, protože máme největší armádu, máme nejlepší zbraně. A tak se posouváme k velmi militaristickému antiliberálnímu stanovisku, myslím tím, že starý řád založený na pravidlech je pryč. Ta éra skončila a my máme novou éru, která porušuje normy, porušuje zákony, ignoruje chartu OSN, ignoruje lidská práva, jak to vidíme. A jim to nevadí, je to v pořádku. To je cesta do budoucnosti. A je to také velmi izraelský způsob. Takže se spojili v úzkém spojenectví vzájemného porozumění. Vzpomeňte si na zákeřný červnový útok Izraele na Írán, kdy zároveň mělo probíhat jednání s Witkoffem v Ománu o íránské otázce. Trump během útoku volal různým lidem a pořád opakoval – to bude skvělé, že ano! Bude to opravdová senzace! Izraelci jsou v těchto věcech tak dobří, že ano! Oni vědí, co dělají a určitě vyhrají! Vyhrají! Byl tak nadšený, protože opravdu očekával, že Netanjahu splní svůj slib, že Izrael zboří domeček z karet, jímž měl být Írán, a že pak budou otevřené dveře do Íránu, podobně jako v Sýrii, prostě tam vejdou, obchod bude otevřený a oni si budou moci vzít, co budou chtít. Ale namísto toho se stal pravý opak. Nicméně to nijak neovlivnilo Trumpovo odhodlání ukázat vojenskou převahu, nejprve ve Venezuele a pravděpodobně opět v Íránu. A ještě něco – možná jsem trochu cynický, ale to, co se teď dělo v Gaze, myslím dohodu o příměří, podle mě do určité míry souviselo s očekávaným oznámením kandidátů na Nobelovu cenu míru. Takže bylo všechno uspěchané, velmi uspěchané. Máme tu tedy obrovský tlak na Hamás ze strany Kushnera, Turecka a Kataru, a uspěchanou dohodu, ve které nejsou zakotveny žádné podrobnosti. Opravdu ne. Kromě prvního odstavce, po 24 hodinách začne stažení, po 72 hodinách dojde k výměně vězňů. Nebylo ale ani dohodnuto, o kolik Palestinců se bude jednat a o koho. Co se stane potom, jak budou probíhat rozhovory, jak to bude vypadat dlouhodobě, co se stane s Hamásem, zda bude odzbrojen, zda budou Izraelci pokračovat v útocích. Nic není dohodnuto. Nic. Je to typické, prostě se strašně spěchalo. Jak asi víte, byl jsem zapojen do mnoha iniciativ ve věci příměří mezi Izraelem a Palestinci a vím, že tyto věci je třeba vyřešit do nejmenších podrobností, protože se stane něco, co nečekáte, a většinou to v určitém okamžiku vybouchne.
GD: No, do jisté míry lze sympatizovat s Trumpovým argumentem, že by neměli bojovat s jednou rukou svázanou za zády, ale problém s tímto chápáním je, že pokud vše vidíte pouze z hlediska materiální síly, pomocí níž můžete zničit své nepřátele, mám na mysli tento brutální, až příliš pragmatický přístup ke konfliktu, kdy se zbavíte všech omezení, tak jakmile jednou odhodíte mezinárodní právo a morálku, v určitém okamžiku si lidé začnou klást otázku, k čemu to všechno je, a identita nejen Američanů, ale i Izraelců bude pod tlakem. Já jsem třeba ohledně Izraele tradičně docela sympatizoval s myšlenkou, která za tím stojí, po hrůzách, které židovský lid zažil v Evropě – tedy že Izraelci mají mít vlastní vlastní domovinu, kde se mohou bránit a tak dále. Ale celá tato myšlenka sekulárního Izraele, ke které se lidé upínali v 60. a 70. letech, je dnes už z velké části pryč. Myslím tím, že máme před sebou nový genocidní, velmi ošklivý Izrael – a vidíte možnost, že se udrží pohromadě, pokud, jak se domnívám, takto opustísvou vlastní základní identitu?
AC: Myslím, že to, co jste řekl, je správné. Myslím, že i mnoho Izraelců se obává, kam to směřuje. Budeme nadále trávit čas tím, že budeme zabíjet co nejvíce Arabů a udržovat všechny pod kontrolou? Je to pro armádu proveditelné? Vzpomeňte si, jak Ben Gurion od začátku říkal: „Podívejte, jsme malá země, nemůžeme udržovat profesionální armádu. Musíme se spoléhat na záložníky, kteří často nejsou tak dobře vycvičení nebo jsou vycvičení dost špatně a také, jak víte, nejsou ochotni být opakovaně povoláváni, protože mají své podniky, rodiny a jiné závazky.“ A skutečně vidíte, že je velký nedostatek záložníků, kteří se nedostavili, i když byli povoláni. Nedostavují se a morálka je nízká. Před mnoha lety jsem byl během apartheid v Jižní Africe u a moje práce spočívala v tom, že jsem byl v kontaktu s pravicovými afrikánskými skupinami, AWB a dalšími. Trvalo to dlouho, než mě přijali, chodil jsem na jejich schůzky a seděl v moři prázdných židlí, protože na mě všichni syčeli. Ale nakonec začali ustupovat a začali si klást otázku – jaká bude Jižní Afrika pro naše vnoučata? Jak budou žít? A tak se to začalo měnit, částečně i proto, že velké podniky došly ke stejnému závěru. Mimochodem, nemluvím o Africkém národním kongresu, bylo to uvnitř světa AWB, kde začali mít pochybnosti o tom, jakou budoucnost budou mít jejich vnoučata. Takže si myslím, že něco z toho musí fungovat i v Izraeli. Co říkají svým dětem o budoucnosti svých vnoučat, jejich dětí, v Izraeli? Bude zde probíhat trvalá válka proti zbytku regionu? Můžeme také uvidět, že se lidé začnou od Izraele odklánět, ti, kteří mají druhý pas, odejdou do zahraničí a zanechají po sobě jen skupinky sionistů a opravdu velmi stagnující ekonomiku, protože ta je na tom špatně už teď a podle toho, jak se věci vyvíjejí, to bude ještě horší. Netanjahu dal přece jasně najevo, že aby dosáhli neutralizace regionu, aby dosáhli deradikalizace Blízkého východu, musí být zničen Írán. Źe v Íránu musí dojít ke změně režimu. Vůbec přitom nejde o jadernou otázku. Ví se, že Írán je plný chytrých mladých lidí s technickými znalostmi. V Íránu je asi pět hlavních technických institucí na světě, které jsou ve všech těchto oblastech velmi pokročilé. A tak Íránci říkají, že i kdyby zítra začínali znovu od nuly, budou schopni bez větších obtíží pokračovat v programu obohacování uranu. A profesor Postol ukázal, jak by se obohacování uranu dalo provádět i v menším bytě, pokud by měli obohacený uran. Už nepotřebujete 10 000 odstředivek. Jakmile se dostanete na určitou úroveň, pak už to jde samo a hladce se dostanete na 90 %. Takže si myslím, že k tomu nevyhnutelně dojde. A já zároveň prostě nevěřím Trumpovým řečem o míru, protože když se ohlédnu zpět na to, co říkal, když odstoupil od smlouvy JCPOA, myslím, v roce 2018, říkal přesně ty samé věci, co dnes – že musí být „snapback“, musí být omezení raket, musí dojít k úplnému přerušení spojení zahraničněpolitických vazeb Íránu s jeho vazbami na Hizballáh a jiná hnutí a tak dále. A po svém uvedení do úřadu vydal takzvaný „prezidentský nález“, jímž se musí řídit každý každý vládní orgán. A zase přesně to samé. Nařídil ministerstvu zahraničí, aby spolupracovalo s partnery na brzkém zavedení „snapbacku“, to znamená, že Írán by byl hnán k odpovědnosti za nedodržení JCPOA, že by nesměl mít rakety, žádné obohacování a tak dále, stále stejná písnička. To všechno tam bylo, a on to podepsal, myslím, že 14. ledna, zveřejněno to bylo v únoru, ale podepsáno to bylo dříve. Obnovení sankcí bylo spuštěno evropskou trojkou a bylo spuštěno 28. srpna. Takže o 30 dní později vstoupí v platnost, pokud nedojde k dalšímu hlasování. Každopádně to hlasování je procedurální záležitost, není to v rámci formátu bezpečnostní rady. Je to procedurální záležitost, je to záměrně zařazeno jako procedurální záležitost, a hlasování proběhlo a žádný postoj nebyl podpořen. Takže došlo k obnovení sankcí, ale jde o to, že 18. října JCPOA zanikne. Dosáhne své přirozené smrti, vstoupí v platnost doložka o skončení platnosti a bude po všem. Pak budou samozřejmě stále platit sankce ze strany Ameriky a tak dále. Takže ohledně JCPOA máme před sebou prázdnou obrazovku. A myslím si, že to není náhoda. Je to prázdný list papíru před Trumpem, na který může napsat své vlastní ultimátum Íránu – buď se vzdáte, nebo budete čelit vojenské akci. Možná doufá, že se vzdají. Pravděpodobně si myslí, že se vzdají, vzhledem k tomu, že čelí „největší armádě, jakou svět kdy viděl, s obrovskými silami, které jsou nezastavitelné“. Nevím, jak to dopadne, je to hop nebo trop. [Viz následující poznámka.]
.
Zdroj: Glenn Diesen Substack (https:/substack.com/@glenndiesen)
.
Poznámka:
Alastair Crooke jako obvykle mluví hodně „nahusto“, bez jasné struktury, a často předpokládá, že čtenář rozumí kontextu mezinárodní politiky. Vzhledem k důležitosti toho, o čem se zde mluví, shrnutí řečeného:
Crooke mluví o JCPOA, což je jaderná dohoda s Íránem (Joint Comprehensive Plan of Action) z roku 2015, uzavřená mezi Íránem, USA, EU, Ruskem a Čínou. Donald Trump od ní odstoupil v roce 2018 a zavedl zpět sankce proti Íránu.
Crooke zde:
- Nevěří Trumpovým řečem o míru.
Tvrdí, že když Trump mluví o míru, není to upřímné. Podle něj už v minulosti (konkrétně při odstoupení od JCPOA) říkal stejné věci – že chce mír, ale ve skutečnosti činil kroky, které k míru nevedly. - Připomíná Trumpovy požadavky z roku 2018.
Když Trump od dohody odstoupil, požadoval:- „Snapback“ sankcí (tedy jejich automatické obnovení),
- omezení íránských raketových programů,
- přerušení vazeb Íránu na skupiny jako Hizballáh. Jinými slovy, chtěl, aby Írán zcela změnil svou zahraniční politiku – což bylo pro Írán nepřijatelné.
- Zmiňuje „presidential finding“ – tedy formální dokument, který v USA zavazuje všechny složky vlády k určité linii. Trump v něm nařídil ministerstvu zahraničí spolupracovat s partnery na znovuzavedení sankcí vůči Íránu, pokud Írán nedodrží požadavky JCPOA.
- Mluví o „snapback“ mechanismu. To je klauzule v dohodě, která umožňuje automaticky obnovit sankce, pokud jedna strana (např. Írán) poruší podmínky. Crooke připomíná, že tento proces byl spuštěn evropskými zeměmi (tzv. „E3“ – Británie, Francie, Německo) 28. srpna tohoto roku s tím, že po 30 dnech vstoupí v platnost, pokud by tomu OSN nezabránila. Podle něj šlo o procedurální trik – formálně se to neřeší hlasováním v Radě bezpečnosti, takže „snapback“ ve skutečnosti nastal.
- Upozorňuje, že JCPOA nyní definitivně končí. 18. října vyprší tzv. „sunset clause“, tedy doba platnosti hlavních omezení dohody. To znamená, že dohoda přirozeně zaniká a zůstává jen „prázdná stránka“.
- Trump podle něj tuto situaci využije. Crooke tvrdí, že to ovšem není náhoda:
- „Prázdná stránka“ po zániku JCPOA umožní Trumpovi vytvořit vlastní ultimátum vůči Íránu.
- Bude to něco ve smyslu: „Buď se podřídíš, nebo budeš čelit vojenskému útoku.“
- Trump možná věří, že Írán ustoupí, protože čelí obrovské americké vojenské síle. Crooke to označuje za sázku s nejasným výsledkem – Trump sází na to, že Írán se zalekne a ustoupí, místo aby čelil válce.
Shrnutí: Trumpovy řeči o míru jsou falešné. Když byl prezidentem, usiloval o tvrdý nátlak na Írán, ne o mír. Zánik jaderné dohody s Íránem (JCPOA) není náhoda – vytváří prostor, aby mohl Trump znovu diktovat podmínky a hrozit Íránu vojensky. To celé je riskantní sázka, ne cesta k míru.
Napsat komentář