Podle zákona může Ústavní soud uložit pořádkovou pokutu až 100 tisíc korun tomu, kdo neuposlechne jeho příkaz. Například vládě České republiky, kdyby nerealizovala předběžné opatření ve věci kompetenční žaloby podané prezidentem Petrem Pavlem proti vládě České republiky.
Podle Aleše Pejchala, emeritního soudce Evropského soudu pro lidská práva, Ústavní soud vydáním tohoto usnesení vytvořil nový – zákonu o Ústavním soudu neznámý – institut předběžného opatření v řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy. To je v rozporu jak s Ústavou České republiky, tak se zákonem o Ústavním soudu, protože Ústavnímu soudu nepřísluší suplovat úlohu zákonodárce při vytváření právních předpisů.
Aleš Pejchal podkládá svůj názor skutečností, že Ústavní soud v předběžném opatření přistoupil k „přiměřenému použití“ občanského soudního řádu, který však podle §3 slouží upevňování a rozvíjení zásad soukromého práva. Každý se může domáhat u soudu ochrany soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Proto Pejchal logicky vznáší absurdní otázku, zda prezidentem republiky tvrzený kompetenční spor představuje jeho domáhání se ochrany soukromého práva, a proto je na místě použít přiměřeně občanský soudní řád pro vydání předběžného opatření?
Pejchal dále argumentuje, že prezident republiky z titulu svého úřadu nemůže být účastníkem řízení před Ústavním soudem v řízení o ústavních stížnostech, a dodává veledůležitou skutečnost, že pouze v tomto řízení zákon o Ústavním soudu upravuje institut předběžného opatření.
Prezident však podal kompetenční žalobu, nikoliv ústavní stížnost. Přesto prezident republiky podal návrh na vydání předběžného opatření s odkazem na přiměřené použití občanského soudního řádu a Ústavní soud ji nejen neodmítl, ale dokonce zcela nepřípadně vydal prezidentem požadované předběžné opatření.
Jinými slovy – prezident podal kompetenční žalobu k ústavnímu soudu, v němž se dožadoval rozhodnutí, které však ústavní soud u kompetenční žaloby nemůže učinit. Ústavní soud přesto prezidentovi vyhověl, když rozhodl, jako by prezident podal ústavní stížnost, kterou však prezident podat nemůže.
Aleš Pejchal v závěru svého expozé píše, že jediným, kdo může pomoci dostat se z této šlamastyky, je skutečný hegemon, tedy LID. Podle Ústavy je LID zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Jinými slovy – orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní nejsou nad lidem.
Aleš Pejchal končí doufáním, že to lidu v těchto horkých letních dnech nebude úplně jedno.
Aleš Pejchal je jedním z mnoha právníků, kteří si nad tímto bezprecedentním úkonem Ústavního soudu mohou hlavu ukroutit. Situace je dále komplikována následnými výroky prezidenta Petra Pavla, který se navíc naprosto bezdůvodně a smyšleně snaží uzurpovat právo vést vládní delegaci a sám určovat, jak bude reprezentovat stát navenek, což je v přímém rozporu s ústavním článkem 63, který k platnosti těchto jeho rozhodnutí vyžaduje kontrasignaci vlády, která je za ně pak odpovědná. Dokonce i někteří právníci, kteří přitom předběžné opatření Ústavního soudu schvalují, s touto gradací prezidentových požadavků výslovně nesouhlasí.
Podle právníka Pavla Hasenkopfa (jak řekl na Echo Salonu o cestě na summit NATO) v tuto chvíli platí, že kdyby se prezident Pavel na summitu NATO k něčemu zavázal způsobem, kterým to mezinárodní právo předvídá, tak to nás z toho už nikdo nevyreklamuje, protože ke zneplatnění takového úkonu bez oprávnění by muselo být zcela zjevné, že byl učiněn bez oprávnění, což by však v našem případě splněno nebylo.
Za této situace, kdy se prezident snaží vnutit vládě svoji agendu na základě mimoústavního předběžného opatření, jinými slovy uplést z exkrementu bič a práskat jím a nebýt potřísněn, vládě nezbývá, než toto předběžné opatření Ústavního soudu zcela ignorovat. Tím sejme z Ústavního soudu odpovědnost za reálné škody, které by se mohly nabalovat na realizaci tohoto ústavně neznámého institutu předběžného opatření ve věci kompetenční žaloby. Ústavnímu soudu pak zůstane pouze odpovědnost za ono právnické břídilství, což by mohlo být důstojně vyřešeno rezignací příslušných ústavních soudců.
Ústavní soud v tomto současném, zhudlařeném složení by pak ale velmi pravděpodobně vládě stihl uložit onu pořádkovou pokutu ve výši 100 tisíc korun.
Nebylo by však vhodné, aby ji vláda hradila ze státního rozpočtu, protože to by jí jistě opozice omlátila o hlavu coby nezdůvodněný výdaj (jakkoliv by byl směšný oproti škodám páchaným bývalou šestidemoliční vládou /pět bývalých vládních stran plus demolice Českého pavilónu v Osace/).
Myslím, že by lid mohl vyhovět páně Pejchalovu přání, a dát aktivně najevo, že mu to není jedno.
Svoji ústavně danou svrchovanou vůli by mohl reálně projevit uspořádáním sbírky na shromáždění finančních prostředků pro vládu, z nichž by mohla uhradit onu pořádkovou pokutu.
Do sbírky by mohli občané přispívat symbolickou jednou korunou! Tak by bylo vlastně uspořádáno celostátní referendum, protože množství vložených peněz by velmi názorně symbolizovalo, kolik lidí je odhodláno pomoci, aby se vláda tvých věcí zpět se k tobě navrátila, lide český!
.
Zdroj: prvnizpravy.cz
Napsat komentář