Alastair Crooke píše na svém substacku (z 10. dubna), že dočasné přerušení bojů v západní Asii je velmi nejisté. Původně mělo dojít k zastavení vojenských operací na „všech frontách“, včetně Libanonu — a právě to byla jedna z deseti íránských předběžných podmínek pro zahájení jednání o trvalém příměří. Trump potvrdil, že íránský desetibodový rámec představuje „proveditelný základ“ pro přímá jednání s Teheránem.
Z íránského pohledu však nešlo o výchozí body k dalšímu vyjednávání, nýbrž o jasně stanovené předběžné podmínky.
CBS uvedla, že Trump byl informován o tom, že podmínky, které ve čtvrtek přijal, se mají vztahovat na celý Blízký východ — a že jejich součástí je i Libanon. Zprostředkovatelé oznámili, že příměří má zahrnovat také Libanon; totéž zaznělo i v prohlášení pákistánského premiéra Šehbáze Šarífa. Libanon jako součást dohody potvrdil rovněž ministr zahraničí Aragčí.
Trumpův postoj se však po telefonátu s Netanjahuem obrátil. Podle izraelského zpravodaje Ronana Bergmana, píšícího pro Yediot Ahoronot, Netanjahu náhle a se zpožděním situaci vyhrotil: izraelské vojenské i politické vedení dostalo pokyn ukázat, že pro Hizballáh žádné příměří neplatí, a to masivním útokem na hustě obydlené rezidenční čtvrti v Libanonu. Výsledkem bylo přes tisíc mrtvých a zraněných, převážně civilistů.
Současně s útoky na Libanon Izrael oznámil, že chce zahájit politickou iniciativu — přímá jednání s libanonskou vládou zaměřená na odzbrojení Hizballáhu a na normalizaci vztahů mezi Libanonem a Izraelem. Cílem mělo být posílit Netanjahuův požadavek na „krátké časové okno pro další útoky proti Hizballáhu, než se Američané pokusí přenést stejný duch uklidnění i na Libanon“, jak napsala Anna Barskyová v listu Ma’ariv. „V Izraeli se odhaduje, že pro tuto potřebu existuje částečné americké pochopení; zdaleka to však není jisté.“
Významný izraelský vojenský komentátor Alon Ben David poznamenal, že Netanjahuova iniciativa by mohla vést k občanské válce v Libanonu — a v závorce dodal, že „to bylo vždy cílem“.
Íránská logika je ovšem v přímém rozporu s později „upraveným“ americkým výkladem, podle něhož Libanon nikdy nebyl nedílnou součástí požadavku na zastavení bojů „na všech frontách“. Pro Teherán platí jednoduchá rovnice: příměří buď pro všechny, nebo pro nikoho.
Uskuteční se tedy jednání? Jen tehdy, bude-li Trump schopen zabránit Netanjahuově snaze rozpoutat další vlny plošného bombardování Libanonu. Otázkou ovšem je, zda má Trump skutečně dostatečný vliv na Netanjahua, který — spolu s některými státy Perského zálivu, jak se uvádí — stále chce, aby Trump „dotáhl věc až do konce, až ke svržení zlého režimu“, jak zdůrazňuje Ronen Bergman.
Americká realita je však tvrdá: „Spojené státy přišly o svou námořní přítomnost a vojenské základny v oblasti Perského zálivu; jejich zásoby zbraní pro útoky z bezpečné vzdálenosti jsou téměř vyčerpány, stejně jako prostředky protivzdušné obrany, které se navíc ukázaly jako žalostně neúčinné…Tak vypadá rozhodující strategická porážka.“
Jak to vystihl Ben Rhodes, bývalý zástupce poradce pro národní bezpečnost USA: „Je těžké prohrát tak krátkou válku takhle úplně.“
Co Trumpa přivedlo od úterního nočního výroku, že „ještě dnes v noci zemře celá civilizace“, k tomu, že o několik hodin později přistoupil na jednání na základě íránského desetibodového plánu, zůstává předmětem spekulací. Něco nám snad může napovědět to, když si vedle sebe položíme dva obrázky: fotografii havarovaného vrtulníku z nešťastné Carterovy záchranné operace na osvobození amerických rukojmí v Íránu v roce 1980 a trosek amerického letounu u Isfahánu po neúspěšném pokusu ze soboty 4. dubna zmocnit se obohaceného uranu z tunelu nedaleko Isfahánu.
Jak poznamenal jeden komentátor, jediné, co této novější scéně zrcadlící rok 1980 chybí, je přítomnost zavražděného nejvyššího vůdce Alího Chameneího.
Prezident Carter se tehdy stal politickou obětí celé události.
Připomeňme také, že nynější válka začala bleskovým úderem, jehož cílem bylo zabít nejvyššího vůdce Alího Chameneího — a počítalo se s tím, že půjde jen o krátký konflikt trvající několik dní. Zpráva New York Times o schůzce z 11. února 2026, na níž Netanjahu přesvědčil Trumpa, aby se připojil k útoku na Írán, potvrzuje, že „prezident zřejmě věřil, že půjde o velmi krátkou válku… a v žádném okamžiku během jednání mu předseda (generál Caine) přímo neřekl, že válka s Íránem je strašný nápad… Generál Caine se neustále ptal: ‚A co potom?‘ Trump však jako by často slyšel jen to, co slyšet chtěl.“
A to, co chtěl Trump na briefingu 11. února slyšet, úzce odpovídalo i Netanjahuovým vlastním hlubokým tužbám. Pro oba byl Írán výjimečným protivníkem. „Trump považoval Írán za mimořádně nebezpečného nepřítele a byl ochoten podstoupit velká rizika, aby naplnil svou touhu rozbít íránskou teokracii,“ napsaly New York Times.
Ani Trump, ani Netanjahu — navzdory tříhodinovému oficiálnímu briefingu z 11. února — zjevně vůbec nepředpokládali razantní íránskou odpověď v podobě okamžitých útoků na americké základny v Perském zálivu, které následovaly po zabití nejvyššího vůdce. Přitom tuto možnost Írán ve svých předchozích varováních zřetelně naznačoval.
Celý plán úderu schválený 11. února na schůzce v situační místnosti Bílého domu stál na představě dekapitačních úderů, bombardování z dálky a na intuitivním, nikoli důkazy podloženém přesvědčení, že uvnitř Íránu nevyhnutelně vypukne povstání, které režim svrhne.
Není tedy překvapivé, že Trump nyní zoufale hledá cestu ven z izraelského debaklu, do něhož byl vtažen. Stejně jako kdysi Carter se ocitl na mělčině politicky i vojensky. Jakýkoli smysluplný ústup však od něj bude vyžadovat zásadní ústupky — a ty budou v ostrém rozporu s jeho dlouhodobě vyhroceným postojem vůči Íránu a Íráncům.
Zdá se pravděpodobné, že i pokud jednání skutečně začnou, nepovedou k dohodě. Írán se pokouší rozbít sedmdesát let staré paradigma tím, že Spojené státy pod hrozbou ekonomických a tržních otřesů nutí přistoupit na jeho „propuštění“ z panoptika americké a izraelské represe. Zda to povede k ještě větší bolesti a dalším obětem — tedy k nové válce — anebo naopak k jejich umenšení, zůstává otevřenou otázkou.
.
Zdroj: conflictsforum@substack.com
Na úvodní fotografii trosky amerického letadla u Isfahánu. Převzato z původního článku.
Napsat komentář