V posledních dnech evropské politické třídy vytočily hlasitost na maximum a očividně koordinovaně opakují stejné — a společné — teze: „Přichází válka s Ruskem; Rusko hodlá zaútočit na NATO; musíme se připravit; zásobte se balenou vodou a konzervami a buďte připraveni poslat své děti k vojenskému odvodu“ — „Mnozí zemřou, ale je jejich povinností bránit svou zemi.“

Jaký nesmysl!

Aby tuto myšlenku zdůraznili, evropští lídři, včetně vysoké představitelky EU Kaji Kallasové a německého kancléře Merze, se nedávno záměrně oblékli do polních maskáčů, aby během Evropského arktického summitu 14. září demonstrovali „připravenost k obraně“. (Tyto evropské politiky ve vojenských uniformách lze vidět zde.)

Vypadají absurdně. To však nic nemění na otázce: Co přesně je to za hysterii, která zachvátila evropské technokraty?

Na první pohled jednotné poselství, podle něhož se Rusko chystá napadnout Evropu a válka je na spadnutí, vůbec nedává smysl. Evropa nemá ani dostatek lidí, ani munice, ani finančních prostředků, ani průmyslových kapacit, aby mohla vést válku proti státu, který lze dnes považovat za jednu z předních vojenských velmocí a který zároveň disponuje největším arzenálem jaderných zbraní.

ZeroHedge poznamenává:

„K nejhlasitějším šiřitelům tohoto ničím nepodloženého narativu [o hrozícím ruském útoku] patří představitelé pobaltských států. Například lotyšský prezident Edgars Rinkēvičs tento týden zašel tak daleko, že prohlásil, že ruské ‚útoky‘ na EU a NATO už začaly. Pobaltské země dokonce vydávají svému obyvatelstvu plány pro mimořádné situace a vykreslují scénář ve stylu Rudého úsvitu.“

„Nemluvíme o konvenční válce. Mluvíme o nejrůznějších provokacích, nejrůznějších sabotážních akcích, nejrůznějších testech a rozhodně je to něco, co se už právě teď děje,“ uvedl lotyšský prezident.

„Polský premiér Donald Tusk tento týden prohlásil, že Rusko by mohlo podnikat ojedinělé útoky, které by vydávalo za ‚náhodné‘, aby ‚paralyzovalo nebo alespoň oslabilo odhodlání zemí NATO‘,“ uvádí Associated Press. „Existuje reálné riziko, že drony nebo jiné typy projektilů proniknou na území jedné či několika zemí východního křídla a dokonce způsobí škody,“ dodal Tusk a varoval: „Moskva může zajít tak daleko, že v příštích měsících podnikne nějakou formu leteckého útoku na území NATO, aby ukázala, že závazek společné obrany podle článku 5 Severoatlantické smlouvy není ničím víc než několika slovy na kusu papíru.“

A přesto se evropští lídři navzdory všem dosavadním důkazům sami vybičovávají k tomu, aby byli psychologicky připraveni stisknout spoušť článku 5 proti významné jaderné mocnosti.

V reakci na tuto válečnou rétoriku ministr zahraničí Sergej Lavrov výslovně varoval:

„Rád bych zdůraznil, že nemáme žádný zájem se do něčeho takového [útoku na Evropu] pouštět. Pokud však Evropa, která každý den hovoří o přípravách na válku proti Rusku, Rusko napadne, bude to úplně jiná válka — a bude velmi krátká.“

Co stojí za touto zdánlivou absurditou?

Na jedné straně je zřejmé, že vládnoucí vrstvy v Bruselu vidí, jak se jim jejich strategické chyby vracejí jako bumerang: bezbřehá podpora Ukrajiny, obětování evropského hospodářského modelu na oltář tlaku na Rusko, jejich podpora války proti Íránu a jejich lhostejnost k utrpení na Blízkém východě.

Jejich strašení Ruskem zavání spíše zoufalstvím než důkladnou úvahou a odpovědným zvážením velmi reálných rizik, která s sebou takové vybičovávání válečné atmosféry nese. Establishment nepochybně vidí, že energetická krize vyvolaná americko-izraelskou válkou proti Íránu už „nepřichází“, ale dorazila.

Vidí, jak prudce rostou životní náklady, jak mizí pracovní místa a jak se blíží kolaps trhů — především trhu dluhopisů, jehož úroveň úrokových sazeb určuje ocenění všech ostatních rizikových aktiv.

Když to tito ohrožení politici vidí, možná dospěli k závěru, že vyvolávání strachu je jediným způsobem, jak odvést pozornost od jejich vlastních selhání a snad si zachovat naději, že přežijí další volební cyklus.

.

Zdroj: conflictsforum.substack.com