Dnes přinášíme překlad kapitoly nové americké Národní bezpečnostní strategie, která se týká Evropy. Říká se v ní, že mezi zásadní problémy Evropy dnes patří aktivity Evropské unie a dalších nadnárodních institucí, které podkopávají politickou svobodu a svrchovanost, migrační politika přetvářející kontinent a vyvolávající napětí, cenzura svobody projevu a potlačování politické opozice, propad porodnosti a úbytek národních identit a sebevědomí, Strategie uvádí, že z důvodů neevropské migrace může být Evropa do dvaceti let k nepoznání a „je tedy otázkou, zda budou vnímat své místo ve světě nebo spojenectví se Spojenými státy stejným způsobem jako ti, kdo podepsali chartu NATO“ (jde jednoduše o to, jak se bude chovat britský či francouzský kalifát s atomovkami). Ať jsou na to jakékoli názory, už to, že se toto hodnocení nachází v oficiálním americkém dokumentu stěžejní důležitosti, znamená, že tento výhled je reálný. Určitým důvodem k optimismu může podle strategie být vzestup vlasteneckých stran v Evropě, který chtějí Spojené státy podporovat. Strategie vyjmenovává hlavní cíle, kterých by se Spojené státy vůči Evropě měly držet. Mezi nimi je jen tak schováno klíčové tvrzení (důvod války na Ukrajině): „Ending the perception, and preventing the reality, of NATO as a perpetually expanding alliance“ (překlad v textu).
Celý text Národní bezpečnostní strategie je ke stažení na webových stránkách Bílého domu: https://www.whitehouse.gov/wp-content/uploads/2025/12/2025-National-Security-Strategy.pdf?utm_source=chatgpt.com
.
Podpora evropské velikosti
Američtí představitelé si navykli uvažovat o evropských problémech s ohledem na nedostatečné vojenské výdaje a hospodářskou stagnaci. Něco na tom je, ale skutečné problémy Evropy jsou ještě hlubší.
Kontinentální Evropa ztrácí podíl na globálním HDP – z 25 procent v roce 1990 na dnešních 14 procent – částečně kvůli národním a nadnárodním regulacím, které potlačují tvůrčí přístup a pracovitost.
Tento hospodářský úpadek je však zastíněn vážnější perspektivou výmazu civilizace (civilizational erasure). Hlavními problémy, jimž Evropa čelí, jsou aktivity Evropské unie a dalších nadnárodních institucí, které podkopávají politickou svobodu a svrchovanost, migrační politika přetvářející kontinent a vyvolávající napětí, cenzura svobody projevu a potlačování politické opozice, propad porodnosti a úbytek národních identit a sebevědomí.
Pokud budou současné trendy pokračovat, kontinent bude do dvaceti let nebo i méně k nepoznání. Není tedy vůbec jisté, zda některé evropské státy budou mít ekonomiku a armádu dost silnou na to, aby zůstaly spolehlivými spojenci. Mnohé z těchto zemí přitom své současné směřování ještě upevňují. Chceme, aby Evropa zůstala evropská, znovu nabyla civilizační sebedůvěru a opustila svůj neúspěšný důraz na svěrací kazajku regulací.
Tento nedostatek sebedůvěry se nejzřetelněji projevuje ve vztahu Evropy k Rusku. Evropští spojenci mají vůči Rusku výraznou převahu v „tvrdé síle“ podle téměř všech ukazatelů kromě jaderných zbraní. V důsledku ruské války na Ukrajině jsou evropské vztahy s Ruskem silně oslabeny a mnoho Evropanů považuje Rusko za existenční hrozbu. Řízení evropských vztahů s Ruskem bude vyžadovat významné zapojení USA v diplomacii – jednak k obnovení podmínek strategické stability napříč euroasijským prostorem, jednak ke snížení rizika konfliktu mezi Ruskem a evropskými státy.
Je základním zájmem Spojených států vyjednat rychlé ukončení bojů na Ukrajině, aby se stabilizovaly evropské ekonomiky, zabránilo neúmyslné eskalaci nebo rozšíření války a obnovila strategická stabilita s Ruskem, a také aby bylo možné zahájit poválečnou obnovu Ukrajiny a zajistit její přežití jako životaschopného státu.
Válka na Ukrajině měla neblahý dopad na zvýšení vnější závislosti Evropy, zejména Německa. V současné době německé chemické společnosti stavějí v Číně některé z největších zpracovatelských závodů na světě, přičemž využívají ruský plyn, který nemohou získat doma. Trumpova administrativa se ocitla v rozporu s evropskými představiteli, kteří mají nerealistická očekávání ohledně války a jsou součástí nestabilních menšinových vlád, z nichž mnohé pošlapávají základní principy demokracie, aby potlačily opozici. Velká většina Evropanů chce mír, ale tato touha se nepromítá do politiky, a to především kvůli tomu, že tyto vlády podrývají demokratické procesy. To je strategicky významné pro Spojené státy právě proto, že evropské státy se nemohou reformovat, pokud jsou uvězněny v politické krizi.
Přesto Evropa zůstává pro Spojené státy strategicky i kulturně zásadní. Transatlantický obchod je jedním z pilířů globální ekonomiky a americké prosperity. Evropská odvětví od výroby přes technologie po energetiku patří mezi nejrobustnější na světě. Evropa je domovem špičkového vědeckého výzkumu a světově významných kulturních institucí. Nejenom, že si nemůžeme dovolit Evropu odepsat, ale bylo by to i v přímém rozporu s cíli této strategie.
Americká diplomacie by měla nadále hájit skutečnou demokracii, svobodu projevu a hrdou oslavu individuálního charakteru a historie jednotlivých evropských národů. Amerika povzbuzuje své politické spojence v Evropě, aby podporovali toto oživení jejího ducha – a rostoucí vliv vlasteneckých evropských stran skutečně dává důvod k velkému optimismu.
Naším cílem by mělo být pomoci Evropě napravit její současné směřování. Potřebujeme silnou Evropu, aby nám pomohla úspěšně soutěžit a spolupracovat s námi na tom, aby žádný protivník nezískal nad Evropou dominanci.
Spojené státy jsou pochopitelně citově připoutány k evropskému kontinentu – a samozřejmě k Británii a Irsku. Charakter těchto zemí je zároveň strategicky důležitý, protože se spoléháme na tvořivé, schopné, sebevědomé a demokratické spojence, kteří pomáhají vytvářet podmínky stability a bezpečnosti. Chceme spolupracovat se zeměmi, které usilují o návrat své dřívější velikosti.
Z dlouhodobého hlediska je více než pravděpodobné, že nejpozději během několika desítek let se někteří členové NATO stanou převážně neevropskými. Je tedy otázkou, zda budou vnímat své místo ve světě nebo spojenectví se Spojenými státy stejným způsobem jako ti, kdo podepsali chartu NATO.
Z širšího pohledu by naše hlavní cíle vůči Evropě měly zahrnovat:
- Obnovení podmínek stability v Evropě a strategické stability s Ruskem;
- Umožnit Evropě stát na vlastních nohách a fungovat ve vzájemném spojenectví jako skupina svrchovaných států, které přebírají hlavní odpovědnost za svou obranu a nejsou ovládány žádnou nepřátelskou mocností;
- Podpora odporu vůči současnému směřování v rámci evropských zemí;
- Otevírání evropských trhů americkému zboží a službám a zajištění spravedlivého zacházení s americkými pracovníky a firmami;
- Posilování zdravých států střední, východní a jižní Evropy prostřednictvím obchodních vazeb, prodeje zbraní, politické spolupráce a kulturních a vzdělávacích výměn;
- Ukončení vnímání NATO jako stále se rozšiřující aliance a zabránění uskutečňování tohoto rozšiřování;
- Povzbuzování Evropy k tomu, aby podnikala kroky proti nadměrné výrobě způsobené státními zásahy a exportní politikou (mercantilistf overcapacity), technologické krádeži, kybernetické špionáži a dalším nepřátelským hospodářským praktikám.
Napsat komentář