To není upír snů, – to není přízrak běd, toto je Německo, Evropa a svět… Jiří Wolker


Dnes jsou jen dvě cesty – porážka Ukrajiny, nebo politické řešení 2/2

Rozhovor prof. Glenna Diesena s plk. v. v. Jacquesem Baudem se věnuje novému tzv. osmadvacetibodovému návrhu mírové dohody pro Ukrajinu, který oba mluvčí vnímají jako překvapivý, protože diplomatická jednání byla považována za zastavená. Podle jejich výkladu se jednání obnovila kvůli rychlému ruskému postupu a ochabující schopnosti ukrajinské armády manévrovat či znovu dobývat území. Návrh údajně výrazně vychází vstříc ruským zájmům, což vede k ostrému odmítnutí ze strany Zelenského i evropských politiků, kteří odmítají neutralitu Ukrajiny, limity armády a uznání ruských územních zisků.

Mluvčí připomínají, že Ukrajina mohla získat lepší podmínky už v Istanbulu 2022, ale Západ ji přesvědčil, aby jednání ukončila a spoléhala na rozsáhlou podporu. Dnes však Evropa podle nich nemá ani vojenské, ani finanční kapacity konflikt dále nést a její veřejná rétorika je v rozporu s reálnými možnostmi. USA naopak hledají cestu, jak válku ukončit, a jejich vyjednávací pozice je dominantní.

Diskutuje se také ruská nespokojenost s body jako využití zmrazených ruských aktiv na obnovu Ukrajiny či s představou, že NATO zůstane jen garantem. Zároveň roste únava obyvatelstva na obou stranách konfliktu. Celkově text naznačuje, že o výsledném řešení mohou rozhodnout především USA a Rusko, zatímco Evropa zůstává diplomaticky nevýznamná.

.

Na úvodním obrázku Kirill Dmitrijev a Steve Witkoff během Witkoffovy dubnové návštěvy v Petrohradě.

.

GD: Chápu, proč by Ukrajinci mohli být značně nespokojeni s tímto americkým přístupem, protože, jak jste již naznačil, Ukrajinci měli v březnu a dubnu 2022 díky istanbulské dohodě docela výhodnou pozici. Byli to Američané a Evropané, zejména Britové, kteří oslovili Zelenského a přesvědčili ho, aby od této mírové dohody odstoupil, s tím, že na oplátku poskytnou Ukrajině všechny zbraně, které bude potřebovat k vítězství. Oni budou bojovat po boku Ukrajinců a udělají ze Zelenského nového Churchilla, což bude znamenat zaručené vítězství! NATO Ukrajinu plně podpoří… A nyní se zdá, že USA jsou připraveny vyvinout velký tlak, aby Ukrajinu potrestaly, pokud nepřijme tuto mírovou dohodu, což je pro ni opravdu hrozné, zejména ve srovnání s tím, čeho mohla Ukrajina dosáhnout v Istanbulu, kdyby nepodlehla veškerému tomuto západnímu tlaku. Co se týče sankcí, zmínil jste, že Rusové by je mohli vnímat jako příležitost, ale Putin také učinil komentář směrem k Američanům, protože Američané by nejspíš rádi sankce v podstatě zrušili, ale Putin uvedl, že to nebylo Rusko, kdo opustilo americký dolar a americké banky. Byl to americký dolar a americký finanční systém, které opustily Rusko tím, že uvalily tyto sankce. Myslím si tedy, že vzhledem k tomu, že hlavní starostí Ameriky je vzestup BRICS a postamerického finančního či ekonomického řádu, jde jim o to, aby Rusko integrovalo do unipolárního světa. I když to by asi byl příliš velký krok… Mimochodem, je třeba zmínit to, že Marija Zacharovová i Dmitrij Peskov říkají, že jim Američané zatím nic neposlali, že jen čtou zprávy ze sdělovacích prostředků jako my všichni. Jsem si jistý, že mají víc informací, protože s Američany mluví, ale přesto. Ale v každém případě Rusové dnes možná mají za to, že i když jsou věci, s nimiž nesouhlasí, nemusejí je zatím vyjadřovat, protože pokud Ukrajina odmítne, proč si znepřátelit Trumpa kvůli řekněme drobnostem, když Zelenskyj zamítne všechny klíčové otázky. Tak proč se neposadit a nenechat Američany, aby na Zelenského vyvinuli tlak, aby se podřídil… A co se týká financí, když jsem poslouchal, co ruští politici a Duma říkají o krádeži ruských svrchovaných fondů, tak si těžko dokážu představit, že by byli ochotni nejen se těch peněz vzdát, ale v podstatě je předat Ukrajině. To je těžko uvěřitelné. Na druhou stranu by se dalo říci, že vzhledem k tomu, že bojiště, tedy to, kde došlo k největším škodám, je v podstatě na ruské straně, tedy na území obsazeném Ruskem, tak si myslím, že by mohl být jakýsi přirozený kompromis, že Rusko by pomohlo s obnovou území, která obsadilo, a Evropané by mohli zaplatit za druhou stranu nových hranic… Ale chtěl jsem se vás zeptat na Evropany, kteří také kladou tvrdý odpor a zdá se, že dělají vše, co je v jejich silách, aby dohodu zablokovali. Spolupracují se Zelenským na protinávrhu, který ve skutečnosti znamená ruskou kapitulaci. Je podle vás možné, aby Američané a Rusové získali Ukrajince na svou stranu a Evropany prostě převálcovali? Myslím tím, že v politických kruzích někdo z americké strany řekl, že je jedno, co si Evropa myslí. Myslíte si, že je to převládající názor?

JB: Jsou tu dvě věci. Za prvé, a to souvisí s otázkou zmrazených aktiv, před několika týdny, koncem října, pokud se nemýlím, když se vedla diskuse o tom, co dělat se zmrazenými aktivy, belgický premiér Bart de Wever uspořádal tiskovou konferenci, diskusi s novináři, kde vysvětloval, proč je Belgie velmi opatrná, pokud jde o použití těchto zmrazených aktiv a jejich předání Ukrajině. Zajímavé je, že řekl, že ve válce rozhoduje o tom, co se stane se zmrazenými aktivy, vítěz, nikoli poražený. Z toho je zřejmé, že měl na mysli, že není o čem diskutovat – Rusové vyhrávají a nakonec rozhodnou, co se stane. A pokud si budou nárokovat zpět svá aktiva, která jsou teď jednoduše zmrazena, měla by být okamžitě vrácena. A jeho obava byla, že pokud Rusové požádají o okamžité vrácení těchto aktiv, tak pokud by byla použita, nebyla by Belgie schopna to udělat. Potřebuje tedy záruky od jiných evropských států, protože většina z toho, tedy asi 180 miliard eur, je v Euroclearu – nebo se jedná celkem o 180 miliard eur, ale částka, která měla být vyplacena Zelenskému, je 140 miliard. Ale v každém případě, ať už je částka jakákoli, faktem zůstává, že Belgie by měla na požádání ty peníze okamžitě vydat. A jak se zřejmé z toho, co řekl Bart de Wever, Belgie má na paměti, že Rusové vyhrají, a proto v určitém okamžiku budou ty peníze požadovat, a pokud je Belgie nebude mít, bude mít problém. To znamená, že navzdory oficiální rétorice, že Rusové by měli být poraženi a bla bla bla, skutečnost je taková, že v zákulisí si lidé nedělají žádné iluze o tom, jak věci stojí. A všichni chápou, že čím déle bude tento konflikt trvat, tím horší bude situace pro Ukrajinu. Vzpomeňte si na onen desetibodový Zelenského plán z listopadu 2022, který pak představoval na různých setkáních až po konferenci ve švýcarském Bürgenstocku, kde oněch 10 bodů museli omezit na tři, protože zbývající byly očividně zcela nepřijatelné. Evropané ovšem stále uvažují v rámci těchto deseti bodů, protože, jak správně říkáte, to vyžaduje ruskou kapitulaci. A to je oficiální jazyk, Kaja Kallasová, to, co se říká v tisku. Ale domnívám se, že ve skutečnosti všichni chápou, že se věci takhle nevyvinou a že Ukrajina je v podstatě odsouzena k porážce. Otázkou je, jak můžeme Ukrajině porážku co nejvíce ulehčit. Myslím, že to je to, co se odehrává v zákulisí. A protože Evropané nechtějí zavrhnout sami sebe, stále se drží oficiální rétoriky, že není možný žádný kompromis a Rusko by mělo zaplatit, a to přesně v rámci toho, jak to říkala Kaja Kallasová, tedy že Rusko je agresor a Ukrajina oběť. To je samozřejmě argument, který Rusové nesdílejí. A mimochodem, stále více hlasů, bývalých pozorovatelů OBSE a dalších dospívá ke stejnému závěru jako já, že ve skutečnosti šlo o provokaci. Cílem bylo vyprovokovat ruskou intervenci, aby bylo možné uvalit sankce, protože bez této provokace by Rusko do Ukrajiny nevstoupilo. A pokud by do Ukrajiny nevstoupilo, nebylo by možné uvalit sankce a porazit Rusko, protože v té době panovala představa, že ruská ekonomika je tak slabá, že masivní a četné sankce uvalené ve velmi krátkém časovém období izolují Rusko a způsobí kolaps celého systému. A přesně to řekl tehdejší francouzský ministr hospodářství Bruno Le Maire, a to 1. března 2022. To znamená, že v té době vládlo přesvědčení, že existuje možnost přivést Rusko ke kolapsu, a proto prováděli provokace podle stejného vzorce, jaký jsme viděli v Jižní Osetii v roce 2008, kde gruzínská vláda zahájila provokace proti Osetii, pravděpodobně aby dosáhla situace podobné té, kterou jsme měli 22. února 2022 na Ukrajině. ale nefungovalo to tak, jak očekávali, a proto operaci zopakovali. Pokud se podíváte na všechny události, které předcházely ruské intervenci na Ukrajině, uvidíte, že jsou velmi podobné tomu, co se stalo v Gruzii. Stejné znaky na obou stranách. Můj osobní názor je, že Ukrajinci se inspirovali gruzínským modelem a pokusili se ho použít. Z toho důvodu, možná si vzpomínáte, Joe Biden věděl, že Rusko zaútočí 16. února. Proč 16. února? Protože to je přesně den, jak to zaznamenala OBSE, kdy došlo k masivnímu nárůstu ostřelování Donbasu ukrajinskými silami. Joe Biden si myslel, že to vyvolá okamžitou reakci Ruska. Trvalo to asi osm dní, než se Rusko rozhodlo zasáhnout, ale je zajímavé, že Joe Biden jen několik dní před 16. únorem řekl, že ví, že Rusové zaútočí 16. února. Nechci nějak rozsáhle připomínat slavný rozhovor s Alexejem Arestovičem z 18. března 2019, v němž Arestovič tři roky předem řekl, že konflikt pravděpodobně vypukne na konci roku 2021 nebo na začátku roku 2022. To znamená, že šlo o provokaci. Takže si myslím, že Rusové, bez ohledu na to, co si mohou myslet lidé v Evropě, jsou přesvědčeni, že byli k této operaci vyprovokováni… V každém případě Evropané mohou říkat, že budou Ukrajinu podporovat, ale nemají na to prostředky. Ve skutečnosti vše, co jsme viděli v posledních řekněme dvou měsících, s těmi všemi drony a různými rádobyútoky, mělo ve skutečnosti za cíl udržet pozornost na Ukrajině, udržet pozornost Američanů, možná dokonce vyprovokovat podstatnější reakci Američanů, aby pokračovali v podpoře Ukrajiny. Vzpomeňte si, že jsme měli všechny ty problémy s drony v Polsku a tak dále, a zároveň jsme měli ukrajinského premiéra, který žádal, aby Evropa nad Ukrajinou vytvořila bezletovou zónu. Zelenskyj přišel s otázkou raket Tomahawk, kterou již dříve nastolil, ale v říjnu s ní přišel velmi důrazně, protože byla založena na všech těch údajných provokacích ze strany Rusů. A protože Evropané nemají prostředky na to, aby něco udělali, bylo zapotřebí většího zapojení USA. Problém je, že Trump to nechce, a proto museli najít způsob, jak donutit USA změnit svou politiku a nadále se angažovat v ukrajinském konfliktu. To se však nepodařilo. Z tohoto důvodu se nyní nacházíme v situaci, kdy jsou Evropané bezmocní, nemohou Ukrajinu finančně ani vojensky podporovat, nemohou jí poskytnout vybavení, a proto si myslím, že navzdory všem rétorickým prohlášením budou Evropané nuceni přiznat, že situace není pro Ukrajinu příznivá, a že v určitém okamžiku budou muset poslechnout USA. Je velmi významné, že celá diskuse, jak jste správně řekl na začátku, byla vedena v zákulisí – měli jsme USA a Rusko, které spolu mluvily, bez Ukrajinců, bez Evropanů. A to znamená, že Evropa na to vše ve skutečnosti nemá žádný vliv. Mimochodem, není to překvapivé. Myslím tím, že když jsme měli letos problém s Íránem, Evropa byla nepřítomná. V případě Palestiny byla Evropa nepřítomná. Myslím tím, že v každé otázce Evropa jen mluví, ale nedělá nic, prakticky nic. A když měla Evropa problém s Čínou, Kaja Kallasová odjela do Číny, a o čem tam mluvila? O Rusku, protože v její hlavě není nic jiného než Rusko. Jak můžete s takovými lidmi spolupracovat? Evropa se v celé této záležitosti stala irelevantní. Je irelevantní. Nepřišla s žádnými iniciativami. Samozřejmě Biden byl Biden, ale za Trumpa jsme viděli řadu kroků. Možná nebyly všechny úplně chytré a nejspíš často velmi neohrabané, ale alespoň tu byl nějaký nápad. Byla tu nějaká představa, jak problém nějak vyřešit nebo najít alespoň dočasné řešení pro Ukrajinu. Američané se alespoň o něco pokusili. Ale Evropané se ani o nic nepokusili. Udržovali rétoriku, kterou měli od samého začátku krize, drželi se té rétoriky a nic víc. Mimochodem, to řekla Ursula von der Leyenová během svého projevu o stavu Evropské unie, myslím, že v září 2022, že nebude žádné vyjednávání s Ruskem. A oni se této politiky drží. Dnes existují pouze dvě řešení – buď porážka Ukrajiny, nebo politické řešení. A protože Evropa nechce politické řešení, směřujeme k porážce Ukrajiny, ale to není to, co chtějí USA, proto může být politické řešení, ale bez Evropy, to je jednoduché.

GD: Zdá se, že hlavním cílem Evropy je, jak jste řekl, prostě udržet válku v chodu, a k tomu by bylo ideální využít Trumpovo přání ukončit válku, tedy najít způsob, jak to prezentovat tak, že Rusko brání míru. Bezpodmínečné příměří, které se tak líbí Evropanům, by ovšem mělo vést k ukončení války bez politického urovnání, což je pro Rusko nemožné… Ale zdá se, že, jak jsme o tom již mluvili, Rusko se nebude muset vůči navržené dohodě nijak vymezovat, protože to již dělají Evropané a Zelenskyj. Takže myslím, že je zřejmě možné očekávat, že nyní začne nátlak na Ukrajinu ze strany USA, což může znamenat cokoli od omezení zbraní, zpravodajských služeb, logistiky, existuje mnoho oblastí, kde může být vyvíjen tlak. Dochází k tomu v kritickém okamžiku, kdy Ukrajina utrpěla velkou porážku na bojišti. Právě teď potřebují další podporu. Takže je to asi vhodná doba pro Američany, aby na ně vyvinuli tlak. Je pravda, že Trump má sklon brát celý svět na emoční horskou dráhu, skoro jako by svět vnímal jako svou osobní reality show, ale myslím, že nyní je čas na optimismus, pokud se jedná o možnost nějakého rozumného politické urovnání, byť jsme stále ještě daleko…

.

Zdroj: Glenn Diesen Substack (substack.com/@glenndiesen)

Zdroj úvodního obrázku: www.kremlin.ru (prostřednictvím Wikipedie)

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *