Rozhovor s prof. Glennem Diesenem se soustředí na kritiku amerického militarismu a neokonzervativní strategie po konci studené války. Plukovník Lawrence Wilkerson, bývalý náčelník štábu amerického ministra zahraničí Colina Powella, vysvětluje, že po pádu Sovětského svazu vznikla v USA myšlenka „unipolárního momentu“, kdy mohly bez odporu prosazovat své zájmy po světě. Tento přístup vyústil v sérii válek – od Iráku po Libyi a Sýrii – které podle něj oslabily nejen USA, ale i NATO a morální autoritu Západu.
Wilkerson tvrdí, že klíčovou roli hrála skupina neokonzervativců (Cheney, Rumsfeld, Wolfowitz, Feith), inspirovaná strategií „Čistý zlom“ (Clean Break), vypracovanou původně pro izraelského premiéra Netanjahua. Tato doktrína prosazovala svržení nepřátelských režimů a přetvoření Blízkého východu silou. 11. září podle něj poskytlo záminku pro realizaci těchto plánů, přičemž Spojené státy se nechaly vtáhnout do nekonečných konfliktů.
Wilkerson upozorňuje, že americká vojenská síla se nyní opírá o dovoz klíčových komponent z Číny a že impérium se rozpadá. Očekává ústup USA z Evropy a konec strategie „Čistého zlomu“. Evropu považuje za zoufalou a závislou na Washingtonu a s nedostatkem skutečného vedení.
Varuje, že Izrael může rozpoutat válku s Íránem, která by mohla přerůst v jaderný konflikt. Pokud by premiér Netanjahu cítil existenční ohrožení, mohl by podle Wilkersona použít jaderné zbraně. Rozhovor uzavírá skepsí: svět stojí na pokraji kolapsu kvůli neschopnému a krátkozrakému vedení na obou stranách Atlantiku.
.
GD: Myslím, že Macrona nejspíš budou muset z úřadu vynést. Každý jiný prezident by už dávno rezignoval. Ale ne, on se drží. Případ Německa je opravdu fascinující, protože to byla hospodářská velmoc Evropy. Poučila se z historie – téměř symbolizovala rozchod Evropy s vlastní minulostí. Ale teď se samozřejmě vrací k tomu samému. Existuje touha vybudovat armádu, která by bojovala proti Rusku. Když Ukrajina napadla Kursk, ruský region, kde byli nacisté během druhé světové války, němečtí generálové se usmívali a říkali: „Aha, tady jsme už kdysi byli.“ Opravdu podivné. Takže teď opět dychtí bojovat proti Rusku – a to i v rámci Evropské unie, protože Němci chtějí hrát větší roli, což staví Merze do konfliktu s von der Leyenovou. Teď Němci chtěli jednoho z Ukrajinců podezřelého z vyhození Nord Streamu do vzduchu – vypadá to jako obětní beránek, ale přesto – vydat do Německa. A polský premiér Němcům říká, že jediné, co by měli udělat, je omluvit se za to, že Nord Stream vůbec postavili. Takže Poláci teď chrání lidi, kteří ho vyhodili do vzduchu. Mluvím o tom, že i mezi nejbližšími spojenci začíná panovat stále větší napětí. Maďaři také nejsou s Němci příliš spokojeni. Jaké jsou cíle Německa? Ekonomika jde do kytek. Sní o vybudování nejmocnější armády v Evropě. Otevřeně mluví o zákazu hlavní opoziční strany, která má v průzkumech ze všech politických stran nejvyšší podporu. Otevřeně podporují genocidu v Gaze. Chci říci, že Německo je dnes úplně jiné než jen před několika lety. Je až neuvěřitelné, kam jsme se to dostali. Ale nejde jen o Německo, celá Evropa se stává poněkud nepříjemným místem – alespoň podle toho, jak mluví politici, jaké mají priority. Myslím tím celou tu myšlenku, že už nemůžeme mít sociální stát, že je čas jít do války. To, že tři a půl roku bojkotují diplomacii, zatímco v Evropě zuří velká válka, v níž umírají statisíce mužů a která by mohla eskalovat do jaderné války. Evropská unie přece měla být mírovým projektem. Je ale skutečně naprosto odlišná od té Evropy, jakou jsme viděli v 90. letech a dokonce i před jen pár lety…
LW: Velmi odlišná. Vracím se k rozhovorům, které jsem vedl s Colinem Powellem, když jsem se k němu v roce 1989 připojil. Řekl: „Mitterrandové, Kohlové, Majorové, Thatcherové – všichni brzy odejdou a bude to jiná Evropa.“ Protože první léta po skončení studené války byla z hlediska vztahů mezi USA a Ruskem poměrně pozitivní a Evropa se mohla postavit na vlastní nohy. Mohla si k tomu najít dobré vedení. Ale nestalo se tak. Našla si totéž, co Amerika – řadu pitomců, lidí, kteří neměli ponětí, co činí. V impériu jsme zároveň měli opravdu nezkušené a v některých velmi reálných ohledech nerozumné vedení. Od H. W. Bushe jsme neměli žádného slušného prezidenta. Všichni byli mizerní prezidenti – omlouvám se, všichni byli mizerní prezidenti, včetně Obamy. To jsme dostali. Dostali jsme svět, který už více než čtvrt století nemá žádné vedení a spoustu válek, přičemž mnozí naši prezidenti byli za tyto války odpovědní. Vzpomeňte si například W. Bushe, který způsobil asi největší rozkol mezi Spojenými státy a Německem, když v Oválné pracovně v podstatě řekl „FUCK Schröder“ a Joschka Fischer a Colin Powell museli držet ruce pod stolem, abych tak řekl, aby udrželi nenarušené vztahy. Ale – nikdy jsem o tom předtím nemluvil – i během toho období oba tito muži – když si vyměňovali kuchyňské náčiní na jedné straně a pivo na druhé – mluvili o tom, jak je budoucnost Evropy nejistá. Nevěděli, kam směřuje, protože viděli začátek rozkolu v transatlantických vztazích a nedostatek skutečně dobrého vedení a politické procesy, které více či méně vedly k tomuto nedostatku dobrého vedení. A to ve všech oblastech, a dokonce i v Americe. Ačkoli si nemyslím, že Colin Powell předpokládal, že se dostaneme do bodu, kdy se George W. Bush stane takovým prezidentem, jakým byl. Přesvědčil Powella, že bude úplně jiným prezidentem, než jakým se nakonec stal. Možná to z něj udělalo 11. září, nevím. Spíš myslím, že to z něj udělal Dick Cheney. Ale měli jsme špatné vedení. A špatné vedení v demokraciích znamená, že jdeš dolů. A tam směřujeme – oba, Evropa i impérium.
GD: Co to tedy znamená pro transatlantické vztahy? Protože, jak víte, když skončila studená válka a o dva roky později se rozpadl Sovětský svaz, hlavní otázkou bylo, co bude teď s NATO? Proto se naše diskuse v 90. letech točily kolem toho, že se NATO musí rozšířit, aby mělo nový smysl. Muselo více prosazovat intervencionismus – opustit čistě obrannou strategii, protože pokud se jedná o obrannou alianci, tak ji vlastně nepotřebujete, když nemáte hlavního protivníka. Heslem tedy bylo „Mimo oblast, nebo mimo hru“ (Out of area or out of business), což naznačovalo, že musíme začít provádět vojenské intervence. Ale kam to podle vás směřuje, zejména s ohledem na války na Blízkém východě, hrozící porážku na Ukrajině a změnu priorit Spojených států v multipolárním světě? Myslíte si, že úloha NATO může být zachována?
LW: Trefil jste to přesně — „Buď mimo oblast, nebo mimo hru“. To je přesně ta motivace, která dnes stojí za tím, co se děje, a co trhá NATO na kusy. „Out of area or out of business.“Tahle malá fráze to vystihuje dokonale, protože ve skutečnosti by znamenala doslova „out of business“ – mimo byznys. Znamenala by konec peněz pro Lockheed Martin, Raytheon, Grumman a všechny ty další firmy a jejich evropské protějšky. Znamenala konec imperiálního přepínání sil, na které si všichni zvykli a které chtěli zachovat. Proč prostě neřekli „out of business“, nezavřeli to a nedovolili Evropě, aby si vytvořila vlastní bezpečnostní identitu, jak jsme to chtěli udělat v letech 1991 a 1992, a aby byla nezávislá ve všem kromě jaderného deštníku? Takový byl plán. A byl to docela dobrý plán, když se nad tím zamyslíte: Evropa by měla vlastní bezpečnostní identitu, kromě jaderných zbraní. Dokonce se mluvilo o konsolidaci jaderných sil – tedy že by Francie a Británie své zbraně sloučily pod americký jaderný deštník. Nakonec jsme se rozhodli, že to není proveditelné. Ale i tak jde o malé síly. Vztahy ekonomické a finanční mohly pokračovat dál, nebylo třeba je přerušovat. Jenže nebylo nutné držet se té nesmyslné logiky „out of area or out of business“. NATO přece byla obranná aliance vytvořená výslovně proto, aby držela Rusy mimo, Němce při zemi a Američany uvnitř. [„Keep the Russians out, the Americans in, and the Germans down“ – slavný výrok připisovaný lordu Ismayovi, prvnímu generálnímu tajemníkovi NATO (1952–1957) – pozn. překl.] Jenže to už teď neplatilo. Takže ten plán, to by byl rozumný – dokonce brilantní, i když podle mě spíš prostě zdravý – způsob, jak na obou stranách Atlantiku postupovat. Ale my jsme to neudělali. Rozhodli jsme se zachovat status quo, dokonce ho posílit, a pokračovat v „byznyse“. A jaký je ten byznys dnes? Válka na Ukrajině. Rozdělená Evropa. Evropská unie, která vypadá den ode dne bezmocněji. Staří dodavatelé zůstávají ve hře a po světě hledají další „kořisti“, na které by mohli zaútočit – přestože dobře vědí, že pokud to udělají, skončí to katastrofou. To je naprostý nesmysl. A přesto se to děje. Ale vraťte o stovku let nazpět – do roku 1914, 1915. Stalo se to už dřív. Může se to stát znovu. Lidé říkají, že se to už nemůže opakovat v tak strašné podobě. Já říkám, že se to může opakovat v ještě horší podobě. Může dojít na použití jaderných zbraní.
GD: George Kennan [americký diplomat a historik, velvyslanec v SSSR v r. 1952 – pozn. překl.] napsal ke konci studené války – myslím, že to bylo v roce 1987 nebo tak nějak – že pokud by se Sovětský svaz zítra potopil do moře, USA by si musely rychle vymyslet jiného nepřítele, protože velká část ekonomiky a celé struktury společnosti stojí nejen na vojensko-průmyslovém komplexu, ale také na potřebě mít protivníka, vůči kterému se mohou sjednotit. A to lze samozřejmě rozšířit i na celý politický Západ: Co nás drží pohromadě?
LW: A podívejte se, jak rychle měníme názor. Sloužil jsem v jedné administrativě, která byla plně pro vstup Číny do Světové obchodní organizace, pro rovnoprávnost Číny a pro to, čemu jsme říkali strategická konkurence. A v této definici strategické konkurence šlo o ekonomiku, finance – žádná válka v tom nebyla. Všichni si samozřejmě nechávali zadní vrátka, ale válka v tom nebyla. Najednou – bum – jsme změnili názor. Objevili jsme Čínu a snažíme se ze všech sil přimět Evropany, aby se k nám přidali, aby se NATO přidalo k nám proti Číně. To ale nebude fungovat. Čína je příliš důležitá pro svět, příliš důležitá pro Evropu. Uvědomujete si ty tři železnice – vlastně už čtyři – které vedou z Číny do Evropy? Vidíte tu, která vede přes jižní část Íránu a nahoru přes Perský záliv, nebo podél něj, do měkkého břicha Kavkazu – všechny teď fungují, všechny přepravují náklady?
GD: Společným jmenovatelem konfliktů po celém světě je nyní to, že jediným uvažovaným řešením se zdá být řešení vojenské. Můžeme projít všechny světadíly – od Venezuely po Čínu, Rusko a Blízký východ – a vždy se jedná o vojenskou variantu. Když se podíváte na dnešní Rusko, jaké jsou hlavní důvody, proč s ním nemůžeme sdílet jeden světadíl? Vymýšlíme si příběhy o tom, že jsou jako Hitler, že chtějí obnovit Sovětský svaz, ale to je spousta nesmyslů. Kdyby nebyla svržena vláda na Ukrajině, nebyli bychom tady. Pokud jde o jejich ideologii, hodnoty nebo aspirace, není to tak, že bychom se nemohli dohodnout – ne všechno bude dokonalé, ale přesto. Současná prohlášení v tom smyslu, že se nemůžeme podřídit Hitlerovi 2.0, ani kdyby to vyžadovalo jadernou válku, je prostě šílené. Existuje tolik diplomatických možností a cest, které byly v posledních 30 letech ignorovány. Všechno prý vyžaduje vojenské řešení. Ale co se týká vojenského řešení, jaký máte názor na to, co se nyní děje kolem Íránu? Myslíte si, že zde směřujeme k další válce?
LW: Vrátím se k Powellově rozhovoru se mnou v roce 1989 o budoucnosti Evropy a o tom, jaké vůdce tam budou mít – tito lidé, kteří mluví o jaderné válce, mě opravdu děsí. Děsí mě, protože nevědí, o čem mluví. Nevyrůstali v té době. Nerozumí všem diskusím a debatám, které jsme vedli, všem doktrínám eskalace, které jsme vyvinuli, všem věcem, které jsme udělali, všem principům, které jsme stanovili, bunkrům, které jsme vykopali na našich zahradách. Oni to nechápou. A udeří je to přímo do tváře a svět to udeří přímo do tváře. Takže to mě opravdu děsí víc než cokoli jiného – tito naivní lidé, kteří mluví o jaderné válce a házejí s ní, jako by to byla jen další podoba války. Není to tak, lidi – zničí to vás a všechno kolem vás! Myslím, že půjdeme do války s Íránem. Myslím, že proto, že se Bibi dostal do svízelné situace s tou dohodou s Hamásem. Podařilo se mu přesvědčit Smotricha [izraelský ministr financí – pozn. překl.], Ben-Gvira [izraelský ministr národní bezpečnosti – pozn. překl.] a další, aby zůstali v koalici, ale to je založeno na jejich domluvě – na tom, co jim řekl v hebrejštině za zavřenými dveřmi – že nepřestanou zabíjet Hamás. A že pokud Hamás úplně neodzbrojí, aby je mohl zabíjet ještě rychleji a lépe, tak tuto dohodu nedovede do konce. Co udělá s Donaldem Trumpem? Donald Trump, myslím, totiž věří, že má Bibiho v hrsti a že Bibi udělá přesně to, co on chce. Bibi to ale naruší tím, že zahájí válku s Íránem. A vyzve Trumpa, aby se do toho zapojil. Steve Bannon nedávno řekl, že si myslí, že Trump řekne ne a nechá Bibiho potit se ve své vlastní porážce. Nemyslím si, že to tak bude. Myslím, že Trump se zapojí – možná neochotně – ale zapojí se. Pokud se to stane, pak všechno, o čem právě mluvíme, může velmi rychle přerůst v jaderný konflikt, a to dřív, než si kdokoli uvědomí, co se děje. Izraelci zdokonalili odpalování jaderných zbraní z jedné ze svých ponorek. Takhle by to podle mě začalo. Takže nejenže zmaříme vše, o čem všichni tak pozitivně mluví v souvislosti s Gazou – a ani nevím, jestli v tom lze najít něco pozitivního, protože Bibi, i když se dohoda uzavře, bude dál pomalu zabíjet a připojovat Západní břeh a tak dále. Jinými slovy, nikdo ho nezastaví. Ale myslím, že si uvědomuje, že pokud tuto válku nezačne, ocitne se v existenční situaci, politicky i jinak. A to je jeho poslední slib: zahájí tuto válku. Bude poražen a bude muset zavolat na pomoc Spojené státy. A když přijdeme, bude to znamenat rozpad impéria za méně než deset let. A pravděpodobně se naplní moje nejhorší obavy – vypustíme z láhve jaderného džina.
GD: Takže se opravdu domníváte, že Izraelci by mohli použít jadernou zbraň proti Íránu – ať už se do toho Spojené státy zapojí, nebo ne?
LW: Podle mě to záleží jen na načasování. Pokud bude Trump váhat – pokud se bude zdát, že váhá – a Bibi si bude myslet, že jde o existenční otázku, nemám pochyb o tom, že použije jaderné zbraně. Bude to Bibiho poslední zlý dar planetě. Bude první, kdo použije taktické jaderné zbraně na bojišti. Připojí se k USA jako jeden ze dvou států na světě, které kdy použily jaderné zbraně proti živým lidem.
GD: Slyšel jste však od bývalých kolegů nebo ze zpravodajských zdrojů něco, co by naznačovalo, že by se Izrael mohl vydat touto cestou?
LW: Myslím, že mezi námi, kteří tuto situaci velmi pozorně sledujeme, panuje shoda – komentovali jsme ji v podcastech a jinde, většinou v alternativních médiích. Dokonce jsem o tom několikrát hovořil v mainstreamových médiích, když mě pozvali. A myslím, že shoda je asi 60 až 70 procent jistoty. Všichni doufáme, že se mýlíme. Všichni doufáme, že někde zasáhne nějaká moudrost. Všichni doufáme, že Donald Trump dospěje a udělá to, co by měl udělat – důrazně a přímo do očí řekne Bibimu: „Pokud začneš válku s Íránem, je s tebou konec. Skončili jsme s tebou a ty jsi skončil s námi.“ Ale nemyslím si, že tato možnost je ve hře. A Íránci jsou připraveni. Pamatujete si, Glenne, jak před několika lety v Íránu zabili tu dívku či ženu? Vzniklo neuvěřitelně silné hnutí, kdy ženy odmítaly většinu toho, co říkala teokratická vláda. Vypadalo to, jako by – dokonce jsem to řekl na kameru – režim mohl padnout a příčinou by v podstatě byly tyto ženy. Režim by musel buď přijít s mnohem uvolněnějšími, shovívavějšími pravidly týkajícími se žen – a tím opustit mnoho svých přesvědčení o své verzi islámu –, nebo by musel nemilosrdně zakročit. A to by pravděpodobně byl důvod k povstání, k neozbrojenému povstání. Ovšem nedávno jsem z velmi dobrých zdrojů slyšel, že mezi Íránci, Peršany nikdy nebyla taková jednota. A není to proto, že milují vládu. Je to proto, že milují Írán. Není to proto, že chtějí pomoci vládě dělat to či ono v souvislosti s vládnutím. Je to proto, že Spojené státy a Izrael považují za naprosté, úplné satany. Nyní se zbavili svých iluzí. Íránci, kteří s námi dříve chtěli mít co nejlepší vztahy, nás nyní všichni nenávidí. A jsou připraveni na cokoli, co přijde. Bude to pekelná válka. Myslím, že skončí docela rychle. A Bibi bude mít velké, velké potíže. A proto si myslím, že je velká šance, že sáhne po jaderných zbraních.
GD: Tak na této velmi depresivní notě to nyní ukončíme – pokud nemáte nějakou myšlenku na závěr.
LW: Vlastně jen doufám, že v Trumpovi je víc, než se zdá. Opravdu doufám. Víte, modlitby celého světa se teď upínají k Donaldovi Trumpovi – pokud jde o Levantu [označení pro území dnešních států Izrael, Jordánsko, Libanon a Sýrie – pozn. překl.], možná i celý region, možná i celý svět. On netuší, že není dost chytrý, dost zběhlý v historii, dost schopný, dost zkušený. Nic z toho neví. Jedná v okamžiku a ten okamžik je výsledkem hlavně jeho vlastních vjemů v danou chvíli. Golf je pro něj ideální hra.
GD: No, pokud nás to nedostane do války s Íránem, pak má vždycky k dispozici Tomahawky, aby mohl začít válku s Ruskem.
LW: K tomu jen jedno: Vrátím se do roku 1984, kdy jsme poprvé dostali Tomahawky. Ano, je to stará raketa – pomalá, s mnoha vylepšeními a tak dále. Ale jediná verze Tomahawku, která je opravdu schopná, je jaderná verze.
.
Zdroj: Glenn Diesen Substack (substack.com/@glenndiesen)
Napsat komentář