Právě vyšlo a je k zakoupení na https://www.lukas-syn.cz/sionismus-ve-101-citatech/. Informace ze zadní strany obálky:
Co je vlastně sionismus? Přirozené završení židovských dějin – nebo moderní
nacionalistická ideologie, která se s tradičním judaismem dostala do hlubokého
konfliktu? Historik Yakov Rabkin odpovídá způsobem, který je o to působivejší,
že nechává promlouvat především samotné aktéry. Ve 101 pečlivě vybraných
citátech promlouvají průkopníci sionistické myšlenky, například Theodor Herzl,
Vladimir Žabotinský či David Ben Gurion; izraelští politici a generálové; křesťanští
podporovatelé Izraele, ale také rabíni, židovští myslitelé, Palestinci a další
kritici sionismu. Rabkin ukazuje, že kořeny myšlenky politického „návratu Židů“
do Palestiny sahají překvapivě také k protestantským myslitelům. Sleduje následnou
proměnu náboženské identity v moderní národní projekt, kolonizaci Palestiny,
vznik Státu Izrael, vyhánění palestinského obyvatelstva, militarizaci společnosti
i rostoucí význam osadnického hnutí a náboženského sionismu. Zvláštní
pozornost věnuje rovněž politické a finanční podpoře Izraele ze strany Západu
a zejména Spojených států. Jedním z nejpřekvapivějších motivů knihy je však odpor
samotných Židů vůči sionismu. Rabkin připomíná, že jeho nejranějšími a nejdůslednějšími
kritiky byli ortodoxní rabíni a že sionismus odmítali také židovští
liberálové, socialisté a později řada izraelských intelektuálů. Sionismus ve 101 citátech
není obsáhlou akademickou monografií. Je to koncentrovaná, čtivá a mimořádně
polemická kniha, v níž jednotlivé výroky postupně skládají příběh jednoho
z nejvlivnějších – a nejspornějších – politických hnutí moderní doby.
· · ·
Zbývá otázka, kterou si položí každý, kdo tuto knihu vezme do ruky: smí se to
všechno vůbec říkat? Ztotožnění antisionismu s antisemitismem se totiž stalo
nejúčinnějším nástrojem umlčování debaty o tématech, kterých se Rabkin odvážně
dotýká. Dokládá přitom, že jde o vědomou strategii – bývalý izraelský ministr
zahraničí Abba Eban ji formuloval roku 1972, když prohlásil, že mezi antisemitismem
a antisionismem nebude činěn žádný rozdíl. Rabkinova studie tuto rovnici
spolehlivě vyvrací. Vždyť prvními a nejvytrvalejšími kritiky sionismu byli sami
Židé – ortodoxní rabíni, kteří v sekulárním státě ve Svaté zemi viděli vzpouru
proti Bohu, jakož i rabíni reformní, pro něž byl sionismus popřením univerzálního
poslání judaismu. Vzpomeňme Edwina Montagua, židovského člena britské
vlády, marně varujícího před Balfourovou deklarací s prorockým argumentem, že
sionismus Židům ve výsledku uškodí, neboť vytvoří podhoubí pro růst skutečného
antisemitismu.
Rozlišení je přitom prosté a kniha je činí přehledným. Judaismus je náboženství,
sionismus politická ideologie. Kritizovat ideologii a politiku státu je nejen
dovoleno, nýbrž – tam, kde tato politika působí nezměrné utrpení – mravně přikázáno.
Kdo směšuje antisemitismus s antisionismem či nábožensky motivovanou
kritikou talmudického judaismu, neprokazuje službu Židům, ale jen ideologii,
která si židovství přisvojila.
Z doslovu Michala Semína
Napsat komentář