Pro zajímavost dnes ještě srovnávací analýza právního postavení, financování, řízení a politické nezávislosti v Evropě, USA, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu a v Rusku. Vznikla jednoduše – během několika vteřin ji zpracoval ChatGPT (což si samozřejmě může učinit každý), který se samozřejmě, jak sám uvádí, může v jednotlivostech mýlit – žádný skutečný člověk – analytik ji u nás neprověřoval, ale to v tomto případě nebude to podstatné, důležité je získat obecnou představu, takže zde:
Stav k 27. říjnu 2026
1. ÚVOD
Postavení televize financované z veřejných prostředků představuje důležitou otázku uspořádání moderního státu. Jednotlivé země se totiž zásadně liší v tom, komu taková televize patří, kdo jmenuje její vedení, kdo rozhoduje o jejím rozpočtu a jakými prostředky je zajištěna – nebo naopak omezována – její nezávislost na politické moci.
Při mezinárodním srovnání je nutné odlišovat vlastnictví, právní postavení, způsob financování a skutečnou redakční nezávislost. Jsou to čtyři různé otázky, které se ve veřejných debatách často zaměňují.
Televize může být stoprocentně vlastněna státem, a přesto mít zákonné záruky redakční nezávislosti. Může být veřejnoprávní institucí, jejíž vedení však výrazně ovlivňují politické strany. A může být soukromoprávní neziskovou organizací, která plní veřejnou službu, aniž ji stát vlastní.
Základní institucionální modely
| Model | Charakteristika | Příklady |
|---|---|---|
| Veřejnoprávní instituce | Samostatná právnická osoba s veřejným posláním, zákonnými zárukami nezávislosti a veřejným financováním | Česká televize, německé ARD a ZDF |
| Státem vlastněná, ale právně nezávislá televize | Stát vlastní společnost, zákon však omezuje jeho možnost zasahovat do programu | France Télévisions, australská ABC, kanadská CBC |
| Veřejnoprávní společnost oddělená od přímého vlastnictví státu | Vlastnickou nebo řídicí funkci vykonává zvláštní nadace či samostatná instituce | Švédská SVT |
| Nezisková síť veřejné služby | Decentralizované, převážně nekomerční stanice s různými vlastníky a zdroji financování | Americká PBS |
| Státní komerční televize | Stát je vlastníkem, ale televize funguje převážně na tržním principu | Novozélandská TVNZ |
| Státem řízená televize | Vláda nebo jiné státní orgány mají rozhodující vliv na vedení a fungování média | Ruská VGTRK |
Toto rozlišení je zásadní: veřejné vlastnictví samo o sobě neznamená vládní kontrolu, stejně jako označení „veřejnoprávní“ samo o sobě nezaručuje politickou nezávislost.
Evropská audiovizuální observatoř ve své rozsáhlé srovnávací studii z července 2025 potvrzuje, že evropské státy používají velmi rozmanité modely řízení a financování. Upozorňuje přitom, že ani podobná zákonná úprava nemusí v různých politických a ústavních podmínkách fungovat stejně.
Pro posouzení konkrétního systému jsou proto důležité zejména tyto otázky:
- Vlastnictví a právní forma: Je televize státním podnikem, obchodní společností, veřejnoprávní korporací, nadací nebo neziskovou organizací?
- Jmenování vedení: Rozhoduje vláda, parlament, prezident, nezávislý regulační orgán, společenské organizace nebo rada televize?
- Financování: Jde o poplatky, zvláštní daň, přímý státní rozpočet, reklamu nebo kombinaci těchto zdrojů?
- Redakční nezávislost: Může vláda dávat programové pokyny, odvolat vedení kvůli obsahu vysílání nebo nepřímo ovlivňovat redakční rozhodnutí?
- Veřejná kontrola: Komu televize odpovídá za hospodaření, objektivitu, kvalitu a plnění svého poslání?
Právě kombinace těchto pěti hledisek umožňuje podstatně přesnější mezinárodní srovnání než pouhé rozdělení televizí na státní a veřejnoprávní.
2. EVROPSKÁ UNIE: SPOLEČNÁ PRAVIDLA, ALE RŮZNÉ NÁRODNÍ MODELY
Evropské země nemají jednotný systém veřejnoprávního vysílání. Přesto lze v jejich vývoji rozpoznat dva významné principy: snahu oddělit redakční rozhodování od přímého rozhodování vlády a snahu zajistit financování, které nebude možné libovolně měnit podle momentální politické situace.
Od 8. srpna 2025 se ve státech Evropské unie uplatňuje většina ustanovení Evropského aktu o svobodě médií (European Media Freedom Act, EMFA), zejména jeho článek 5, věnovaný médiím veřejné služby.
Nařízení vyžaduje, aby státy zajistily:
- redakční a funkční nezávislost veřejnoprávních médií;
- transparentní, otevřené a nediskriminační postupy jmenování vedení;
- ochranu před svévolným odvoláním vedení;
- přiměřené, udržitelné a předvídatelné financování;
- možnost nezávislého přezkumu zásahů do postavení vedení.
Nařízení ovšem nepředepisuje, že televize musí být financována koncesionářskými poplatky nebo že ji nesmí vlastnit stát. Umožňuje různé modely, pokud splňují požadavky nezávislosti a veřejné služby.
To je důležité i pro českou debatu: přechod od televizního poplatku k financování ze státního rozpočtu sám o sobě nemusí znamenat přeměnu veřejnoprávní televize ve státní. Rozhodující jsou právní a institucionální podmínky takového kroku.
3. ZÁPADNÍ A SEVERNÍ EVROPA
Německo: veřejnoprávní televize jako instituce oddělená od státu
ARD a ZDF
Německo představuje specifický model, který vznikal po druhé světové válce také jako reakce na zkušenost s centrálně řízeným propagandistickým vysíláním.
ARD je sdružení regionálních veřejnoprávních vysílatelů, zatímco ZDF je celoněmecká veřejnoprávní instituce. Nejde o běžné státní společnosti vlastněné spolkovou vládou.
Základní rysy systému:
- Televize jsou zřízeny veřejným právem, jejich postavení upravují zejména spolkové země.
- Kontrolu vykonávají rady složené ze zástupců různých společenských skupin.
- Financování je založeno především na pravidelném příspěvku domácností (Rundfunkbeitrag).
- Potřebné finanční prostředky posuzuje zvláštní nezávislá komise KEF.
- Spolková vláda nemá pravomoc určovat redakční obsah vysílání.
Významný je rozsudek německého Spolkového ústavního soudu z roku 2014. Soud rozhodl, že podíl zástupců státu a osob úzce spojených se státní mocí ve správních a kontrolních orgánech ZDF nesmí překročit jednu třetinu. Současně požadoval opatření bránící nepřímému ovládnutí zástupců ostatních společenských skupin.
Německý model tedy nespočívá pouze v prohlášení redakční nezávislosti. Snaží se politický vliv institucionálně omezovat už při sestavování orgánů, které o vedení televize rozhodují.
Velká Británie: BBC jako veřejná korporace
BBC
Britská BBC funguje na základě královské charty (Royal Charter). Není běžnou státní obchodní společností. Je veřejnou korporací se zvláštním právním postavením.
V čele stojí správní rada BBC Board. Část jejích členů je jmenována postupem zahrnujícím vládu, další členy vybírá sama BBC. Vnější regulaci vykonává nezávislý regulátor Ofcom.
BBC je převážně financována televizním licenčním poplatkem, má však také komerční příjmy, zejména z obchodních aktivit.
Královská charta platí do 31. prosince 2027. V roce 2026 probíhá její revize a současně diskuse o budoucnosti televizního poplatku, jehož výnosy s proměnou sledovacích návyků klesají.
Základní rozdíl proti Německu: Britský model zachovává výraznější roli centrálních politických institucí při vymezování poslání BBC, jmenování části vedení i nastavování financování. Programová nezávislost přitom zůstává zákonným principem.
Francie: televizi vlastní stát, ale vedení nejmenuje přímo vláda
France Télévisions
Francouzská společnost France Télévisions je stoprocentně vlastněna francouzským státem. Její postavení však nelze ztotožnit s vládní televizí.
Funguje jako národní programová společnost se zvláštním zákonným posláním. Předsedu jejího vedení jmenuje nezávislý regulační úřad ARCOM, nikoli přímo vláda.
Francie v roce 2022 zrušila televizní poplatek. Veřejnoprávní vysílání se následně začalo financovat prostřednictvím veřejných rozpočtových zdrojů a zvláštního mechanismu vyčleněných daňových příjmů.
France Télévisions sama zdůrazňuje, že cílem tohoto mechanismu je uchovat stabilitu financování a nezávislost veřejných médií.
Francouzský příklad ukazuje, že stoprocentní státní vlastnictví není právní překážkou veřejnoprávního modelu.
Zároveň je však televize při financování závislá na rozhodnutích veřejné moci, a proto jsou důležité podrobnosti rozpočtového mechanismu.
Skandinávské země: převaha daní a institucionálních záruk
V severní Evropě převládá představa silné veřejné služby, ale vlastnické uspořádání se mezi jednotlivými zeměmi významně liší.
| Země | Právní postavení a řízení | Financování |
|---|---|---|
| Švédsko – SVT | Akciová společnost vlastněná zvláštní nadací, nikoli přímo vládou | Zvláštní příjmově odstupňovaný veřejnoprávní poplatek vybíraný daňovým systémem |
| Finsko – Yle | Společnost s téměř úplnou státní majetkovou účastí; dohled zajišťuje orgán volený parlamentem | Zvláštní daň Yle vybíraná od fyzických a některých právnických osob |
| Dánsko – DR | Samostatná instituce veřejné služby | Od roku 2022 financování prostřednictvím veřejných rozpočtů namísto televizního poplatku |
| Norsko – NRK | Společnost ve stoprocentním vlastnictví státu se zákonným veřejnoprávním posláním | Státní rozpočet |
| Island – RÚV | Společnost ve vlastnictví státu s veřejnoprávním posláním | Veřejný vysílací příspěvek a omezené komerční příjmy |
Švédská SVT vysvětluje svou konstrukci jako společnost vlastněnou nadací, financovanou od roku 2019 příjmově závislým veřejnoprávním odvodem. Nepřipouští běžnou komerční reklamu v programu.
Finský a norský příklad je pozoruhodný tím, že veřejnoprávní médium může být majetkově spojeno se státem, aniž by jeho každodenní redakční činnost byla podřízena vládě.
Zvlášť významné je Norsko a Dánsko: tyto země ukazují, že veřejnoprávní vysílání lze financovat z daní nebo státního rozpočtu, aniž se automaticky stane vládním médiem. Hodnocení nezávislosti však musí zahrnovat také pravidla jmenování vedení, délku finančního plánování a možnost politických zásahů.
Švýcarsko: veřejnoprávní vysílání jako společenská instituce
Švýcarská SRG SSR je organizována jako soukromoprávní sdružení s veřejnoprávním posláním. Není běžným státním podnikem. Zajišťuje vysílání v několika národních jazycích a podléhá veřejnoprávní licenci.
Je financována především povinným příspěvkem domácností.
Dne 8. března 2026 Švýcaři v referendu odmítli návrh snížit roční poplatek na 200 franků. Proti hlasovalo přibližně 61,9 % voličů. Současně existuje vládní plán postupného snížení poplatku na 300 franků do roku 2029.
Zajímavostí švýcarského systému je poměrně výrazná role občanského sdružení a také přímá demokratická kontrola zásadních otázek financování.
Další západoevropské země
| Země | Hlavní veřejnoprávní vysílatel | Podstatný rys systému |
|---|---|---|
| Rakousko | ORF | Samostatná veřejnoprávní nadace; od roku 2024 příspěvek domácností místo starého poplatku vázaného na přijímač |
| Nizozemsko | NPO | Zvláštní pluralitní systém: veřejnoprávní vysílání zajišťuje síť různých členských vysílacích organizací; převážně rozpočtové financování |
| Belgie | VRT, RTBF, BRF | Samostatní vysílatelé jednotlivých jazykových společenství, financovaní zejména z jejich rozpočtů |
| Irsko | RTÉ | Zákonná veřejnoprávní instituce; kombinace televizního poplatku, státní podpory a reklamy |
| Lucembursko | RTL Télé Lëtzebuerg | Veřejná televizní služba je zajišťována i smluvně u soukromého vysílatele; nejde o klasickou celostátní státní televizi |
Rakouský ORF, belgický systém jazykových společenství a nizozemský model NPO dobře ukazují, že stát může veřejnou televizní službu organizovat několika odlišnými způsoby – prostřednictvím samostatné korporace, regionálních institucí nebo sdružení více vysílatelů.
4. STŘEDNÍ, JIŽNÍ A VÝCHODNÍ EVROPA
V řadě z těchto zemí veřejnoprávní instituce vznikly transformací někdejších státních televizí.
Česká republika: samostatná veřejnoprávní instituce
Česká televize je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 483/1991 Sb. Není obchodní společností ve vlastnictví vlády.
Rada České televize má 18 členů: 12 volí Poslanecká sněmovna a šest Senát. Rada jmenuje a odvolává generálního ředitele, schvaluje rozpočet a kontroluje plnění veřejné služby.
Od května 2025 činí televizní poplatek 150 Kč měsíčně za domácnost a vztahuje se také na zařízení umožňující příjem televizního vysílání přes internet.
V červnu 2026 ovšem vláda schválila návrh nahradit poplatky financováním ze státního rozpočtu. Navržená roční částka pro Českou televizi činí 5,74 miliardy Kč. K 27. říjnu 2026 je třeba tento návrh odlišovat od platného poplatkového systému; samotné vládní schválení neznamená účinnost zákona.
Evropská vysílací unie EBU v dubnu 2026 upozornila, že případná změna musí zachovat přiměřené a předvídatelné financování a omezit riziko politického ovlivňování.
Polsko: státní společnost a dlouhodobý spor o politický vliv
Polská Telewizja Polska (TVP) je akciovou společností vlastněnou státem, jejíž provoz má veřejnoprávní poslání.
Polský systém prošel významnými politickými střety ohledně jmenování vedení a podoby zpravodajství. Koncem roku 2023 byly veřejnoprávní mediální společnosti uvedeny do právního režimu likvidace, což však neznamenalo ukončení vysílání.
Ani v říjnu 2026 není toto provizorní uspořádání definitivně vyřešeno. TVP nadále vysílá a získává prostředky z televizních poplatků i státního rozpočtu.
Polská Národní rada pro rozhlas a televizi KRRiT dne 22. října 2026 kritizovala pokračující právní stav i způsob veřejného financování TVP. Její hodnocení zákonnosti tohoto postupu je součástí širšího institucionálního a politického sporu, nikoli nezpochybnitelným právním závěrem.
Polsko tak dokládá, že samotné veřejnoprávní poslání neodstraňuje konflikty o kontrolu nad médiem, jestliže je systém jmenování vedení předmětem politických sporů.
Slovensko: nahrazení RTVS institucí STVR
Na Slovensku byla v roce 2024 zrušena dosavadní Rozhlas a televízia Slovenska (RTVS) a nahrazena institucí Slovenská televízia a rozhlas (STVR).
Její vedení vybírá devítičlenná rada, na jejímž obsazení se podílejí parlament a ministerstvo kultury. Finansování je založeno především na veřejných rozpočtových prostředcích, nikoli na individuálním poplatku domácností.
Reforma vyvolala spory o to, zda nové uspořádání dostatečně chrání nezávislost vedení a redakcí. Reuters Institute ve své zprávě z června 2026 upozorňuje na politické souvislosti jmenování vedení a na změny některých zpravodajských a publicistických pořadů.
Maďarsko: centralizovaný systém a změny v roce 2026
Maďarsko bylo po mnoho let příkladem silně centralizované soustavy veřejných médií kolem MTVA a Duna Médiaszolgáltató. Tento model byl předmětem kritiky kvůli politickému vlivu na řízení a obsah vysílání.
Po změně vlády na jaře 2026 však začala rozsáhlá reorganizace. V červenci byla MTVA začleněna do Duna Médiaszolgáltató a v říjnu byly parlamentu předloženy návrhy upravující vznik samostatné veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti a národní tiskové agentury MTI.
Proto by nebylo přesné popisovat říjnové Maďarsko pouze podle systému, který existoval před volbami. Reorganizace probíhá a její dlouhodobé dopady na nezávislost vysílání zatím nelze spolehlivě vyhodnotit.
Itálie a Španělsko: státní vlastnictví a parlamentní kontrola
V obou zemích má stát významnou vlastnickou roli, ale veřejnoprávní poslání upravují zvláštní právní předpisy.
Italská RAI je akciovou společností, jejímž rozhodujícím akcionářem je ministerstvo hospodářství a financí. V jejím sedmičlenném správním orgánu mají vliv parlamentní komory, vláda i zaměstnanci. Financována je z kombinace televizního poplatku a reklamy. Veřejná diskuse se opakovaně soustředí na vliv parlamentních stran na personální obsazení vedení.
Španělská RTVE je státem vlastněná veřejnoprávní korporace. Její vedení obsazuje parlament; po změnách z roku 2024 má správní rada 15 členů. Financování pochází zejména z veřejných zdrojů a zákonem upravených příspěvků od vybraných subjektů mediálního trhu. Běžná komerční reklama byla z hlavních programů odstraněna v roce 2010.
Obě země potvrzují, že státní vlastnictví lze kombinovat s veřejnoprávním posláním. Současně vyvolávají otázku, zda silná role parlamentních stran při obsazování vedení neposkytuje příležitost k politickému vyjednávání o obsahu a personálním složení médií.
Přehled dalších evropských zemí
| Země | Televize | Postavení a hlavní zdroj financování |
|---|---|---|
| Portugalsko | RTP | Státem vlastněná společnost s veřejnoprávním posláním; zvláštní audiovizuální příspěvek vybíraný spolu s elektřinou a další příjmy |
| Řecko | ERT | Státem vlastněná vysílací společnost; veřejný příspěvek vybíraný prostřednictvím účtů za elektřinu |
| Slovinsko | RTV Slovenija | Samostatná veřejnoprávní instituce; zákonný poplatek; účast zástupců zaměstnanců a občanské společnosti ve vedení |
| Chorvatsko | HRT | Samostatná veřejnoprávní instituce; televizní poplatek, další příjmy a výrazná role parlamentu v personálních otázkách |
| Estonsko | ERR | Veřejnoprávní instituce; financování zejména ze státního rozpočtu; rada složená z odborníků a zástupců parlamentu |
| Lotyšsko | LSM | Od roku 2025 sjednocený veřejnoprávní rozhlasový a televizní vysílatel; veřejné financování |
| Litva | LRT | Samostatná veřejnoprávní instituce; financování navázané na zákonný rozpočtový mechanismus |
| Rumunsko | TVR | Veřejnoprávní vysílatel se státním financováním a významnou parlamentní kontrolou |
| Bulharsko | BNT | Veřejnoprávní instituce financovaná zejména ze státního rozpočtu; vedení vybírá mediální regulátor |
| Malta | PBS / TVM | Státem vlastněná společnost; veřejné dotace a komerční příjmy |
| Kypr | CyBC / RIK | Veřejnoprávní korporace; veřejný rozpočet a vládní role při jmenování vedení |
U těchto zemí je třeba sledovat nejen právní formu, ale zejména to, zda mohou političtí představitelé snadno vyměnit ředitele a zda vláda každoročně rozhoduje o podstatné části provozních peněz.
Zvláštní pozornost zasluhuje Litva. V červnu 2026 tam byly přijaty změny zákona o LRT, které mimo jiné rozšiřují její radu z 12 na 15 členů a upravují pravidla správy a odvolávání vedení. Kritici, mezi nimi EBU a další novinářské organizace, upozorňují na přetrvávající riziko politického vlivu prostřednictvím personálního obsazení rady. Zákon zároveň výslovně potvrzuje nezávislost redakčního rozhodování
Ukrajina a Srbsko
Také mimo Evropskou unii vznikly v evropských zemích různé podoby veřejnoprávního vysílání.
Na Ukrajině působí Suspilne, akciová společnost ve státním vlastnictví se zákonným veřejnoprávním posláním. Její dozorčí orgán zahrnuje také zástupce občanské společnosti. Situace je však ovlivněna válečným stavem a zvláštním systémem krizového informování.
Srbská RTS má veřejnoprávní postavení a je financována především zákonnými poplatky a dalšími veřejnými prostředky. Otázka její skutečné redakční nezávislosti je součástí dlouhodobé diskuse o mediálním prostředí v zemi.
5. SPOJENÉ STÁTY: VEŘEJNÁ TELEVIZE BEZ NÁRODNÍ STÁTNÍ TELEVIZE
PBS – Public Broadcasting Service
Americký model se od evropských výrazně odlišuje.
Spojené státy nemají celostátní státní televizní společnost odpovídající například francouzské France Télévisions nebo české České televizi.
Místo toho existuje síť veřejných televizních stanic, jejichž nejznámějším společným programovým systémem je PBS.
PBS je soukromá nezisková organizace, nikoli federální státní podnik. Její členské stanice jsou samostatnými institucemi. Některé patří univerzitám, jiné neziskovým nadacím nebo veřejnoprávním či státním institucím jednotlivých amerických států.
PBS tedy jednotlivé stanice nevlastní jako centrálně řízené pobočky. Poskytuje jim především programy a společné služby.
Financování amerického veřejného televizního vysílání je kombinované:
- příspěvky diváků a individuální dary;
- podpora nadací;
- sponzorství a příspěvky podniků;
- podpora jednotlivých států a místních institucí;
- příjmy vlastních organizací;
- historicky také federální příspěvky.
Ve Spojených státech neexistuje povinný celostátní televizní poplatek.
Zásadní změna v letech 2025–2026
V červenci 2025 Kongres schválil zrušení již přislíbeného federálního financování veřejnoprávního vysílání v rozsahu přibližně 1,1 miliardy dolarů.
Následně Corporation for Public Broadcasting (CPB), která od roku 1967 sloužila jako prostředník mezi federálním rozpočtem a veřejnými vysílateli, rozhodla o svém zániku. Toto rozhodnutí bylo oznámeno v lednu 2026.
Je ovšem podstatné rozlišovat CPB a PBS: zánik CPB neznamenal zrušení PBS ani místních veřejných televizních stanic. PBS pokračuje v činnosti, přestože ztráta federální podpory významně ovlivnila financování systému.
Co americký model znamená?
Jeho hlavním institucionálním rysem je decentralizace.
Federální vláda nemůže jednoduše vyměnit jednoho ředitele celé americké veřejné televize, protože taková jednotná státní struktura neexistuje.
Na druhé straně závislost na dárcích, nadacích a komerčních sponzorech vytváří jiné druhy finančních a institucionálních tlaků.
Americký příklad tak odděluje dvě otázky, které bývají v Evropě spojovány: veřejnou službu a veřejné vlastnictví. Vysílání může plnit veřejné poslání, aniž jeho provozovatelem je stát.
6. KANADA: STÁTNÍ VLASTNICTVÍ S VÝSLOVNOU ZÁKONNOU NEZÁVISLOSTÍ
CBC / Radio-Canada
Kanadská CBC/Radio-Canada je federální veřejnoprávní korporací typu Crown corporation.
To znamená, že patří státu, avšak její zákonné postavení se od běžného vládního úřadu zásadně odlišuje.
Zákon o vysílání (Broadcasting Act) jí výslovně zaručuje svobodu projevu a novinářskou, tvůrčí i programovou nezávislost.
Kanadská vláda ve svém oficiálním výkladu z února 2025 výslovně uvádí, že nemůže CBC nařizovat, jaký obsah má vytvářet nebo vysílat, ani zasahovat do jejích každodenních činností.
Přesto zůstává role vlády významná.
Předsedu správní rady, její členy a generálního ředitele jmenuje federální vláda prostřednictvím postupů označovaných jako Governor in Council. Sama kanadská vláda ve své analytické zprávě připouští, že tento mechanismus může vyvolávat pochybnosti o nezávislosti CBC.
Financování tvoří kombinace rozpočtové podpory, reklamy a dalších příjmů. CBC zajišťuje programy v angličtině a francouzštině a má zvláštní odpovědnost vůči různým jazykovým a kulturním komunitám.
Na plnění vysílacích povinností dohlíží nezávislý regulátor CRTC.
Kanadský model tedy představuje přímé státní vlastnictví při současném zákonném zákazu redakčních zásahů vlády. Jeho slabším institucionálním místem může být právě propojení vládní jmenovací pravomoci s každoročním rozpočtovým rozhodováním.
7. AUSTRÁLIE: STÁTNÍ ROZPOČET, ALE ZÁKAZ VLÁDNÍCH PROGRAMOVÝCH POKYNŮ
Austrálie má dvě celostátní veřejnoprávní vysílací instituce s odlišným zaměřením.
ABC – Australian Broadcasting Corporation
Hlavní celostátní veřejnoprávní rozhlasová a televizní instituce. Byla zřízena zákonem a je financována především z federálního rozpočtu. Běžné komerční reklamy nevysílá.
SBS – Special Broadcasting Service
Veřejnoprávní instituce zaměřená zvláště na kulturní a jazykovou rozmanitost. Dostává veřejné prostředky, ale získává také příjmy z reklamy a sponzorství.
ABC má zvláštní právní postavení podle zákona Australian Broadcasting Corporation Act 1983.
Její nezávislost je zákonně garantována. Australská vláda výslovně potvrzuje, že ABC nemůže dávat pokyny týkající se obsahu vysílání. Instituce odpovídá parlamentu prostřednictvím výročních zpráv, rozpočtové kontroly a dalších mechanismů veřejné odpovědnosti.
Členové správních rad ABC a SBS jsou jmenováni s účastí vlády, avšak zákon stanoví výběrový postup založený na odborné způsobilosti a fungování nezávislého nominačního panelu.
Austrálie tedy nepovažuje financování ze státního rozpočtu za neslučitelné s nezávislou veřejnoprávní televizí.
Rozhodující je právní oddělení rozpočtové odpovědnosti od programových rozhodnutí.
SBS navíc připouští kombinaci veřejného financování s komerční reklamou, omezenou zvláštními zákonnými pravidly.
8. NOVÝ ZÉLAND: STÁTNÍ TELEVIZE FUNGUJÍCÍ JAKO KOMERČNÍ PODNIK
TVNZ – Television New Zealand
Nový Zéland představuje zvláště zajímavý případ, protože zde není hlavní státem vlastněná televizní společnost financována způsobem obvyklým u evropských veřejnoprávních televizí.
TVNZ je státem vlastněná komerční vysílací společnost. Z právního hlediska jde o společnost typu Crown entity company.
Jejím cílem je poskytovat celostátní televizní a digitální služby při zachování komerční výkonnosti.
Příjmy získává především z reklamního trhu. TVNZ ve svém vysvětlení financování uváděla, že reklama představuje více než 95 % příjmů společnosti.
Přesto je její redakční nezávislost na vládě chráněna zákonem Television New Zealand Act 2003. Ministr nemůže nařizovat, jaké zprávy mají televizní redakce zveřejnit nebo jak mají určitou událost popsat.
Novozélandský systém zároveň zahrnuje další instituce:
- RNZ (Radio New Zealand) – veřejnoprávní rozhlas financovaný z veřejných prostředků, který provozuje také digitální zpravodajství.
- NZ On Air – veřejná instituce poskytující podporu na tvorbu domácích programů a dalšího obsahu u různých vysílatelů.
- Whakaata Māori (Māori Television) – veřejně podporovaná televize zaměřená na maorský jazyk a kulturu.
To znamená, že stát nemusí financovat jednu velkou televizní organizaci, aby podporoval veřejně prospěšný televizní obsah.
Novozélandský model odděluje státní vlastnictví televize od financování konkrétní veřejné služby. Obsah, který trh sám dostatečně nezajišťuje, může být podporován samostatnými granty a specializovanými institucemi.
9. RUSKO: PŘÍMÉ STÁTNÍ ŘÍZENÍ HLAVNÍCH TELEVIZNÍCH INSTITUCÍ
Rusko je nutné posuzovat poněkud odlišně, protože jeho hlavní celostátní televizní společnosti nemají shodnou právní formu.
Vedle státních podniků existují akciové společnosti s kombinovanou vlastnickou strukturou a také instituce, které se přímo označují za veřejnoprávní.
VGTRK: federální státní podnik
VGTRK – Všeruská státní televizní a rozhlasová společnost (Всероссийская государственная телевизионная и радиовещательная компания) provozuje mimo jiné televizní stanice Rossija 1, Rossija 24 a Rossija K.
Je organizována jako federální státní unitární podnik (федеральное государственное унитарное предприятие).
Jejím zřizovatelem je ruská vláda, příslušné federální ministerstvo vykonává významné správní a majetkové pravomoci a generálního ředitele jmenuje a odvolává prezident Ruské federace.
Financování zahrnuje především veřejné prostředky a dále komerční příjmy.
Tím se VGTRK podstatně liší například od německé ZDF nebo České televize: nejvyšší představitel výkonné státní moci má přímou personální pravomoc vůči vedení.
První kanál: akciová společnost
Pervyj kanal (Первый канал) funguje jako akciová společnost.
Jeho vlastnická struktura zahrnuje stát i další akcionáře, mezi nimi subjekty majetkově spojené se státem. Není tedy přesné popisovat jej prostě jako stoprocentně státní podnik.
Při hodnocení jeho postavení je nutné sledovat nejen přímý podíl státu, ale také další majetkové vazby a skutečný mechanismus rozhodování.
OTR: veřejnoprávní televize s přímou rolí prezidenta
Zvlášť zajímavá je Obščestvennoje těleviděnije Rossii – OTR (Общественное телевидение России), tedy Veřejná televize Ruska.
Vznikla na základě prezidentského dekretu č. 455 ze 17. dubna 2012.
Dekret stanoví existenci rady veřejné televize, jež má vykonávat veřejnou kontrolu nad činností stanice. Členy rady však schvaluje prezident Ruské federace.
Především ale dekret výslovně stanoví, že generálního ředitele OTR jmenuje a odvolává prezident. Generální ředitel je současně šéfredaktorem televizního kanálu.
Toto spojení stojí za zdůraznění.
V řadě evropských zemí je ústředním požadavkem veřejnoprávního modelu oddělení redakčního vedení od výkonné moci. V ruském případě má prezident podle zakládacího předpisu přímou pravomoc jmenovat osobu, která zároveň vykonává funkci šéfredaktora.
Přestože se OTR označuje za veřejnou televizi, její institucionální postavení se proto zásadně liší od evropských modelů, které kladou důraz na nezávislost rady a její autonomní výběr ředitele.
Co je pro ruský systém charakteristické?
Z hlediska právního uspořádání lze vyzdvihnout tři vlastnosti:
- Výrazné státní vlastnictví nebo státní majetkový vliv u hlavních televizních vysílatelů.
- Přímé personální a správní pravomoci výkonné moci.
- Významnou roli veřejných rozpočtových zdrojů.
To samo o sobě není úplným hodnocením každého jednotlivého programu nebo redakčního výstupu. Z institucionálního hlediska však jde o model, v němž je vztah mezi státní mocí a vedením televize podstatně přímější než například v Německu, Švédsku, Austrálii nebo Kanadě.
10. SROVNÁNÍ HLAVNÍCH MODELŮ
Následující přehled shrnuje základní charakteristiky nejvýznamnějších případů.
| Země | Je provozovatel státem vlastněn? | Hlavní financování | Postavení politické moci vůči vedení |
|---|---|---|---|
| Česko – ČT | Ne, samostatná veřejnoprávní instituce | Televizní poplatek | Radu volí parlament |
| Německo – ARD/ZDF | Ne, veřejnoprávní instituce | Příspěvek domácností | Omezené zastoupení státu v radách |
| Británie – BBC | Veřejná korporace, nikoli běžná státní společnost | Licenční poplatek | Vláda se podílí na obsazování správní rady |
| Francie – France Télévisions | Ano, 100 % | Vyčleněné veřejné prostředky | Ředitele jmenuje regulační orgán ARCOM |
| Švédsko – SVT | Ne přímo, vlastnictví nadace | Veřejnoprávní daňový odvod | Nepřímý vliv při obsazování nadace |
| Finsko – Yle | Ano, téměř 100 % | Zvláštní daň | Významná parlamentní kontrola |
| Norsko – NRK | Ano, 100 % | Státní rozpočet | Vlastnická role vlády, zákonné redakční záruky |
| Itálie – RAI | Ano, převážně | Poplatek a reklama | Parlament a vláda obsazují většinu rady |
| USA – PBS | Ne | Dary, nadace, sponzoring a další příjmy | Žádná jednotná federální vlastnická kontrola |
| Kanada – CBC | Ano | Státní rozpočet a reklama | Vláda jmenuje správní radu i generálního ředitele |
| Austrálie – ABC | Veřejná korporace zřízená státem | Státní rozpočet | Vládní jmenovací proces s nezávislým výběrem |
| Nový Zéland – TVNZ | Ano, 100 % | Především reklama | Stát vlastní, redakční nezávislost chrání zákon |
| Rusko – VGTRK | Ano, 100 % | Veřejné prostředky a komerční příjmy | Prezident jmenuje a odvolává generálního ředitele |
| Rusko – OTR | Veřejná nezisková organizace zřízená z podnětu státu | Veřejné prostředky | Prezident jmenuje ředitele, který je současně šéfredaktorem |
Tabulka zachycuje základní institucionální uspořádání, nikoli číselné hodnocení kvality nebo nestrannosti vysílání. U Česka je uveden dosud platný poplatkový systém, nikoli navržená změna pro rok 2027.
11. JAK SE LIŠÍ JEDNOTLIVÉ ZPŮSOBY FINANCOVÁNÍ?
Mezinárodní srovnání umožňuje rozlišit čtyři základní přístupy.
A. Přímý televizní poplatek
Používají jej například Česko, Německo, Británie nebo Švýcarsko, přestože konkrétní pravidla vybírání se liší.
Jeho vlastností je existence samostatného příjmového mechanismu odděleného od běžného každoročního rozhodování o státním rozpočtu.
Možnými výhodami jsou předvídatelnost a menší přímá rozpočtová závislost na vládě. Nevýhodami jsou náklady výběru, otázky sociální spravedlnosti a komplikace vznikající s ústupem tradičního televizního přijímače.
B. Zvláštní daň nebo zákonný veřejný odvod
Příklady představují Švédsko a Finsko.
Příspěvek není bezprostředně svázán s vlastnictvím televizního přijímače. Umožňuje proto reagovat na proměnu televizního vysílání v širší digitální službu.
Podstatné je, zda jsou pravidla rozdělování peněz stanovena dostatečně dlouhodobě a předvídatelně.
C. Přímé rozpočtové financování
Používá se například v Norsku, Dánsku a Austrálii.
Odpadá samostatný výběr poplatků a náklady veřejné služby jsou hrazeny prostřednictvím běžného daňového systému.
Významnou otázkou je míra politické volnosti při stanovování rozpočtu. Rozpočtové financování s víceletou zákonnou garancí má odlišné důsledky než financování, o jehož výši může vláda každoročně rozhodovat bez předem daných kritérií.
D. Komerční a dobrovolné financování
Americká PBS spoléhá významně na dary a neziskové zdroje. Novozélandská TVNZ získává rozhodující část peněz z reklamy.
Tyto modely snižují nebo odstraňují potřebu povinných televizních poplatků. Zároveň však vytvářejí závislost na ochotě dárců nebo na příjmech z reklamního trhu.
Nelze tedy jednoduše říci, že jeden způsob financování automaticky zaručuje větší redakční nezávislost než ostatní.
12. KlÍČOVÝ PROBLÉM: KDO TELEVIZI KONTROLUJE A KDO JI MŮŽE OVLIVŇOVAT?
Z analyzovaných modelů vyplývá, že při posuzování nezávislosti televize je vhodné odlišit tři úrovně rozhodování:
Stát, parlament nebo veřejnost
- Stanoví poslání televize, financování a pravidla veřejné kontroly
Rada nebo správní orgán
- Dohlíží na hospodaření, strategii a jmenuje vedení; nemá nahrazovat redakci
Redakční vedení a novináři
- Samostatně rozhodují o tématech, výběru hostů, zpravodajství a jednotlivých pořadech
Samotná existence tří úrovní samozřejmě nestačí. Záleží na skutečných pravomocích.
Pokud rada může snadno odvolat generálního ředitele kvůli nevyhovujícímu zpravodajství, může být formální redakční nezávislost oslabena.
Pokud má naopak vedení televizního podniku zaručenou prakticky neomezenou autonomii bez účinné kontroly, mohou vznikat jiné problémy: nedostatečná veřejná odpovědnost, neprůhledné hospodaření nebo obtížná vymahatelnost zákonného poslání.
Z tohoto hlediska je třeba rozlišovat:
Kontrolu hospodaření a plnění veřejné služby, která je legitimní součástí odpovědnosti veřejně financované instituce, a zasahování do jednotlivých redakčních rozhodnutí, jež může být v rozporu se zákonnými zárukami nezávislosti.
Tyto dvě činnosti není vhodné zaměňovat.
13. CO Z MEZINÁRODNÍHO SROVNÁNÍ PLYNE PRO ČESKOU REPUBLIKU?
Současná česká debata se soustřeďuje především na televizní poplatky. Mezinárodní zkušenost ale ukazuje, že jde pouze o jednu část mnohem širší otázky.
Při případné změně českého modelu by bylo podstatné vyjasnit zejména následující aspekty:
Za prvé: vlastnické postavení. Česká televize dnes není státní obchodní společností. Není přitom nutné, aby se jí stala, pokud by přešla na rozpočtové financování. Příklady Dánska, Norska nebo Austrálie ukazují různé možnosti právního oddělení veřejnoprávního vysílatele od běžné vládní správy.
Za druhé: způsob jmenování vedení. Německý model ukazuje možnost omezit podíl politicky spojených osob v kontrolních orgánech. Francie používá k výběru vrcholného vedení specializovaný regulátor. Český model spočívá v parlamentní volbě rady. Jde o různá řešení téhož problému – kdo má mít pravomoc jmenovat a odvolávat vedení celostátního média.
Za třetí: pravidla financování. Rozhodující není pouze to, zda prostředky pocházejí z poplatku nebo daní. Důležité je, zda jejich výše vyplývá z dlouhodobého zákonného mechanismu, zda se upravuje podle objektivních kritérií a jaké možnosti má vláda měnit ji během volebního období.
Za čtvrté: veřejná kontrola obsahu. Každá veřejnoprávní televize má zákonné poslání, jehož plnění musí být přezkoumatelné. Současně musí existovat hranice mezi posuzováním plnění tohoto poslání a přímým politickým určováním, co mají redakce vysílat.
Za páté: nezávislost nesmí znamenat neodpovědnost. Veřejnoprávní média hospodaří s prostředky získávanými na základě zákona. Musí proto existovat transparentní účetnictví, veřejná kontrola, účinné vyřizování stížností a nezávislé posuzování dodržování vysílacích pravidel.
14. ZÁVĚR
Mezinárodní srovnání neukazuje jediný univerzální model veřejnoprávní televize. Naopak odhaluje několik podstatně odlišných způsobů, jak mohou státy organizovat televizní vysílání ve veřejném zájmu.
Německo a Švédsko zdůrazňují institucionální oddělení od přímého státního vlastnictví. Francie, Kanada a Norsko umožňují státní vlastnictví při zákonných zárukách redakční nezávislosti. Austrálie poskytuje příklad rozsáhlého rozpočtového financování s výslovným zákazem vládních zásahů do vysílání. Spojené státy provozují decentralizovaný systém neziskových médií, zatímco Nový Zéland kombinuje státní vlastnictví komerčně financované televize se samostatnou podporou veřejně prospěšných programů.
Rusko představuje odlišné institucionální uspořádání, v němž má výkonná státní moc přímé pravomoci vůči vedení významných celostátních vysílatelů.
Z toho plyne hlavní závěr:
O tom, zda jde o skutečně veřejnoprávní, či státem řízenou televizi, nerozhoduje pouze vlastník ani způsob financování. Rozhoduje především rozdělení pravomocí mezi politickou moc, správní orgány a redakce.
Veřejnoprávní televize může být financována z daní a vlastněna státem, a přesto mít značnou redakční nezávislost. Stejně tak může vybírat televizní poplatky, avšak zůstat vystavena významnému politickému vlivu prostřednictvím personálního obsazování svých orgánů.
Pro českou diskusi by proto bylo přínosné neposuzovat pouze otázku, kdo Českou televizi platí, ale především otázky, kdo ji spravuje, kdo může měnit její vedení, kdo rozhoduje o jejích finančních prostředcích a kdo – a za jakých podmínek – smí ovlivňovat její vysílání.
Právě souhrn těchto pravomocí určuje skutečné postavení televize ve státě.
Hlavní podklady a právní prameny
Při analýze jsem vycházel zejména z evropského nařízení EMFA, rozhodnutí německého ústavního soudu, právních a institucionálních dokumentů BBC, France Télévisions, CBC, ABC, TVNZ a ruského prezidentského dekretu o OTR. Pro legislativní změny v roce 2026 jsou důležité také zprávy Evropské vysílací unie, Evropské audiovizuální observatoře a příslušných národních orgánů.
Podrobněji lze prostudovat:
- Evropská komise – European Media Freedom Act
- Německý ústavní soud – rozhodnutí o nezávislosti ZDF
- Britský parlament – budoucnost financování BBC, říjen 2026
- Kanadská vláda – právní postavení a nezávislost CBC
- Australská vláda – financování a nezávislost ABC
- Novozélandské ministerstvo financí – právní postavení TVNZ
- Ruský prezidentský dekret č. 455 o veřejné televizi OTR
Napsat komentář