Prezident Trump se v posledních dnech ostře obořil na prezidenta Zelenského, vyzval k uspořádání voleb na Ukrajině a prohlásil, že Zelenskyj měl před dvěma lety přijmout dohodu, kdy pro něj byly podmínky příznivější. Média rovněž informovala, že Spojené státy mohou omezit sdílení zpravodajských informací s Ukrajinou. To je významné, protože jde o zástupnou válku a bez americké podpory by Ukrajina nemohla proti Rusku bojovat. Jak si máme tuto změnu v rétorice amerického prezidenta vyložit? Její bezprostřední význam zatím nelze určit, neboť Trump je známý tím, že své postoje mění. Podíváme-li se však na věc z širší perspektivy, představuje toto peskování Zelenského součást obecnějšího trendu: rozpadu uměle vytvořené demokratické ikony.
Čeho chce Trump dosáhnout?
Význam a důsledky tohoto nového slovního útoku na Zelenského zatím nelze určit, protože Trump něco podobného předvedl již během známé konfrontace se Zelenským v Oválné pracovně 28. února 2025.
První hypotéza spočívá v tom, že Trumpovy výroky mohou odrážet širší strategický odklon od Zelenského ve snaze přenést další vedení války na Evropany. Zdálo se, že Washington věří, že eskalace může válku ukončit tím, že zvýší tlak na Moskvu. Marco Rubio již dříve vyjádřil v tomto ohledu optimismus v souvislosti se čtyřicetidenní kampaní úderů hluboko na ruském území proti civilní infrastruktuře, jejichž cílem bylo přimět ruskou společnost, aby na vlastní kůži pocítila válku. Stal se však pravý opak, protože ruská veřejnost nyní vnímá existenční hrozbu, kterou představuje konflikt oprávněně považovaný za zástupnou válku NATO. Rusko odpovědělo mohutnou eskalací, včetně námořní blokády a silných útoků na ukrajinskou logistickou a energetickou infrastrukturu. Trump si tak možná jednoduše uvědomuje, že tato strategie selhala a že válka na Ukrajině vstupuje do své závěrečné fáze. Proto možná nastal čas, aby se Spojené státy z války vyvázaly – buď jejím ukončením, nebo jejím přenecháním Evropanům.
Druhá hypotéza předpokládá, že Trumpovy výroky jsou pouze bezprostřední, impulzivní reakcí na Zelenského netaktní poznámky o americko-ruské dohodě týkající se nafty. Neúspěšná válka s Íránem vystavila Trumpa obrovskému tlaku, aby stabilizoval ceny energií a před blížícími se volbami do Kongresu vyvolal dojem, že má situaci pod kontrolou. Celé Trumpovo prezidentství stojí na předpokladu, že slabé americké vedení v uplynulých letech způsobilo relativní úpadek Spojených států a že právě on je jako silný vůdce řešením, které Americe vrátí její někdejší velikost. To, co velká část světa považuje za hrubé a jednostranné jednání porušující zavedené normy a dohody, je pro Trumpa projevem síly: schopnosti jednat nezávisle ve službách národních zájmů. Zástupný aktér, jakým je Zelenskyj, se může udržet u moci a bojovat proti Rusku pouze s americkou podporou. Když se tedy Zelenskyj pustil do Trumpa, vyžadovalo to důraznou odpověď, která zároveň slouží jako varovný výstřel pro kohokoli dalšího, kdo by chtěl zpochybňovat Trumpovu autoritu.
Třetí hypotéza spočívá v tom, že jde pouze o strategii střídání postojů, jejímž cílem je udržovat všechny strany v nejistotě, a tím posilovat vyjednávací pozici Spojených států. Zelenskyj a evropští představitelé dostávají najevo, že americká vojenská a finanční podpora může kdykoli zmizet, zatímco Rusko je motivováno k ústupkům dříve, než Spojené státy znovu změní kurz. Vyvolávat u všech stran obavy z alternativního vývoje není možné, pokud jsou přesvědčeny, že Spojené státy jsou pevně připoutány k jediné pozici a nemohou manévrovat mezi jednotlivými stranami. Ochota Spojených států vyvíjet tlak na všechny strany zároveň posiluje jejich úlohu prostředníka. Je to však poněkud paradoxní postavení, uvážíme-li, že právě Spojené státy byly od roku 2014 hlavním aktérem při rozpoutávání a prodlužování této války.
Výroba demokratické ikony
Podíváme-li se na tento vývoj v širších souvislostech, spatříme trend, v němž se Zelenského obraz coby produktu veřejných vztahů postupně rozpadá. Zelenskyj zahájil svou politickou kariéru s programem míru. Prosazoval respektování jazykových práv na východní Ukrajině a usiloval o mír s Ruskem. V roce 2019 zvítězil v prezidentských volbách se 73 procenty hlasů právě na základě tohoto mírového programu, v němž sliboval naplnění minských dohod, zahájení dialogu s Donbasem a uzavření míru s Ruskem. Západní nevládní organizace vytyčily nepřekročitelné hranice, které byly v rozporu s většinou Zelenského volebního programu, a krajně pravicové milice financované Spojenými státy zcela otevřeně vyhrožovaly Zelenskému smrtí, pokud své volební sliby splní. Zelenskyj se nakonec podřídil a zradil svůj vlastní demokratický mandát.
Když Rusko v únoru 2022 vpadlo na Ukrajinu, mediální obraz Ukrajiny a Zelenského se přes noc proměnil. Prostřednictvím slov a obrazů představoval časopis Vogue a další publikace Zelenského jako obleženého outsidera, který se staví na obranu demokracie a svobody. Ze Zelenského, který vládl zemi představující semeniště korupce, se stal vůdce svobodného světa a maják demokracie. Krajně pravicové skupiny, které nosí fašistické symboly a hlásí se k myšlenkám fašistických hnutí z druhé světové války, byly očištěny a vydávány za napravené bojovníky za svobodu. Potlačování jazykových práv, politické opozice, médií a pravoslavné církve bylo obhajováno jako nezbytné opatření na ochranu ukrajinské demokracie před ruskou hybridní válkou. Na Západě se prosazovaly příběhy o tom, jak Ukrajina válku vyhrává a utrpěla jen nízké ztráty, aby se udržela veřejná podpora války. Brutální praktiky při odvodech do armády a takzvaná „busifikace“, tedy násilné odchytávání Ukrajinců a jejich odvážení autobusy k vojenským odvodům, byly přehlíženy. Dokonce se tvrdilo, že upozorňování na tyto praktiky je pokusem zdiskreditovat Zelenského v ruském zájmu. Zelenskyj byl novým Churchillem bojujícím proti Putinovi jako novému Hitlerovi a v tomto zápase dobra se zlem byla jakákoli kritická zpráva o Zelenském okamžitě očerňována jako propaganda.
Postupný pád Zelenského
Zelenského obraz se postupně začal rozpadat. Autoritářství, korupce, fašistické skupiny, „busifikace“, vysoké ztráty na životech a další problémy začaly narušovat uměle vytvořený obraz milovaného demokratického vůdce. Když se proti němu začal stavět bývalý ukrajinský ministr obrany Mychajlo Federov, mohli Italové Zelenského pozici ochránit tím, že Federova zaměstnali jako poradce v Itálii. Zelenského potřebuje také Západ, aby mohl veřejnosti prodávat příběh o tom, že „stojíme za Ukrajinou“. Průzkumy veřejného mínění přitom ukazují, že většina Ukrajinců si přeje vyjednané urovnání konfliktu. Jak tedy mohou Evropané ospravedlnit svůj bojkot diplomacie a místo toho prosazovat deportace ukrajinských uprchlíků, snižování věku pro povolávání do armády, odvody žen a další opatření, která mají zajistit pokračování války? Když Zelenskyj opakuje fráze svých západních řídících činitelů, lze zástupnou válku do posledního Ukrajince prodávat západní veřejnosti jako „podporu Ukrajiny“.
Svůj díl odpovědnosti nese i samotný Trump. Když zpočátku kritizoval rozšiřování NATO jako příčinu války a kritizoval Zelenského, mohlo jít o vyjednávací taktiku. Zároveň se však rozešel s narativem NATO o „nevyprovokované“ ruské invazi a s téměř kultovním uctíváním Zelenského coby nového Churchilla. Ačkoli úspěch jeho vyjednávací taktiky zůstává nejistý, vidíme, že prolomením konsenzu kolem tohoto narativu otevřel dveře, jimiž mohli projít mnozí další a začít Zelenského kritizovat. Ve válce dobra se zlem se míru dosahuje vojenskou silou, zatímco diplomacie je považována za usmiřování agresora. Jak se uměle vytvořená ikona Zelenského rozpadá, hroutí se i celý narativ zástupné války. Možná se brzy dokonce dočkáme toho, že diplomacie přestane být považována za zločin.
Politický nekrolog Zelenského prezidentství a příběh o tom, jak byl vytvořen jeho mediální obraz, představují tragédii. Zelenskyj kandidoval s mírovým programem, ale dostal se do područí těch, kteří chtěli využít Ukrajinu jako zástupného bojovníka k oslabení Ruska. Dne 27. března 2022, ještě předtím, než Spojené království a Spojené státy zmařily istanbulskou mírovou dohodu, Zelenskyj v rozhovoru pro časopis The Economist prohlásil: „Na Západě jsou lidé, kterým dlouhá válka nevadí, protože by znamenala vyčerpání Ruska, i kdyby to mělo vést ke zkáze Ukrajiny a stát ukrajinské životy.“
S pádem Zelenského se možná objeví další šance na mír.
.
Článek profesora Glenna Diesena původně vyšel v časopise Die Weltwoche pod názvem „Zerfall einer fabrizierten Ikone“ („Rozpad uměle vytvořené ikony“). Zdroj: glenndiesen.substack.com
Napsat komentář