Seznamujeme čtenáře s dalším zajímavým bloggerem – Kitem Klarenbergem, následující příspěvek přejímáme z jeho substacku kitklarenberg.substack.com.
.
Mezi Kyjevem a Varšavou vypukla ostrá roztržka poté, co Volodymyr Zelenskyj přejmenoval jednu ukrajinskou vojenskou jednotku na „Hrdinové UPA“. UPA – Ukrajinská povstalecká armáda – byla ultranacionalistická frakce silně zapletená do holokaustu, která během druhé světové války povraždila až 100 000 polských civilistů. Kromě připomenutí této militantní skupiny páchající masové vraždy bylo v Kyjevě znovu pohřbeno tělo Andrije Melnyka, vůdce mateřské organizace UPA, Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN-B). Při velkolepém doprovodném ceremoniálu Zelenskyj prohlásil:
„Dnes všichni vidíme, že ukrajinská idea dokáže překonat to, co se kdysi zdálo naprosto nepřekonatelné. Nyní, když stojíme na ukrajinské půdě, pod naší ukrajinskou vlajkou, za zvuku ukrajinské státní hymny, vzdávajíce náležitou poctu našim ukrajinským hrdinům, cítíme ve svých srdcích vše, čím byli Ukrajinci nuceni projít, vše, co musel náš lid vytrpět.“
Nevýslovné hrůzy, které Polákům – a komunistům, Židům, Romům a dalším „nežádoucím“ – způsobil Melnyk a jeho kolegové – nacističtí kolaboranti, samozřejmě zmíněny nebyly. Stejně tak nebylo zmíněno, že genocidní nacionalismus, který Melnyk praktikoval a hlásal, byl po desetiletí skrytě podporován a sponzorován angloamerickými zpravodajskými službami, a to na Ukrajině i mimo ni. Probíhající zástupný konflikt je přímým produktem přízračného vměšování, které se konkrétně zaměřovalo na podporu kulturních a etnických rozdílů a nepřátelství mezi Rusy a Ukrajinci po celém světě.
Jak tento novinář již dříve odhalil, v srpnu 1957 CIA tajně vypracovala podrobné plány americké invaze speciálních jednotek na Ukrajinu. Spiknutí agentury, jehož cílem bylo zničit Sovětský svaz, silně záviselo na náboru místních fašistů jako pěšáků. Významnou překážkou pro CIA však bylo to, že velká část ukrajinského obyvatelstva ve skutečnosti chovala vůči Rusům nebo komunismu „jen málo stížností“. „Body konfliktu“ mezi Rusy a Ukrajinci, které by CIA mohla využít k podnícení masového povstání, byly vzácné.
Agentura bědovala nad tím, že „dlouhá historie spojení mezi Ruskem a Ukrajinou, která se táhne téměř nepřerušenou linií od roku 1654 do současnosti“, vedla k tomu, že „mnoho Ukrajinců“ si „osvojilo ruský způsob života“. Navíc podobnost jejich „jazyků, zvyků a původu“ a „velký vliv“ ruské kultury na Ukrajině znamenaly, že drtivá většina Ukrajinců pociťovala „jen malý národní antagonismus“. CIA přesto věřila, že „existují důležité stížnosti“ a že „za příznivých podmínek“ by Ukrajinci pomohli americkým útočníkům.
V dokumentech plánujících invazi nebylo zmíněno, že CIA se již od roku 1949 skrytě snažila tyto „příznivé podmínky“ vytvořit. Klíčovým aktivem agentury využívaným k tomuto účelu byl šéf OUN-B Mykola Lebed. V roce 1943 navrhl „očistit celé revoluční území“ – dnešní západní Ukrajinu – od polského obyvatelstva, aby se zabránilo jakémukoli budoucímu polskému státu nárokovat si tento region. Poválečná zpráva kontrarozvědky americké armády označila Lebeda za „známého sadistu“ a nacistického kolaboranta.
Jádrem Lebedovy mezinárodní fašistické agitace byl Prolog, vydavatelský podnik se sídlem v New Yorku. Memorandum CIA z roku 1966 uvedlo, že tato „krycí organizace“ pro Ukrajinskou nejvyšší osvobozeneckou radu (ZP/UHVR) byla založena za účelem provádění „tajné činnosti“. S uznáním dodalo, že práce Prologu „přispívá k ukrajinskému nacionalistickému kvasu a k intelektuálnímu odporu vůči sovětské represi tím, že využívá existující a podporuje nové odchylkářské tendence“ na Ukrajině. Jinde agentura prohlásila, že je „důležité nadále podporovat rozdělující projevy“ tohoto druhu. Výslovně uvedeným cílem bylo vyvolat v SSSR „nacionalistické výbuchy“: „[ZP/UHVR] byli vysláni z Ukrajiny v roce 1945 Ukrajinskou nejvyšší osvobozeneckou radou, aby navázali kontakt se západními zpravodajskými představiteli a jednali jménem vlasti… [ZP/UHVR] zorganizovala síť spolupracovníků po celé západní Evropě a ve Spojených státech… pocit nacionalismu je velmi živý. ZP/UHVR se ukázala jako realistická ve svém přístupu k operačním záležitostem i ke své propagandistické činnosti.“
Memorandum agentury z roku 1953 dokládá, jak CIA po léta vysílala „černé rozhlasové přenosy“ v ukrajinštině z tajného zařízení CIA v Athénách v Řecku. „Sovětští činitelé, sovětské vojenské síly rozmístěné na Ukrajině, původní civilní obyvatelstvo… podzemní hnutí a Ukrajinská povstalecká armáda (UPA)“ byly zamýšleným cílovým publikem o 40 milionech lidí, na něž si agentura přála mít „významný propagandistický dopad“. Projekt, vytvářený ultranacionalistickými emigranty, kteří po druhé světové válce uprchli z Ukrajiny, se snažil podněcovat povstalecké antikomunistické násilí: „Poskytnout důkazy o vnějších sympatiích a porozumění vůči ukrajinskému lidu; zesílit protirežimní nespokojenost podporováním zášti, hořkosti a nedůvěry vůči sovětskému režimu a jeho osobnostem; udržovat národní vědomí mezi Ukrajinci a pobízet je, aby si zachovali hrdost na individualitu a dědictví své kultury; vytvářet nespokojenost mezi ukrajinským vojenským personálem v sovětských ozbrojených silách rozmístěných na Ukrajině; vytvářet a zesilovat nespokojenost ukrajinských civilních orgánů vůči sovětskému režimu.“
Veřejně byly americké vysílací relace stanice – které zahrnovaly ukrajinské lidové písně – „připisovány smyšlené skupině ukrajinských antikomunistů“. Neexistovalo žádné spojení, „skutečné ani naznačené, s jakoukoli zavedenou ukrajinskou emigrantskou skupinou“. Nanejvýš důležité také bylo, aby byla skryta ruka CIA při vytváření a provozování stanice – „bude vynaloženo veškeré úsilí, aby bylo toto riziko udrženo na minimu“. Ničivé plody operace však byly považovány za hodné těchto rizik. „Poskytne to klín, který může být zaražen hlouběji mezi Sověty a Ukrajince, a zhorší existující podezření a antagonismy mezi oběma etnickými frakcemi,“ prohlásila CIA. Agentura se také snažila vytvořit širší „psychologické klima“ mezi ukrajinským publikem, které by bylo „příznivější“ pro další protisovětské operace, jež současně prováděla. Navíc se předpokládalo, že „sovětská reakce na vysílání může naznačit určité oblasti zranitelnosti nebo citlivosti, které dosud nebyly rozpoznány“, a ty by mohly být dále využity.
Snahy CIA povzbuzovat ukrajinský nacionalismus a separatismus pokračovaly po celou studenou válku. Prostřednictvím přiznané krycí organizace CIA, National Endowment for Democracy, byla otevřená americká pomoc poskytována Ruchu (Lidovému hnutí Ukrajiny). Ruch, jedna z prvních opozičních stran sovětské Ukrajiny, je široce považován za subjekt, který sehrál klíčovou roli při zajištění ukrajinské „nezávislosti“ v prosinci 1991. O čtyři měsíce dříve navštívil Kyjev americký prezident George H. W. Bush a pronesl známý projev, v němž Ukrajince varoval před přijetím „sebevražedného nacionalismu založeného na etnické nenávisti“.
Jeho komentáře rozzuřily ukrajinské nacionalisty a americké protisovětské jestřáby. Bushovy obavy však byly dobře podložené. V té době se Jugoslávie rychle rozpadala, pohlcená stále násilnějšími bratrovražednými napětími. Jeho administrativa se proto v této době formálně zavázala v nějaké podobě zachovat Sovětský svaz a podnikla neúspěšná opatření ve službě tomuto cíli. Příliš málo, příliš pozdě – selhání této mise vrhlo Ukrajinu směrem k otevřenému konfliktu s Ruskem. Jak si CIA dlouho přála, „antagonismy mezi oběma etnickými frakcemi“ nyní sahají hluboko.
Hořkým zvratem je, že právě proto, že NEDem zorganizovaný únorový převrat na Majdanu v roce 2014 vedly zuřivě protiruské nacionalistické prvky, většina Ukrajinců hnutí Majdan nepodporovala. Jak poznamenala tehdejší analýza Washington Post, Viktor Janukovyč zůstával „nejpopulárnější politickou osobností v zemi“ a žádný dosud provedený průzkum nikdy nenaznačil masovou podporu povstání. Průzkumy naopak ukazovaly, že „velké většiny“ Ukrajinců se stavěly proti násilnému obsazování regionálních vlád majdanovskými povstalci.
Toto nepřátelství bylo podníceno tím, že „protiruská rétorika a ikonografie západoukrajinského nacionalismu… se u ukrajinské většiny neuchytily“. Washington Post poznamenal, že neonacistická strana Svoboda stála v popředí Majdanu. Její vůdce Oleh Ťahnybok nechvalně proslul chválou UPA za boj „proti Moskali [Rusům], Němcům, Žydům [Židům] a jiné špíně“. Jeho slova nebyla dobře přijata 50 % ukrajinského obyvatelstva žijícího v regionech, které se po více než dvě století „silně identifikovaly s Ruskem“. „Téměř všichni jsou odcizeni protiruskou rétorikou a symboly“: „Protiruské formy ukrajinského nacionalismu vyjadřované na Majdanu rozhodně nepředstavují obecný názor Ukrajinců. Volební podpora těchto názorů a politických stran, které je zastávají, byla vždy omezená. Jejich přítomnost a vliv v protestním hnutí daleko přesahují jejich roli v ukrajinské politice a jejich podpora se geograficky sotva rozšiřuje za několik západních provincií.“
Rychlý přesun do současnosti: v reakci na státní oslavu ultranacionalistické UPA a jejího hlavního „genocidáře“ Andrije Melnyka ze strany Ukrajiny polský prezident Karol Nawrocki oznámil, že bude usilovat o odebrání Řádu bílého orla Zelenskému, nejvyššího polského vyznamenání, které mu bylo uděleno v roce 2023. Mezitím premiér Donald Tusk odsoudil kroky ukrajinského vůdce jako „zraňující naši historickou citlivost“ a „znepokojivé z hlediska našich vztahů“.
Úřady v Kyjevě se zdají být zcela neznepokojeny tím, že jejich blízký soused a spojenec v zástupné válce byl tak závažně uražen. Mluvčí ministerstva zahraničí tvrdil, že Zelenskyj nechtěl způsobit žádnou urážku. „Naše historie potvrzuje, že ze sporů mezi Ukrajinci a Poláky těží pouze Moskva,“ uvedl. Kromě toho pro ukrajinské vojáky „boj UPA symbolizuje výhradně odpor vůči imperiální politice Moskvy“. Jak CIA vždy zamýšlela, dvě protikladné verze historie spolu v Donbasu fakticky válčí. Těžko by se hledal ničivější moderní příklad principu rozděl a panuj v praxi.
.
Zdroj: kitklarenberg.substack.com
Na úvodní fotografii pochodňový pochod na počest 106. výročí narození Stepana Bandery, Kyjev, 1. ledna 2015. Zdroj: All-Ukrainian Union „Freedom“ Picasa web album, prostřednictvím Wikipedie Commons
Citace v uvozovkách v první polovině článku jsou z odtajněných materiálů CIA.
Napsat komentář