Otokar Březina (1868 Počátky – 1929 Jaroměřice nad Rokytnou), báseň Vonné soumraky ze sbírky Tajemné dálky (1895).
.
Z oltářů Věčného až nad obzor
sloup ohnivý se prochví ethernem,
a z hasnoucího uhlí žhavých hor
se zdvihne soumrak v tichu nádherném,
.
kouř schladlých paprsků svých proleje
nad unavená rozestření lích,
a v balsamických slzách oleje
utiší rány květů krvavých,
.
nad hříchem země stíny přikryje,
otevře hvězdná okna Tajemnu,
a hrubou šťávu barev vypije
a přelije ji, čistou, v kraje snu,
.
mou duší v teplých vlnách prostře se
v květ fosforeskující rozvitou,
cel unavenou tkaní otřese
a hořkou jejich vůní složitou.
.
Z ní vstane úsměv ranních záření,
když k mému loži chvěl se, zádumčiv,
pohřebních zvonů těžké vlnění
nad modrou dálkou nepřístupných niv,
.
den únavy, jenž bílým ohněm práh‘
a rozkoš síly vypil žárem svým,
čas tajemný, jenž krajem žití táh´
a dýchal hodin rythmem umdleným,
.
dech vůní cizích zahrad nasycen
a zráním cizí setby u mých cest,
zrak lásky v cizích nocích zanícen
a cizí štěstí v odpovědi hvězd,
.
zpěv marné touhy hlaholící v snech
na zlatých strunách příštích úsvitů,
kde v moři vůní nových sluncí žeh
plá modrým květem nových blankytů.
.
Úvodní obrázek: Beneš Knuepfer (1844 Frýdštejn – 1910 na moři na cestě do Ancony), obraz nese název Soumrak
Napsat komentář