Dvě pěkné přiléhavé básničky od Karla Havlíčka Borovského (1821 Borová u Přibyslavi – 1856 Praha).
.
Loučení Čechů od Německé říše
.
Loučení, loučení,
což jest to těžká věc!
Ach, jak srdce bolest cítí,
když se musí odloučiti
česká zem od Němec.
.
Když jsme se loučili,
oba jsme plakali:
Němci přehořké žalosti,
Češi srdečné radosti
slze prolévali.
.
Umřeš ty nebo já,
neumřem oba dva,
kdo vyhraje, bude pánem,
zazpívá druhému amen
a pak ho pochová.
.
Kytice
.
Věje větříček
reakcionářský,
běží František
k Dunaji,
nabírá vody
do Poděbradky.
.
Po vodě k němu
ouřádek pluje,
ouřádek krásný,
černý a žlutý.
.
A jal se Franta
ouřádek lovit,
spadl, ach spadl
mezi stolice.
.
„Kdybych já věděl,
ouřádku mastný,
že bych tě mohl
jistotně dostat,
držel bych raděj
s aristokraty.
.
Kdybych já věděl,
ouřádku mastný,
že bys mi mohl
navždy pozůstat,
zradil bych celou
demokracii.
.
Kdybych já věděl,
ouřádku mastný,
že bys mi mohl
časem zas ujít,
držel bych přece radš
s demokraty!“
Napsat komentář