Rozhovor s americkým historikem a analytikem mezinárodních vztahů Gilbertem Doctorowem.
GD: Pokud jde o budoucnost této války a možnost dosažení nějakého mírového urovnání, vidím to obvykle spíše černěji než vy, ale teď mě opravdu překvapil optimismus, který vyvolalo nedávné setkání Witkoffa s Putinem v Moskvě. Každý, kdo se orientuje ve vztazích mezi NATO a Ruskem za posledních 30 let, si pravděpodobně uvědomuje, že klíčovou roli v nich hrálo klamání ze strany NATO… a teď vidíme, že vypršela lhůta, která byla nejprve 50 dní, pak 10 dní, a místo toho, aby byly znovu posílány zbraně a uvalovány sankce, alespoň prozatím, tak Witkoff odjel do Moskvy a zdá se, že se schyluje k setkání Putina a Trumpa. Jak interpretujete tento rychlý vývoj? Vidíte něco, co se odehrálo v zákulisí, nebo je to jen šum?
GDo: Za kulisami se zjevně odehrálo mnoho věcí, a proto je obtížné posoudit míru dohody, které Witkoff dosáhl se svými ruskými protějšky, Putinem, Ušakovem a dalšími, kdo mohli být přítomni. Podívejte, v komentářích po mých posledních rozhovorech zaznělo, že jsem se stal obhájcem Trumpa. Považuji to za pokrok, protože před šesti měsíci by se řeklo, že Doctorow je obhájcem Putina. Je to ovšem tak, že se snažím nikoho neobhajovat, a pokud Trump dělá něco hloupého, neváhám to říct. Pokud je podle mého názoru nepravděpodobné, že to, co dělá, bude mít úspěch, taky to řeknu. V každém případě je v kusých informacích, které máme ohledně toho, o čem jednal Witkoff v Moskvě a jak se připravuje blízká schůzka Trumpa s Putinem, pravděpodobně v příštím týdnu, jedna znepokojivá věc. Znepokojuje mě představa, že by měl být pozván Zelenský, protože to je v rozporu s tím, co jsem chápal jako nadějný signál z rozhovoru Witkoffa s Putinem. Tímto nadějným signálem bylo, že diskuse půjdou daleko za rámec konkrétních podrobností ukrajinské krize – území, která si každá strana ponechá nebo kterých se bude muset vzdát, otázka Ukrajiny a NATO a tak dále. Že se bude hovořit o větších otázkách. Myslím, že Ušakov řekl, že existuje pravděpodobnost nebo možnost diskuse o strategické spolupráci. Ano, to by Rusy určitě zajímalo a svedlo by to Putina s Trumpem k jednacímu stolu, ale pan Zelenský do toho vůbec nezapadá. A pokud by byl Zelenský skutečně pozván, bude se diskutovat pouze o Ukrajině a podmínkách příměří, nebo se má diskutovat o otázkách, o kterých Rusové opravdu chtějí mluvit? O jakých otázkách chtějí Rusové mluvit? Jeden z vašich nedávných hostů, a je to dobře informovaný člověk, nejspíš centrista v rámci americké zahraniční politiky, říkal, že se bude diskutovat o spolupráci v Arktidě, o ukončení sankcí a o reintegraci Ruska do širšího světa, do západního světa. Protože, jak řekl, Rusové se obecně považují za Evropany, za součást západní civilizace, a jsou velmi zklamaní, že jsou vyloučeni z tohoto kontextu, z místa, kam podle svého přesvědčení patří, a to kvůli sankcím, které jsou důsledkem války. S tím naprosto nesouhlasím. Před pěti lety ano, bylo by to přesné tvrzení. Ale říkám to už nějakou dobu – a není to jen moje vlastní pozorování, Rusové o tom už nějaký čas velmi naléhavě mluví – válka přinesla nové elity. Válka způsobila, že i intelektuálové, kteří jsou téměř ze své podstaty odpůrci Putinova režimu, se stali vlastenci a málo se dnes zajímají o to, že nemohou strávit letní dovolenou v Paříži nebo jinde v západní Evropě, nebo dokonce navštívit Spojené státy, aby se mohli vrátit s mnoha turistickými zážitky, o kterých by mohli vyprávět svým přátelům. To je pryč. Rusové se možná necítí dobře ohledně čínských aut – v Rusku se dnes hodně diskutuje o tom, jak jsou tato auta přijímána nebo odmítána ruskými spotřebiteli. Možná se necítí dobře, když tráví letní dovolenou na nejnovějších turistických plážích Severní Koreje. Ale rozhodně nevymění ztráty na majetku a životech za poslední tři roky za návrat ke statu quo ante a zapojení do západní ekonomiky a společnosti. To je pryč. To skončilo a nevrátí se to. Dočkáme se určitého sblížení se Západem, ale ne v tom smyslu, v jakém existovalo dříve. Rusko mělo dříve velký komplex méněcennosti, a to ve všech oblastech. S výjimkou hrstky největších vlastenců převládal před válkou v Rusku pocit, že nedokážou nic vyrobit. Vrací mě to do konce 90. let. Vzpomínám si na jednoho velmi chytrého taxikáře, který vozil mě a moji ženu po centru Petrohradu a poznamenal, že my Rusové umíme dělat roztomilé děti, ale neumíme vyrábět auta. Jak je tomu dneska, po třech letech sankcí, reindustrializaci Ruska, nahrazování dovozů vlastní výrobou, přebírání západních firem ruskými podnikateli nebo ruským státem, které vyrábějí prakticky stejné produkty pod jiným názvem? Jedna legrační věc: Rusko dříve nevyrábělo žádný sýr. Teď ale vyrábějí všechny druhy sýrů. Trump chce dnes svými cly napodobit to, co učinili Rusové díky západním sankcím – znovu industrializovat Spojené státy. Hra se tedy změnila. O čem by tedy mohli mluvit? Jaká velká věc by mohla přesvědčit Putina a jeho blízké poradce, že by se měl s Trumpem setkat právě teď? S čím mohl Witkoff přijít? Myslím, že musel řešit základní otázky. A aby to bylo přijatelné pro všechny strany, tedy i pro Ukrajince a pro Evropany, mohl mluvit o postupném zavádění toho, co je v podstatě ruským řešením, a představit to tak, aby to nevypadalo jako to, co to ve skutečnosti je, tedy jako praktická kapitulace. Praktická kapitulace není přijatelná pro NATO, není přijatelná pro Spojené státy. Trumpa budou pranýřovat, pokud neudělá nic pro to, aby dohodu osladil a aby to vypadalo, že má vše pod kontrolou. Veškeré zprávy, které v těchto týdnech vidíme, mají jednoho hlavního aktéra, a tím je Donald Trump. Vytváří to dojem, že má vše pod kontrolou, i když tomu tak rozhodně není. A rozhodně nemá pod kontrolou to, jak tato válka skončí, ale musí to tak vypadat. A tak se rozhodl, že se setká s Putinem, a Putin na to reagoval. Putin samozřejmě je pro setkání s Trumpem, protože to obnovuje jeho prestiž jako mezinárodního hráče. Ale abych se vrátil k odpovědi na vaši otázku, začal jsem trochu zeširoka, odpověď zní, že Američané pravděpodobně navrhli postupné kroky, fázi jedna, fázi dvě, fázi tři, a to umožňuje zasednout k jednacímu stolu. Konečný výsledek bude hodně souladu s ruskými požadavky, které nejsou maximalistické a od června 2024 se ani o píď nezměnily. Putin vlastně zopakoval to, co poprvé řekl v únoru 2022, tedy denacifikace, což je změna režimu, demilitarizace, přičemž ukrajinská armáda se nám nyní fakticky rozplývá před očima, a tak dále. Tyto věci se tedy daří dosáhnout a nyní by se měly zákonně ukotvit. Není to ale možné udělat najednou. To by bylo pro Západ příliš hrozné. Myslím si tedy, že bude třeba diskutovat o tom, jak to rozfázovat, aby měl Trump měl nějakou přijatelnou ústupovou cestu, přičemž Evropané můžou jít k čertu, budou muset přijmout cokoli, na čem se Američané a Rusové dohodnou, protože nebudou mít žádné zbraně, které by mohli dodávat Ukrajině, a Ukrajina se v tom případě potopí. To je tedy podle mého názoru to, co nás čeká – diskuse o harmonogramu přijetí ruských požadavků na mírovou smlouvu.
GD: Z důvěryhodného amerického zdroje jsem se dozvěděl, že nejenže se Washington stává mnohem více ochotným najít řešení, protože se na frontě odehrává katastrofa a vypadá to, že v příštích několika měsících může dojít k totálnímu zhroucení, ale také jsem se dozvěděl, že Zelenský se zřejmě také poněkud změnil – zatímco v minulosti se považoval za nového Churchilla, který vrátí Ukrajině slávu a porazí Rusko, nyní se zdá, že to všechno končí, a pokud mu Američané něco předloží a budou na něj tlačit, pravděpodobně to podepíše. Samozřejmě nic není jisté a Rusové skutečně požadují hodně, ale najednou tu máme kremelského poradce Jurije Ušakova, jenž tvrdí, že Američané předložili návrh, který je podle něj pro Moskvu přijatelný. Takovou řeč jsem nikdy předtím neslyšel a vzhledem k tomu, jak daleko od sebe jsou obě strany, se zdá, že se muselo stát něco významného, protože můj první dojem byl, že Witkoff jede do Moskvy, ale mluví o setkání Trumpa s Putinem jen proto, aby si Trump zachránil tvář po tom, co stanovil tu hloupou desetidenní lhůtu, kterou nechápu, ale zdá se, že tady je ve hře skutečně něco podstatného. Lze říci něco o tom, co konkrétního může podle vás dohoda obsahovat, protože Rusové nebudou ochotni po 30 letech bojů o evropskou bezpečnostní architekturu a po více než třech letech ztrát na frontě, když jsou konečně na pokraji vítězství, toto všechno jen tak zahodit…
GDo: Nejsem si úplně jistý, je tu celá řada nejasností. Přesto, že jsem údajně obráncem Trumpa, nemám žádné iluze o jeho humanitárních motivech, ty v jeho snaze o mír chybí, ani nepřijímám představu, že by byl tak marnivý, aby dělal všechno jen proto, aby získal Nobelovu cenu míru. Nemyslím si, že by Trump odložil stranou národní zájmy Spojených států a životy všech ostatních stran tohoto konfliktu, jen aby získal kus papíru, který Obama dostal za to, že neudělal vůbec nic, jen za to, že nebyl Bush. Myslím, že v tom je mnohem víc, může tu být myšlenka oddělit Rusy od Číňanů, abychom mohli pokračovat v boji proti Číně. To však není možné. Není představitelné, že by Rusko zradilo Čínu, a to v žádném případě. Je tu myšlenka, že Witkoff mohl s Dimitrijevem mluvit o získání přístupu k vzácným zeminám těženým v Rusku v rámci přípravy na vyjednávání s Číňany v příštím týdnu nebo dvou, v situaci, kdy Číňané zadržují tyto naléhavě potřebné materiály, aby zmařili jakékoli plány na uvalení trestných cel nebo jakékoli omezení vývozu technologií do Číny ze strany Trumpa. Je ale nemyslitelné, že by Putin poskytl Američanům přístup k ruským vzácným zeminám poté, co se Trump postavil proti Číně. To je také vyloučeno. Takže si opravdu nejsem jistý tím, čeho přesně by Trump v této oblasti chtěl dosáhnout, vzhledem k tomu, že Rusko a Čína jsou nerozlučné. Nejsem si přitom ovšem jistý, zda si Trump a jeho poradci tuto realitu uvědomují. Zmínil jsem také načasování, proč 10 dní nebo 50 dní, protože 3. září je nevhodné, je to příliš blízko konání oslav 80. výročí konce druhé světové války v Tichomoří, které se budou konat v Pekingu a na které si Trump zoufale přeje být pozván. To je možné. Naznačuje to, že setkání, o kterém jsme všichni mysleli, že by se mohlo uskutečnit v Moskvě při oslavách 80. výročí konce války v Evropě, a které se neuskutečnilo, by se mohlo uskutečnit nyní v Pekingu. Možnost tu je. Ale bohužel nemám mikrofon pod Putinovým ani Trumpovým polštářem. A když pohlédnete na to, co Trum říká, a dokonce i na to, co dělá, vidíte protichůdné cíle. Naše interpretace těchto náznaků je obtížná, protože se snažíme tomu všemu dát smysl. Třeba mají Spojené státy opravdu stále nějaké klamné představy ohledně oddělení Ruska od Číny. Těžko se mi tomu věří, ale Američané mohou být podivní. Co dalšího by jim mohlo jít hlavou? Co jiného by mohli použít, aby dosáhli rychlého urovnání s Putinem, aniž by to vypadalo, že prohráli válku? Myslím, že Putin jim velmi rád z této situace pomůže. Je na to rozhodně dost chytrý. Udělal to s Obamou v souvislosti s bombardováním Sýrie kvůli údajnému použití chemických zbraní. Ví tedy, jak dostat své protivníky z obtížné situace, aby dosáhl toho, co chce, aniž by je ztrapnil do té míry, že by si z nich udělal nepřátele. Ale pro mě je teď trochu těžké říci, jak by to mohlo probíhat.
GD: Byl bych klidnější, kdybych slyšel nějakou debatu o skutečné evropské bezpečnostní architektuře, protože dosud se příliš hovoří o bezpodmínečném příměří a Trump ve svých projevech stále hovoří, jako by šlo jen o válku mezi Ukrajinou a Ruskem, což je problematické pro mírové úsilí, pokud to vyřadí NATO a Ameriku z tohoto procesu. Na druhou stranu ale nazývá válku Bidenovou válkou, kterou Biden začal tím, že tlačil na rozšíření NATO, takže to není příliš konzistentní. Pokud je to Bidenova válka, jak to, že se omezuje pouze na Ukrajinu a Rusko? Ale u Trumpa nikdy nevíte, co jen tak říká a co skutečně ví. Zajímalo by mě, jak to vnímáte vy… jestli si myslíte, že Trump je záměrně dezinformován svými poradci, nebo je to jen z neznalosti, protože od Trumpa slyšíme například takové věci, že na Ukrajině umírá 20 000 Rusů měsíčně, což, jak víte, je zcela nesmyslné. Nebo když se ho ptali na to, co se děje na Ukrajině, že tam jsou starší lidé odvlékáni na frontu, tak řekl, že o tom nic neví… A teď ta desetidenní lhůta… Pokud ví, že Rusko považuje Ukrajinu za existenční hrozbu a je ochotno bojovat až do konce, proč by si myslel, že to teď vzdají, jinými slovy, že přijmou zmrazení frontových linií a umožní NATO v budoucnu obnovit konflikt, pokud by potřebovali vyvinout tlak na Rusko? Opět – nedává to žádný smysl. Je špatně informovaný, nebo mluví ke svým vlastním podporovatelům? Je to všechno opravdu velmi nejasné a zmatené…
GDo: To je pravda, ale vyjděme z pracovního předpokladu, že on zmatený není a že všechny ty zmatené a často velmi bizarní výroky, které z něj vycházejí, jsou projevem jeho pohrdání tiskem a jeho protivníky, kteří jsou nejhlasitějšími prvky celé společnosti. Tichá většina moc nemluví, ale jeho protivníci mluví hodně a jejich prohlášení jsou hodně přebírána ze strany sdělovacích prostředků. Jsou tu rozpory a myslím, že je příliš brzy na to, abychom jasně řekli, co se stane na schůzce a jaký je zamýšlený výsledek, proč by Rusové souhlasili s touto schůzkou, když je to v rozporu se všemi jejich pravidly. Ruská televize nám říká, že ano, v rozporu s obecným pravidlem, že se vrcholné schůzky připravují velmi podrobně a po dlouhou dobu, jsou Rusové tentokrát připraveni udělat výjimku a uspořádat ji velmi rychle a pracují jako šílení a Američané pracují jako šílení, aby dodrželi tento zkrácený harmonogram. Údajně jde o dohodu o příměří, ale já tomu nevěřím. Protože není možné, aby Rusové přijali příměří, když u toho nebudou Evropané. Američané z definice nebudou Ukrajině dodávat další zbraně, to budou Evropané. A Rusové za žádných okolností nepřijmou příměří, dokud budou na Ukrajinu dodávány zbraně. Takže tudy cesta nevede. Děje se něco jiného, o čem nevíme. Ale myslím, že není dobré mít za to, že lidé jsou špatně informovaní, že v poradcích Trumpa nebo Putina, působí nějaká zlovolná síla. Určitě je bezpečné počkat, uvidíme, k čemu na schůzce dojde. Ale musíme si říci, že ve struktuře setkání jsou jasné rozpory, které zde zmiňujeme – jak se můžete dohodnout na příměří, když nejsou přítomni Evropané? Jediný, kdo poukázal na nutnost účasti Evropanů, byl Orbán, který včera vydal prohlášení, že Merz a francouzský prezident Macron by měli jet do Moskvy buď hned, nebo po schůzce Trumpa s Putinem, a předložit Moskvě evropský postoj, protože instituce EU jsou toho zcela neschopné. V tomto bodě s ním souhlasím, ale zda Macron v Moskvě dosáhne něčeho významného a zda má smysl tam jet, to je otázka. Lepší je ale mluvit než nemluvit. Nevidím řešení pro příměří bez zapojení Evropanů. Ale samozřejmě ne na první schůzce, stejně jako nemá smysl, aby tam byl Zelenský, když jediná věc, která mohla Rusy motivovat k souhlasu se schůzkou, nemá přímo nic společného s konfliktem na Ukrajině. Má to co do činění, jak jste řekl, s revizí bezpečnostní architektury Evropy, u které Zelenský nemá místo u stolu. Existují tedy matoucí signály, které působí na vás, na mě a pravděpodobně i na další analytiky, a které ztěžují předpověď výsledku tohoto setkání.
GD: Ano, mám dojem, že jak Američané, tak Rusové potřebují nejprve vyřešit velké otázky, tedy evropský bezpečnostní řád, což v podstatě znamená vztahy mezi Američany a Rusy, a teprve poté bude možné vyřešit ukrajinskou otázku. Je to tedy třeba řešit ve správném pořadí. Také mi bylo řečeno, že Moskva i Washington mají stejný názor na Evropany, že ano, musí být zapojeni, ale až poté, co budou učiněna rozhodnutí, takže pokud se vám podaří získat Washington, Moskvu a poté Kyjev, aby podepsaly dohodu, pak bude, předpokládám, zapojení Evropanů jen formalitou. Ale zajímalo by mě, jak by mohlo vypadat poválečné urovnání, až válka skončí, protože z hlediska širšího evropského řádu Rusové správně argumentují, že musejí jednat s Američany, protože Amerika zůstává velmi důležitou součástí mezinárodního systému, a pokud chcete, aby svět fungoval a byl stabilní, Rusko a Amerika musí vždy spolupracovat. Ale jak jste již naznačil, touha po návratu do Evropy se zdá být pryč. Když mluvíte s přistěhovalci z Ruska v Evropě, říkají, že byli zpočátku překvapeni – věděli, že Rusko bylo vždy trochu terčem posměchu kvůli ekonomickému chaosu, ale překvapilo je, jak velká je vůči Rusům nenávist. Ale pocit méněcennosti je nyní více méně pryč. Myslím, že to je to, co se stane, když porazíte NATO na bojišti, jak k tomu došlo na Ukrajině. Zároveň ale zmizel i pocit obdivu vůči Západu. Myslím tím, že během studené války sice existovala určitá nevraživost vůči západním vládám, ale celkově panoval určitý obdiv k tomu, jak byla společnost organizována, k našemu hospodářství, sociálním systémům, technologiím… Zdálo se, že existují určité morální hodnoty, ale nyní je samozřejmě mnoho z toho vnímáno jako úpadek, rozklad a zmar kulturní války, kterou vedeme, kdy musí být vše dekonstruováno… Stalo se to terčem posměchu v ruských sdělovacích prostředcích. Jaký je váš názor? Jaký vztah si podle vás Rusové přejí s Evropou, až tato válka skončí?
GDo: Myslím, že by byli velmi rádi, kdyby se mohli vrátit do postavení blízkých ekonomických partnerů Evropy, aniž by to došlo do trapné krajnosti, kterou před několika lety popsal Macron, když řekl, že Rusko je velkým dodavatelem surovin. Myslím si, že tato představa není uspokojivá ani dostačující pro obnovení hospodářských vazeb s Evropou. Ale zkusme se vrátit k tomu, co by mohlo být tou věcí, se kterou mohl přijít Witkoff, co by bylo považováno za konstruktivní a mohlo by ospravedlnit toto vrcholné setkání, a uveďme to do historického kontextu. Co vždy jako první navrhovali Američané i Rusové jako téma k diskusi? Je to kontrola zbraní. To je to nejneutrálnější základní téma, o kterém by mohli příští týden diskutovat a které by nastavilo tón pro řešení všech ostatních otázek a sklidilo potlesk v Evropě i Spojených státech. Kdyby tedy diskutovali o obnovení dohody o raketách středního a krátkého doletu v nové podobě a o zabránění rozmístění pokročilých ruských raket a plánů na rozmístění amerických raket v Německu v příštím roce, všichni by to uvítali. A z této dobré atmosféry by mohli přejít k opravdu těžkým a nepříjemným diskusím o ukončení války na Ukrajině. Takže možná existuje něco, co je zatím zcela mimo stůl, o čem nikdo nemluví. A já bych tedy opravdu nevylučoval, že z nadcházejícího setkání Putina a Trumpa vzejde něco konkrétního, pozitivního a slibného. K něčemu, k čemu není vůbec potřeba, aby byl přítomen pan Zelenský nebo Evropané. A to by mohlo nastavit tón, jak říkám, pro řešení opravdu těžkých otázek, jako je ukončení války na Ukrajině a také revize evropské bezpečnostní architektury. Pokud odstraníte onu pětiminutovou dobu pro přílet raket na evropské bojiště, život se stane mnohem snazším a bude se dát mnohem lépe dýchat a napětí kolem evropské bezpečnosti by se značně zmírnilo. Mohlo by tomu tak být, ale je to jen domněnka, nic víc než domněnka.
GD: Ano, tak to bývá, když se diplomacie odehrává za zavřenými dveřmi… Moje poslední otázka zní: Pokud bude tato mírová dohoda schválena a pokud se skutečně vyřeší otázka evropské bezpečnostní architektury, co se stane s NATO? Myslím, že jedním z důvodů, proč Evropané upřednostňují pokračování války, je to, že dokud bude konflikt trvat, NATO bude mít smysl a udrží Američany na kontinentu. Protože Evropané se obávají, že jakmile Američané opustí Ukrajinu, opustí z velké části i Evropu, protože jejich priority se přesunou do Asie, a to jak z hlediska zdrojů, tak všeho ostatního. Myslíte si tedy, že mír na Ukrajině by mohl zničit NATO?
GDo: Pokud to bereme izolovaně, tak ano. Pokud to ale zasadíme do širších souvislostí, o nichž jsem právě mluvil, do souvislostí kontroly zbraní nebo také nových technologií, války dronů, války pomocí umělé inteligence a robotů, tedy omezení těchto nových technologií, které jsou děsivé a vyvolávají na všech stranách úzkost, pak se tyto ostatní otázky, tradiční otázky území a jazykových práv a vše ostatní stanou mnohem snáze řešitelnými a konec NATO bude spíše jen dodatečnou myšlenkou než naléhavým problémem, jakým je dnes pro Evropany. Nevím ale, jak jsou lidé, kteří mají v těchto věcech slovo, chytří. Nevím, jak široký mají pohled na věc, zda je jim jasné to, co tu popisuji, nebo ne. Ale dal bych jim šanci. Myslím si, že na ruské i americké straně jsou vážní lidé. Witkoffa považuji za velmi vážného muže a nemyslím si, že by ztrácel čas touto misí, kdyby ji považoval za beznadějnou, takže osobně jsem optimista.
GD: Ano, alespoň tento týden se spíše přikláním k vašemu optimismu – opravdu se zdá, že dochází k určitému pohybu, že se něco děje v pozadí. A mluvil jste o tom, že dříve vás označovali za Putinova obhájce, nyní za Trumpova obhájce. Myslím si, že to je jeden z širších problémů, které máme, protože dnes je tomu tak, že pokud nejste dostatečně protiruský, můžete být obviněn z toho, že jste proruský. Vše je buď černé, nebo bílé, šedá se vylučuje. Jedna z věcí, které se tak v západním světě momentálně nejvíce obávám, je neschopnost zohlednit bezpečnostní obavy protivníků. Ve sdělovacích prostředcích ani mezi politiky neslyším nikoho mluvit o bezpečnostních obavách Ruska, Íránu nebo Číny. Vždycky se o nich mluví pouze v agresivním a v podstatě zlém duchu. Myslím, že to velmi ztěžuje pochopení druhé strany. Takže pokud se pokusíte pochopit Trumpa, který do této škatulky také zapadá, jste hned obhájcem Trumpa, jak říkají vám!
Zdroj titulního obrázku: www.kremlin.ru
Zdroj textu: Glenn Diesen Substack (https:/substack.com/@glenndiesen)
Napsat komentář