Dnes představení dalšího autora, který uveřejňuje analytické článku na platformě Substack – Jonathana Cooka. V originále nese příspěvek název In Iran, Israel´s morbid military cult now has the US fully in it´s grip.
.
Přiznání amerického ministra zahraničí Marca Rubia z tohoto týdne, k němuž se přidal i předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson, že Izrael donutil Washington k útoku na Írán, oprávněně vyvolalo rozruch. Rubio vdechl život něčemu, co by se za normálních okolností považovalo za antisemitský stereotyp, když tvrdil, že Trumpova administrativa neměla jinou možnost než zaútočit na Írán, protože kdyby tak neučinila, Izrael by útok provedl stejně a vystavil by tím americké vojáky odvetným útokům. Rubio prohlásil: „Prezident učinil velmi moudré rozhodnutí: Věděli jsme, že dojde k izraelské akci, věděli jsme, že to vyvolá útok proti americkým silám, a věděli jsme, že pokud proti nim nezasáhneme preventivně dříve, než tyto útoky spustí, utrpíme vyšší ztráty na životech.“
Rubio použil pojem „preventivně“ velmi neobvyklým a zavádějícím způsobem. V mezinárodním právu je agrese nezákonným použitím síly a „nejzávažnějším mezinárodním zločinem“, jak stanoví zásady z roku 1950 přijaté Norimberským tribunálem pro válečné zločiny. Existuje však potenciální polehčující okolnost, pokud útočící stát dokáže prokázat, že jednal preventivně, tedy s cílem zabránit reálné, bezprostřední a závažné hrozbě útoku.
Rubio však nenaznačoval, že USA jednaly „preventivně“ proti hrozbě ze strany Íránu. Měl na mysli, že Washington jednal preventivně, aby zabránil svému spojenci, Izraeli, spustit řetězec vojenských událostí, které by vedly k hrozbě pro americké vojáky. Kdyby Trumpova administrativa v těchto okolnostech skutečně jednala preventivně, USA by měly zaútočit na Izrael, nikoli na Írán.
Papírový tygr
Rubiův komentář však vyvolal další otázku: Proč Washington prostě Izraeli neřekl, že mu zakazuje zahájit válku proti Íránu bez souhlasu USA? Koneckonců, Izrael by nebyl schopen podniknout jakýkoli útok na Írán bez zásadní podpory ze strany USA. Izrael se musí spoléhat na pomoc amerických vojenských základen rozmístěných po celém regionu, stejně jako na arabské státy, které tyto základny hostí, a útok je zcela nemyslitelný bez podpory mohutné armády amerických válečných lodí vyslaných do regionu.
Izrael může odolávat íránské odvetě pouze proto, že mu určitou ochranu poskytují systémy pro zachycování raket, které dodávají a financují USA. A k tomu všemu je Izrael regionálním hegemonem pouze díky masivním dotacím od USA – v hodnotě mnoha miliard dolarů ročně – které mu umožňují zůstat jednou z nejsilnějších armád na světě.Jinými slovy, Izrael by sám nedokázal vést válku proti Íránu. Bez USA je to papírový tygr.
Rubiův komentář naznačoval jednu ze dvou možností: buď jsou USA, s nejsilnější armádou v dějinách světa, v područí malého státu Izrael, nebo Trump podřídil svou vlastní armádu, nejsilnější v historii, Izraeli. Ať už je to jakkoli, těžko se to slučuje s Trumpovým opakovaným tvrzením, že staví Ameriku na první místo. Tento bod je tak do očí bijící, že je to pravděpodobně důvod, proč byl Rubio nucen hned následující den od svých komentářů ustoupit. Mezitím Trump spěšně naznačil, že to byl on, kdo donutil Izrael k útoku na Írán, a ne naopak.
Geopolitické šílenství
Nejspíš tomu nebude tak, že by Izrael Trumpa k tomuto kroku přímo donutil – spíše se Trump nechal zlákat lživým tvrzením izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, že útok na Írán bude hračka – pokud zaútočí v okamžiku, kdy budou mít jistotu, že zabijí íránského nejvyššího vůdce Alího Chameneího. Trump byl přitom přesvědčen, že takový úder s cílem odstranit vůdce by byl opakováním jeho „úspěchu“ ve Venezuele, kdy unesl prezidenta Nicoláse Madura z Caracasu, aby ho postavil před soud v New Yorku. Ve Venezuele mělo přitom flagrantní porušení mezinárodního práva ze strany USA fungovat jako namířená nabitá brokovnice na hlavu Madurovy nástupkyně Delcy Rodriguezové: Udělejte, co říkáme, nebo to nový prezident schytá z obou hlavní.
Netanjahu přesně věděl, jak Trumpovi, stále opojenému jedovatými výpary tohoto protiprávního podniku, prodat myšlenku, že by mohl tento postup zopakovat v Íránu s tím, že ajatolláhův nástupce bude fungovat jako americká plastelína.
Proto v této katastrofické válce, kterou si USA a Izrael zvolily, bojuje Teherán obranný boj, aby obnovil alespoň trochu geopolitického rozumu. Pokud Írán prohraje, nebo pokud USA uspějí, aniž by zaplatily strašlivou cenu, Bůh ví, kam Izrael a Washington svět příště zavedou. Osud světa je v pravém slova smyslu v rukou Teheránu.
„Izraelizace“ USA
To, co společný útok na Írán nejjasněji ukazuje, je, jak moc se Netanjahuovi za poslední čtvrt století podařilo „izraelizovat“ Washington a Pentagon. USA vždy vedly nelegální agresivní války. Vždy byly spíše gangstery než globálními policisty. Teď je to jenom ještě horší – současná administrativa je jen ještě více pomatená, ještě více psychopatická. Právě na tom Netanjahu pracoval. A Trump nyní dává volný průchod izraelizaci USA. A je to vidět všude.
Ve středu ministr války Pete Hegseth – tradiční titul „ministr obrany“ zřejmě zněl příliš zákonodárně – upustil od jakékoli předstírané role hodného chlápka. Trval na tom, že americké síly budou jednat bez milosti a že íránský režim „je na odpis“. USA budou přinášet „smrt a zkázu po celý den“. Den předtím nastínil svůj plán: „Žádná hloupá pravidla boje, žádné bahno budování národa, žádné cvičení v budování demokracie, žádné politicky korektní války.“
Nejde o tradiční rétoriku amerických vlád, které se snaží předvádět nadřazenost západních hodnot nebo tvrdí, že plní civilizační misi vůči zbytku světa. Jedná se o rétoriku koloniální arogance, o stejný vojenský středověký přístup, který již dlouho zastávají izraelští vůdci. Hegseth zněl až příliš podobně jako generál Moshe Dayan, izraelský ministr obrany v 60. letech. Ten proslul tím, že formuloval hlavní vojenskou doktrínu Izraele takto: „Izrael musí být jako vzteklý pes, příliš nebezpečný na to, aby se s ním chtěl někdo zaplést.“
Taktika „vzteklého psa“
Před svým útokem se USA léta snažily vyhladovět íránský lid, aby se vzbouřil, stejně jako Izrael šestnáct let omezoval a nechával hladovět obyvatele Gazy po dobu, že je to přiměje ke svržení Hamásu. Strategie v obou případech selhala. Proč? Protože přehlížela tu nejjednodušší skutečnost: že lidé, kteří jsou týráni, jsou lidské bytosti, které si vždy zvolí svobodu a důstojnost namísto ponížení a podřízenosti.
USA, které jsou nyní vedeny za nos do ponižující války na vyčerpání s Íránem, útočí jako „šílený pes“ – stejně jako to udělal Izrael v Gaze poté, co byl ponížen jednodenním výpadem Hamásu z koncentračního tábora, který tam Izrael pro Palestince vytvořil. Hegsethovo „žádná pravidla boje“ znamená, že USA nyní otevřeně přiznávají, že celý Írán se stal zónou volné palby, stejně jako tomu bylo v Gaze. To vysvětluje, proč jedním z prvních cílů amerických a izraelských útoků byla základní škola, kde bylo zabito více než 170 lidí, z nichž většina byly děti mladší 12 let.
Podle zpráv dokonce i v pravicovém deníku Telegraph již útoky USA a Izraele vyvolaly v Teheránu „apokalypsu“. Terčem útoků se stává základní civilní infrastruktura, jako jsou nemocnice, školy a policejní stanice. Obytné oblasti jsou bombardovány kobercovými nálety a zásoby potravin a léků se rychle tenčí. Rubio slíbil, že přijdou ještě horší věci. USA se očividně nechaly unést zvrácenou logikou Dahijské doktríny, kterou Izrael vyvinul při svých opakovaných útocích na Libanon a dále zdokonalil během dvou a půl let v Gaze.
Doutnající ruiny
Dahijská doktrína jde mnohem dál než pouhá idea asymetrické války, která je vlastní útokům silnější strany na slabší. Podle této dokgtríny již civilní oběti nejsou nešťastnou „vedlejší škodou“ útoků na vojenské cíle. Civilní obyvatelstvo je naopak považováno za stejně legitimní cíl útoku jako vojenská infrastruktura. Pro Izrael vyplynula doktrína Dahija z poznání, že neexistují žádné smysluplné válečné cíle, kterých by Izrael mohl dosáhnout ve svých bitvách proti Palestincům, nad nimiž vládne, nebo proti odporu Hizballáhu v Libanonu.
Izrael se tak nespokojil s pouhou pacifikací Palestinců. Věděl, že je nelze pacifikovat na neurčito, vzhledem k tomu, že neměl v úmyslu s nimi kdykoli dosáhnout politického urovnání. Bájné řešení dvou států bylo určeno čistě pro západní spotřebu; v Izraeli nikdy nemělo žádnou smysluplnou podporu. Cílem Izraele bylo spíše použít drtivé a bezohledné násilí k zastrašení Palestinců, aby se sami „etnicky vyčistili“ z regionu, jak se částečně stalo v roce 1948.
Podobně v Libanonu, kde byla doktrína Dahija poprvé vyvinuta, nebylo cílem dosáhnout politického urovnání s Hizballáhem prostřednictvím demonstrace síly. Hizballáh dal jasně najevo, že se nikdy nesmíří s tím, že by Palestinci byli vymazáni ze své vlasti. Cílem bylo způsobit Libanonu tolik utrpení, aby se ostatní náboženské sekty obrátily proti Hizballáhu a uvrhly zemi do vleklé občanské války, což by Izraeli umožnilo pokračovat ve vyhnání – a nyní i genocidě – palestinského lidu. V rámci doktríny Dahija Izrael implicitně uznal, že nebojuje pouze proti militantům, ale proti širší společnosti, z níž tito militanti pocházejí. Musel přijmout, že z tradičního vojenského hlediska nemůže dojít k žádnému vítězství ani kapitulaci. Místo toho je tedy třeba všude nechat doutnající ruiny.
Izrael opakovaně nasazoval masivní palebnou sílu proti civilní infrastruktuře a obytným oblastem, aby zlomil vůli společnosti – aby ji „vrátil do doby kamenné“ jak to formulují izraelští generálové – tak, aby obyvatelstvo vynakládalo energii spíše na přežití než na odpor. To je to, co Hegseth a Rubio nyní prohlašují za válečné cíle Washingtonu v Íránu. Úmyslná, brutální demonstrace masového ničení, která nemá žádný jiný účel než samotnou demonstraci.
Morbidní patologie
Toto není vítězná strategie, ať už vojenská, nebo politická. Není to ani strategie, která selhala. Je to morbidní patologie sekty. To vysvětluje záplavu stížností amerických vojáků na jejich velitele, které se objevily v prvních dnech Trumpovy války proti Íránu. Podle zprávy Jonathana Larsena na Substacku jich bylo dosud zaznamenáno nejméně 110. V jedné ze stížností adresované Military Religious Freedom Foundation (MRFF) velitel jedné nebojové jednotky řekl poddůstojníkům, že Trump byl „pomazán Ježíšem, aby zapálil signální oheň v Íránu, vyvolal Armagedon a označil svůj návrat na zemi“.
Ministerstvo války pod vedením Hegsetha, evangelického křesťana, který věří, že Západ vede „křížovou výpravu“ proti islámu, se zdá být lhostejné k pravidlům prvního dodatku ústavy zakazujícím misijní činnost v ozbrojených silách. Teokratizace amerických ozbrojených sil není ale nic nového. George W. Bush hovořil o „křížové výpravě“ proti teroru již před téměř čtvrt stoletím. Zdá se však, že tento proces nyní dosáhl bodu, kdy jsou nejvyšší řady amerického velitelského řetězce hluboce prodchnuty evangelickým zápalem pro válku, v níž hraje ústřední roli Izrael.
Mikey Weinstein, předseda MRFF a veterán letectva, který sloužil v Bílém domě za Ronalda Reagana, řekl Larsenovi, že jeho skupina byla „zaplavena“ hlášeními vojáků o „euforii jejich velitelů a velitelských řetězců ohledně toho, jak je tato nová ‚biblicky schválená‘ válka jasným a nepopiratelným znamením rychlého příchodu fundamentalistického křesťanského ‚konce časů‘.“ V nauce o „konci světa“, založené na Knize Zjevení, se odehraje strašlivá bitva mezi dobrem a zlem v Armagedonu – místě v dnešním severním Izraeli –, která povede k návratu Mesiáše na Zemi a „velkému vytržení“, při kterém věřící křesťané povstanou, aby byli s Bohem. Weinstein dodal: „ Mnozí z jejich velitelů jsou obzvláště potěšeni tím, jak krvavá tato bitva bude, a soustředí se na to, jak krvavé to všechno musí být, aby se naplnila a byla ve 100% souladu s fundamentalistickou křesťanskou eschatologií konce světa.“
Slovo Boží
Ústředním bodem těchto věrouk je shromáždění Židů, jako Božího vyvoleného lidu, do Země Izraelské – oblasti mnohem větší, než je území moderního státu Izrael. Pro křesťanské fundamentalisty, jako je Hegseth a rostoucí počet amerických velitelů, je Izrael katalyzátorem konce světa.
Z velmi zřejmých důvodů Izrael pěstuje své vazby s obrovským počtem křesťanských fundamentalistů v USA. Ti jsou politicky aktivní – jejich hlasy zajistily Trumpovi prezidentský úřad – a Izrael považují spíše za kriticky důležitou domácí záležitost než za otázku zahraniční politiky. Touží po tom, aby Izrael obsadil rozsáhlá území na Blízkém východě, a je jim v podstatě lhostejné, co to znamená pro Palestince nebo ostatní národy v regionu.
To vše dokonale zapadá do ideologie, kterou zastávají Netanjahu a izraelské vojenské velení, které před lety ovládli ti samí náboženští extremisté, kteří vedou násilné osadnické hnutí, jež systematicky útočí na Palestince na Západním břehu a krade jim půdu. Když izraelská armáda zahájila genocidu v Gaze, Netanjahu povzbuzoval vojáky tím, že jim řekl, že bojují proti národu Amalek – nepříteli starověkých Izraelitů. V Bibli Bůh přikázal králi Saulovi, aby provedl úplné vyhlazení Amalekitů a zabil každého muže, ženu, dítě i kojence, stejně jako veškerý dobytek. Jak je patrné z vyhlazení Gazy, izraelští vojáci přijali svůj úkol doslova. Koneckonců neplnili jen Netanjahuovy rozkazy, ale rozkaz od Boha.
„Střet civilizací“
Netanjahu se nespoléhal pouze na sakralizaci bezohledné války vedené jeho vlastní armádou a armádou USA. Pěstoval také širší rasistickou a protimuslimskou náladu v USA a Evropě, aby Izraeli ulehčil cestu při ničení velkých částí Blízkého východu. Energicky prosazuje myšlenku „střetu civilizací“, tedy představu, že „židovsko-křesťanský Západ“ vede trvalou společnou válku proti barbarství islámského světa.
Synergie mezi americkou armádou podmaněnou křesťanským fundamentalismem a izraelskou armádou podmaněnou biblicky inspirovaným židovským supremacismem je nyní v Íránu až příliš zřetelně patrná. Tento spojený vojenský kolos nemá žádný zájem na ochraně lidských práv. Nerozlišuje mezi civilními a vojenskými cíli. Upřednostňuje bezpečnost svých vlastních vojáků – jako vykonavatelů Boží prozřetelnosti – před civilisty, na které tito vojáci útočí. A věří, že tím, že ničí životy íránského lidu, prosazuje Boží vůli.
Toto je skutečná tvář válečného stroje, který hájí „západní civilizaci“. Toto jsou skutečné hodnoty, za které Západ v Íránu bojuje. Zbytek je jen kouřová clona.
.
Zdroj: https://jonathancook.substack.com/ (5. března 2026)
Na úvodním obrázku ministr obrany Lloyd J. Austin III vystupuje na Politickém lídrovském fóru Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti (American Israel Public Affairs Commitee Political Leadership Forum, AIPAC) ve Washingtonu, D. C., 10. ledna 2023. Zdroj: Americké ministerstvo války, prostřednictvím Wikipedie Commons
Napsat komentář