Rozhovor prof. Diesena představuje pohled profesora Jianga na současnou globální situaci, kterou interpretuje jako přechod od americké hegemonie k multipolárnímu světu s vysokým rizikem rozsáhlého konfliktu. Za klíčové považuje opuštění řádu založeného na pravidlech ve prospěch úzkých národních zájmů USA, zejména v Latinské Americe, na Blízkém východě a ve vztahu k Číně a Rusku. Tvrdí, že konflikty na Ukrajině, v oblasti Izrael–Írán a v Jižní Americe jsou propojené a mohou eskalovat řetězovým způsobem. Zároveň kritizuje Západ za neschopnost přijmout úpadek hegemonie, za používání zástupných válek a za vnitřní společenský rozklad, který podle něj zvyšuje pravděpodobnost dlouhodobé globální nestability.
.
Na úvodním obrázku nápis na počest Honoria, florentissimo invictissimoque – nejvýznamnějšího a neporazitelného, římského císaře v době pádu Říma, Forum Romanum, Řím.
.
GD: Dnes je tu s námi profesor Jiang, který je velmi známý svými geopolitickými prognózami založenými na teorii her, ne hleděním do křišťálové koule, ale analýzou strukturálních sil a zájmů různých aktérů. Provádí velmi konkrétní předpovědi, předpověděl například návrat Trumpa, ale také válku USA s Íránem během Trumpova druhého funkčního období. Moc děkuji, že jste se k nám opět připojil.
JX: Díky, Glenne.
GD: Jedna z vašich temnějších předpovědí je, že jsme nyní na cestě k třetí světové válce. Chtěl jsem se zeptat, proč tomu tak podle vás je, z čeho vycházíte?
JX: Můj první důkaz je americká Národní bezpečnostní strategie, která byla zveřejněna před jedním nebo dvěma týdny. A v ní je jasně uvedeno, že Amerika před nějakými čtyřmi lety viděla svět jako uspořádaný a koordinovaný prostřednictvím multilaterálních organizací. Důležité bylo, že Amerika byla vykonavatelem či policistou, který zajišťuje, že se dodržuje řád založený na pravidlech. V tomto dokumentu Trump velmi jasně říká, že tento řád se rozpadl, zmizel. A tak nyní záleží pouze na národních zájmech. Amerika tedy musí chránit své vlastní národní zájmy, což znamená primárně ochranu západní polokoule, jak to říká Monroeova doktrína. Existuje něco, co se nazývá Trumpův dodatek k Monroeově doktríně, což vlastně znamená, že Trump chce Monroeovu doktrínu skutečně prosadit. Amerika se domnívá, že Rusko a Čína zasahují příliš hluboko do Jižní Ameriky, zejména Čína, která má s Jižní Amerikou uzavřeno mnoho obchodních a investičních dohod ve prospěch tamních obyvatel. Ale Amerika vždy věřila, že Jižní Amerika je americkým územím, proto nyní bude chránit své území, a proto jsme svědky eskalace v Venezuele. Vidíme, jak se 10 % amerických námořních sil soustřeďuje v Karibiku. A v poslední době došlo k eskalaci, americké síly v podstatě ukradly venezuelský ropný tanker a odklonily ho do Houstonu v Texasu. Takže to, že Amerika nyní prosazuje Monroeovu doktrínu, znamená, že Amerika se dostane do konfliktu s celou Jižní Amerikou, protože když Amerika nyní ohrožuje Venezuelu, Brazílii, Kolumbii, Mexiko, tak to všechny tyto země vnímají jako porušení své svrchovanosti. Takže to je jeden důkaz. Druhým důkazem je samozřejmě to, co se děje mezi Ruskem a Ukrajinou. Válka mezi Ruskem a Ukrajinou je v podstatě u konce. Rusko vítězí na bojišti, morálka na Ukrajině se zhroutila. Asi 100 000 ukrajinských vojáků dezertovalo, miliony uprchly do zahraničí. Ukrajina tedy nemá ani lidské zdroje, ani prostředky, ani vůli v tomto boji pokračovat. Zároveň Evropané trvají na tom, aby Ukrajinci pokračovali v boji. Mezi Evropany se proto mluví o zabavení, krádeži těch asi 200 miliard eur, které má Rusko v aktivech, a jejich přímém předání Ukrajině. Tento nápad neprošel, protože někteří chápou, že je to sebevražda, a tak se nyní chystají poskytnout Ukrajině bezúročnou půjčku ve výši asi 100 miliard eur, aby mohla v této válce pokračovat. Důvodem je to, že Evropa se do této války v určitém okamžiku musí zapojit a obává se, že pokud dojde k uzavření mírové smlouvy, Rusko bude moci upevnit své zisky a poté využít ukrajinské zdroje k ohrožení evropské nadvlády. To je tedy druhá hlavní fronta. Pak samozřejmě vidíme na Blízkém východě pokračující eskalaci mezi Izraelem a Íránem. Byla podepsána mírová smlouva mezi Izraelem a různými stranami, Hamasem, Hizballáhem. Zdá se, že Izrael tyto smlouvy nebere vážně. Vypadá to, že Izrael plánuje v příštích dvou týdnech zaútočit na Hizballáh a Libanon. Mírová smlouva s Hamasem nevydrží, protože Hamas nesouhlasí s odevzdáním všech svých zbraní, protože pokud tak učiní, zničí ho síly působící zástupně za Izrael, jako proxy. Blízký východ je tedy na hraně vzplanutí. Došlo k té střelbě v Americe, na toho jaderného fyzika, a pak k té tragédii na Bondi Beach v australském Sydney, kde zemřelo 16 lidí, a Izrael z toho bez jakýchkoli důkazů obviňuje Írán. Do Austrálie přiletěli příslušníci Mossadu, aby se podíleli na vyšetřování, a můžeme mít za to, že nějakým způsobem obviní Írán z toho, co se stalo. Po celém světě tedy vidíme potenciál pro masivní eskalaci napětí v roce 2026.
GD: No, zdá se, že to hlavní, co se mění, jak jste také naznačil, je změna celého světového řádu, ovšem obvykle se nový světový řád upevňuje až po světové válce, to znamená, že pokud existuje masivní rozložení moci, mezinárodní systém má často malou schopnost se reformovat. Obvykle potřebujeme velkou válku, aby se nový status quo mohl upevnit v dohodách. Toto je ovšem pro nás kritický okamžik, protože celý světový řád po studené válce byl založen na hegemonii, dominanci, a ta je nyní pryč. Nové rozložení moci bude multipolární, starý svět, který byl založen na primátu USA, nyní potřebuje najít zcela nový systém založený na rovnováze sil. To znamená, že se mění úplně všechno, mění se pravidla hry. Dosáhnout toho mírovou cestou bude velmi obtížné, ba nemožné. Nejsou teď žádná jasná pravidla, mění se instituce, bezpečnostní uspořádání. Jedná se o velmi obtížná témata, ale zdá se, že nikdo není ochoten přijmout realitu nebo o ní snad diskutovat. Myslím tím, že tady v Evropě je celkový názor či narativ takový, že všechno bylo v pořádku, všude byl mír, šířily se svoboda a demokracie, ale pak se objevilo zlo, které je obvykle zosobňováno Putinem nebo Si Ťin-pchingem, a tomu je třeba se postavit, toto zlo musí být zničeno, a pak se nějakým způsobem může vrátit mír. Myslím, že je to velmi dětinský způsob, jak říct, že chtějí zpět hegemonii, a říkám dětinský, protože neexistuje žádná strategie, co chtějí dosáhnout, jak toho dosáhnout, co je k tomu zapotřebí. Je to jen emocionální výbuch a slogany o tom, co všechno je nespravedlivé, a že naše hegemonie byla tak ctnostná, že z ní měli prospěch všichni. Ale to je problém – neschopnost našich současných politických vůdců řešit kritickou situaci, ve které se nacházíme, a proč v podstatě potřebujeme najít nový status quo. Nebo je to jen neschopnost vzdát se hegemonie? Jak si to vysvětlujete?
XJ: Ano, s vaším hodnocením naprosto souhlasím. Předtím tato idea liberálního řádu založeného na pravidlech spočívala v podstatě v tom, že západní národy šikanovaly, vykořisťovaly a kolonizovaly zbytek světa. Takže 20 let se NATO rozšiřovalo do ruské sféry vlivu. A 20 let Putin varoval NATO, že musí přestat, jinak budeme muset reagovat, abychom ochránili naši svrchovanost. NATO však odmítlo naslouchat, bylo krajně arogantní, a to Putina donutilo jednat. Čína byla po dlouhou dobu v podstatě továrnou světa a souhlasila s výrobou opravdu levných produktů pro celý svět, což zvýšilo životní úroveň lidí a západní spotřebitelé byli spokojení. Ale pak v roce 2009 přišla finanční krize, kdy se v podstatě kvůli hloupé politice, kvůli chamtivosti, západní ekonomika ocitla v krizi, a tak se stalo, že západní centrální banky požadovaly, aby Čína investovala do infrastruktury, a tak se Čína dalších 10 let propadala do dluhů kvůli všem těmto výdajům na infrastrukturu, a nakonec se Čína rozhodla, že nemá dostatek zdrojů, aby v těchto výdajích pokračovala. A teď se americká ekonomika dostala do krize, protože američtí spotřebitelé vyčerpali své kreditní karty a již si nemohou dovolit utrácet další peníze. Amerika nyní požaduje, aby čínští spotřebitelé začali utrácet peníze. Spotřebitelé tedy začali vyčerpávat své kreditní karty a Čína liberalizovala své finanční trhy, ale Čína řekla, že se nevzdá své svrchovanosti. Čína byla šikanována Amerikou za první Trumpovy vlády, která začala uvalovat na Čínu cla. A pokračuje to i za druhého Trumpova období a Amerika trvá na vší této zastrašovací taktice, například odepírá Číně přístup k technologiím a trhům. Před několika lety byla výkonná ředitelka Huawei Meng Wangzhou zatčena při přestupu ve Vancouveru a byla několik let zadržována, než ji nakonec propustili. Takže po dlouhou dobu Amerika a její spojenci mohli šikanovat svět, ale postupem času se Rusko a Čína postavily na odpor, což se Evropě a Americe nelíbí. A taková je dnešní situace ve světě.
GD: Mám pocit, že jsme tento film do jisté míry už viděli – před první světovou válkou jsme byli svědky vzestupu Německa, které účinně překonalo systém, kde dominovala Británie. Opět došlo k posunu moci, britská hegemonie upadala a Německo jako regionální mocnost sílilo. Například v roce 1871 Británie vyrobila dvakrát tolik oceli než Německo, což byl dobrý ukazatel hospodářské síly. O 22 let později, v roce 1893, německá výroba oceli již překonala britskou a v době, kdy v roce 1914 vypukla první světová válka, byla německá výroba oceli dvojnásobná oproti britské. Ovšem celá evropská bezpečnostní architektura byla tehdy stále ovládána Británií. Takže máte Německo, které vyrábí dvakrát tolik oceli co Británie, ale všechny jeho hlavní vodní cesty jsou hlídány a ovládány Brity. To opravdu nedává moc smysl. Ale zdá se, že po druhé světové válce jsme viděli totéž, Němci přerostli regionální bezpečnostní architekturu, a já si říkám, jestli v tom vidíte nějaké historické vzorce, protože teď máme podobnou situaci. Myslím tím, že čínská ekonomika je od roku 2014 největší na světě, pokud jde o paritu kupní síly. Co se týká Ruska, po studené válce jsme rozhodli, že vytvoříme evropskou bezpečnostní architekturu, ve které Rusko nebude mít místo u stolu, protože jsme si mysleli, že je slabé a že bude jen slábnout. Budeme řídit jejich úpadek. To by byla nová Evropa. V podstatě další Versailleská smlouva. Ale teď jsme se ocitli v situaci, kdy se Rusové vzpamatovali a nyní mají největší stát, největší ekonomiku, území, obyvatelstvo, armádu, a přesto mají být jedinou zemí v Evropě, která nemá místo u stolu. To by mělo být varovným signálem. Mám pocit, že tento systém nepřinese stabilitu, ale válku. Ale opět o tom ani nemůžeme diskutovat. Myslím tím, že když posloucháte evropské politiky a jejich stenografy v médiích, je to jednoduše tak, že my máme svobodu a demokracii a Rusko chce impérium. A to je vše. Je to prostě staré dobré dobro proti zlu. Vidíte vy zde historickou kontinuitu?
JX: Podívejte, za posledních 20 let byla Velká Británie hlavním hybatelem válek po celém světě. Když se podíváte zpět na první světovou válku, jednou z velkých nespravedlností té války bylo, že Německo bylo nuceno přijmout veškerou vinu za její vyvolání. Ve skutečnosti by se dalo argumentovat, že Británie měla s příčinou první světové války více společného než Německo, že? Důvodem je to, že Británie se hlásí k Mackinderově myšlence heartlandu. Tato myšlenka spočívá v tom, že Británie je malá země s velmi malým počtem obyvatel, ale ovládá moře. Aby si tedy udržela svou hegemonii, musí na eurasijském kontinentu vyvolávat co největší chaos a konflikty, protože pokud by se na eurasijském kontinentu objevila nějaká velmoc, ať už Francie, Osmanská říše, Německo nebo Rusko, sjednotila by eurasijský kontinent železnicí a zrušila by námořní obchod, což by vedlo k hospodářskému, vojenskému a demografickému zhroucení Británie. A tak Británie posledních 20 let zasévá co nejvíce chaosu po celém eurasijském kontinentu. Vraťme se k napoleonským válkám, kdy Británie sponzorovala a financovala sedm velkých válek proti Francii. Napoleon v podstatě dobyl kontinent bitvou u Slavkova, Rakousko a Rusko byly poraženy, ale Británie stále pracovala v zákulisí a financovala války, protože si nemohla dovolit, aby Francie konsolidovala Evropu a vytvořila kontinentální systém, což bylo Napoleonovým cílem. A pak se přesuńme do Německa, které se nachází ve stejné situaci. Británie tedy nemůže dovolit, aby se v Eurasii objevila jakákoli mocnost. A dnes Amerika zastává stejný koncept, kde, jak říkáte, existuje paralela mezi tím, co se stalo před první světovou válkou mezi Británií a Německem, a tím, co se děje nyní mezi Čínou a Amerikou, kde Čína je výrobní supervelmoc a potřebuje všechny tyto zdroje z Jižní Ameriky. Jižní Amerika má něco, čemu se říká lithiový trojúhelník, Chile, Argentina a Bolívie, a to je asi 50 % světového lithia, které je zásadní pro elektromobily, pro umělou inteligenci, v podstatě pro budoucnost. Čína proto masivně investuje v Jižní Americe, staví silnice, buduje infrastrukturu. V Peru se staví obrovský přístav, který má usnadnit obchod. Jižní Amerika je velmi vstřícná a čínské investice vítá. Amerika však nemůže dovolit, aby Čína dále rostla, a proto hodlá využít svou námořní sílu k narušení globálního obchodu. Viděli jsme americké vojáky obsazovat venezuelský ropný tanker a máme tu i čínskou loď směřující do Íránu, ta byla také obsazena. To je prostě očividné pirátství. Amerika posledních 50 let tvrdí, že bude bránit globální obchod, a nyní se, aby bránila své impérium a oslabila Čínu a Rusko, uchyluje k globálnímu pirátství.
GD: Zajímavé na konci první světové války je, že všichni historici, nebo alespoň většina z nich, uznávají, že Versailleská smlouva uzavřená na konci války nás nasměrovala na cestu k druhé světové válce, protože nevytvořila pro Německo udržitelné místo v nové Evropě. Pokud však řeknete, že Německo bylo k zahájení druhé světové války vyprovokováno, jste považován za sympatizanta nacistů. Je to velmi podivné, myslím, že to hodně vypovídá o dané mentalitě – tedy že pokud něco uznáte, potvrdíte to a tím to ospravedlňujete. Mám pocit, že se v současné době trochu vracíme zpět, protože ruská invaze byla ve všech směrech vyprovokovaná. To lze lehce dokázat, ale nesmíte to říkat, protože pak ospravedlňujete invazi a je třeba s vámi zatočit. Zaujala mě však vaše poznámka o eurasijském heartlandu, mluvil jste o napoleonském systému, Napoleon chtěl konsolidovat Evropu, odříznout Brity jako námořní moc, což by je zničilo. To Británii přesvědčilo, že je třeba udržovat evropské mocnosti rozdělené. Před 120 lety se z toho stala soudržnější teorie, ona Mackinderova teze. V 19. století Britové bojovali proti Rusku jako potenciálnímu hegemonovi Eurasie a ve 20. století se americké bezpečnostní strategie také odvolávaly na teorii heartlandu, protože to také vnímali jako námořní mocnost proti ruské pozemní moci. Ovšem zatímco v minulosti bylo cílem především oddělit Rusy od Němců a vytlačit je Asie – proto jsme také v polovině 19. století vedli proti Rusům Krymskou válku -, dnes, když vytlačíte Rusko do Asie, nevytlačíte ho do nějaké hospodářsky zaostalé oblasti, ale přímo do náruče největší průmyslové a technologické velmoci současného světa, jíž je Čína. Jedná se tak o velmi odlišnou situaci. Jak tedy vidíte tuto novou Eurasii? Myslím, že by se neměla přeceňovat jejich schopnost harmonizovat své zájmy a spolupracovat, ale existuje zde společný jmenovatel, totiž že i když Rusové, Číňané, Indové, Íránci a mnozí další mají protichůdné zájmy, nikdo z nich už nechce být ovládán ze strany námořní mocnosti. Jaký dopad to podle vás má nebo bude mít na cestu k třetí světové válce?
JX: Máte pravdu, že Mackinderova teze o heartlandu je přisuzována jak americkému, tak britskému impériu. A co se tady děje, je kvůli stávajícímu světovému finančnímu systému. Systému, ve kterém je americký dolar světovou rezervní měnou, což dává Americe nehorázné privilegium, které spočívá v tom, že můžete natisknout 30 bilionů dolarů a neuškodí jí to, zatímco zbytek světa musí tento dluh vstřebat. To žene země BRICS a Írán do náruče jeden druhého. Velkou noční můrou pro angloamerické impérium je tedy spojenectví mezi Ruskem, Íránem a Čínou, a samozřejmě i Indie se nakonec k tomuto spojenectví připojí, protože to bude pro Indii výhodné. A tím vznikne eurasijský kontinentální obchodní systém. A Írán je tu klíčový. Všechna obchodní spojení procházejí Íránem. Evropané mají něco, co se nazývá IMEC (India-Middle East-Europe Economic Corridor) mezi Indií a Středním východem. Rusko má Severojižní koridor. Čína má samozřejmě iniciativu Pás a cesta. Írán je tedy klíčový. Proto se Amerika snaží o změnu režimu v Íránu. Amerika si nemůže dovolit, aby se utvořilo a fungovalo toto spojenectví, protože by pak ztratila přístup k obchodu na eurasijském kontinentu. Čína, Rusko a Írán by mohly obchodovat pouze mezi sebou a poté dodávat energii, potraviny a průmyslové zboží na Blízký východ, do Afriky a do Evropy. A tak by Amerika zůstala s dluhem 32 bilionů dolarů a americký Ponziho systém by se zhroutil. Proto je to pro Ameriku boj o život a smrt. Musí tedy řešit Írán a zajistit, aby toto spojenectví nemohlo vzniknout. Nemusí vyhrát válku, ale musí vyvolat co největší chaos, a proto si myslím, že v roce 2026 dojde k eskalaci rétoriky a konfliktu mezi Amerikou a Íránem, přičemž Izrael bude samozřejmě bojovat za americké impérium.
GD: Je legrační, když se složitost této geopolitiky musí prodávat veřejnosti. Prodává se to tím nejabsurdnějším způsobem, jako například, že chceme více práv pro ženy v Íránu. Jako by to bylo to, co pohání soupeření velmocí.
JX: Podívejte se na tu tragédii v Bondi Beach, kde bylo zabito 16 lidí. Víme, že pachatelem byl sympatizant Islámského státu. A už teď z toho viní Írán. Proč se Mossad zapojil do policejního vyšetřování? Vypadá to, jako by hledali každý možný důvod, aby vyvolali hněv veřejnosti vůči Íránu.
GD: Klíčovým problémem je ovšem to, že pokud se podíváte na předchozí dvě světové války i na to, jak se teď mluví, tedy na třetí, která doufám nepřijde, byl a je tu předpoklad, že válku lze udržet v mezích. Ale skutečnost je taková, že tu vždy byla řetězová reakce, kdy jedna věc vedla k druhé. Vzpomínám si, že když jsem na univerzitě učil kauzalitu, používal jsem jako příklad první světovou válku – tohle vede k tamtomu a víte, nikdo nechtěl jít touto cestou, vždy tu byla iluze kontroly eskalace. A dnes Evropané říkají, že můžou poslat nějaké vojáky na Ukrajinu s tím, že můžeme jen trochu naklonit misky vah ve prospěch Ukrajiny, aby se situace vyrovnala, a pak stabilizovat frontové linie, abychom mohli válku udržet. Ale podle mě je iluzí, že budou schopni to udržet pod kontrolou… ano, Rusko nějakým způsobem zareaguje na vstup Evropanů na bojiště, ale my prostě omezíme válku na Ukrajinu a Rusko. Evropa jako území by se neměla účastnit této války. Jen posíláme vojáky a zbraně a, víte, určujeme cíle… tak tady uvažujeme. Jak to vidíte v širším historickém kontextu?
.
Zdroj: Glenn Diesen Substack (substack.com/@glenndiesen)
Napsat komentář